Tohle double CD je věnováno Vratislavu Brabencovi k 75. narozeninám. Ale není to „jen" kvůli hudbě, ale kvůli tomu, jaký Vráťa prostě je. Filozof a mudrc, zahradník, básník...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_aktuality.png

Aktuality léto 2008

GUERILLA RECORDS UVÁDÍ (červen-srpen 2008)

CO CHYSTÁME HNED:

PRÁVĚ VYCHÁZÍ CD chomutovské hašišácké skupiny PLUS NAŠI. CD se jmenuje …KOUŘEJ TRÁVU a najdete na něm většinu oblíbených písní, z nichž některé už doslova zlidověly: Kouřej trávu, Mně jen to jedno, Prase, V Jirkově na nádraží, Vždycky je to takový, Čuďák, Underground… Odraz imaginace hospodského stolu, marihuanového dýmu, pozitivní energie a nespoutané vitality je z nahrávek, pořízených v rozmezí let 1994-2003 cítit dosud.

U příležitosti vydání CD se uskuteční mimořádný koncert „klasické sestavy“ kapely, neboť ta od roku 2004 už nehraje.

Oficiální křest proběhne v rámci multižánrového festivalu OTEVŘENO dne 7. června od 19:00 hodin v atriu SKKS (na Náměstí 1. máje) v Chomutově. Privátnější setkání přátel proběhne v HUHU BARU (ul. 28. října) téhož dne od 21:00 hodin.
Historie PLUS NAŠI sahá až před rok 1989, kdy kytarista a zpěvák kapely – skladatel a básník Kony – patřil k nejužšímu okruhu undergroundových společností v Chomutově a Děčíně. Tyto kořeny a důraz na poetiku svobody a volnosti byly v jejich tvorbě stále přítomny. A kapela také tak žila.

V základní sestavě PLUS NAŠI po celé ty roky hráli Petr „Kony“ Konopásek – zpěv, kytara, Luděk „Pípa“ Skalický – baskytara, zpěv a Luboš Zajak – bicí. Na postu dalšího kytaristy se postupně vystřídali Josef Pospíšil, Pavel Geci, Ivan Bubla a ke konci střídá Zajaka na postu bubeníka Vítek Homola.

Kapela končí s hraním v roce 2004 pro únavu z častého vystupování a významnou roli v tom sehrává i přestup těžko nahraditelného kytaristy Ivana Bubly k pražským Jolly Joker.

CD obsahuje výběr z více než padesátky písní, které kapela hrála v průběhu své existence. Některé nahrávky jsou studiové, většina je však z koncertu, protože PLUS NAŠI žili vždy spíše okamžikem a momentální pohodou, než těžkopádným hleděním do budoucnosti.

CO SE CHYSTÁ POTOM:

Stále v bolestech rodí i “klímovské“ CD PLASTIKŮ s AGONEM.

Své první kroky po studiu 3bees mají naši mladí debutanti (po 12ti letech v šoubyznysu) NEW KIDS UNDEGROUND, takže lavina utržená nedá se už zastavit a na podzim se objeví jejich regulérní CD.

Na spadnutí je i CD mosteckých zvukařů/hlukařů (s trochou pomoci japonských přátel, už se to vaří, už se to míchá) NAPALMED.

Na podzim některé z vás oblaží i archivní CD HOUPACÍCH KONÍ, na kterém budou zachyceny jejich dřevní začátky. Ale podle jejich vlastních slov by raději točili (už zase!) nové CD - písní prý se urodilo dost.

20. června nastupuje do studia i DÁŠA VOKATÁ, doufejme, že u toho nebude Magor (s kterým ostatně taky už druhým rokem kujeme pikle), aby CD bylo „plné lásky“, jak si Dáša přeje. Bonusem k tomuto studiovému CD budou archivní písničky do roku 1989.

Máme takřka kompletně připraveny ODVÁŽNÉ BOBŘÍKY i PRO POCIT JISTOTY a přes prázdniny se doufejme urodí další DG 307 (úžasný koncert z roku 1995/6, kde jsou úplně „neznámé“ písně), archivní 2 CD JOSEFA VONDRUŠKY (Umělá hmota I., Umělá hmota III, The Dom) a samozřejmě pár dalších překvapení, o kterých je předčasné teď ještě mluvit.

A to je pro dnešek všechno, milé děti. Dobrou noc!

Vaše
Guerilla Records

Aktuality jaro 2008

Tady Vaše oblíbená Guerilla records – vydavatelství II. kultury a opět se hlásí o slovo. tak tedy poslouchejte novinky žhavější než žhavé:

1) ve Vrchlického divadlav Lounech (www.divadlolouny.cz) proběhne u příležitosti vernisáže obrazů MILANa KNÍŽÁKa také prezentace jeho zbrusu nového CD „Broken tracks/Ztracené stopy“, které obsahuje dosud nezveřejněné nahrávky jeho „destruované hudby“ + 2 „voice bonusy“ – vše v délce poctivých 78:10 minut. Stane se tak v pondělí 3.3. v 18:00 hodin, od té doby je CD prostě tak nějak k mání….

2) Eman E.T. (bicí u Plastic People) pokřtí své CD „Co je to za lidi?!“ v pražském klubu Vagon v úterý 15.4. Předkapelu mu budou dělat Echt! a Eman E.T. po mnohaleté přestávce vystoupí živě – snad to prodeji CD neuškodí...:o))

3) dalším významným interpretem, který přibude do našeho katalogu je soubor bývalého bubeníka PPU Jana Brabce DOMÁCÍ KAPELA. V současné době se CD zbrusu nových písní dokončuje a křest je závazně stanoven na čtvrtek 17. dubna v klubu Kaštan (Bělohorská 150, Praha 6, tel: 233 353 020, www.unijazz.cz) – jako hosté vystoupí hudebníci Michal Gera, Petr Zeman, Vráťa Brabenec a ze své knihy bude číst spisovatel Jaroslav Formánek. Začátek 20:00 hodin, kapacita omezena!

4) Guerilla records již uzavřela smlouvu se skupinou THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE a souborem AGON ORCHESTRA na vydání společné nahrávky OBEŠEL JÁ POLÍ PĚT – Koncert na počest Ladisla Klímy z let 2002/03. Vydání bude reprezentativně pojaté - s množství textů, fotografií, videem a jistě milým překvapením bude dosud neznámý tematický hudební bonus z roku 1979. Na CD se pracuje, ale dobu oficiálního vydání si netroufám odhadnout, rozhodně tak bude ještě na jaře. Obě tělesa vystoupí v pátek 28.3. ve Vrchlického divadle v Lounech, kde od 19:00 hodin uvedou VLAKOVOU OPERU, novinku z pera Vratislava Brabence a Michala Nejtka. Dá-li Bůh a hudebníci, mohlo by klímovské CD být k mání již tady, ale nevím, nevím…

5) Za zajímavých koncertů v době dohledné, na kterých se podílíme (vše ve Vrchlického divadle v Lounech):

středa 27.2. Jan Štolba Quartet

středa 5.3. Oldřich Janota

6) Ostatní zase příště. Prezentovat zde teď nějaký vývoj či představy nemá příiš smysl, neboť Guerilla records je vydavatelstvím, které žije celkem nezávisle už nejen na trhu, ale i na mých vlastních plánech. Prostě je to sněhová koule, která se valí časem a prostorem bez ohledu na mně, finanční toky i hudební kritiku…

Vladimír Lábus Drápal

Aktuality podzim 2007

GUERILLA RECORDS – HUDBA PROVĚŘENÁ ČASEM I StB

Vydavatelství Guerilla records vstupuje do sedmého roku své existence.

21. září 2001 vyšlo první CD – zrekonstruovaná nahrávka DG 307 Uměle ochuceno. Od té doby vyšlo 43 titulů a v dohledné době se chystá několik dalších. Proto už je na čase zařídit si také archiv kontaktů přátel, odběratelů a spolupracovníků pro zasílání aktuálních informací: proto na Vás apeluji máte-li zájem, pošlete svou emailovou adresu na info@guerilla.cz a já se pokusím Vás zařadit do svého aktuálního adresáře. Díky za ochotu!

