Underground v té nejsyrovější podobě a přesto co píseň, to hit! Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_aktuality.png

Aktuality leden 2007

Tak začíná nový rok 2007... a hned úvodem cosi jako takové malé „zamyšlení". Anebo snad vzkaz?

 

Volby rocku v Rock & Popu (aneb Pal vocuď, hajzle!)

Trochu zavádějící nadpis s použitím názvu letité písně skupiny Jasná páka není určen Vám, ani tvůrcům či respondentům podobných anket, jakou v tomto případě předhodili odborníci z časopisu Rock&Pop v lednu 2007 (potažmo na www.rockandpop.cz), ale mně, jakožto majiteli vydavatelství Guerilla records. Vyjadřuje naprosto symptomaticky stav, v jakém se hudební „průmysl" v naší zemi nachází.

Vydavatelství Guerilla records (www.guerilla.cz) letos oslavilo pět let svého trvání vydáním čtyřicátého nosiče a velkým, reprezentativním  koncertem v rámci prestižního festivalu Alternativa. V roce 2006 vydalo také - mimochodem -  13 titulů na CD. Samozřejmě, toto vydavatelství se orientuje spíše na - ušima běžného posluchače -  nehudbu, avšak přesto vynechám-li CD, které lze považovat spíše za zhudebněnou poezii (Vratislav Brabenec a Joe Karafiát, Jaroslav Erik Frič a Josef Klíč), archivní záznamy skupin, které patří "minulosti" (The Plastic People Of The Universe, Bílé světlo, Aku Aku), nahrávky skutečně okrajové i na hudebním okraji (Do Shaska!, Kvartet Dr. Konopného, Josef Klíč, Skrytý půvab byrokracie) a popřu-li ovšem touto selekcí heslo, které se myslím kdysi skvělo právě v záhlaví Rock& Popu, totiž že „HUDBA JE JEN JEDNA", přesto mi zbývají minimálně čtyři tituly, které splňují kritéria, jež byla zřejmě vytknuta za podmínku nominace, a to žatecká Stolní společnost (CD „Večery"), Špinavý nádobí (CD „Epitaf") z Třebíče, Bratři Karamzovi z českého Krulmova (CD „Báječné písně živě"), ale zejména - a na to tom trvám, že ta kapela je nadprůměrná a strčí do kapsy 90% Rock&Popem nabízených jmen - ústecké Houpací koně s jejich poslední nahrávkou „Tiché dny v Klíši" z března  2006. Na toto CD vyšla kupodivu celá řada mimořádně pochvalných recenzí (kopíruji ze stránky www.houpacikone.cz: Yarda Pichlík - Ústecké přehledy, Richard Kutěj - musiczone.cz,  Pavel FFF Sajfert - freemusic.cz, Antonín Kocábek - UNI, karbobloguje.cz, Ondřej Fencl - Report, Antonín Kocábek - Rock a Pop, Jaroslav Balvín - Ústecký týdeník, Petr Holeček - Musicsite.cz, Petr Vizina - Respekt, Alex Švamberk - Právo, Radek Diestler - Lidové noviny, Josef Rauvolf - Instinkt, Jiří Needrle - MfDnes, gORg - freemusic.cz, Reflex).  Což je v daném případě standardně mediálního nezájmu o záležitosti nekomerční a strachu z jakékoli „jinakosti"  naprosto neobvyklé množství recenzí, neřku-li v naprosté většině pozitivních.

Dovolím si (s chutí) na tomto místě ocitovat namísto pochvalných slov z výše uvedených recenzí alespoň úvodní slova právě z článku uveřejněného v Rock&Popu 5/2006: Ústečtí Houpací koně se prohánějí po stepích, prašných cestách a klubech už patnáct let. A zdaleka nejsou v soupisce domácí scény jen pouhým inventářem. Můžete je ostatně dobře použít i jako indikátor - kdo se opravdu orientuje, jen sotva se vám bude snažit vnucovat, že je „nikdo nezná".

Hovoří  to pro Houpací koně, anebo pro profesionály z časopisu Rock&Pop? Každý ať si odpoví sám, já si odpověděl už celkem před drahnou dobou. Ale pravdou také je, že v Rock&Popu neinzeruji.

Na úplný závěr chci zdůraznit, že tento list nepíše zhrzený majitel labelu Guerila records, ale veliký fanoušek Houpacích koní!

Vladimír „Lábus" Drápal, Louny

 

 

Tak končí rok 2006, rok, v kterém vydavatelství GUERILLA RECORDS dosáhlo několika (relativních) úspěchů.

V prosinci letošního roku vyšlo 2 CD skupiny THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, nejslavnější československé skoupiny. Tímto „zářezem" dosáhlo vydavatelství

mety nejvyšší, které mohlo při svém dramaturgicko/ideologickém záměru dobýt. Ale tím to  rozhodně nekončí.

Již od listopadu je natočeno naprosto úžasné autorské CD PAVLA ZAJÍČKA, básníka mně z nejbližších, básníka, který vypouští z úst diamanty, básníka, který opravdu žije Slovem.

Za pět let existence GUERILLA RECORDS jsem vydal čtyřicet titulů, z nichž ani jeden nepovažuji za podprůměrný a každé z těch CD považuji za nesmazatelný otisk, který obstojí i při příkrém soudu času.

Podařilo se mi uspořádat naprosto fenomenální večírek vydavatelství v rámci prestižního festivalu Alternativa, kdy v pražském klubu Kaštan 9. prosince vystoupilo 14 účinkujících a kmenových autorů vydavatelství - ať již „hudebních" skupin či básnických solitérů - z nichž každý je již dnes svým způsobem svéráznou a nepominutelnou legendou české kulturní scény.

Pravidelným pozorovatelům je nicméně jasné, že další "vývoj" bude pokračovat ve stejných kolejích - tedy že vydavatelství Guerilla records zůstává nekompromisním vydavatelstvím přátel a spřízněných duší, kdy ekonomická hlediska, komerční efekt či mediální zájem nejsou rozhodující.

Ostatně, na otázku kulturního magazínu Salon (č.496/7.12.06): Považujete se za alternativu? A jaký má podle vás tahle vaše činnost a činnost vám podobných, například Čestmíra Huňáta a party z Unijjazu, smysl? jsem odpověděl:

Myslím si, že to nejzajímavavější - a to jak v umění, tak v životě samém -  se odehrává na okraji, na hranách, na útesech, na periferii společnosti. Jestli tomu budeme říkat alternativa, underground nebo jakkoli jinak, je to jen slovo: umění buď člověk potřebuje, nebo nepotřebuje. Mně osobně koncem 70. tých let setkání s „podzemním" uměním a zejména lidmi kolem něj zcela změnilo životní  hodnoty a nesmírně mne obohatilo. A v té paralyzující normalizační šedivosti a nekulturnosti svým způsobem možná život i zachránilo. Musím říct, že nikdy nepřestanu za toto setkání být vděčný - i proto vydávám pod značkou Guerilla records cédéčka a pořádám koncerty tvorby, která přichází z okraje: je to prostě především splátka dluhu. Nějak víc o tzv. smyslu „vydavatelské a ediční činnosti" nikterak nepřemýšlím, žádné jinak logické zdůvodnění bych stejně nenašel, protože při podobně bláhové aktivitě se myslí především srdcem...

Unijazz je jeden z mála spolků, které si nejen myslí totéž, ale houževnatě se snaží toto umění představit co nejširšímu spektru zájemců. A nemyslí přitom hlavně bankovním kontem, což je dnes už samo o sobě mimořáné. Ale právě proto spolu můžeme spolupracovat... Česťu Huňáta srdečně zdravím!

A na závěr otázka pro vás: vy si myslíte, že je nutné a důležité, aby podobné aktivity měly nějaký „smysl"?

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

A teď k věcem aktuálnějším:

Takže srdečně zdravím a děkuju všem,  kdo jakkoli vydavatelství Guerilla records pomohli či drží palce, každé cédéčko, které si koupí, pomáhá realizovat další plány, které se před námi opět tyčí... Takže tady je nezávazný - byť předjednaný - ediční plán na rok 2007, a raději podle abecedy:

BBP - nová studiová nahrávka kapely temnější než temné

VRÁŤA BRABENEC  & JOE KARAFIÁT - kompletní nahrávky z kanadského exilu

EMAN E.T. - výběr z archivu šílené kapely, v jejíž poslední fázi hostoval Mejla Hlavsa

FRANZ VLADIMÍR - scénické oratorium Herakles

HOUPACÍ KONĚ -  bilanční CD (dema, koncerty,rarity, atd.)

JIROUS IVAN - Magorovo autorské čtení

KASPAR VON URBACH -  studiové rozkročení mezi hudbou a hlukem

LIBOR KREJCAR & TAMERS OF FLOWERS - studiová nahrávka objevu nezávislé hudby, tentokrát s kapelou

ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI - nejtřpytivější briliant brněnské alternativní scény 80.tých let

UMĚLÁ HMOTA - aktuální studiová nahrávka undergroundové legendy

VONDRUŠKA JOSEF - archiv zakladatele skupin Umělá hmota III. a The Dom

PAVEL ZAJÍČEK -Kakofonie cesty/...slova

 

Na závěr ještě 4 dokumenty, hodnotící účast Guerilla records na Alternativě:

1) zápis z mého „deníčku"

2) pohled na tentýž den z pera Jirky Imlaufa z Houpacích koní

3) jediná oficiální reportáž z pera Jaroslava Riedela, která vyšla v kulturním magazínu A2 1/07

4) trochu „odlehčený" profil vystupujících, který byl pro lepší orientaci na večírku rozdáván, rádobyvtipná brožurka, prográmek takový jakýsi..."Oficiální" a serioznější informace o aktérech včetně fotografií v případě zájmu můžete najít na www.unijazz.cz - Alternativa 2006,  program Kašanu.

