CD a DVD jednoho z nejpozoruhodnějších českých výtvarných umělců vychází k jeho sedmdesátým narozeninám.Miloš Šejn pracuje v oblastech vizuálního umění, performance...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_aktuality.png

Aktuality - červen 2006

GUERILLA RECORDS OZNAMUJE:

BRATŘI KARAMAZOVI vydávávají koncertní CD BÁJEČNÉ PÍSNĚ ŽIVĚ - 18 naživo natočených skladeb, které představují Bratry tak, jak jsou nejúdernější a nejpřesvědčivější – tvrdě, syrově a bez zábran! Další z nocí, kdy zažehli oheň…

Vychází 21.6., křest CD na festivalu u Skaláka v pátek 30.6. (nebo sobota 1.7.).

DO SHASKA! Nové CD ALCHYMISCHE ALRAUNE opět posunuje soubor dál – tentokrát přibyly kytary a basa, přesto zůstává jejich sound temně mrazivou atmosférou nezaměnitelný.

Vychází 21.6., křest CD 24.6. v klubu Styx, Sokolovská 144/349, Karlín..

KVARTET DOKTORA KONOPNÉHO byl ve studiu! Jemný objemný leader souboru pan Radomil UHLÍŘ byl se svým ansámblem koncem května ve studiu, kde vzniklo dost materiálu, aby dlouho avizované 2 CD mohlo na podzim spatřit světlo světa. ARCHIVNÍ disk se již studiově upravuje (na něm je repertoár z let 1995 – 1997), na STUDIOVÝ se musí vybrat z více než 300 minut hudby, na které se mimo Mistra samotného podílejí ještě např. Joe Karafiát (kytary), Jan Štolba (saxofon), Zdeněk Konopásek (bicí), Vladimír Linek (klávesy) a nejsou vyloučeni ani další hosté. Nechte se překvapit!

Další studiové orgie ve studiu 3 Bees pana Kakaxy čekají v červnu na dva další soubory. Jako první nastupuje STOLNÍ SPOLEČNOST ze Žatce, skupina písní pomalejších než pomalých. Do kolébky jim sudičky vtiskly rukopis ne nepodobný geniálnímu Mejlovi a texty jsou sázkou na jistotu: Morgenstern, T.R.Field, J. H. Krchovský, Gellner či Verlain. To vše uslyšíte na albu V PAVILONU

Vzápětí je vystřídá SKRYTÝ PŮVAB BYROKRACIE s titulem PŘEDVOJ ARMÁDY MONSTER, na kterém bude mnoha koncerty prověřený materiál z období po vydání první desky plus několik novinek (např. Ajvazovský triptych Druhé město) a speciální bonus s názvem Mistr Sun o umění skládat písně. Též se můžete těšit na bohaté „nehudební“ bonusy v podobě počítačové stopy s množstvím fotografií, klipů, překladů textů atd.

Společný křest obou CD (a s hostem Špinavým nádobím – viz. ŠPINAVÝ NÁDOBÍEPITAF z Třebíče) proběhne v říjnu v  pražském klubu Vagon na Národní třídě.

Naše mapování české předlistopadové undergroundové hudební historie přinese další plody, tentokrát určené ovšem skutečným znalcům:

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE – je zapotřebí ještě vůbec něco dodávat? Pak snad jen to, že půjde o limitovanou edici 500 číslovaných dvojalb s kompletním, digitálně zremasterovaným záznamem dvouhodinového koncertu, který kapela odehrála v sestavě Hlavsa-Janíček-Brabenec-Kabeš-Šula dne 1.12.1973 ve Veleni.

BÍLÉ SVĚTLO je jednou z opomíjených legend českého undergroundu 70.tých let, byť jejich skladby Umělec (Jsem umělec vznešenýho ducha/stvořily mě tvůrčí muka) nebo Dělníci bílýho světla (Nejsme hudebníci/nejsme básníci/Jsme jen poutníci na cestě/na který můžeme padnout/ale nikdy ne zmiznout/Jsme dělníci bílýho světla!) patří jednoznačně ke klasice českého hudebního podzemí. Na CD bude nahrávka „studiová“ i koncertní (z festivalu II. kultury v Bojanovicích 1976), celkem cca 50 minut hudby.