Odvažuji si tvrdit, že vydavatelství se bohužel nikdy nezpronevěřilo svým nekomerčním ideálům a přátelskému duchu, který mezi vydavatelstvím, hudebníky - a možná i zákazníky - panuje. Je to zkrátka hudba veselého ghetta (jak kdysi říkali cizinci českému, tomu prehistorickému, undergroundu) a jeho nevelkého klanu („rodiny“, řekla by mafie).


A teď k věcem aktuálním:

UMĚLÁ HMOTA – STAREJ GAUNER

Legenda českého podzemí navštívila po 14ti letech opět studio a výsledek stojí za to! V aktuální sestavě a s významnými hosty (M. Chadima, P. Cigánek, Picek Fryc) natočila album, na kterém se potkávají zcela nové skladby s písněmi staršími a dvěma vzpomínkami na sedmdesátá léta nejtěžšího undergroundu. Navzdory tomu zní CD celistvě i patřičně syrově. Tvář kapely díky Dinovu nezaměnitelnému přednesu zůstala naštěstí zachována, přesto repertoár působí svěže a čerstvě. Podařilo se zachytit Umělou hmotu tak, jak ji známe z koncertů: nářez jako když jede vlak: rytmus se valí a žene stále dopředu, v base je cítit tempo pražců a polonahý Dino na pódiu řve jak raněný tur…

VRÁŤA BRABENEC, JOE KARAFIÁT, HONZA KOMÁREK - KANADSKÉ VYTÍ

Kompletní vydání nahrávek z několika jam-sessions v Kanadě, které v době své emigrace nahráli plastičtí lidé Vráťa Brabenec (saxofon, klarinet, hlas), Joe Karafiát (kytara, syntetizér, bezpražcová baskytara, perkuse, hlas) a potulný muzikant, fotograf a osvětlovač Honza Komárek (perkuse, hlas, citera, podladěná kytara, foukací harmonika). 71 minut free-undergroundového běsnění od doby svého nahrání na jaře 1989 nejen, že vůbec nezestárlo, ale ukazuje hudební invenci, originalitu a jasnozřivost všech zůčastněných hudebníků. Křišťálově průhledný zvuk dává vyniknout všem jemným hudebním finesám a výletům, v bookletu je řada dobových fotografií a celá nahrávka působí skutečně velmi nadčasově, vizionářsky a zejména svěže.


Do konce září vyjde další titul:
EGON BONDY – MY ŽIJEME V PRAZE

EGON BONDY (vl.jm. Zbyněk Fišer, * 20. ledna 1930 v Praze/+ 9. dubna 2007 v Bratislavě) filosof, spisovatel a básník, autor řady románových próz, básnických sbírek, filosofických esejů a neuvěřitelně rozáhlých několikasvazkových Dějin filosofie. Bondyho bychom bez přehánění mohli nazvat dobrodruhem duchovní sféry. V druhé polovině 40. let je členem surrealistického kroužku kolem K.Teigeho, žije životem štvance; během 50. let členem bizzarní skupiny kolem B.Hrabala a V.Boudníka (nevědomky reprezentující velmi osobitou českou analogii beatnictví a pop artu); v 60. letech působí jako originální filosof zabývající se problémy bytí (ontologií), inklinující k buddhismu a revolučnímu marxismu; v 70. letech se stává kultovní „zakládající“ postavou českého undergroundu (dvorní textař Plastic People); v 80. letech je kontroverzním kritikem establishmentu i opozice, redaktorem podzemního Vokna; v 90. letech je „exulantem“ na Slovensku, kde také umírá…

Double složené z CD a DVD. CD obsahuje autorem čtenou poezii (dvě kompletní básnické sbírky – Zbytky eposu a The Plastic People Of The Universe a několik drobných básní) a DVD pak tři unikátní filmové dokumenty: záznam Jana Ságla ze čtení Invalidních sourozenců v hospodě v Klukovicích (1974) a pak dva dokumenty dokumenty o životě tehdejší „superstar undergroundu“ Egona Bondyho: „Židovský hřbitov“, natočeném v orwelovském roce Tomášem Mazalem a film Tomáše Mazala a Pabla de Saxe z roku 1983-84 „My žijeme v Praze…“

Guerilla records, Rybalkova 1140, 440 01 Louny,
www.guerilla.cz, info@guerilla.cz

 

Do konce roku chystáme:

BBP – TOLIK ŠTĚSTÍ

BBP se vrátli od půlhodinových kompozicí zpátky k písničkové formě, avšak navzdory názvu to rozhodně neznamená, že by deska nějak zcela zásadně vybočila z temného hudebního světa tohoto podivného, až prapodivného souboru. Obsah nového alba s rovným tuctem skladeb je vůbec nečekaně pestrý  a mnozí budou nepochybně překvapeni, co „za štěstí“ nám temní pánové a sličné dámy z BBP tentokrát připravili. Ano, i banjo uslyšíte i vytí vlkodlaků i písně vhodné k ranní rozcvičce...

EMAN E.T. – CO JE TO ZA LIDI?

Retrospektivní soubor nahrávek z pestré hudební minulosti šíleného a neortodoxního rockera obsahuje kompletní studiové album Forte No. 2 a řadu archivních i nikdy nezveřejněných skladeb.

ZÁVODNIČKA 5 – VYHROBOVÁNO

80 minut hutné a ponuré hudby, saxofonové výlety do psychedelie, silné melodie i kakofonické běsnění, okořeněné skvělými texty (m.j. např. Milan Nápravník či Zbyněk Hejda…) vytvářejí obraz doby, kdy život v undergroundu byl víc než jen pózou Nahrávky z let 1984-1991.

DOMÁCÍ KAPELA

Jedna z nejpozoruhodnějších tuzemských skupin povstala z popela, aby 8. listopadu nastoupila do studia 3bees. Citlivý, emotivní a neotřelý pohled do tajnosnubných zákoutí hudby přináší Jan Brabec se svým novým týmem.

HOUPACÍ KONĚ

Chronologické mapování vývoje veteránů velkoměstského indie&noise popu – od prvních demosnímků až po aktuální singl. CD obsahuje dosud nezveřejněné písně či odlišné verze dosud nahraných skladeb těchto básnivých don Quijotů severočeské rockové scény.

 

KONCERTY, KŘTY, OSLAVY, VEČÍRKY

* křest CD skupiny Umělá hmota „Starej gauner“

pátek 21. září 2007, Vagon, Národní třída, start 21:00 hod., vstup 150,- Kč

hosté: MCH Band, Erno Šedivý + O. M. D. B.

* 6 let Guerilla records

+ křest CD + DVD o Egonu Bondym „My žijeme v Praze…“

sobota 6. října, palác Akropolis, Praha, start 19:00 hodin (!) vstupné 180,- kč/220,- Kč
Krch – Off

Pražská premiéra nové skupiny kolem básníka J.H.Krchovského a hudebníků z kapel DG 307 a Echt!. Hudba plná dekadentních veršů a trýznivě temných rytmů života.

Libor Krejcar & Tamers Of Flowers

Zvuk kapely se pohybuje na pomezí českého undergroundu a industriálního experimentu. Koncert bude doplněn o videoprojekci a poprvé zazní kompletní repertoár z CD „Lesní hřbitovy“.

The Plastic People Of The Universe

Po pěti letech opět v Akropoli, a to s písněmi starými a staršími. Tentokrát výhradně na texty Egona Bondyho…

* křest CD Brabenec,Karafiát,Komárek „Kanadské vytí“

neděle 4. listopadu, kavárna Souterrain, Bělehradská 14, Praha – Vinohrady, start 20:00 hodin, vstup 70,- Kč

hosté Michal Gera, Jan Štolba a Mikoláš Chadima jsou příslibem skutečně kvalitního vytí! POZOR: začátek skutečně ve 20:00 hodin!