 

PRAHA, KAŠTAN, 9.12.2007, Večírek Guerilla records (zápis z deníku)

Můj milý deníčku!

Tak už to mám za sebou! A tolik jsem se bál!! No a vidíš, nakonec to bylo tak milé a hezké a všichni na mě byli tolik hodní...

Vše začalo v sobotu v 15 hodin, kdy jsem společně s  Guerillím teamem - dvorním fotografem Plazíkem, bratrem-prodavačem a dvěma dalšími povaleči - dorazil na pražský Kaštan, kde se celá ta alternativní krása měla konat.

Časový harmonogram, který jsem pracně v bezesných nocech minutu po minutě slepil vyvolával u znalců nedůvěřivý úsměv, luxusní program, v němž následovala jedna legenda za druhou vzbuzoval u laiků slaboduchý údiv a obojí dohromady pak u (těch zodpovědnějších) přátel z Unijazzu srdeční slabost...

U mě se jednalo jako vždy jen o žaludeční nevolnost, dlouhodobější nespavost a nezměrné zoufalství. Ano, kdo to všechno spískal, kdo mi tohle nakukal, kdo mě k tomu přinutil, kdo si to sakra všechno jen vymyslel? Vždyť „kdo nic nedělá, nic nezkazí..."

Ale, avšak a hle!

Přesně ve stanovený čas jako první na podiu HLAS navzdory svým protestům vystoupila legenda české skutečně alternativní scény, trio KVARTET DR. KONOPNÉHO. V sestavě, která právě dotvořila nové CD: Radomil Uhlíř, Idea, zpěv, úvodní slovo,  Zdeněk Konopásek - bicí, trubka, Joe Karafiát - cosi jako kytara. A řekl bych, že nakonec nelitovali, na časnou hodinu - právě odbila pátá - bylo v hledišti skutečně plno a zájemci o jiné hudební světy dostali co proto: Radomilův surrealistický zpěv, Zdeňkovy burácivé bicí a Joeova avantgardní kytarová hra vykonaly své: Večírek byl více než důstojně zahájen!

Vzápětí ožilo i podium ZVUK, kde jako první se svou vizuálně-hudebně neuchopitelnou show vystoupili další z významných a vážených guerillích koní - stále populárnější a tejmnější DO SHASKA! Nepřipravené obecenstvo zíralo na harmonické prolínání obrazů, zvuků i Rýbrcoulových pazvuků, připravené si užívalo jízdu několika mystickými světy najednou. A i tady bylo plno!

Že by moje obavy byly liché? Že by vše klapalo? Že by moje noční můry nebyly opodstatněné? Však nechval dne před večerem!

Přichází čas střídání, Kvartet sklízí zasloužené ovace, avšak velmi významný host dnešního večera, pan Magor zdá se pokračuje ve svém nekonečném turné, ovšem někde úplně jinde. Minuty hrozivě tikají, violoncellista Josef Klíč je ochoten kvůli svému vydavateli riskovat kůži a vystoupit namísto Magora se svým elegickým žalozpěvem. Už má doladěno, mikrofony nastaveny, už už se Mistr Klíč chystá táhnout smyčcem a tu náhle: klika cvakla, dveře letí a vchází osobně sám laureát Jirous. Tak jen mu navléci služební triko a šup s ním před dav. Padá mi kámen ze srdce a Martin - největší český žijící básník a člověk, který mi zničil život - se s elegancí sobě vlastní zmocňuje davu a předhazuje mu své verše s  vtipem a šarmem, jak je u něj ostatně zvykem.

Nahoře zatím stále duní temné shaskovské rhythmy...

Po Jirousovi nastupuje moje vůbec nejoblíbenější brněnské duo - pánové Jaroslav Erik Frič, povoláním básník, vydavatel a kulturrégr a již zmíněný Josef Klíč, povoláním virtuoz - dva zahraniční pilíře vydavatelství Guerilla records. Celkem se objevují na pěti CD, což je při vydané 40cítce rovných 15%! Samorost Erik je navíc důvěrníkem, morální oporou mého „podnikání", veselý a neuvěřitelně inteligentní chlapík, žijící „karnevalově", jak sám skromně říkává o způsobu trávení svého volného času.

Ale to je již i nahoře přichystána hvězda velikosti největší, jeden z pilířů Guerilla records, pan P.Z., tentokrát jen skromně vyzbrojen pouhým triem přátel z kapely DG 307, o to však je jeho vystoupení naléhavější. Sice trochu kratší, než by bylo záhodno, ale jak mi Pavel na výtku odpověděl „Hele to není jako závody, kdo ho má delšího. Řekl jsem už všechno, co jsem potřeboval..." a má nakonec pravdu.

Pauzy než se nahoře přezvučí, tak dole svého času využívá další mýtická bytost opředená legendami - básník J.H.Krchovský. Namísto původně ohlášené kapely O.P.N., kterou zakládal začátekm 80tých let (minulého století) a která se v současné době transformuje v Krchov, kapelu novou kvůli těmto přeměnám vystupuje nakonec básník sám, sólově. Ale publiku, které mu ve zcela zaplněné místnosti doslova uléhá k nohám (včetně známého performera a spisovatele Milana Kozelky) to evidentně nevadí a J.H.K. svým vystoupením strhává i zaryté bigbíťáky, androše, alternativce a mladé, můzické dívky (těch je tam taky dost).

A to již na podiu ZVUK do strun a do trubky sáhla teplická RADOST, nezařaditený dadaistický kvartet, který se nezastaví před ničím. Přesto základem je vlastně jen  rock´n´roll a šlape to, i když pro TV NOVA, do ČT, do ČT 2 i Óčko by byli zřejmě  nestravitelně hraví podivíni. Přitom Kabát je taky z Teplic... Ale lidé se baví, tancují, smějí a posléze trhají rekordy v nákupu radostného CD Radosti Mravenci snědli kočku.

Ale to v komoře HLAS opět zaznívá další hlas... Tentokráte za doprovodu kytary a je to hlas Jiřího Imlaufa, dvorního autora skupiny Houpací koně, svébytného textaře, nezpochybnitelného básníka a introvertního pozorovatele ostatních introvertů a glosováním jejich životů („Opilec spane na zem vždycky namazanou stranou", nepřestane mi znít v uších jeden z jeho aforismů). Úplně všechny texty mu věřím, a to je pro mě nejdůležitější. Ono mu to - i jeho Houpacím koním - navíc taky ladí, což pro mě sice bylo vždycky až na druhém či třetím místě. Jirka je můj veliký kamarád a mám ho strašně rád a přál bych mu upřímně, aby se stal slavnou rockovou ikonou! Kdyby nežil tady, ale v nějaké osvícenější zemi, už je přinejmenším menším Thomem Yorkem, např.... Nebo Billy Corghanem

Nahoře tou dobou již ladil 12tičlenný temně těžkotonážní orchestr BBP, který na moje přání představil svou více než půlhodinovou psychtabletickou operu Valetolman. Vyzařuje z nich odhodlání a neústupnost, kdyby tady byl bolševik, byl by Dr. Black Otto Sepl nepochybně již znova ve vězení. Takhle je jen v kotelně...:o) Zatím tedy... :-( A skutečně, nálož temnoty temnější než temné se na nás valí z podia, procházka urnovým hájem mozkových závitů, sloji poškozenými dlouhodobým pobytem v podzemí, z nějž by nakonec s hrůzou vycouval i sám pan Valetol.

Po BBP další soubor, který se svou neústupností zařadil mezi uznávané pojmy české alternativní scény, Skrytý půvab byrokracie. Jejich vystoupení, syrovostí a nasazením přetékající hudební alchymie je doprovázeno loutkovým dada divadlem jejich přítele Sisgmunda, a to v přímém přenosu.

O pauze opět ožila scéna HLAS, kde již podruhé toho večera stanul Joe Karafiát, aby se pokusil o nelehký úkol: na kytaru doprovodit autorské čtení úplně ožralého Vratislava Brabence. Ten měl toho dne svátek a Magor měl toho samého dne lahev Calvadosu. Pro obyčejného smrtelníka vražedná kombinace, avšak Vráťa prokázal dostatek životních zkušeností a odvahy s tím, že to „aspoň zkusí". Takový Felix Holzman své scénky jistě musel dlouho nacvičovat, zatímco Vráťa to vystřihl na poprvé... „Promiň, snažil jsem se to zachránit... Ale to nešlo..." omlouval se Joe. Není za co, Joe... Úspěch, úspěch a zase úspěch i tentokát.

Posléze na totéž podium nastoupil poslední vystupující, žatecká STOLNÍ SPOLEČNOST, která svůj set pojala příjemně akusticky, skromně a byla velmi dobrá, jako je takřka vždy. Ostatně scéna HLAS jí patřila právem, jejich repertoár je básní par exellance plný, a nemusí jít vždy o osvědčené klasiky, ale také o vlastní texty basáka Ondry Zámečníka...

To nahoře - na ZVUKU - zatím vrcholila nervozita. Jeden z  nejúžasnějších projektů, které znám a který se na značce Guerilla records objevil na CD Lesní hřbitovy, výrobku Libora Krejcara a jeho THE TAMERS OF FLOWERS, kteří měli právě zažít koncertní premiéru! Toto vystoupení uvedl Magor: „Každý má právo nejen na svých 15 minut slávy, ale právo užít si i svých 15 minut ostudy"... A pak vypukla dlouho očekávaná událost sezóny: plátno s pobíhajícími ovcemi, mezi nimi volným krokem v černém prochází L.K. a náhle skrz hočící kočičí oči začíná hudební obřad, mše, rituál kočkoidního sochaře a jeho squadry podivínů...  Jejich kult a zvuk rozhodně naprosto vyčnívá takřka nad vším, co je možno v Čechách slyšet - hudba Tamers Of Flowers je nekompromisně sama sebou, je to jiný, svébytně potemnělý svět plný záhad života a bytí.