Aby toho nebylo málo, máme v úmyslu ještě letos zrealizovat profilové (snad) 2 CD – s pracovním názvem PSYCHOMUSIC – hudebníka, skladatele, výtvarníka, filozofa, právníka, profesora a chodícího artefakta VLADIMÍRA FRANZE. První sezení, na kterém jsme vybírali z více než 10 hodin fragmentů jeho divadelních a filmových kompozic máme již úspěšně za sebou.

A to by mohlo už stačit, ne?

Dotazy, informace, přání a hlavně objednávky směřujte na www.guerilla.cz (info@guerilla.cz)

Vladimír „Lábus“ Drápal – Guerilla records

 


 

Následující text vyšel jako odpověď v rubrice „reakce čtenářů“ v kulturním týdeníku A2 22/2006 dne 31. května. Bohužel vyšel značně redakčně pokrácen (aniž to bylo kde uvedeno) a proto svojí původní a kompletní verzi umisťuji alespoň do tohoto vesmírného www prostoru.

 

„Nejsem to, co dělám. Dělám to, co jsem.“

Miles Davis

V čísle 19/2006 kulturního týdeníku A2 je mj. příspěvek o „svépomocném“ produkování kultury, tzv. - D.I.Y. (Do It Yourself – Udělaj to sám). Ovšem tyto obecné úvahy autora Arnošta Nováka jsou bohužel plná klišé, jež se obecně tradují – že totiž styl D.I.Y. je v Česku spojen až s vznikem punku a hard core, resp. s přelomem 80. a 90. let. To ale není pravda. Rezignuji-li v této souvislosti na hlubší interpretaci či pokus o nalezení kořenů stylu a vytváření kulury způsobem D.I.Y., přinejmenším se musím ohradit proti tvrzení, že prvotním vlivem k vytvoření D.I.Y. kultury bylo „rozčarování mladých lidí z podoby žití či spíše přežívání (sic!, pozn. L.) v konzumní kapitalistické společnosti (sic !!, pozn. L.)“, jak ji autor článku prezentuje. Takovýto způsob prezentace a vytváření kultury v  socialistickém Československu (kde mladí lidé přežívali v podstatně hlubší a bezvýchodnější beznaději) byl svého času - zhruba od srpnové okupace 1968 – dokonce jedinou možností, jak jakoukoli svébytnou a autentickou kulturu vytvořit a posléze i zachovat. A v tomto smyslu pomyslnou pochodeň světla do tmy přinesl nejzřetelněji český underground, jehož „regulérní“ počátek můžeme datovat třeba 30.březnem 1974, kdy došlo k masakru návštěvníků koncertu Plastic People v Rudolfově u Českých Budějovic. Pokud bych vstoupil na tenký led zobecňování a soustředil se pouze na kulturu (a vynechal tedy politické aktivity, které byly již tehdy D.I.Y. vlastní, byť v podstatě vnucené), pak lidé – rozhodně nejen mládež – měli jednu jedinou možnost, jak se prezentovat. A to bylo ono „udělej si sám“: pásky s natočenou hudbou ze sklepních zkušeben a vesnických koncertů, samizdatové – strojopisné – vydávání „knih“, soukromé vernisáže atd. atd., těch projevů svobodného ducha bylo mnoho, zdaleka ne však tolik lidí bylo ochotno tuto svobodu v komunistickém ČSSR projevit a raději pasivně konzumovali mas-médii předkládanou nepoživatelnou náhražku umění, kulisu vhodnou tak k budování rozvinuté socialistické společnosti.

Pokud bych se měl tímto příspěvkem zabývat detailněji, pak jen několik konkrétních připomínek (texty kurzívou jsou citacemi A. Nováka) :

- (punk) byl první, kdo setřel rozdíly mezi aktivními muzikanty a pasivními diváky, mezi kapelou a publikem, mezi tvůrcem a konzumentem. Punk může hrát každý, každý může vzít do ruky kytaru, založit kapelu, pořádat koncerty, vydávat xeroxovaný fanzin nebo distribuovat muziku…