* křest CD BBP „Tolik štěstí“

pseudo-veselá novinka plastického klonu

+ křest CD Eman E.T. „Co je to za lidi!?“

průřez sexy nahrávkami podivínského multi-instrumentalisty

neděle 25. listopadu, Vagon, start 20:00 hod.,100,- Kč vstup

host: Domácí kapela

Aktuality duben 2007

„Kultura, která nebude mít svůj korektiv v outsiderech, stagnuje, neboť její míra životnosti je mírou odvahy těchto outsiderů.“

Josef Jedlička


Začátkem března vyšlo dlouho avizované CD Pavla Zajíčka KAKOFONIE CESTY (de-lirická slova/ibyčejný hlas).
Jaroslav Riedel o něm napsal: Je to niterné, znepokojivé a často velice temné album. Jak ale Zajíček říká v jedné básni: „I v pustinách, kde jsem se ocital, bylo možné spatřit krásu.“ Instrumentální doprovod stojí zřetelně v pozadí, je střídmý, plně podřízen básníkově hlasu, zároveň však velmi efektivní; spíš barvy, případně hypnoticky rytmické figury než výrazné melodie.
A spisovatel Tomáš Mazal zase: De-lyrická slova, útržky monologu vychrleného z vnitřního přetlaku ve zcela osobitém přednesu autora během několika říjnových dní roku 2006. Hudební, spíše zvukovou koláží, obohatili příležitostní hudebníci i někteří kmenoví členové DG-307. Dokonale vyprecizovaný digipack, několikajazyčný buklet. Vyjímečnou nahrávkou a uměleckou úrovní obalu je toto CD z produkce Guerilla records srovnatelné s produkcí mnichovské labelu ECM Manfreda Eichera .Tak zní hlasy znalců… Já mohu jen dodat, že nahrávka dlouho zrála a jejímu vydání jsme věnovali značnou pozornost.
Uvedení nahrávky proběhne ve středu 4. dubna od 20:00 hodin v Čajovně Souterrain v Bělehradské ulici č.p.142/82 na pražských Vinohradech (kontakt: 604 286 082, www.souterrain.cz). Součástí večera bude autorské čtení Pavla Z. s hudebním doprovodem přátel.


Z PŘIPRAVOVANÝCH TITULŮ SI VÁS DOVOLUJEME UPOZORNIT NA TY, KTERÉ HODLÁME VYDAT V DOBĚ DOHLEDNÉ (do prázdnin):

1) V pátek 30. března nastoupila do studia 3 bees legendární UMĚLÁ HMOTA, která novou nahrávkou oslaví více než třicetileté trvání. Album, které se bude jmenovat STAREJ GAUNER bude obsahovat jak zcela nové skladby, tak i několik „coverů“ legendárních písní, které skupina hrála před více než třiceti lety, avšak v současném, lehce přitvrzelém hávu. Poměr však jasně hovoří pro „novinky“.
Další dva „projekty“ se týkají skupiny THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, vyjdou sólová alba několika jejích současných členů.
2) Jednak se objeví výběr z nahrávek skupiny(?), EMAN E.T., od začátku stojící na bedrech kompjůtrového multiinstrumentalisty a současného bubeníka Plastiků (a dlouholetetého bicmena Hudby Praha) Ludvíka „Emana E.T.“ Kandla. Ke konci její „kariéry“ v ní hostoval na basovou kytaru Mejla Hlavsa a stala se regulérní, byť značně ordinérní kapelou. Nahrávka bude obsahovat kompletní studiové nahrávky (kompletní MC kazeta Forte No. 2 + novější, nikdy nepublikované skladby) a několik bonusů z koncertu v Akropoli, s kompletní  kapelou a Mejlou u basy. Skupina proslula nejen zvláštní hudbou, ale zejména sexistickými texty, plnými lidských šťáv a erotických úchylek a šílenou podiovou prezentací.
3) Druhé CD ke kompletním záznamem jam-sessions z Totronta, kde společně nahrávali Vráťa BRABENEC (sax,klarinet, hlas), Joe KARAFIÁT (kytara, syntetizátor, hlas) a Jan KOMÁREK (bicí, perkuse, údery). Během několika dnů v červenci 1989 vznikla neobyčejně syrová a zajímavá hodinová nahrávka, která nenudí ani minutu a nezpochybnitelně dokazuje hudební vizionářství i nástrojovou originalitu všech hudebních aktérů.
4) Jako ohlédnutí do temných vod předrevolučního, avšak zcela pravověrného undergroundu připravujeme CD jihlavské skupiny ZÁVODNIČKA 5, která kdysi vydala několik „kazetových LP“, jež dosud nevyčichla, ať už obsahují zhudebněné verše Milana Nápravníka, anebo industriální hlukové stěny několika saxofonů.
5) Pro letošek máme v úmyslu ještě pořídit archivní CD ústeckých Houpací koní (dema a odlišné verze), komplet Odvážných bobříků – a pokud se podaří „zcivilizovat“ pana Martina Dohnala, tak i Pro pocit jistoty, novou řadovku BBP, Vladimír Franz (oratorium Herakleitos), industriální Kaspar von Ubach, archiv Josefa Vondrušky (Umělá hmota, Umělá hmota III. a The Dom) a stále urputně pracujeme na našem velkém vydavatelském snu: autorské CD Ivana Magora Jirouse (ale pomalu postupujeme vpřed: jsou dokonce objednáni už i hudebníci – smyčcová sekce P. Cigánek, T. Schilla, J. Kabeš, I, Bierhanzel, bubeník Jan Brabec, hosté V. Brabenec, J. Janíček, J. Jonáková, E. Turnová, P. Wilson a další), veřejné nahrávání je stanoveno na některou z nedělí během měsíců květen až říjen 2007 ve Vrchlického divadle v Lounech – fanoušci Magorovy křehké a vytříbené poesie, jakož i lounská veřejnost se vše včas dozví – jedni, aby mohli přijet, druzí, aby stačili včas odjet!

Pěkný den!

Lábus, Guerilla records
www.guerilla.cz

Aktuality leden 2007

Tak začíná nový rok 2007... a hned úvodem cosi jako takové malé „zamyšlení". Anebo snad vzkaz?

 

Volby rocku v Rock & Popu (aneb Pal vocuď, hajzle!)

Trochu zavádějící nadpis s použitím názvu letité písně skupiny Jasná páka není určen Vám, ani tvůrcům či respondentům podobných anket, jakou v tomto případě předhodili odborníci z časopisu Rock&Pop v lednu 2007 (potažmo na www.rockandpop.cz), ale mně, jakožto majiteli vydavatelství Guerilla records. Vyjadřuje naprosto symptomaticky stav, v jakém se hudební „průmysl" v naší zemi nachází.

Vydavatelství Guerilla records (www.guerilla.cz) letos oslavilo pět let svého trvání vydáním čtyřicátého nosiče a velkým, reprezentativním  koncertem v rámci prestižního festivalu Alternativa. V roce 2006 vydalo také - mimochodem -  13 titulů na CD. Samozřejmě, toto vydavatelství se orientuje spíše na - ušima běžného posluchače -  nehudbu, avšak přesto vynechám-li CD, které lze považovat spíše za zhudebněnou poezii (Vratislav Brabenec a Joe Karafiát, Jaroslav Erik Frič a Josef Klíč), archivní záznamy skupin, které patří "minulosti" (The Plastic People Of The Universe, Bílé světlo, Aku Aku), nahrávky skutečně okrajové i na hudebním okraji (Do Shaska!, Kvartet Dr. Konopného, Josef Klíč, Skrytý půvab byrokracie) a popřu-li ovšem touto selekcí heslo, které se myslím kdysi skvělo právě v záhlaví Rock& Popu, totiž že „HUDBA JE JEN JEDNA", přesto mi zbývají minimálně čtyři tituly, které splňují kritéria, jež byla zřejmě vytknuta za podmínku nominace, a to žatecká Stolní společnost (CD „Večery"), Špinavý nádobí (CD „Epitaf") z Třebíče, Bratři Karamzovi z českého Krulmova (CD „Báječné písně živě"), ale zejména - a na to tom trvám, že ta kapela je nadprůměrná a strčí do kapsy 90% Rock&Popem nabízených jmen - ústecké Houpací koně s jejich poslední nahrávkou „Tiché dny v Klíši" z března  2006. Na toto CD vyšla kupodivu celá řada mimořádně pochvalných recenzí (kopíruji ze stránky www.houpacikone.cz: Yarda Pichlík - Ústecké přehledy, Richard Kutěj - musiczone.cz,  Pavel FFF Sajfert - freemusic.cz, Antonín Kocábek - UNI, karbobloguje.cz, Ondřej Fencl - Report, Antonín Kocábek - Rock a Pop, Jaroslav Balvín - Ústecký týdeník, Petr Holeček - Musicsite.cz, Petr Vizina - Respekt, Alex Švamberk - Právo, Radek Diestler - Lidové noviny, Josef Rauvolf - Instinkt, Jiří Needrle - MfDnes, gORg - freemusic.cz, Reflex).  Což je v daném případě standardně mediálního nezájmu o záležitosti nekomerční a strachu z jakékoli „jinakosti"  naprosto neobvyklé množství recenzí, neřku-li v naprosté většině pozitivních.