Pak už, na úplný závěr, nám mozky vymyla nesmrtelná UMĚLÁ HMOTA, tentokrát v sestavě takřka totožné s lety 1973/77, kdy vznikla většina stěžejního repertoáru neúnavného Dina a s ním se dostavil možná až nečekaný úspěch. Letitým skladbám publikum bez výhrady uvěřilo a polonahý Dino opět triumfoval...

Taková pěkná tečka za tím dnešním večerem.

Lehká únava v nohách a po celém těle, pomalu se balíme... Zpoždění - při 14 vystupujících - veškeré žádné, harmonogram dodržen, žádná druhá či B třída, ale všechno - alespoń pro mě a věřím že i pro většinu návštěvníků - první liga nezávislé scény, bezkonkurenční solitéři a i v tom našem malém českém chlívku nezávislé tvorby samé originály. Možná z několika soudků, ale ani jeden nebyl komerčně zvětralý...

Jsem spokojený, nabitý energií, pozitivním pocitem z loajality a vstřícnosti hudebníků a všech, které jsem do tohoto cirkusu zaangažoval. Pochopení a důvěra celé guerillí smečky je pro mě důležitější, než prodej stovek kusů CD s hudbou, která se stává pouhým „zbožím".

Konec dobrý, všechno dobré... Tak snad někdy příště popojedeme...

Moc vám všem děkuju, přátelé, kamarádi, lidé...

v Lounech 17.12.2006                                                          Lábus, Guerilla records

 

UNDERGROUND AŽ NA PŮDU (aneb jak jsem propásl skoro všechno)

Sobota podvečer, stmívá se, prší, vylidněný Ústí a my s kamarádem Danem vyrážíme do Prahy. Cestou si pouštíme různý vykopávky - Dinosaur Jr., Afghan Whigs, Clash - a je nám dobře. Jaká strana to byla založená v hospodě U Kaštanu? KSČ nebi ČSSD? No ať tak, nebo tak, je to srandovní, vzhledem k tomu, že se tenhle celej dům pro dnešní večer stane hlavním stanem českého undergroundu. Od přízemí až po 1. patro. Nebo tam bude underground až na půdu? Vtipkuju, ale tihle lidi mám rád a spousty z nich si vážím. Ale nejde mi z hlavy, jestli se tam ty naše písničky budou hodit. No ale hodit nehodit, proč to tak škatulkovat, to srovnání může bejt zajímavý.

Abych se přiznal, slyšel jsem z toho večera málo - hned jak jsme dorazili, zjistili jsme, jak to tady funguje, vystupovalo se na dvou pódiích - dole v prostorách Muzea české populární hudby (jmenuje se to tak? Není to morbidní? Když je něco populární, může to být v muzeu?) a nahoře v klubu. Tam zrovna vystupoval Pavel Zajíček, myslim že s částí DG 307 a bylo narváno, lidi poslouchali i u dveří v sousední hospodě. Takže toho jsem propásnul, ale z hlasu, kterej bylo slyšet a hrobovýho ticha (který bylo taky slyšet, i když je to divný) bylo jasný, kdo z týhle party asi teď nejvíc lidi oslovuje. Propásnul jsem i Krchovského, kterej četl dole. Už na mě šla nějaká nervozita, a tak jsem venku v dešti všelijak sympatickejch zvukařů připravil aparát, budík, kterej mě doprovázel v Nočních stolkách, kytara se jim pořád zdála dost nahlas, je to fakt - jako by toho nebylo málo, nejen já, i ten můj velkej Marshall vypadal trochu nepatřičně. Hrál jsem asi třičtvrtě hodiny, všechny ty naše vlakově - erotický písničky (vypadá to, že možná i někomu lezou krkem - viz poslední Ústecké přehledy). Uvedl mě Lábus (pan Guerilla), kterej organizaci večera obdivuhodně zvládnul, byl rozlítanej a starostlivej, ani hlt piva - jo , nabídl mi hezký tričko s logem festivalu Alternativa, já nemístně zavtipkoval, že potřebuju XXL, no a teď mám doma obří tričko, kdybyste ho někdo chtěl, dejte vědět. Popřál jsem Guerille dlouhou životnost a hrál. Zahlídl jsem mezi lidma Josefa Rauvolfa, výbornýho chlápka, znalce beatníků, Tondu Kocábka, tak jsem byl rád, že je to zajímá. Zahrál jsem taky novou písničku - jmenuje se Liftboy, teď už nahranou s hk u Ondry Ježka. Vypadalo to, že se to lidem líbí, pár z těch, se kterýma jsem pak mluvil, mi to potvrdilo. Po mě se už začli připravovat Joe Karafiát a další ikona, plastikovskej Vratislav Brabenec. A ty jsem taky prošvihl - odtáhl jsem aparát, šel se ven nadejchat pražskýho deštivýho vzduchu a ten sálek už byl narvanej k prasknutí. Takže jsem zase chvíli poslouhcal u dveří a pak se radši přesunul nahoru, kde tušim hrála teplická Radost, další kolegové ze stáje Guerilly. Znám je strašně dlouho, už od začátků 90. let, ze všech těch Tukanů, U-klubů a Knacků. Tentokrát to bylo dobrý. Hrálo jim to, lidi se bavili, sedlo to sem. Dan, kterej se mezitim vrátil zespoda, mi líčil vystoupení Brabence kterej už opilej, ale vtipnej, glosoval svý básničky, bylo to prej zábavný.

Propásl jsem i čtení Jirouse, kterej vypadal strřízlivě a starozákonně důstojně. Skočili jsme si totiž s Danem na noční procházku, zacílenou na nějaký bistro s jídlem. Tyhle noční jídla miluju. Dan mi ukazoval, kde byl na pohřbu Karla Kryla, kousek odsuď v Břevnovským klášteře. Pak jsme se vrátili a rovnou to manko spěchali vyrovnat koncertem Umělé hmoty. Nevěřil bych, že se mi to bude líbit. Starší chlápci s autentickým zvukem 70. let, bylo to cestování časem, přesně jak jsem si od tohohle večera sliboval. Zajímavý, že Umělá hmota představuje jinou linii českýho undergroundu než tu DG - plastikovskou. Mám pocit, že spíš než na hypnotičnosti, která třeba u Plastiků vychází ze zvuku Velvetů, je tohle postavený na příbuznosti s americkou novou vlnou 2. poloviny 70. let. Ale kdo ví, třeba to je uplně jinak - každopádně to bylo dobrý, nezapšklý, opravdový.

Pak ještě jedna plzeň a někdy kolem druhý odcházíme s Danem do blízkýho hotelu, kde máme ubytování. Krása. Ráno snídaně a cesta do Ústí, tentokrát přes Slaný, na kterej padal slanej nedělní déšť. Trošku se ten příjezd protáhnul, malá kaňka na tomhle povedenym pijáku. Mezi všemi těmi pijáky. Zase jsem si potvrdil, jak je mám rád.

                                                                                   Jirka Imlauf

 

Festival Alternativa: různé možnosti přístupu k tvorbě

Devátý den: Večer k 5. výročí vydavatelství Guerilla Records

Na dvou souběžných scénách, nazvaných Hlas a Zvuk, se střídali interpreti, kteří vydávají u lounské firmy Guerilla, na české nezávislé scéně už velmi dobře zavedené. Na menší scéně Hlas (v přízemí) začínal Kvartet doktora Konopného s tvorbou podobně robustní jako je postava recitujícího Radomila Uhlíře a určenou spíše pro otrlé povahy. Ivan Magor Jirous se sice omlouval - s poukazem na „slivovicovou smršť" z předchozího dne, ve skutečnosti však byl ve skvělé formě. Při jeho recitaci Magorových labutích písní publikum ani nedutalo, vědomo si faktu, že na jeviště přišel opravdový klasik. Následovalo vystoupení básníka Jaroslava Erika Friče a violoncellistou Josefem Klíčem.

J. H. Krchovský vystoupil jako „náhrada za sebe sama": původně totiž měly být jeho verše doprovázeny novým muzikantským seskupením. Sešlo z toho, a tak se - jako ostřílený performer, který ví, na co publikum zabírá - předvedl s básněmi většinou již publikovanými, taky však osvědčenými. Jiří Imlauf žije v Ústí nad Labem, je zpěvákem skupiny Houpací koně, tentokrát svou poezii doprovázel hrou na kytaru. Vratislav Brabenec, vystupující v osvědčené dvojici s Joe Karafiátem, oslavoval ten den svůj svátek poněkud přespříliš. Publikum však bylo tolerantní a při Brabencově zoufalém listování ve své básnické sbírce i při jeho chaotických saxofonových sólech se dobře bavilo.

Na scéně Zvuk nejdříve zahráli industriální Do Shaska!, vrcholem večera pak bylo vystoupení Pavla Zajíčka s přáteli, od koncertů DG 307 se lišící větším důrazem na recitované slovo, ale o nic méně působivé. BBP představili kompozici Valetolman, popisující utrpení člověka trpícího migrénou a blahořečící léčebným účinkům analgetika Valetolu. Skrytý půvab byrokracie uvedl písně z nového alba Předvoj armády monster, pozornost přitáhl řídce se na pódiích vyskytující Libor Krejcar a na závěr - už po půlnoci - zahrála Umělá hmota svůj osvědčený repertoár ze sedmdesátých let.

 12.12.2006                            Jaroslav Riedel

                  www.guerilla.cz

 

 

 

 

ZVUK

1) 17:30 - 18:40   Do Shaska!