Tohle přece bylo nejzásadnějším právě v prostředí českého undergroundu,. kde navíc přibyla ospovědnost vlastního rozhodnutí, že nelze jinak, že člověk se chce („musí“) vyslovit – a přesně výše uvedené atributy byly vlastní pro underoundové hnutí, kde rozdíl mezi hudebníky a jejich publikem fakticky neexistoval a jelikož underground v ČSSR byl – vzhledem k neochotě jeho stoupenců přistoupit na jakékoli kompromisy s mocí, což se posléze ukázalo celkem spolehlivým a účinným vstupním sítem – tak malý, že každý měl svou roli, ať už pořádal koncerty, anebo přispíval do strojopisných edicí (o xeroxu se nám mohlo ovšem jenom zdát), či distribuoval nahrávky – ba co víc, každý byl nepostradatelný. Ostatně tou dobou i jenom účast na koncertu byla jakýmsi aktem občanského protestu.

- (D.I.Y. kultura) se silně projevovala ve squatterském hnutí, které se v osmdesátých a devadesátých letech rozšířilo v řadě zemí západní Evropy…zabydleli je, začali v nich organizovat koncerty, festivaly, kina, kavárny. Mnohé z takto obsazených budov se staly skutečnými centry, nejen alternativní kultury, ale i řady politických aktivit. To samozřejmě vedlo ke konfliktům se systémem a squatterské hnutí se svou DIY kulturou ještě více politizovalo.
Není tady od věci připomenout si, že již od počátku 70tých let byla v ČSSR – navzdory totalitnímu státu - podniknuta řada pokusů o založení podobných komun, některé přežily několik měsíců, jiné pár let, neboť komunistický režim je zcela bez ohledu na jakákoli občanská práva likvidoval (Nová Víska u Chomutova přestavěna v rekreační cetrum milicionářů, Rychnov či Řepčice zbourány ve „veřejném zájmu“, dům v Kerharticích po koncertě Plastic People vyhořel atd.). Bez ohledu na obtíže, které provázel např. jen vstup na tyto „soukromé“ pozemky (permanentní perlustrace příchozích, ničení automobilů, zaparkovaných před domy, odebírání jejich TP, odpojování přívodů elektrické energie atd. atd.) odehrávaly se uvnitř zcela ojedinělé kulturní akce, zejména koncerty, autorská čtení, happeningy, vyráběly samizdaty, promítaly filmy (zapůjčené např. americkou amabasádou), ale žil se i docela obyčejný - avšak bezprostření a svobodný - život mimo svěrací kazajku režimu

- DIY hnutí vědomě propojilo politiku a radost. A právě tato „politika radosti“ vedle k jejímu nejnámějšímu projevu – street parties… spojily antikapitalisticku politiku „přímé akce“ s tvořivou zábavou, uměním a muzikou, smíchaly protest s karnevalem…

Náhodní návštěvníci o undergroundu hovořili jako o „veselém ghettu“ a právě radost byla jedním z motivů, pro které se daly vydržet vedlejší důsledky takového přátelství a vzájemného veselí („Hlavně, aby nezmizela radost“ bylo Magorovo krédo) – vyhazovy z práce, permentnení výslechy StB, společenská degradace ad. Je pravdou, že namísto street parties zůstaly českému undergroundu hospody, ovšem i ty v sobě nesly nesporné prvky zábavy až nevázané, akčnosti, tvořivosti, hravosti a jediné možné kulturní i společenské oázy.

- pokud jde o české projevy DIY kultury, její počátky nalezneme v punku a hardcoru na přelomu osmdesátých a devadesátých let..

Ze všech výše uvedených argumentů myslím jasně vyplývá, že D.I.Y. kultura existovala u nás programově minimálně od začátku 70.tých let. A mimochodem - první pre-punkovou kapelou v ČSSR byla pravděpodobně skupina Umělá hmota, která vznikla už v roce 1973 v totálním undergroundu a nezpochybnitelně první skutečně punkovou kapelou se všemi příslušnými atributy punku byla kapela The Dom (1976) Josefa Vondrušky, jednoho z původních zpěváků Umělé hmoty.

-… i v D.I.Y. se objevuje závist, řevnivost, lenost či vypočítavost. D.I.Y. se svými principy „život do vlastních rukou“, „dělej to po svém“, či „spoléhej se na sebe“ může sklouznout k určitému sobectví či vypjatému individualismu, obzvláště když je denně obklopována společností, která obé adoruje.