Dovolím si (s chutí) na tomto místě ocitovat namísto pochvalných slov z výše uvedených recenzí alespoň úvodní slova právě z článku uveřejněného v Rock&Popu 5/2006: Ústečtí Houpací koně se prohánějí po stepích, prašných cestách a klubech už patnáct let. A zdaleka nejsou v soupisce domácí scény jen pouhým inventářem. Můžete je ostatně dobře použít i jako indikátor - kdo se opravdu orientuje, jen sotva se vám bude snažit vnucovat, že je „nikdo nezná".

Hovoří  to pro Houpací koně, anebo pro profesionály z časopisu Rock&Pop? Každý ať si odpoví sám, já si odpověděl už celkem před drahnou dobou. Ale pravdou také je, že v Rock&Popu neinzeruji.

Na úplný závěr chci zdůraznit, že tento list nepíše zhrzený majitel labelu Guerila records, ale veliký fanoušek Houpacích koní!

Vladimír „Lábus" Drápal, Louny

 

 

Tak končí rok 2006, rok, v kterém vydavatelství GUERILLA RECORDS dosáhlo několika (relativních) úspěchů.

V prosinci letošního roku vyšlo 2 CD skupiny THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, nejslavnější československé skoupiny. Tímto „zářezem" dosáhlo vydavatelství

mety nejvyšší, které mohlo při svém dramaturgicko/ideologickém záměru dobýt. Ale tím to  rozhodně nekončí.

Již od listopadu je natočeno naprosto úžasné autorské CD PAVLA ZAJÍČKA, básníka mně z nejbližších, básníka, který vypouští z úst diamanty, básníka, který opravdu žije Slovem.

Za pět let existence GUERILLA RECORDS jsem vydal čtyřicet titulů, z nichž ani jeden nepovažuji za podprůměrný a každé z těch CD považuji za nesmazatelný otisk, který obstojí i při příkrém soudu času.

Podařilo se mi uspořádat naprosto fenomenální večírek vydavatelství v rámci prestižního festivalu Alternativa, kdy v pražském klubu Kaštan 9. prosince vystoupilo 14 účinkujících a kmenových autorů vydavatelství - ať již „hudebních" skupin či básnických solitérů - z nichž každý je již dnes svým způsobem svéráznou a nepominutelnou legendou české kulturní scény.

Pravidelným pozorovatelům je nicméně jasné, že další "vývoj" bude pokračovat ve stejných kolejích - tedy že vydavatelství Guerilla records zůstává nekompromisním vydavatelstvím přátel a spřízněných duší, kdy ekonomická hlediska, komerční efekt či mediální zájem nejsou rozhodující.

Ostatně, na otázku kulturního magazínu Salon (č.496/7.12.06): Považujete se za alternativu? A jaký má podle vás tahle vaše činnost a činnost vám podobných, například Čestmíra Huňáta a party z Unijjazu, smysl? jsem odpověděl:

Myslím si, že to nejzajímavavější - a to jak v umění, tak v životě samém -  se odehrává na okraji, na hranách, na útesech, na periferii společnosti. Jestli tomu budeme říkat alternativa, underground nebo jakkoli jinak, je to jen slovo: umění buď člověk potřebuje, nebo nepotřebuje. Mně osobně koncem 70. tých let setkání s „podzemním" uměním a zejména lidmi kolem něj zcela změnilo životní  hodnoty a nesmírně mne obohatilo. A v té paralyzující normalizační šedivosti a nekulturnosti svým způsobem možná život i zachránilo. Musím říct, že nikdy nepřestanu za toto setkání být vděčný - i proto vydávám pod značkou Guerilla records cédéčka a pořádám koncerty tvorby, která přichází z okraje: je to prostě především splátka dluhu. Nějak víc o tzv. smyslu „vydavatelské a ediční činnosti" nikterak nepřemýšlím, žádné jinak logické zdůvodnění bych stejně nenašel, protože při podobně bláhové aktivitě se myslí především srdcem...

Unijazz je jeden z mála spolků, které si nejen myslí totéž, ale houževnatě se snaží toto umění představit co nejširšímu spektru zájemců. A nemyslí přitom hlavně bankovním kontem, což je dnes už samo o sobě mimořáné. Ale právě proto spolu můžeme spolupracovat... Česťu Huňáta srdečně zdravím!

A na závěr otázka pro vás: vy si myslíte, že je nutné a důležité, aby podobné aktivity měly nějaký „smysl"?

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

A teď k věcem aktuálnějším:

Takže srdečně zdravím a děkuju všem,  kdo jakkoli vydavatelství Guerilla records pomohli či drží palce, každé cédéčko, které si koupí, pomáhá realizovat další plány, které se před námi opět tyčí... Takže tady je nezávazný - byť předjednaný - ediční plán na rok 2007, a raději podle abecedy:

BBP - nová studiová nahrávka kapely temnější než temné

VRÁŤA BRABENEC  & JOE KARAFIÁT - kompletní nahrávky z kanadského exilu

EMAN E.T. - výběr z archivu šílené kapely, v jejíž poslední fázi hostoval Mejla Hlavsa

FRANZ VLADIMÍR - scénické oratorium Herakles

HOUPACÍ KONĚ -  bilanční CD (dema, koncerty,rarity, atd.)

JIROUS IVAN - Magorovo autorské čtení

KASPAR VON URBACH -  studiové rozkročení mezi hudbou a hlukem

LIBOR KREJCAR & TAMERS OF FLOWERS - studiová nahrávka objevu nezávislé hudby, tentokrát s kapelou

ODVÁŽNÍ BOBŘÍCI - nejtřpytivější briliant brněnské alternativní scény 80.tých let

UMĚLÁ HMOTA - aktuální studiová nahrávka undergroundové legendy

VONDRUŠKA JOSEF - archiv zakladatele skupin Umělá hmota III. a The Dom

PAVEL ZAJÍČEK -Kakofonie cesty/...slova

 

Na závěr ještě 4 dokumenty, hodnotící účast Guerilla records na Alternativě:

1) zápis z mého „deníčku"

2) pohled na tentýž den z pera Jirky Imlaufa z Houpacích koní

3) jediná oficiální reportáž z pera Jaroslava Riedela, která vyšla v kulturním magazínu A2 1/07

4) trochu „odlehčený" profil vystupujících, který byl pro lepší orientaci na večírku rozdáván, rádobyvtipná brožurka, prográmek takový jakýsi..."Oficiální" a serioznější informace o aktérech včetně fotografií v případě zájmu můžete najít na www.unijazz.cz - Alternativa 2006,  program Kašanu.

 

PRAHA, KAŠTAN, 9.12.2007, Večírek Guerilla records (zápis z deníku)

Můj milý deníčku!

Tak už to mám za sebou! A tolik jsem se bál!! No a vidíš, nakonec to bylo tak milé a hezké a všichni na mě byli tolik hodní...

Vše začalo v sobotu v 15 hodin, kdy jsem společně s  Guerillím teamem - dvorním fotografem Plazíkem, bratrem-prodavačem a dvěma dalšími povaleči - dorazil na pražský Kaštan, kde se celá ta alternativní krása měla konat.

Časový harmonogram, který jsem pracně v bezesných nocech minutu po minutě slepil vyvolával u znalců nedůvěřivý úsměv, luxusní program, v němž následovala jedna legenda za druhou vzbuzoval u laiků slaboduchý údiv a obojí dohromady pak u (těch zodpovědnějších) přátel z Unijazzu srdeční slabost...