2) 19:00 - 19:40   P.Z. a přátelé z DG 307                                              
3) 20:00 - 20:40   Radost

4) 21:00 - 21:40   BBP

5) 22:00 - 22:40   Skrytý půvab byrokracie 

6) 23:00 - 23:40   Libor Krejcar & Tamers Of Flowers

7) 24:00 - 01:30   Umělá hmota II. (vzor 1973)                                      

HLAS

1) 17:15 - 18:00   Kvartet Dr.Konopného a Radomil Uhlíř

2) 18:00 - 18:30   Ivan Jirous

3) 18:30 - 19:00   Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč
4) 19:45 - 20:15   J.H. Krchovský

5) 20:45 - 21:15   Jiří Imlauf

6) 21:45 - 22:30   Vratislav Brabenec & Joe Karafiát

7) 23:00 - 24:00   Stolní společnost

 

DO SHASKA!
Nadaní malíři zvukových i hlukových ploch. Tentokráte, s citem sobě vlastním, vymalují hrůzyplný černobílý Kabinet Dr. Calligariho a dalších černobílých legend.
Kdo neviděl, nebude dozajista zklamán. Těžko nalézti lepších malířů pokojů i nepokojů pro tyto zašlé prostory a kultovní filmové díla.
DO SHASKA! patří už dlouho do guerillí stáje a jsou to koně, které by bylo vskutku škoda nemít. I vám se nepochybně zalíbí. A ne-li jejich tváře, pak hudba určitě. A o to dnešního večera asi tak trochu kráčí. Hudební škaltulky jsou příliš limitující, aby postihly to, co tito nadaní kouzelníci se zvuky a obrazem předvádějí, neboť „Hudební projev Do Shaska! je výsledkem zčásti vědomého, ale většinou racionálně neřízeného míšení obrovského množství podnětů, zážitků a pocitů, transformovaných do podoby zvuku. Abstraktní zpráva o stavu Duše a existenci všech realit, světů a přízraků ji obklopujících." - tak pravili Do Shaska!

Guerilla records měla tu čest vydat již celý triumvirát těchto skvostných soundtracků do hlubin šílencovy duše.

P.Z.
Diagnóza básníka Pavla Zajíčka nese číslo 307, a to už od zlatočerných let sedmdesátých, kdy spolu s Mejlou Hlavsou založili svůj zdánlivě šílený soubor. Hudba DG 307 byla syrovější než syrová a poselství zůstalo živé až do dnešních dní, viz 2 CD HISTORIE HYSTERIE 1973-75.
Dobré netřeba chválit, neboť toho je vždy pomálu. A poezie P.Z. & hudba jeho souboru patří na světové scéně bezesporu k tomu nejlepšímu.  Po návratu z emigrace obnovil činnost DG 307 a dal mu postupně zcela jinou tvář. Ne snad hezčí, líbivější, jen zcela jinou. Tím překročil svůj vlastní stín, což se podaří vpravdě málokomu. Hudba současných DG je křehká, ale zároveň mrazivá a dotýká se srdce jako ostří dýky. Slova se mění ve střepy zaryté do duše....pouť za vyslovením...doteky... jemné jako mořská bouře...
Každý koncert P.Z. a jeho přátel z  DG 307 je trochu jiný. Kdo ví, co nás čeká dnes? V každém případě nový zásek do P.Z.etovy diskografie je natročen: úchvatná výpověď pod názvem KAKOFONIE CESTY  do Vašich přehrávačů dorazí vzápětí, hned co vysilující a  bezohledně všežravé svátky Vánoční alepoň trochu odezní...

RADOST
Kdo z vás neví, co je to radost, měl by si koupit dostatečně silný provaz.  Ale než ho použije a získá nad vším pozemsky malicherným potřebný nadhled, měl by ještě slyšet pár písní tohoto souboru. Možná, že z RADOSTI svůj původní plán odloží na neurčito, a ne-li, pak ho jistě na cestě veselé písně pobaví až k smrti. Hudební procházka po dětských pískovištích, kde hoši z Radosti žvatlají s malými dětmi, tahají se s nimi o kyblíček s bábovičkami a nakonec jim rozdupou hrady z písku. O tom všem je velice veselé až převeselé CD MRAVENCI SNĚDLI KOČKU, na jejíž výrobu za producentským pultem osobně dohlédl pan Miroslav Wanek ze svižných Už jsme doma. Tak tedy dobrou chuť a příjemný poslech!

BBP
Někdy až čtrnáctičlenný podzemní orchestr, kolem kterého vzniklo celé krysí společenství RAT . To vykopalo mrtvé tělo poezie a pomocí svých nástrojů mu opět vdechli život. Pokračovatelé odkazu PPU, temný sound a křehké texty, plné věru podivné poezie tmy a stínů. Písně o čase radosti a štěstí, který snad ani nikdy nebyl, jakož i o věcech ostatních, které jsou všude kolem, ač bychom si přáli pravý opak. Ale umělé štěstí a chladný stín smrti jsou jen jednou z mnoha kulis podivných příběhů tohoto světa a písní BBP.
A tím, že si nebudete pouštět jejich desky - tyto skutečnosti ani BBP ze světa nezmizí. Široké nástrojové obsazení a častí hosté slibují pokaždé jiný a věru nevšední zážitek. Jejich mrazivá procházka psychotabletickým peklem i rájem si pro dnešek říká VALETOLMAN.
Pro rok 2007 se již peče nový opus, který však nebude k mání v lékárnách, byť antidepresiva by měla být povinnou přílohou ke každé jejich písni! 
SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE
Podivní kouzelníci experimentu, balancující na hraně undergroundu, alternativy a všeho šíleného, co by vás vůbec mohlo napadnout. Vytříbené texty, včetně starých mistrů a netradiční nástroje dotvářejí syrovou náladu bolestně umírajících rán a večerů. To vše je naoko Skrytý Půvab Byrokracie!!! Fest-Fetiše se jmenuje dnešní speciální program, který - dle slov samotných členů souboru - nám přinese: „Lidově klasicizující formou a postavantgardním přístupem scénograficky pojaté pitoreskní písně jsou polostatickým dramatickým sledem scén, vytvářející jednolitý celek velkého panoptika. Autoparodie,
míchání vysokých a nízkých přístupů, hudební rocková syrovost a divadelní
surovost  nadsázky jsou všudypřítomné. Promítaná scénografie je vytvářena naživo,
stejně jako hudba kapely."

Co vlastně víc dodat? Sned jen to, že netřeba váhat s ochutnávkou jejich ještě teplé novinky PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER, jelikož jde o desku, které by vám skutečně chybět neměla. Sám neznám lepší hudbu k poslední ranní kávě!

LIBOR KREJCAR + TAMERS OF FLOWERS
Je to jak procházka tajemným labyrintem vlastní lebky. Hlas se odráží, nohy bloudí a kroky duní před tebou i za zády. Je v tom strach, radost i překvapení. Když se to všechno protne v jednom člověku a jednom čase - může se vyskytnout někdo a něco jako Libor Krejcar a jeho podivná hudební koláž, která se jako zářící meteor náhle uprostřed šedivého vesmíru nudné hudby objevila na CD s výstižným názvem "LESNÍ HŘBITOVY". Už samotný název hovoří jasně o zvláštní, těžko popsatelné náladě, kterou se podařilo přenést i na nahrávku. A nyní je čas jí kousek přenést i na vás. Zatančete si tanec sv. Víta společně s Liborem Krejcarem a jeho Krotileli květin! A Bůh - nebo kdo - vás při tom opatruj!

UMĚLÁ HMOTA vzor 1977
Klasici hudby českého podzemí v sestavě zlatých časů komunismu a své největší legendy. Ti, kteří po boku PPU a DG 307 pomáhali kazit mládež, socialismus a naše společné štěstí na věčné časy. Písně z dob, kdy z vodovodu tekl alkohol, naše hlavy byly plné rudých brouků a Barbara byla skutečným symbolem krásy.
Toto vše se skrývalo pod krycím jménem UMĚLÁ HMOTA. Ano, ti z největších škůdců krvavě šťastných zítřků naší vlasti, a to ve své nejlepší formě. Stará krev v nové době. Zlatý repertoár vašich oblíbených hitů a umělců. Dinova podzemní úderka slibuje, že svou další pětiletku opět splní!!! A náš lid jim věří!!!!!

Všechny legendární hity minulosti již vydavatelství Guerilla records vydalo na 2 CD VE SKLEPĚ 1976-77, pro příští rok se již již připravuje kolekce písní, jež se hity teprve stanou!
KVARTET DR. KONOPNÉHO a RADOMIL UHLÍŘ
S nepřehlédnutelným frontmanem tohoto uskupení by mohl o prvenství soutěžit snad pouze David Thomas z Pere Ubu (ale stejně by vyhráli „naši"!).
Ale velikost pana Radomila netkví pouze v jeho nepřehlédnutelné postavě, ale především v jeho díle hudebním, básnickém a vizionářském. Přítomní nebudou litovat investovaného času a Kvartet přinese vašim uším i srdcím cokoli, jen ne zklamání! Známý obdivovatel tvorby Kvarteta Dr. Konopného, P. Z., kapelník DG  307, v klubu Red Bull Dog, vybudovaném z bývalých záchodků Viktorie Žižkov, roku 1999 pravil po koncertě Radomilovi: „Tam kde ostatní začínají, tam vy končíte. To je nádhera!".
Znalci vědí a těm, kteří dosud tápají, bude dopřáno spatřiti i slyšeti neslýchané, neboť umělecká informace Kvartetu Dr. Konopného zasahuje bez oklik přímo podvědomí. Přesvědčte se o tom sami na zbrusu novém kousku, vlastně rovnou dvoukousku, 2 CD: SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ, složeném z archivního CD KOSMICKÝ PESIMISMUS a aktuální nahrávkou STÍNY BOJOVNÍKŮ.