Tak tohle mě pobavilo asi nejvíc, protože mé vzpomínky na proces D.I.Y. v „přerevolučním“ undergroundu si spojují nejen s tím, jak podstatná pro nás byla „výroba“ i „konzumace“ vlastní kultury – a její tzv. kvalita nebyla nikdy tím nejpodstatnějším, to už spíše akt vlastní realizace – ale zejména s životem v neobyčejně otevřené, tolerantní a přátelské společnosti, byť byla nepochybně plná silných individualit. Na zběsilost a pokoru, jež se vzácně snoubila v nejniternějším životě těchto „invalidních sourozenců“, na solidaritu a takřka bezbřehou důvěru, jež umožňovala přežívat s pocitem, že vše ještě není ztraceno. Ačkoli s adorací a doslova brutálním tlakem doby na tyto principy, stmelující lidi, kteří zvolili odchod na periferii socialistické společnosti (a nemuseli ani směřovat do undergroundu), se dnešní atak „vládnoucí třídy“ (nebo snad „horních 10 000“, abych zůstal v intencích terminologie A. Nováka) nedá srovnat ani vzdáleně.

Naopak - další projevy D.I.Y. ve společnosti, ať již kapitalistické, anebo domácí po r. 1989, kdy v podstatě neexistuje ono riziko osobního ručení a projev D.I.Y. nemusí být jen důkazem vnitřní touhy po „výrobě“ vlastního umění bez dalších – ať již obchodních, ideologických či principelních – ambicí, ale touhu po D.I.Y. vyjádření velmi relativizuje V době svobody je totiž projev D.I.Y. nejednou pouhou zástěrkou toho, že komerční svět o tyto aktivity vlastně nestojí, ovšem rozhodně není vyloučeno, že kdyby systém/režim „podal prst“, tak navzdory vnitřním proklamacím a navzdory vystavené anti-komerčnosti by nejeden zásadový D.I.Y. alternativec oné neviditelné ruce trhu kolaboraci s byznysem okamžitě, bez výhrad a rád přijal (což se samozřejmě v těchto podmínkách „teorií“ nedá prokázat, ale vždy až ex-post). Viz. ovšem Sex Pistols a celé zástupy jejich následovníků, jež si mamutí vydavatelské korporace koupily bez jakýchkoli skrupulí.

Je však beze vší pochybnosti, že lidé, pohybující se v českém kulturním undergroundu před rokem 1989 si cestu D.I.Y. zvolili sami a dobrovolně, že toto rozhodnutí bylo vědomým nastavením zrcadla – zrovna tak konzumní (ne-li konzumnější, jak se dnes ukazuje) než „venku“, ovšem navíc ještě značně připosrané a bezcharakterní – české společnosti. Není absolutně prostor (a ani to nebylo smyslem mé úvahy) vyjádřit se dostatečně či polemizovat hlouběji s autorem článku. Spíše mi šlo o připomenutí, že tvodba D.I.Y. má podstatně hlubší tradici a kořeny v post-socialitických zemích, než v proklamovaném prohnilém Západním světě. Samozřejmě, můžeme se dostat až do dob amerických beatniků, kteří také mohou být považováni za nositele D.I.Y. kultury, ale pak lze hranici posunout až k jeskynním malbám pravěkých lovců …

Což už samozřejmě je nadsázka, ale celkem logicky z toho vyplývá, že D.I.Y. kultura žije svým vlastním životem, spojeným zejména s uměním „tady a teď“, bez ohledu na názor kritiky či většinového publika. A to navzdory „pozorovatelům“, kteří by ji chtěli spoutat obecnými pravidly, ortodoxními pravdami či vlastními iluzemi.

LÁBUS, Guerilla records

P.S. Věty tištěné kurzívou jsou citacemi z článku A. Nováka v A2

Dopis pro MFD 13.2.2006

Dopis, zaslaný k rukám vedoucího kulturní rubriky Mladé fronty Dnes Janu Kábrtovi, u příležitosti vydání nové kulturní přílohy – Kulturní scéna.