U mě se jednalo jako vždy jen o žaludeční nevolnost, dlouhodobější nespavost a nezměrné zoufalství. Ano, kdo to všechno spískal, kdo mi tohle nakukal, kdo mě k tomu přinutil, kdo si to sakra všechno jen vymyslel? Vždyť „kdo nic nedělá, nic nezkazí..."

Ale, avšak a hle!

Přesně ve stanovený čas jako první na podiu HLAS navzdory svým protestům vystoupila legenda české skutečně alternativní scény, trio KVARTET DR. KONOPNÉHO. V sestavě, která právě dotvořila nové CD: Radomil Uhlíř, Idea, zpěv, úvodní slovo,  Zdeněk Konopásek - bicí, trubka, Joe Karafiát - cosi jako kytara. A řekl bych, že nakonec nelitovali, na časnou hodinu - právě odbila pátá - bylo v hledišti skutečně plno a zájemci o jiné hudební světy dostali co proto: Radomilův surrealistický zpěv, Zdeňkovy burácivé bicí a Joeova avantgardní kytarová hra vykonaly své: Večírek byl více než důstojně zahájen!

Vzápětí ožilo i podium ZVUK, kde jako první se svou vizuálně-hudebně neuchopitelnou show vystoupili další z významných a vážených guerillích koní - stále populárnější a tejmnější DO SHASKA! Nepřipravené obecenstvo zíralo na harmonické prolínání obrazů, zvuků i Rýbrcoulových pazvuků, připravené si užívalo jízdu několika mystickými světy najednou. A i tady bylo plno!

Že by moje obavy byly liché? Že by vše klapalo? Že by moje noční můry nebyly opodstatněné? Však nechval dne před večerem!

Přichází čas střídání, Kvartet sklízí zasloužené ovace, avšak velmi významný host dnešního večera, pan Magor zdá se pokračuje ve svém nekonečném turné, ovšem někde úplně jinde. Minuty hrozivě tikají, violoncellista Josef Klíč je ochoten kvůli svému vydavateli riskovat kůži a vystoupit namísto Magora se svým elegickým žalozpěvem. Už má doladěno, mikrofony nastaveny, už už se Mistr Klíč chystá táhnout smyčcem a tu náhle: klika cvakla, dveře letí a vchází osobně sám laureát Jirous. Tak jen mu navléci služební triko a šup s ním před dav. Padá mi kámen ze srdce a Martin - největší český žijící básník a člověk, který mi zničil život - se s elegancí sobě vlastní zmocňuje davu a předhazuje mu své verše s  vtipem a šarmem, jak je u něj ostatně zvykem.

Nahoře zatím stále duní temné shaskovské rhythmy...

Po Jirousovi nastupuje moje vůbec nejoblíbenější brněnské duo - pánové Jaroslav Erik Frič, povoláním básník, vydavatel a kulturrégr a již zmíněný Josef Klíč, povoláním virtuoz - dva zahraniční pilíře vydavatelství Guerilla records. Celkem se objevují na pěti CD, což je při vydané 40cítce rovných 15%! Samorost Erik je navíc důvěrníkem, morální oporou mého „podnikání", veselý a neuvěřitelně inteligentní chlapík, žijící „karnevalově", jak sám skromně říkává o způsobu trávení svého volného času.

Ale to je již i nahoře přichystána hvězda velikosti největší, jeden z pilířů Guerilla records, pan P.Z., tentokrát jen skromně vyzbrojen pouhým triem přátel z kapely DG 307, o to však je jeho vystoupení naléhavější. Sice trochu kratší, než by bylo záhodno, ale jak mi Pavel na výtku odpověděl „Hele to není jako závody, kdo ho má delšího. Řekl jsem už všechno, co jsem potřeboval..." a má nakonec pravdu.

Pauzy než se nahoře přezvučí, tak dole svého času využívá další mýtická bytost opředená legendami - básník J.H.Krchovský. Namísto původně ohlášené kapely O.P.N., kterou zakládal začátekm 80tých let (minulého století) a která se v současné době transformuje v Krchov, kapelu novou kvůli těmto přeměnám vystupuje nakonec básník sám, sólově. Ale publiku, které mu ve zcela zaplněné místnosti doslova uléhá k nohám (včetně známého performera a spisovatele Milana Kozelky) to evidentně nevadí a J.H.K. svým vystoupením strhává i zaryté bigbíťáky, androše, alternativce a mladé, můzické dívky (těch je tam taky dost).

A to již na podiu ZVUK do strun a do trubky sáhla teplická RADOST, nezařaditený dadaistický kvartet, který se nezastaví před ničím. Přesto základem je vlastně jen  rock´n´roll a šlape to, i když pro TV NOVA, do ČT, do ČT 2 i Óčko by byli zřejmě  nestravitelně hraví podivíni. Přitom Kabát je taky z Teplic... Ale lidé se baví, tancují, smějí a posléze trhají rekordy v nákupu radostného CD Radosti Mravenci snědli kočku.

Ale to v komoře HLAS opět zaznívá další hlas... Tentokráte za doprovodu kytary a je to hlas Jiřího Imlaufa, dvorního autora skupiny Houpací koně, svébytného textaře, nezpochybnitelného básníka a introvertního pozorovatele ostatních introvertů a glosováním jejich životů („Opilec spane na zem vždycky namazanou stranou", nepřestane mi znít v uších jeden z jeho aforismů). Úplně všechny texty mu věřím, a to je pro mě nejdůležitější. Ono mu to - i jeho Houpacím koním - navíc taky ladí, což pro mě sice bylo vždycky až na druhém či třetím místě. Jirka je můj veliký kamarád a mám ho strašně rád a přál bych mu upřímně, aby se stal slavnou rockovou ikonou! Kdyby nežil tady, ale v nějaké osvícenější zemi, už je přinejmenším menším Thomem Yorkem, např.... Nebo Billy Corghanem

Nahoře tou dobou již ladil 12tičlenný temně těžkotonážní orchestr BBP, který na moje přání představil svou více než půlhodinovou psychtabletickou operu Valetolman. Vyzařuje z nich odhodlání a neústupnost, kdyby tady byl bolševik, byl by Dr. Black Otto Sepl nepochybně již znova ve vězení. Takhle je jen v kotelně...:o) Zatím tedy... :-( A skutečně, nálož temnoty temnější než temné se na nás valí z podia, procházka urnovým hájem mozkových závitů, sloji poškozenými dlouhodobým pobytem v podzemí, z nějž by nakonec s hrůzou vycouval i sám pan Valetol.

Po BBP další soubor, který se svou neústupností zařadil mezi uznávané pojmy české alternativní scény, Skrytý půvab byrokracie. Jejich vystoupení, syrovostí a nasazením přetékající hudební alchymie je doprovázeno loutkovým dada divadlem jejich přítele Sisgmunda, a to v přímém přenosu.

O pauze opět ožila scéna HLAS, kde již podruhé toho večera stanul Joe Karafiát, aby se pokusil o nelehký úkol: na kytaru doprovodit autorské čtení úplně ožralého Vratislava Brabence. Ten měl toho dne svátek a Magor měl toho samého dne lahev Calvadosu. Pro obyčejného smrtelníka vražedná kombinace, avšak Vráťa prokázal dostatek životních zkušeností a odvahy s tím, že to „aspoň zkusí". Takový Felix Holzman své scénky jistě musel dlouho nacvičovat, zatímco Vráťa to vystřihl na poprvé... „Promiň, snažil jsem se to zachránit... Ale to nešlo..." omlouval se Joe. Není za co, Joe... Úspěch, úspěch a zase úspěch i tentokát.

Posléze na totéž podium nastoupil poslední vystupující, žatecká STOLNÍ SPOLEČNOST, která svůj set pojala příjemně akusticky, skromně a byla velmi dobrá, jako je takřka vždy. Ostatně scéna HLAS jí patřila právem, jejich repertoár je básní par exellance plný, a nemusí jít vždy o osvědčené klasiky, ale také o vlastní texty basáka Ondry Zámečníka...