IVAN MARTIN JIROUS - MAGOR
Letošní Seifertovou cenou zasažený básník Ivan Martin Jirous, řečený Magor, je jedním z vrcholných chodů celého guerillí hudebně poetického hodokvasu. A není povolanějšího, než je právě Magor. Ne neprávem je nazýván otcem českého undergroundu. Vždyť nebýt jeho, nebyl by asi ani boss vydavatelství "Lábus" Lábusem a nemuselo vlastně dojít ani k tomuhle zatracenému večeru. Ale když už se stalo - nechť je to právě Magor, komu vylétnou z úst jeho černé i bílé labutě a nám nechť je ctí naslouchat slovům ukrytým v šustotu jejich křídel. Vždyť kdo ví, jakou podobu mají skuteční andělé?   Pro rok 2007 chystá vydavatelství Guerilla records CD s autorským čtení tohoto veršotepce.

J.E.FRIČ + PEPA KLÍČ
Brněnským morovým sloupem poezie, by se dal nazvat básník Jarosla Erik Frič. Výrazná postava brněnského kulturně-podzemního dění. Jeho poezie je důkazem, že ne všude svítí slunce, kvete láska a létají pestrobarevní motýli. Erikovy básně, chraplavý hlas a čepele cella skvělého instrumentalisty Josefa Klíče slibují vskutku nevšední chvíle s tou krásnou umírající dívkou, která si ještě říká poezie. Obě osobnosti patří k pilířům vydavatelství a jsou zachyceny na několika CD, a to jak sólově, tak společně...
J.H.KRCHOVSKÝ
Básník, jehož poezie se rodí ve studené kolébce hrobu a bloudí tiše nocí, opuštěna kol zdí hřbitovních. Láska a Smrt, Smrt a mnoho vybledlých podob toho, čemu se říká život. Jeho poezie je temná jako on sám.
Básně J.H.Krchovského jsou často zhudebňovány všemožnými soubory nezávislé a podzemní scény. Ale stále zůstávají tím, čím byly v prvopočátku - nejen vynikajícími rockovými texty, ale především skvělou poezií.
Jaké to asi je, popatřit básníka, jemuž dalo umělecké priezvisko ono místo posledního spočinutí, urnových hájů a poraněných pískovcových soch? Přijďte si poslechnout mistra samotného!!! Ať to víte.

Nesmazetelnou pečeť jeho hudební invence v sobě nese kapela O.P.N. na sumarizující nahrávce z let předávných PROCHÁZKA URNOVÝM HÁJEM.
JIŘÍ IMLAUF

Kytara a hlas severočeských Houpacích koní, jinak také výjimečná básník a melancholický glosátor životních osudů hrdinů periferie, osamělých poutníků a outsiderů života. Autorské experimentální truchlohry, při nichž mu za zády nestojí kapela, ale musí si vystačit sám jen s elektrifikovanou kytarou a křehkou poezií všedního dne. Večerní procházka po barech, hernách, peep show a rybích bistrech severočeského velkoměsta. Mozaika města s nejvyšší úmrtností, nejnižší vzdělaností a dosud nezahojenými válečnými jizvami.

VRÁŤA BRABENEC A JOE KARAFIÁT
Dva mozky, čtyři ruce, poezie, saxofon, klarinet a kytara Plastických lidí z vesmíru. To je snad dost na to, aby to stálo za poslech. Prapodivné texty vás zavedou do míst a časů, které by se vám jinak patrně vyhnuly. Nebude to procházka úplně veselá, ale s těmito pány by asi takovou nikdo nečekal.
Oba hudebníci z PPU zplodili před časem velmi příjemné společné CD ZAČNI U STROMU, které přivedla na svět rovnež Guerilla a rozhodně stojí za poslech. Jádrem vystoupení budou kusy z toho digitálního stříbrného kotouče. Při živém provedení písně nepochybně získají mnohem plastičtější tvary. A zbytek už doplní bizarní postavy hudebníků samých.
STOLNÍ SPOLEČNOST
Cosi z hudebního odkazu a šamanské energie Milana "Mejly" Hlavsy se prosáklo i do hudby tohoto souboru. Dnešní vystoupení, jako vždy prosté okázalých gest bude trochu akustické - o to více soustředění zbývá na samotnou hudbu a o to lépe porozuméíte deklamovaným prvotřídním textům. A co k tomu říc víc? Snad ani nic.
Snad jen, že: Stolní Společnost bude jistě i pro vás dobrou společností!!!

AKTUALITY LISTOPAD/PROSINEC

Vydavatelství GUERILLA RECORDS si dovoluje upozornit a také samozřejmě pozvat na křest reprezentativního 2 CD skupiny Kvartet Dr. Konopného, které právě vychází pod názvem Skrývám se, ale nikdo mě nehledá.

Křest se uskuteční v HOSPODĚ NAD VIKTORKOU (Bořivojova 79, Praha 3 – Žižkov), v pondělí 18.12. od 19:30 hodin.

Kvartet vystoupí v aktuální sestavě Radomil Uhlíř (zpěv, průvodní slovo), Joe Karafiát (kytara), Zdeněk Konopásek (bicí, trubka), Jan Štolba (saxofon). Součástí večera bude promítnutí Uhlířova filmu Zkouška ohněm a 2 nové klipy na písně z uváděného CD.

V aktualitách prosincových pro zmatky a značné vyčerpání všech organismů uvádíme jen to nejpodstatnější:

1) KONCERTY

1.12. Louny (rest. Stromovka) od 20:00 hodin, 150,- Kč
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
+ Stolní společnost + Sen noci svatojánské band revival

2.12. Praha (klub Vagon) THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE
+ Pepa Pilař a Classic R´n´R Band

SOBOTA 9.12. Praha (klub Kaštan) VEČÍREK GUERILLA RECORDS v rámci festivalu ALTERNATIVA.

Program začíná v 17:00 hodin (klub otevřen od 16:00), na Kaštanu budou 2 podia, než se připraví kapela (průměrná doba vystoupení kolem 30ti minut), vystřídají ji menší seskupení či jednotliví básníci (s repertoárem kolem 20ti minut). Kapacita v Kaštanu je omezená a prodej vstupenek je zcela v kompetenci pořádajícího Unijazzu, Guerilla rec. dodává „pouze“ dramturgii večera. Samozřejmě, že v Kaštanu bude možnost koupit veškerou produkci našeho vydavatelství.

ALTERNATIVA PRAHA
sobota 9.12. 2006, klub Kaštan
VEČER VYDAVATELSTVÍ GUERILLA RECORDS
U PŘÍLEŽITOSTI 5 LET TRVÁNÍ
- předběžný časový harmonogram -

ZVUK
1) 17:30 Do Shaska!
2) 19:00 P.Z. a přátelé z DG 307
3) 20:00 Radost
4) 21:00 BBP
5) 22:00 Skrytý půvab byrokracie
6) 23:00 Libor Krejcar & Tamers Of Flowers
7) 24:00 Umělá hmota II.

HLAS
1) 17:15 – 17:45 Kvartet Dr.Konopného a Radomil Uhlíř
2) 18:00 – 18:20 Ivan Jirous
3) 18:30 – 19:00 Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč
4) 19:45 – 20:15 J.H. Krchovský
5) 20:45 – 21:15 Jiří Imlauf
6) 21:45 – 22:30 Vratislav Brabenec & Joe Karafiát
7) 23:00 – 24:00 Stolní společnost

2) NAHRÁVKY NA CD

A teď k aktuálnímu stavu připravovaných nahrávek:

Bílé světlo (Dělníci Bílého světla) a The Plastic People Of The Universe (2 CD Do lesíčka na čekanou - vydání vychází ve dvou verzích: v plastové krabičce, která půjde do normální obchodní sítě a pak limitovaná edice v digipacku, která bude k dostání jen na koncertech skupiny či internetm přímo na adrese vydavatelství), kde budou ke koupi od soboty 25.11.

2 CD Kvartetu Dr. Konopného – „SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ“ finišuje, archivní disk obsahuje 6 tracků, z nichž většina je poctou „divadla krutosti“ Antonina Artauda (CD „Kosmický pesimismus“), druhý, aktuální disk „Stíny bojovníků“, který Kvartet nahrál v obsazení Radomil Uhlíř – Idea, vedoucí souboru, texty, zpěv, Vladimír Línek – klávesy, Joe Karafiát – elektrická kytara, Zdeněk Konopásek – bicí, trubka a Jan Štolba – saxofon zachytil poslední etapu tvorby, kdy text se stává již pouze zvukem, dochází k rozpadu tradičních hudebních schemat i témat a umělecká informace zasahuje přímo podvědomí. Booklet je doplněn o několik prozaických, jakož i básnických ukázek z díla Mistra, ukazující řeholi tvorby v její plné nahotě, ech, pardon, jejím širokém rozsahu...

Křest předběžně stanoven na 18.12.2006 do Viktorky na Žižkově /bez záruky/

Nahrávka Pavla Zajíčka Kakofonie cesty je kompletně hotová, ale po vzájemné dohodě jsme se rozhodli vydat ji až začátkem roku 2007, neboť není potřeba na zběsilý a vše-pře-meloucí tzv. Vánoční trh vrhat další obětinu. Nahrávka je to mimořádně podařená a kvalitní a vyplatí se počkat a poslechnout si Pavlovo putování světem v klidu a s pozorností, jakou si zaluhuje.

O dalších plánech až někdy v lednu…

AKTUALITY ŘÍJEN 2006

Tak tenhle podzim, to bude něco!!