 

v Lounech 13.2.2006

Vážený pane Kábrte - dobrý den,

s radostí jsem uvítal založení Vaší nové víkendové kulturní přílohy – Kulturní scény, a pozorně si přečetl Vaší „dobrou radu“. Pohybuji se totiž v oblasti kultury již drahně let, bohužel v oblasti kultury nezávislé, potažmo undergroundové, a tedy také mimo jiné nekomerční. To je ta oblast kultury, která jako by vlastně neexistovala – ve Vašem deníku pak nepochybně. Vydávám CD právě s výše zmíněnou hudbou ve vydavatelství Guerilla records (podrobnosti v případě zájmu najdete na www.guerilla.cz) a posílám Vám ochutnávku – poslední tři tituly z mojí „jarní“ kolekce. Třeba si je (zřejmě na rozdíl od Vašeho kolegy pana Vladimíra Vlasáka, který po celou dobu, co mu recenzní výlisky zasílám, reagoval všehovšudy – pokud mne ovšem pamět neklame – zatím ani jednou) poslechnete a dáte jim – byť minimální – prostor ve Vaší nové příloze. Sice se nejedná, a v mém případě asi ani nikdy jednat nebude, o „mladé naděje české kultury“, ale jsou to povětšinou nahrávky umělců, které jednak prověřil čas a jednak svým nekompromisním přístupem k tvorbě dokázali vždy pevně stát za svým uměleckým názorem.

Nejedná se o hudbu lehce stravitelnou, prvoplánovaně určenou širokým masám, umění spotřební a s omezenou dobou platnosti, spíše naopak. Vždy jde ovšem ale o vyjádření a vyslovení se s jistým „osobním ručením“… a takové umění mělo svou vlastní cenu vždy.

Doufám, že vezmete můj dopis s nadhledem, ostatně s ním je i psán… Ale ta kapka naděje, že dáte občas prostor i nekomerčnímu umění, v něm je přesto – anebo právě proto – obsažena.

Děkuji Vám za to, že jste si můj dopis přečetl a třeba někdy…příjemný poslech!

Srdečně

 

Vladimír „Lábus“ Drápal

Guerilla Records

Na Foukalce 603

440 01 Louny

603 85 75 94

www.guerilla.cz

www.divadlolouny.cz

Únor 2006

GUERILLA RECORDS oznamuje:

Vydavatelství prorazilo do mediálních vod hudebního serveru Muzisczone a s poměrně velkým rozhovorem… ehmm… se mnou…jako s Lábusem… Kompletně k  přečtení na:

http://www.musiczone.cz/rozhovor-36/labus-cenim-si-vsech-mladych-i-starych-lidi-kteri-nerezignovali-a-snazi-se-stale-neco-delat

P.S. Samozřejmě, že jsem na spoustu věcí, ale zejména lidí i kapel zapomněl, což si člověk uvědomí vždycky pozdě. Nicméně rozhovor připisuji Magorovi, Čuňasovi a Mejlovi, to se už asi nikdy nezmění…

 

V polovině února 2006 vyjdou tato CD:

VRÁŤA BRABENEC & JOE KARAFIÁT – ZAČNI U STROMU (GR 027-2)

CD s 15 skladbami, v nichž saxofonista a zpěvák Vráťa Brabenec společně s kytaristou Joe Karafiátem (oba mj. The Plastic People of The Universe) zhudebnili řadu Brabencových básní, a to z let 1968 až po dnešek. Volný, až freejazový hudební doprovod působí velmi nevázaně v kombinaci s monotonně naléhavým Brabencovým přednesem.

JAROSLAV ERIK FRIČ & JOSEF KLÍČ – S KÝM SKONČILA NOC (GR 028-2)

Opět zhudebněná poesie, 3 poémy Jaroslava Erika Friče zhudebnil violoncellový mág s undegroundovými kořeny Josef Klíč. Fričovo chrlení slov – příběhy, za které ručí svým vlastním životem je podkresleno violoncellovým čarováním a doplněno několika violonellovými větami (Credo I – VI.) a jednou sólovou kompozicí. Velmi emotivní záležitost.