To nahoře - na ZVUKU - zatím vrcholila nervozita. Jeden z  nejúžasnějších projektů, které znám a který se na značce Guerilla records objevil na CD Lesní hřbitovy, výrobku Libora Krejcara a jeho THE TAMERS OF FLOWERS, kteří měli právě zažít koncertní premiéru! Toto vystoupení uvedl Magor: „Každý má právo nejen na svých 15 minut slávy, ale právo užít si i svých 15 minut ostudy"... A pak vypukla dlouho očekávaná událost sezóny: plátno s pobíhajícími ovcemi, mezi nimi volným krokem v černém prochází L.K. a náhle skrz hočící kočičí oči začíná hudební obřad, mše, rituál kočkoidního sochaře a jeho squadry podivínů...  Jejich kult a zvuk rozhodně naprosto vyčnívá takřka nad vším, co je možno v Čechách slyšet - hudba Tamers Of Flowers je nekompromisně sama sebou, je to jiný, svébytně potemnělý svět plný záhad života a bytí.

Pak už, na úplný závěr, nám mozky vymyla nesmrtelná UMĚLÁ HMOTA, tentokrát v sestavě takřka totožné s lety 1973/77, kdy vznikla většina stěžejního repertoáru neúnavného Dina a s ním se dostavil možná až nečekaný úspěch. Letitým skladbám publikum bez výhrady uvěřilo a polonahý Dino opět triumfoval...

Taková pěkná tečka za tím dnešním večerem.

Lehká únava v nohách a po celém těle, pomalu se balíme... Zpoždění - při 14 vystupujících - veškeré žádné, harmonogram dodržen, žádná druhá či B třída, ale všechno - alespoń pro mě a věřím že i pro většinu návštěvníků - první liga nezávislé scény, bezkonkurenční solitéři a i v tom našem malém českém chlívku nezávislé tvorby samé originály. Možná z několika soudků, ale ani jeden nebyl komerčně zvětralý...

Jsem spokojený, nabitý energií, pozitivním pocitem z loajality a vstřícnosti hudebníků a všech, které jsem do tohoto cirkusu zaangažoval. Pochopení a důvěra celé guerillí smečky je pro mě důležitější, než prodej stovek kusů CD s hudbou, která se stává pouhým „zbožím".

Konec dobrý, všechno dobré... Tak snad někdy příště popojedeme...

Moc vám všem děkuju, přátelé, kamarádi, lidé...

v Lounech 17.12.2006                                                          Lábus, Guerilla records

 

UNDERGROUND AŽ NA PŮDU (aneb jak jsem propásl skoro všechno)

Sobota podvečer, stmívá se, prší, vylidněný Ústí a my s kamarádem Danem vyrážíme do Prahy. Cestou si pouštíme různý vykopávky - Dinosaur Jr., Afghan Whigs, Clash - a je nám dobře. Jaká strana to byla založená v hospodě U Kaštanu? KSČ nebi ČSSD? No ať tak, nebo tak, je to srandovní, vzhledem k tomu, že se tenhle celej dům pro dnešní večer stane hlavním stanem českého undergroundu. Od přízemí až po 1. patro. Nebo tam bude underground až na půdu? Vtipkuju, ale tihle lidi mám rád a spousty z nich si vážím. Ale nejde mi z hlavy, jestli se tam ty naše písničky budou hodit. No ale hodit nehodit, proč to tak škatulkovat, to srovnání může bejt zajímavý.

Abych se přiznal, slyšel jsem z toho večera málo - hned jak jsme dorazili, zjistili jsme, jak to tady funguje, vystupovalo se na dvou pódiích - dole v prostorách Muzea české populární hudby (jmenuje se to tak? Není to morbidní? Když je něco populární, může to být v muzeu?) a nahoře v klubu. Tam zrovna vystupoval Pavel Zajíček, myslim že s částí DG 307 a bylo narváno, lidi poslouchali i u dveří v sousední hospodě. Takže toho jsem propásnul, ale z hlasu, kterej bylo slyšet a hrobovýho ticha (který bylo taky slyšet, i když je to divný) bylo jasný, kdo z týhle party asi teď nejvíc lidi oslovuje. Propásnul jsem i Krchovského, kterej četl dole. Už na mě šla nějaká nervozita, a tak jsem venku v dešti všelijak sympatickejch zvukařů připravil aparát, budík, kterej mě doprovázel v Nočních stolkách, kytara se jim pořád zdála dost nahlas, je to fakt - jako by toho nebylo málo, nejen já, i ten můj velkej Marshall vypadal trochu nepatřičně. Hrál jsem asi třičtvrtě hodiny, všechny ty naše vlakově - erotický písničky (vypadá to, že možná i někomu lezou krkem - viz poslední Ústecké přehledy). Uvedl mě Lábus (pan Guerilla), kterej organizaci večera obdivuhodně zvládnul, byl rozlítanej a starostlivej, ani hlt piva - jo , nabídl mi hezký tričko s logem festivalu Alternativa, já nemístně zavtipkoval, že potřebuju XXL, no a teď mám doma obří tričko, kdybyste ho někdo chtěl, dejte vědět. Popřál jsem Guerille dlouhou životnost a hrál. Zahlídl jsem mezi lidma Josefa Rauvolfa, výbornýho chlápka, znalce beatníků, Tondu Kocábka, tak jsem byl rád, že je to zajímá. Zahrál jsem taky novou písničku - jmenuje se Liftboy, teď už nahranou s hk u Ondry Ježka. Vypadalo to, že se to lidem líbí, pár z těch, se kterýma jsem pak mluvil, mi to potvrdilo. Po mě se už začli připravovat Joe Karafiát a další ikona, plastikovskej Vratislav Brabenec. A ty jsem taky prošvihl - odtáhl jsem aparát, šel se ven nadejchat pražskýho deštivýho vzduchu a ten sálek už byl narvanej k prasknutí. Takže jsem zase chvíli poslouhcal u dveří a pak se radši přesunul nahoru, kde tušim hrála teplická Radost, další kolegové ze stáje Guerilly. Znám je strašně dlouho, už od začátků 90. let, ze všech těch Tukanů, U-klubů a Knacků. Tentokrát to bylo dobrý. Hrálo jim to, lidi se bavili, sedlo to sem. Dan, kterej se mezitim vrátil zespoda, mi líčil vystoupení Brabence kterej už opilej, ale vtipnej, glosoval svý básničky, bylo to prej zábavný.

Propásl jsem i čtení Jirouse, kterej vypadal strřízlivě a starozákonně důstojně. Skočili jsme si totiž s Danem na noční procházku, zacílenou na nějaký bistro s jídlem. Tyhle noční jídla miluju. Dan mi ukazoval, kde byl na pohřbu Karla Kryla, kousek odsuď v Břevnovským klášteře. Pak jsme se vrátili a rovnou to manko spěchali vyrovnat koncertem Umělé hmoty. Nevěřil bych, že se mi to bude líbit. Starší chlápci s autentickým zvukem 70. let, bylo to cestování časem, přesně jak jsem si od tohohle večera sliboval. Zajímavý, že Umělá hmota představuje jinou linii českýho undergroundu než tu DG - plastikovskou. Mám pocit, že spíš než na hypnotičnosti, která třeba u Plastiků vychází ze zvuku Velvetů, je tohle postavený na příbuznosti s americkou novou vlnou 2. poloviny 70. let. Ale kdo ví, třeba to je uplně jinak - každopádně to bylo dobrý, nezapšklý, opravdový.

Pak ještě jedna plzeň a někdy kolem druhý odcházíme s Danem do blízkýho hotelu, kde máme ubytování. Krása. Ráno snídaně a cesta do Ústí, tentokrát přes Slaný, na kterej padal slanej nedělní déšť. Trošku se ten příjezd protáhnul, malá kaňka na tomhle povedenym pijáku. Mezi všemi těmi pijáky. Zase jsem si potvrdil, jak je mám rád.

                                                                                   Jirka Imlauf

 

Festival Alternativa: různé možnosti přístupu k tvorbě

Devátý den: Večer k 5. výročí vydavatelství Guerilla Records

Na dvou souběžných scénách, nazvaných Hlas a Zvuk, se střídali interpreti, kteří vydávají u lounské firmy Guerilla, na české nezávislé scéně už velmi dobře zavedené. Na menší scéně Hlas (v přízemí) začínal Kvartet doktora Konopného s tvorbou podobně robustní jako je postava recitujícího Radomila Uhlíře a určenou spíše pro otrlé povahy. Ivan Magor Jirous se sice omlouval - s poukazem na „slivovicovou smršť" z předchozího dne, ve skutečnosti však byl ve skvělé formě. Při jeho recitaci Magorových labutích písní publikum ani nedutalo, vědomo si faktu, že na jeviště přišel opravdový klasik. Následovalo vystoupení básníka Jaroslava Erika Friče a violoncellistou Josefem Klíčem.