Ale nejdřív na úvod úryvek z rozhovoru s Václavem Havlem z MFD 30.10.2006:
* V roce 1976 jste moc štěstí nezažíval, neboť po okupaci z roku 1968 nastala tuhá normalizace. Stal jste se signatářem dopisu Heinrichu Böllovi se žádostí o solidaritu se souzenými členy rockových skupin Plastic People of the Universe a DG 307. To vyústilo v lednu 1977 až v Chartu 77. Nebylo toto období vlastně vstupem do velké politiky?

Opravdu to byl důležitý rok, stejně jako rok, co mu předcházel, a ten, co následoval. Byl jsem prudce zakázaný, pořád vyslýchaný. Nicméně byl jsem objektem dění, režim jakýmsi způsobem zacházel se mnou. Už v roce 1975 jsem se ale rozhodl stát subjektem dění. Napsal jsem dopis prezidentu Husákovi, ten se stal velmi známým a rychle se šířil. Napsal jsem jednoaktovky, třeba Audienci a ta se také stala známou.

* Máte s tím nějaký osobní zážitek?

Když jsem jel jednou na Hrádeček, vzal jsem stopaře a on říkal: „Můžu vám dát něco do magnetofonu?" A pustil mi moji Audienci. Byl to ale také čas, kdy pořád existovalo riziko, že mě zavřou. Proto jsem pořád s sebou nosil tašku, kde jsem měl kartáček na zuby či cigarety. Sblížil jsem se v té době s Ivanem Jirousem, který mi o Plasticích a undergroundu řekl vše podstatné. Předtím jsem měl o tom jen pomatené zprávy. Když Plastiky zavřeli, tak jsem cítil, že nejde pouze o nějakou hudební skupinu, ale o princip svobody. Za hudbu a existencionálně zoufalé texty se sprostými slovy se prostě nezavírá. Začal jsem v několika dějstvích za ně organizovat boj.

* Tím jste už vstoupil do té politiky?

Režim byl velmi překvapen, že se za ty skupiny někdo bere. Mysleli si, že to jsou neznámí výtržníci, o které se nikdo nebude zajímat. Nebylo ovšem jednoduché přesvědčit lidi, jako byli profesor Václav Černý, básník Jaroslav Seifert či filozof Jan Patočka, že se mají postavit za Plastiky. Nicméně podařilo se. Ukázalo se, že je potřeba to celé uchopit a vytvořit něco trvalejšího. Aby se ty snahy nevyčerpaly jednou kapelou, za niž jsme se postavili. Z toho začala na podzim roku 1976 vznikat Charta. Uvědomili si to tehdy i exkomunisté, například Zdeněk Mlynář. Najednou vznikalo porozumění mezi skupenstvími do té doby naprosto izolovanými a nesouvisejícími. Celou tuto historii trochu připomíná Tom Stoppard ve své hře, která bude uvedena v Národním divadle.

* Ještě k tomu roku 1976, vám se líbila hudba a texty Plastiků?

Například písničku Magické noci považuji za ohromně sugestivní a má to skutečně mystický přídech, který u běžných bigbeatových kapel není. Cítím to tam i jako neodborník. Platí to i pro skupinu DG 307, která se ve své době jevila jako šílená, ale dnes už to tak není. Ty skupiny předbíhaly svoji dobu. Když slyším dnes mladé kapely, tak jsou v tom nějaké odvary z Plastiků.

A teď k věci: co aktuální se děje ve vydavatelství?

Aktuální novinky můžu rozdělit na ty, co jsou už hotové/nahrané, jen je hodit do lisovny, a to jsou pěkně prosím tyhle:

SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE - Předvoj armády monster

14 fláků souboru, který překračuje hranice běžností v hudbě a nebrání se žádnému experimentu. Zcela čerstvá nahrávka je obohacena mnoha nevýdanými, jakož i neslýchanými nástroji, které z hudby SPB činí velmi originální alternativní spolek s nepřeslechnutelnými ozvěnami českého undergroundu a černého humoru.

STOLNÍ SPOLEČNOST - Večery

skladby pomalejší než pomalé, více než hodina podmanivé hudby, zpestřené několika exkluzivními hosty, zejména dechovými nástroji Vráti Brabence (The Plastic people) nebo violoncellem Tomáše Schilly (DG 307, Echt!).

JOSEF KLÍČ - Vosková podobizna nepolapitelného

osobitá suita scénické hudby k Čapkově Věci Makropulos, jež uvedlo tohoto roku Ha-divadlo, obohacená dvěma autorskými bonusy, vše inspirováno literárními předlohami. Violoncellista brněnské Janáčkovy opery, který frak rád vymění za džíny, ve kterých na svůj nástroj doprovází přemnoho undegroundových uměců.

BÍLÉ SVĚTLO - Dělníci bílého světla

Další soubor do sbírky CD praotců českého undergroundu. Legendární podzemní orchestr, po kterém zůstaly zachvány jen tři nahrávky - a všechny je tady máte pohromadě! Celkem takřka hodina těch „nejbytelnějších songů", zabalených v psychadelickém obalu Milana Langera.

 

A pak jsou ještě ty, které teprve vznikají. To jsou zase tyhle:

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - Veleň 1.12.1973

Snad poprvé v historii kapely tak, jak to opravdu bylo... Kompletní a syrový záznam koncertu z Veleně z prosince 1973. Dvojalbum, na kterém jako host vystupuje Pavel Zajíček (DG 307) se svým legendárním Anti! a kde kapela naplno rozjíždí své originální pojetí hudby. Nechybí klasika jako MGM, Francovka, Ranní práče, Podivuhodný mandarin, Růže a mrtví a... Do lesíčka na čekanou, ale i dlouhé improvizace, plné hypnotické basy a freejazového saxofonu. Celkem 17 skladeb na 2 CD.

KVARTET DOKTORA KONOPNÉHO - 2 CD

Další z legend nezávislé scény, ba dokonce jeden z nejznezávislejších, až geniálních (ježto genialita hraničí se šílenstvím) umělců pan jemný objemný Radomil Uhlíř stále horko/těžko plodí své reperezentativní CD. Několik důležitých kroků bylo již učiněno - archivní CD je již hotovo a zmasterováno, obsahuje mj. cyklus zhudebněných textů od Antonina Artauda (autora "divadla krutosti") a další nahrávky z let 1995-97. Druhé - studiové CD - se snad dokončí ještě během října.

 

P.Z.

Frontman a spiritus agens DG 307, jakož i básník par exallance jde během října do studia, aby se pokusil zachytit žár, který plane při jeho čteních. Pomoci k tomu mimo jeho charismatického přednesu a neopakovatelných veršů mu pomohou hudebníci jako Tomáš Schilla, Ivan Bierhanzel, Pavel Cigánek, Honza Pokorný a další přátelé. Bonusem pak bude půlhodinový podmanivý monolog z divadla Na zábradlí z  loňského podzimu, kdy mu za zády sice stáli kompletní DG 307, ale přesto se všichni náhle ocitli na nepevné půdě improvizace - a výsledek předčil všechna očekávání!

Všechna tato anoncovaná CD by měla být k dispozici nejpozději do 9. prosince 2006 - a víte proč? Protože vydavatelství Guerilla records bude pořádat u příležitosti 5ti let od svého vzniku kompletně celý závěrečný večer na prestižním festivalu Alternativa v sobotu 9.12. v pražském klubu Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6, tel. 233 353 020). Tam obsadíme obě podia - na jednom bude ZVUK, na druhém, komornějším, pak HLAS. Sestava bude více než vytříbená - vystoupí např. Do Shaska!, kteří doprovodí svou hudbou klasický černobílý film režiséra Roberta Wienea Kabinet Dr. Caligariho a objeví se zda celá řada dalších významných hudebních těles a umělců, kupříkladu: P.Z. a přátelé z DG 307 (Praha, Brno, Ostrava), Radost (Teplice), O.P.N. (Praha), BBP (Praha), Skrytý půvab byrokracie (Praha), Umělá hmota II. (Praha, sestava z roku 1973) a na druhé scéně Kvartet Dr.Konopného a Radomil Uhlíř (Praha), Ivan Magor Jirous (Mars), Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč (Brno), Libor Krejcar and Flowers (Heřmanův Městec, Pardubice), Jiří Imlauf (Ústí nad Labem), Vratislav Brabenec & Joe Karafiát (Praha) Stolní společnost (Žatec). Program se dosud dolaďuje a definitivně bude včas zveřejněn i ve standardním programu Alternativy, avšak žádné významné změny nepředpokládám.

Pokud budete mít zájem tento výkvět nezávislé hudby vidět, radím Vám, abyste si vstupenky opatřili včas - kapacita je dosti omezená a navíc tam budou k mání všechny tituly Guerilla records.

 

Z dalších koncertů, které se odehrávají v naší režii se Vás dovolujeme upozornit, ba dokonce pozvat:

úterý 31.10. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí: Josef Klíč (violoncello) & Pavel Kratochvíl (klavír) - program: Bohuslav Martinů, Granville Pantok, Astor Piazzolla

středa 1.11. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí: Josef Klíč & Jaroslav Erik Frič & Ivan Martin Jirous

AKTUÁLNÍ KONCERT:
pátek 10.11. Louny/restaurace Stromovka, od 20:00 vystoupí: Stolní společnost, Do Shaska!, Skrytý půvab byrokracie, Děti deště, Na papíře (křty CD)

neděle 12.11. Praha, Vagon/Národní třída, od 20:00 hodin vystoupí: Stolní společnost, Špinavý nádobí, Skrytý půvab byrokracie (křty CD)

pondělí 20.11. Louny/Vrchlického divadlo, od 19:00 hodiny vystoupí Vráťa Brabenec & Joe Karafiát

sobota 25.11. Kostelec nad Orlicí (SK Rabštejn), od 21:00 hodin proběhne nejen koncert The Plastic People, ale zároveň dojde k oficiálnímu představení CD Bílého světla, a to právě v oblasti, kde Bílé světlo v době své aktivity působilo nejvíc...

pátek 1.12. Louny/restaurace Stromovka, od 20:00 vystoupí: Stolní společnost a The Plastic People Of The Universe (křest CD Veleň 1973)

sobota 2.12. Praha, Vagon/Národní třída, od 20:00 hodin vystoupí: The Old Teenagers a The Plastic People Of The Universe (křest CD Veleň 1973)

sobota 9.12. Praha, Kaštan-Alternativa od 17:00 hodn ZVUK/HLAS/GUERILLARECORDS

 

A poslední upozornění je na změnu poštovní adresy:

Guerilla records, Rybalkova 1140, 440 01 Louny
Tak mi tedy někdy napište!

LÁBUS, 1.10.2006

Aktuality - červen 2006

GUERILLA RECORDS OZNAMUJE:

BRATŘI KARAMAZOVI vydávávají koncertní CD BÁJEČNÉ PÍSNĚ ŽIVĚ - 18 naživo natočených skladeb, které představují Bratry tak, jak jsou nejúdernější a nejpřesvědčivější – tvrdě, syrově a bez zábran! Další z nocí, kdy zažehli oheň…

Vychází 21.6., křest CD na festivalu u Skaláka v pátek 30.6. (nebo sobota 1.7.).

DO SHASKA! Nové CD ALCHYMISCHE ALRAUNE opět posunuje soubor dál – tentokrát přibyly kytary a basa, přesto zůstává jejich sound temně mrazivou atmosférou nezaměnitelný.

Vychází 21.6., křest CD 24.6. v klubu Styx, Sokolovská 144/349, Karlín..

KVARTET DOKTORA KONOPNÉHO byl ve studiu! Jemný objemný leader souboru pan Radomil UHLÍŘ byl se svým ansámblem koncem května ve studiu, kde vzniklo dost materiálu, aby dlouho avizované 2 CD mohlo na podzim spatřit světlo světa. ARCHIVNÍ disk se již studiově upravuje (na něm je repertoár z let 1995 – 1997), na STUDIOVÝ se musí vybrat z více než 300 minut hudby, na které se mimo Mistra samotného podílejí ještě např. Joe Karafiát (kytary), Jan Štolba (saxofon), Zdeněk Konopásek (bicí), Vladimír Linek (klávesy) a nejsou vyloučeni ani další hosté. Nechte se překvapit!

Další studiové orgie ve studiu 3 Bees pana Kakaxy čekají v červnu na dva další soubory. Jako první nastupuje STOLNÍ SPOLEČNOST ze Žatce, skupina písní pomalejších než pomalých. Do kolébky jim sudičky vtiskly rukopis ne nepodobný geniálnímu Mejlovi a texty jsou sázkou na jistotu: Morgenstern, T.R.Field, J. H. Krchovský, Gellner či Verlain. To vše uslyšíte na albu V PAVILONU

Vzápětí je vystřídá SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE s titulem PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER, na kterém bude mnoha koncerty prověřený materiál z období po vydání první desky plus několik novinek (např. Ajvazovský triptych Druhé město) a speciální bonus s názvem Mistr Sun o umění skládat písně. Též se můžete těšit na bohaté „nehudební“ bonusy v podobě počítačové stopy s množstvím fotografií, klipů, překladů textů atd.

Společný křest obou CD (a s hostem Špinavým nádobím – viz. ŠPINAVÝ NÁDOBÍEPITAF z Třebíče) proběhne v říjnu v  pražském klubu Vagon na Národní třídě.

Naše mapování české předlistopadové undergroundové hudební historie přinese další plody, tentokrát určené ovšem skutečným znalcům:

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE – je zapotřebí ještě vůbec něco dodávat? Pak snad jen to, že půjde o limitovanou edici 500 číslovaných dvojalb s kompletním, digitálně zremasterovaným záznamem dvouhodinového koncertu, který kapela odehrála v sestavě Hlavsa-Janíček-Brabenec-Kabeš-Šula dne 1.12.1973 ve Veleni.

BÍLÉ SVĚTLO je jednou z opomíjených legend českého undergroundu 70.tých let, byť jejich skladby Umělec (Jsem umělec vznešenýho ducha/stvořily mě tvůrčí muka) nebo Dělníci bílýho světla (Nejsme hudebníci/nejsme básníci/Jsme jen poutníci na cestě/na který můžeme padnout/ale nikdy ne zmiznout/Jsme dělníci bílýho světla!) patří jednoznačně ke klasice českého hudebního podzemí. Na CD bude nahrávka „studiová“ i koncertní (z festivalu II. kultury v Bojanovicích 1976), celkem cca 50 minut hudby.

Aby toho nebylo málo, máme v úmyslu ještě letos zrealizovat profilové (snad) 2 CD – s pracovním názvem PSYCHOMUSIC – hudebníka, skladatele, výtvarníka, filozofa, právníka, profesora a chodícího artefakta VLADIMÍRA FRANZE. První sezení, na kterém jsme vybírali z více než 10 hodin fragmentů jeho divadelních a filmových kompozic máme již úspěšně za sebou.

A to by mohlo už stačit, ne?

Dotazy, informace, přání a hlavně objednávky směřujte na www.guerilla.cz (info@guerilla.cz)

Vladimír „Lábus“ Drápal – Guerilla records

 


 

Následující text vyšel jako odpověď v rubrice „reakce čtenářů“ v kulturním týdeníku A2 22/2006 dne 31. května. Bohužel vyšel značně redakčně pokrácen (aniž to bylo kde uvedeno) a proto svojí původní a kompletní verzi umisťuji alespoň do tohoto vesmírného www prostoru.

 

„Nejsem to, co dělám. Dělám to, co jsem.“

Miles Davis

V čísle 19/2006 kulturního týdeníku A2 je mj. příspěvek o „svépomocném“ produkování kultury, tzv. - D.I.Y. (Do It Yourself – Udělaj to sám). Ovšem tyto obecné úvahy autora Arnošta Nováka jsou bohužel plná klišé, jež se obecně tradují – že totiž styl D.I.Y. je v Česku spojen až s vznikem punku a hard core, resp. s přelomem 80. a 90. let. To ale není pravda. Rezignuji-li v této souvislosti na hlubší interpretaci či pokus o nalezení kořenů stylu a vytváření kulury způsobem D.I.Y., přinejmenším se musím ohradit proti tvrzení, že prvotním vlivem k vytvoření D.I.Y. kultury bylo „rozčarování mladých lidí z podoby žití či spíše přežívání (sic!, pozn. L.) v konzumní kapitalistické společnosti (sic !!, pozn. L.)“, jak ji autor článku prezentuje. Takovýto způsob prezentace a vytváření kultury v  socialistickém Československu (kde mladí lidé přežívali v podstatně hlubší a bezvýchodnější beznaději) byl svého času - zhruba od srpnové okupace 1968 – dokonce jedinou možností, jak jakoukoli svébytnou a autentickou kulturu vytvořit a posléze i zachovat. A v tomto smyslu pomyslnou pochodeň světla do tmy přinesl nejzřetelněji český underground, jehož „regulérní“ počátek můžeme datovat třeba 30.březnem 1974, kdy došlo k masakru návštěvníků koncertu Plastic People v Rudolfově u Českých Budějovic. Pokud bych vstoupil na tenký led zobecňování a soustředil se pouze na kulturu (a vynechal tedy politické aktivity, které byly již tehdy D.I.Y. vlastní, byť v podstatě vnucené), pak lidé – rozhodně nejen mládež – měli jednu jedinou možnost, jak se prezentovat. A to bylo ono „udělej si sám“: pásky s natočenou hudbou ze sklepních zkušeben a vesnických koncertů, samizdatové – strojopisné – vydávání „knih“, soukromé vernisáže atd. atd., těch projevů svobodného ducha bylo mnoho, zdaleka ne však tolik lidí bylo ochotno tuto svobodu v komunistickém ČSSR projevit a raději pasivně konzumovali mas-médii předkládanou nepoživatelnou náhražku umění, kulisu vhodnou tak k budování rozvinuté socialistické společnosti.

Pokud bych se měl tímto příspěvkem zabývat detailněji, pak jen několik konkrétních připomínek (texty kurzívou jsou citacemi A. Nováka) :

- (punk) byl první, kdo setřel rozdíly mezi aktivními muzikanty a pasivními diváky, mezi kapelou a publikem, mezi tvůrcem a konzumentem. Punk může hrát každý, každý může vzít do ruky kytaru, založit kapelu, pořádat koncerty, vydávat xeroxovaný fanzin nebo distribuovat muziku…

Tohle přece bylo nejzásadnějším právě v prostředí českého undergroundu,. kde navíc přibyla ospovědnost vlastního rozhodnutí, že nelze jinak, že člověk se chce („musí“) vyslovit – a přesně výše uvedené atributy byly vlastní pro underoundové hnutí, kde rozdíl mezi hudebníky a jejich publikem fakticky neexistoval a jelikož underground v ČSSR byl – vzhledem k neochotě jeho stoupenců přistoupit na jakékoli kompromisy s mocí, což se posléze ukázalo celkem spolehlivým a účinným vstupním sítem – tak malý, že každý měl svou roli, ať už pořádal koncerty, anebo přispíval do strojopisných edicí (o xeroxu se nám mohlo ovšem jenom zdát), či distribuoval nahrávky – ba co víc, každý byl nepostradatelný. Ostatně tou dobou i jenom účast na koncertu byla jakýmsi aktem občanského protestu.