J. H. Krchovský vystoupil jako „náhrada za sebe sama": původně totiž měly být jeho verše doprovázeny novým muzikantským seskupením. Sešlo z toho, a tak se - jako ostřílený performer, který ví, na co publikum zabírá - předvedl s básněmi většinou již publikovanými, taky však osvědčenými. Jiří Imlauf žije v Ústí nad Labem, je zpěvákem skupiny Houpací koně, tentokrát svou poezii doprovázel hrou na kytaru. Vratislav Brabenec, vystupující v osvědčené dvojici s Joe Karafiátem, oslavoval ten den svůj svátek poněkud přespříliš. Publikum však bylo tolerantní a při Brabencově zoufalém listování ve své básnické sbírce i při jeho chaotických saxofonových sólech se dobře bavilo.

Na scéně Zvuk nejdříve zahráli industriální Do Shaska!, vrcholem večera pak bylo vystoupení Pavla Zajíčka s přáteli, od koncertů DG 307 se lišící větším důrazem na recitované slovo, ale o nic méně působivé. BBP představili kompozici Valetolman, popisující utrpení člověka trpícího migrénou a blahořečící léčebným účinkům analgetika Valetolu. Skrytý půvab byrokracie uvedl písně z nového alba Předvoj armády monster, pozornost přitáhl řídce se na pódiích vyskytující Libor Krejcar a na závěr - už po půlnoci - zahrála Umělá hmota svůj osvědčený repertoár ze sedmdesátých let.

 12.12.2006                            Jaroslav Riedel

                  www.guerilla.cz

 

 

 

 

ZVUK

1) 17:30 - 18:40   Do Shaska!

2) 19:00 - 19:40   P.Z. a přátelé z DG 307                                              
3) 20:00 - 20:40   Radost

4) 21:00 - 21:40   BBP

5) 22:00 - 22:40   Skrytý půvab byrokracie 

6) 23:00 - 23:40   Libor Krejcar & Tamers Of Flowers

7) 24:00 - 01:30   Umělá hmota II. (vzor 1973)                                      

HLAS

1) 17:15 - 18:00   Kvartet Dr.Konopného a Radomil Uhlíř

2) 18:00 - 18:30   Ivan Jirous

3) 18:30 - 19:00   Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč
4) 19:45 - 20:15   J.H. Krchovský

5) 20:45 - 21:15   Jiří Imlauf

6) 21:45 - 22:30   Vratislav Brabenec & Joe Karafiát

7) 23:00 - 24:00   Stolní společnost

 

DO SHASKA!
Nadaní malíři zvukových i hlukových ploch. Tentokráte, s citem sobě vlastním, vymalují hrůzyplný černobílý Kabinet Dr. Calligariho a dalších černobílých legend.
Kdo neviděl, nebude dozajista zklamán. Těžko nalézti lepších malířů pokojů i nepokojů pro tyto zašlé prostory a kultovní filmové díla.
DO SHASKA! patří už dlouho do guerillí stáje a jsou to koně, které by bylo vskutku škoda nemít. I vám se nepochybně zalíbí. A ne-li jejich tváře, pak hudba určitě. A o to dnešního večera asi tak trochu kráčí. Hudební škaltulky jsou příliš limitující, aby postihly to, co tito nadaní kouzelníci se zvuky a obrazem předvádějí, neboť „Hudební projev Do Shaska! je výsledkem zčásti vědomého, ale většinou racionálně neřízeného míšení obrovského množství podnětů, zážitků a pocitů, transformovaných do podoby zvuku. Abstraktní zpráva o stavu Duše a existenci všech realit, světů a přízraků ji obklopujících." - tak pravili Do Shaska!

Guerilla records měla tu čest vydat již celý triumvirát těchto skvostných soundtracků do hlubin šílencovy duše.

P.Z.
Diagnóza básníka Pavla Zajíčka nese číslo 307, a to už od zlatočerných let sedmdesátých, kdy spolu s Mejlou Hlavsou založili svůj zdánlivě šílený soubor. Hudba DG 307 byla syrovější než syrová a poselství zůstalo živé až do dnešních dní, viz 2 CD HISTORIE HYSTERIE 1973-75.
Dobré netřeba chválit, neboť toho je vždy pomálu. A poezie P.Z. & hudba jeho souboru patří na světové scéně bezesporu k tomu nejlepšímu.  Po návratu z emigrace obnovil činnost DG 307 a dal mu postupně zcela jinou tvář. Ne snad hezčí, líbivější, jen zcela jinou. Tím překročil svůj vlastní stín, což se podaří vpravdě málokomu. Hudba současných DG je křehká, ale zároveň mrazivá a dotýká se srdce jako ostří dýky. Slova se mění ve střepy zaryté do duše....pouť za vyslovením...doteky... jemné jako mořská bouře...
Každý koncert P.Z. a jeho přátel z  DG 307 je trochu jiný. Kdo ví, co nás čeká dnes? V každém případě nový zásek do P.Z.etovy diskografie je natročen: úchvatná výpověď pod názvem KAKOFONIE CESTY  do Vašich přehrávačů dorazí vzápětí, hned co vysilující a  bezohledně všežravé svátky Vánoční alepoň trochu odezní...

RADOST
Kdo z vás neví, co je to radost, měl by si koupit dostatečně silný provaz.  Ale než ho použije a získá nad vším pozemsky malicherným potřebný nadhled, měl by ještě slyšet pár písní tohoto souboru. Možná, že z RADOSTI svůj původní plán odloží na neurčito, a ne-li, pak ho jistě na cestě veselé písně pobaví až k smrti. Hudební procházka po dětských pískovištích, kde hoši z Radosti žvatlají s malými dětmi, tahají se s nimi o kyblíček s bábovičkami a nakonec jim rozdupou hrady z písku. O tom všem je velice veselé až převeselé CD MRAVENCI SNĚDLI KOČKU, na jejíž výrobu za producentským pultem osobně dohlédl pan Miroslav Wanek ze svižných Už jsme doma. Tak tedy dobrou chuť a příjemný poslech!

BBP
Někdy až čtrnáctičlenný podzemní orchestr, kolem kterého vzniklo celé krysí společenství RAT . To vykopalo mrtvé tělo poezie a pomocí svých nástrojů mu opět vdechli život. Pokračovatelé odkazu PPU, temný sound a křehké texty, plné věru podivné poezie tmy a stínů. Písně o čase radosti a štěstí, který snad ani nikdy nebyl, jakož i o věcech ostatních, které jsou všude kolem, ač bychom si přáli pravý opak. Ale umělé štěstí a chladný stín smrti jsou jen jednou z mnoha kulis podivných příběhů tohoto světa a písní BBP.
A tím, že si nebudete pouštět jejich desky - tyto skutečnosti ani BBP ze světa nezmizí. Široké nástrojové obsazení a častí hosté slibují pokaždé jiný a věru nevšední zážitek. Jejich mrazivá procházka psychotabletickým peklem i rájem si pro dnešek říká VALETOLMAN.
Pro rok 2007 se již peče nový opus, který však nebude k mání v lékárnách, byť antidepresiva by měla být povinnou přílohou ke každé jejich písni! 
SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE
Podivní kouzelníci experimentu, balancující na hraně undergroundu, alternativy a všeho šíleného, co by vás vůbec mohlo napadnout. Vytříbené texty, včetně starých mistrů a netradiční nástroje dotvářejí syrovou náladu bolestně umírajících rán a večerů. To vše je naoko Skrytý Půvab Byrokracie!!! Fest-Fetiše se jmenuje dnešní speciální program, který - dle slov samotných členů souboru - nám přinese: „Lidově klasicizující formou a postavantgardním přístupem scénograficky pojaté pitoreskní písně jsou polostatickým dramatickým sledem scén, vytvářející jednolitý celek velkého panoptika. Autoparodie,
míchání vysokých a nízkých přístupů, hudební rocková syrovost a divadelní
surovost  nadsázky jsou všudypřítomné. Promítaná scénografie je vytvářena naživo,
stejně jako hudba kapely."