- (D.I.Y. kultura) se silně projevovala ve squatterském hnutí, které se v osmdesátých a devadesátých letech rozšířilo v řadě zemí západní Evropy…zabydleli je, začali v nich organizovat koncerty, festivaly, kina, kavárny. Mnohé z takto obsazených budov se staly skutečnými centry, nejen alternativní kultury, ale i řady politických aktivit. To samozřejmě vedlo ke konfliktům se systémem a squatterské hnutí se svou DIY kulturou ještě více politizovalo.
Není tady od věci připomenout si, že již od počátku 70tých let byla v ČSSR – navzdory totalitnímu státu - podniknuta řada pokusů o založení podobných komun, některé přežily několik měsíců, jiné pár let, neboť komunistický režim je zcela bez ohledu na jakákoli občanská práva likvidoval (Nová Víska u Chomutova přestavěna v rekreační cetrum milicionářů, Rychnov či Řepčice zbourány ve „veřejném zájmu“, dům v Kerharticích po koncertě Plastic People vyhořel atd.). Bez ohledu na obtíže, které provázel např. jen vstup na tyto „soukromé“ pozemky (permanentní perlustrace příchozích, ničení automobilů, zaparkovaných před domy, odebírání jejich TP, odpojování přívodů elektrické energie atd. atd.) odehrávaly se uvnitř zcela ojedinělé kulturní akce, zejména koncerty, autorská čtení, happeningy, vyráběly samizdaty, promítaly filmy (zapůjčené např. americkou amabasádou), ale žil se i docela obyčejný - avšak bezprostření a svobodný - život mimo svěrací kazajku režimu

- DIY hnutí vědomě propojilo politiku a radost. A právě tato „politika radosti“ vedle k jejímu nejnámějšímu projevu – street parties… spojily antikapitalisticku politiku „přímé akce“ s tvořivou zábavou, uměním a muzikou, smíchaly protest s karnevalem…

Náhodní návštěvníci o undergroundu hovořili jako o „veselém ghettu“ a právě radost byla jedním z motivů, pro které se daly vydržet vedlejší důsledky takového přátelství a vzájemného veselí („Hlavně, aby nezmizela radost“ bylo Magorovo krédo) – vyhazovy z práce, permentnení výslechy StB, společenská degradace ad. Je pravdou, že namísto street parties zůstaly českému undergroundu hospody, ovšem i ty v sobě nesly nesporné prvky zábavy až nevázané, akčnosti, tvořivosti, hravosti a jediné možné kulturní i společenské oázy.

- pokud jde o české projevy DIY kultury, její počátky nalezneme v punku a hardcoru na přelomu osmdesátých a devadesátých let..

Ze všech výše uvedených argumentů myslím jasně vyplývá, že D.I.Y. kultura existovala u nás programově minimálně od začátku 70.tých let. A mimochodem - první pre-punkovou kapelou v ČSSR byla pravděpodobně skupina Umělá hmota, která vznikla už v roce 1973 v totálním undergroundu a nezpochybnitelně první skutečně punkovou kapelou se všemi příslušnými atributy punku byla kapela The Dom (1976) Josefa Vondrušky, jednoho z původních zpěváků Umělé hmoty.

-… i v D.I.Y. se objevuje závist, řevnivost, lenost či vypočítavost. D.I.Y. se svými principy „život do vlastních rukou“, „dělej to po svém“, či „spoléhej se na sebe“ může sklouznout k určitému sobectví či vypjatému individualismu, obzvláště když je denně obklopována společností, která obé adoruje.

Tak tohle mě pobavilo asi nejvíc, protože mé vzpomínky na proces D.I.Y. v „přerevolučním“ undergroundu si spojují nejen s tím, jak podstatná pro nás byla „výroba“ i „konzumace“ vlastní kultury – a její tzv. kvalita nebyla nikdy tím nejpodstatnějším, to už spíše akt vlastní realizace – ale zejména s životem v neobyčejně otevřené, tolerantní a přátelské společnosti, byť byla nepochybně plná silných individualit. Na zběsilost a pokoru, jež se vzácně snoubila v nejniternějším životě těchto „invalidních sourozenců“, na solidaritu a takřka bezbřehou důvěru, jež umožňovala přežívat s pocitem, že vše ještě není ztraceno. Ačkoli s adorací a doslova brutálním tlakem doby na tyto principy, stmelující lidi, kteří zvolili odchod na periferii socialistické společnosti (a nemuseli ani směřovat do undergroundu), se dnešní atak „vládnoucí třídy“ (nebo snad „horních 10 000“, abych zůstal v intencích terminologie A. Nováka) nedá srovnat ani vzdáleně.

Naopak - další projevy D.I.Y. ve společnosti, ať již kapitalistické, anebo domácí po r. 1989, kdy v podstatě neexistuje ono riziko osobního ručení a projev D.I.Y. nemusí být jen důkazem vnitřní touhy po „výrobě“ vlastního umění bez dalších – ať již obchodních, ideologických či principelních – ambicí, ale touhu po D.I.Y. vyjádření velmi relativizuje V době svobody je totiž projev D.I.Y. nejednou pouhou zástěrkou toho, že komerční svět o tyto aktivity vlastně nestojí, ovšem rozhodně není vyloučeno, že kdyby systém/režim „podal prst“, tak navzdory vnitřním proklamacím a navzdory vystavené anti-komerčnosti by nejeden zásadový D.I.Y. alternativec oné neviditelné ruce trhu kolaboraci s byznysem okamžitě, bez výhrad a rád přijal (což se samozřejmě v těchto podmínkách „teorií“ nedá prokázat, ale vždy až ex-post). Viz. ovšem Sex Pistols a celé zástupy jejich následovníků, jež si mamutí vydavatelské korporace koupily bez jakýchkoli skrupulí.

Je však beze vší pochybnosti, že lidé, pohybující se v českém kulturním undergroundu před rokem 1989 si cestu D.I.Y. zvolili sami a dobrovolně, že toto rozhodnutí bylo vědomým nastavením zrcadla – zrovna tak konzumní (ne-li konzumnější, jak se dnes ukazuje) než „venku“, ovšem navíc ještě značně připosrané a bezcharakterní – české společnosti. Není absolutně prostor (a ani to nebylo smyslem mé úvahy) vyjádřit se dostatečně či polemizovat hlouběji s autorem článku. Spíše mi šlo o připomenutí, že tvodba D.I.Y. má podstatně hlubší tradici a kořeny v post-socialitických zemích, než v proklamovaném prohnilém Západním světě. Samozřejmě, můžeme se dostat až do dob amerických beatniků, kteří také mohou být považováni za nositele D.I.Y. kultury, ale pak lze hranici posunout až k jeskynním malbám pravěkých lovců …

Což už samozřejmě je nadsázka, ale celkem logicky z toho vyplývá, že D.I.Y. kultura žije svým vlastním životem, spojeným zejména s uměním „tady a teď“, bez ohledu na názor kritiky či většinového publika. A to navzdory „pozorovatelům“, kteří by ji chtěli spoutat obecnými pravidly, ortodoxními pravdami či vlastními iluzemi.

LÁBUS, Guerilla records

P.S. Věty tištěné kurzívou jsou citacemi z článku A. Nováka v A2

Dopis pro MFD 13.2.2006

Dopis, zaslaný k rukám vedoucího kulturní rubriky Mladé fronty Dnes Janu Kábrtovi, u příležitosti vydání nové kulturní přílohy – Kulturní scéna.

 

v Lounech 13.2.2006

Vážený pane Kábrte - dobrý den,

s radostí jsem uvítal založení Vaší nové víkendové kulturní přílohy – Kulturní scény, a pozorně si přečetl Vaší „dobrou radu“. Pohybuji se totiž v oblasti kultury již drahně let, bohužel v oblasti kultury nezávislé, potažmo undergroundové, a tedy také mimo jiné nekomerční. To je ta oblast kultury, která jako by vlastně neexistovala – ve Vašem deníku pak nepochybně. Vydávám CD právě s výše zmíněnou hudbou ve vydavatelství Guerilla records (podrobnosti v případě zájmu najdete na www.guerilla.cz) a posílám Vám ochutnávku – poslední tři tituly z mojí „jarní“ kolekce. Třeba si je (zřejmě na rozdíl od Vašeho kolegy pana Vladimíra Vlasáka, který po celou dobu, co mu recenzní výlisky zasílám, reagoval všehovšudy – pokud mne ovšem pamět neklame – zatím ani jednou) poslechnete a dáte jim – byť minimální – prostor ve Vaší nové příloze. Sice se nejedná, a v mém případě asi ani nikdy jednat nebude, o „mladé naděje české kultury“, ale jsou to povětšinou nahrávky umělců, které jednak prověřil čas a jednak svým nekompromisním přístupem k tvorbě dokázali vždy pevně stát za svým uměleckým názorem.

Nejedná se o hudbu lehce stravitelnou, prvoplánovaně určenou širokým masám, umění spotřební a s omezenou dobou platnosti, spíše naopak. Vždy jde ovšem ale o vyjádření a vyslovení se s jistým „osobním ručením“… a takové umění mělo svou vlastní cenu vždy.

Doufám, že vezmete můj dopis s nadhledem, ostatně s ním je i psán… Ale ta kapka naděje, že dáte občas prostor i nekomerčnímu umění, v něm je přesto – anebo právě proto – obsažena.

Děkuji Vám za to, že jste si můj dopis přečetl a třeba někdy…příjemný poslech!

Srdečně

 

Vladimír „Lábus“ Drápal

Guerilla Records

Na Foukalce 603

440 01 Louny

603 85 75 94

www.guerilla.cz

www.divadlolouny.cz

Stránky výpisu:
12345678910111213141516171819
zavřít