Co vlastně víc dodat? Sned jen to, že netřeba váhat s ochutnávkou jejich ještě teplé novinky PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER, jelikož jde o desku, které by vám skutečně chybět neměla. Sám neznám lepší hudbu k poslední ranní kávě!

LIBOR KREJCAR + TAMERS OF FLOWERS
Je to jak procházka tajemným labyrintem vlastní lebky. Hlas se odráží, nohy bloudí a kroky duní před tebou i za zády. Je v tom strach, radost i překvapení. Když se to všechno protne v jednom člověku a jednom čase - může se vyskytnout někdo a něco jako Libor Krejcar a jeho podivná hudební koláž, která se jako zářící meteor náhle uprostřed šedivého vesmíru nudné hudby objevila na CD s výstižným názvem "LESNÍ HŘBITOVY". Už samotný název hovoří jasně o zvláštní, těžko popsatelné náladě, kterou se podařilo přenést i na nahrávku. A nyní je čas jí kousek přenést i na vás. Zatančete si tanec sv. Víta společně s Liborem Krejcarem a jeho Krotileli květin! A Bůh - nebo kdo - vás při tom opatruj!

UMĚLÁ HMOTA vzor 1977
Klasici hudby českého podzemí v sestavě zlatých časů komunismu a své největší legendy. Ti, kteří po boku PPU a DG 307 pomáhali kazit mládež, socialismus a naše společné štěstí na věčné časy. Písně z dob, kdy z vodovodu tekl alkohol, naše hlavy byly plné rudých brouků a Barbara byla skutečným symbolem krásy.
Toto vše se skrývalo pod krycím jménem UMĚLÁ HMOTA. Ano, ti z největších škůdců krvavě šťastných zítřků naší vlasti, a to ve své nejlepší formě. Stará krev v nové době. Zlatý repertoár vašich oblíbených hitů a umělců. Dinova podzemní úderka slibuje, že svou další pětiletku opět splní!!! A náš lid jim věří!!!!!

Všechny legendární hity minulosti již vydavatelství Guerilla records vydalo na 2 CD VE SKLEPĚ 1976-77, pro příští rok se již již připravuje kolekce písní, jež se hity teprve stanou!
KVARTET DR. KONOPNÉHO a RADOMIL UHLÍŘ
S nepřehlédnutelným frontmanem tohoto uskupení by mohl o prvenství soutěžit snad pouze David Thomas z Pere Ubu (ale stejně by vyhráli „naši"!).
Ale velikost pana Radomila netkví pouze v jeho nepřehlédnutelné postavě, ale především v jeho díle hudebním, básnickém a vizionářském. Přítomní nebudou litovat investovaného času a Kvartet přinese vašim uším i srdcím cokoli, jen ne zklamání! Známý obdivovatel tvorby Kvarteta Dr. Konopného, P. Z., kapelník DG  307, v klubu Red Bull Dog, vybudovaném z bývalých záchodků Viktorie Žižkov, roku 1999 pravil po koncertě Radomilovi: „Tam kde ostatní začínají, tam vy končíte. To je nádhera!".
Znalci vědí a těm, kteří dosud tápají, bude dopřáno spatřiti i slyšeti neslýchané, neboť umělecká informace Kvartetu Dr. Konopného zasahuje bez oklik přímo podvědomí. Přesvědčte se o tom sami na zbrusu novém kousku, vlastně rovnou dvoukousku, 2 CD: SKRÝVÁM SE, ALE NIKDO MĚ NEHLEDÁ, složeném z archivního CD KOSMICKÝ PESIMISMUS a aktuální nahrávkou STÍNY BOJOVNÍKŮ.

IVAN MARTIN JIROUS - MAGOR
Letošní Seifertovou cenou zasažený básník Ivan Martin Jirous, řečený Magor, je jedním z vrcholných chodů celého guerillí hudebně poetického hodokvasu. A není povolanějšího, než je právě Magor. Ne neprávem je nazýván otcem českého undergroundu. Vždyť nebýt jeho, nebyl by asi ani boss vydavatelství "Lábus" Lábusem a nemuselo vlastně dojít ani k tomuhle zatracenému večeru. Ale když už se stalo - nechť je to právě Magor, komu vylétnou z úst jeho černé i bílé labutě a nám nechť je ctí naslouchat slovům ukrytým v šustotu jejich křídel. Vždyť kdo ví, jakou podobu mají skuteční andělé?   Pro rok 2007 chystá vydavatelství Guerilla records CD s autorským čtení tohoto veršotepce.

J.E.FRIČ + PEPA KLÍČ
Brněnským morovým sloupem poezie, by se dal nazvat básník Jarosla Erik Frič. Výrazná postava brněnského kulturně-podzemního dění. Jeho poezie je důkazem, že ne všude svítí slunce, kvete láska a létají pestrobarevní motýli. Erikovy básně, chraplavý hlas a čepele cella skvělého instrumentalisty Josefa Klíče slibují vskutku nevšední chvíle s tou krásnou umírající dívkou, která si ještě říká poezie. Obě osobnosti patří k pilířům vydavatelství a jsou zachyceny na několika CD, a to jak sólově, tak společně...
J.H.KRCHOVSKÝ
Básník, jehož poezie se rodí ve studené kolébce hrobu a bloudí tiše nocí, opuštěna kol zdí hřbitovních. Láska a Smrt, Smrt a mnoho vybledlých podob toho, čemu se říká život. Jeho poezie je temná jako on sám.
Básně J.H.Krchovského jsou často zhudebňovány všemožnými soubory nezávislé a podzemní scény. Ale stále zůstávají tím, čím byly v prvopočátku - nejen vynikajícími rockovými texty, ale především skvělou poezií.
Jaké to asi je, popatřit básníka, jemuž dalo umělecké priezvisko ono místo posledního spočinutí, urnových hájů a poraněných pískovcových soch? Přijďte si poslechnout mistra samotného!!! Ať to víte.

Nesmazetelnou pečeť jeho hudební invence v sobě nese kapela O.P.N. na sumarizující nahrávce z let předávných PROCHÁZKA URNOVÝM HÁJEM.
JIŘÍ IMLAUF

Kytara a hlas severočeských Houpacích koní, jinak také výjimečná básník a melancholický glosátor životních osudů hrdinů periferie, osamělých poutníků a outsiderů života. Autorské experimentální truchlohry, při nichž mu za zády nestojí kapela, ale musí si vystačit sám jen s elektrifikovanou kytarou a křehkou poezií všedního dne. Večerní procházka po barech, hernách, peep show a rybích bistrech severočeského velkoměsta. Mozaika města s nejvyšší úmrtností, nejnižší vzdělaností a dosud nezahojenými válečnými jizvami.

VRÁŤA BRABENEC A JOE KARAFIÁT
Dva mozky, čtyři ruce, poezie, saxofon, klarinet a kytara Plastických lidí z vesmíru. To je snad dost na to, aby to stálo za poslech. Prapodivné texty vás zavedou do míst a časů, které by se vám jinak patrně vyhnuly. Nebude to procházka úplně veselá, ale s těmito pány by asi takovou nikdo nečekal.
Oba hudebníci z PPU zplodili před časem velmi příjemné společné CD ZAČNI U STROMU, které přivedla na svět rovnež Guerilla a rozhodně stojí za poslech. Jádrem vystoupení budou kusy z toho digitálního stříbrného kotouče. Při živém provedení písně nepochybně získají mnohem plastičtější tvary. A zbytek už doplní bizarní postavy hudebníků samých.
STOLNÍ SPOLEČNOST
Cosi z hudebního odkazu a šamanské energie Milana "Mejly" Hlavsy se prosáklo i do hudby tohoto souboru. Dnešní vystoupení, jako vždy prosté okázalých gest bude trochu akustické - o to více soustředění zbývá na samotnou hudbu a o to lépe porozuméíte deklamovaným prvotřídním textům. A co k tomu říc víc? Snad ani nic.
Snad jen, že: Stolní Společnost bude jistě i pro vás dobrou společností!!!

zavřít