 

Ve studiu byli/jsou/budou:

HOUPACÍ KONĚ – TICHÉ DNY

tahle nedoceněná, podceňovaná a ve skutečnosti zcela výjimečná kapela nahrála v proslaveném studiu Ondřeje Ježka JÁMOR už všechny nástroje a v následných dnech budou dohrávat už jen zpěv. Na zbrusu novém CD se objeví v polovině března takřka zbrusu nové písničky, vybírat se bude z těchto:

Vysoký ostrý - * 666 # - Jack & Neal - Pilotní singl - Ona & Ona - L.Story - Klíčová píseň - Noční stolky - Lokální kapely - Recepční

ŠPINAVÝ NÁDOBÍ - EPITAF

ano, i tahle parta skončila ve studiu a výsledkem jsme překvapeni všichni, samozřejmě, že příjemně! Asi nikdo by nečekal, k jak bravurnímu výkonu se vzedme kapela, která je nejznámější především tím, že vůbec nezkouší!

Tady je malá ukázka z mailové korespondence: Je ti jasný, že já coby pěvec nikdy nebudu dokonalej :-) zpívám mimo rytmus atp., no ale dnes jsem byl pochválen, že jsem podal co se tohoto týče nejlepší svůj výkon :-) dělali jsme se Sašou vokály a dopadlo to víc než dobře, aspoň si to myslíme...... navíc jelikož jsme se vcelku dobře bavili, připadá mi, že i největší potíž-atmosféru CD jsme nezkurvili....jestli to neposerou dechy, tak by to mělo bejt v rámci našich možností ok.. jde o celkovej zvuk... ty vole, já sem asi furt zblblej z toho nahrávání, no ale chtěl bych aby to vypadalo dobře, je tam milion stop!!!, tak psal Křížák

 

BRATŘI KARAMAZOVI - BÁJEČNÉ PÍSNĚ ŽIVĚ!

před rokem v lednu byla pořízena v Českých Budějovicích nahrávka koncertu, který měl zaznamnat divokost mých Bratří na živém vystoupení. Ovšem neschopný majitel studia, který se pak rozhodl studio zmodernizovat ho přestavěl tak, že teď v něm pro změnu neumí pracovat. Takže na pásech je zaznamenáno jedno skvělé show, fotky z něj nafoceny, písně vybrány, nahrávka zaplacena a čekáme a čekáme, zřejmě až naprší a uschne… No, vloni vyšla řadovka, takže živák ještě chvíli počká, ale do léta by měl být určitě venku, i s novou verzí legendárního Skalákova Dělníkova dne (pro znalce viz Hever and Vazelína, začátek 70. let). Poslední zprávy mluví o tom, že 9.2. má započít konečně míchání, ale přátelé, takových poplašných zpráv už bylo...

AKU AKU – KNAK ´92/HUMANQUAKE

„tepličtí King Crimson“ nalezli ve svém archivu koncert z roku 1992 z teplického Knaku, na kterém hrají dosud nikde nezveřejněné skladby. Tzv. „bonusem“ na CD bude kompletně zremasterované LP Humanquake, který vyšlo jako jedno z vůbec prvních porevolučních LP v roce 1990… a zcela zapadlo. Celkem tedy rovných 80 minut hudby undergroundu temného a temnějšího.

 

A trocha toho byznysu, aneb: naše CD můžete zakoupit na těchto koncertech:

DG 307

2.2. Louny, Vrchlického divadlo, 19:00 hodin

3.2. Pardubice, Divadlo 29 (u příležitosti vernisáže obrazů Libora Krejcara)

3.3. Bratislava

4.3. Brno, Fléda

O.P.N. a All Tommorows Parties Band – 24.2. Praha, Akropolis

„Unikátni vystoupeni ATPBandu a znovuzrozených O.P.N., aneb velkolepý večirek mladého a starého undergroundu, ktery si nemůžeš nechat ujit“, zní reklamní slogan.

Propagační šňůra u příležitosti vydání CD Vráti Brabence a Joe Karafiáta („Začni u stromu“) a Jaroslava Erika Friče a Josefa Klíče („S kým skončila noc“), na které budou vystupovat obě „tělesa“ společně:

úterý 14. března Olomouc

středa 15. března Třebíč

čtvrtek 16. března Brno, Skleněná louka

pátek 17. března Študlov

CD Vráti Brabence a Joe Karafiáta „Začni u stromu“ bude oficiálně pokřtěno na koncertě The Plastic People v pražském Vagonu v sobotu 29.4.2006 (ke dostání bude už i na „moravském“ tour kapely: 1.3. Ostrava, 2.3. Olomouc, 3.3. Opava, 4.3. Brno)

Śpinavý nádobí, křest CD
pátek 21.4. Brno, Skleněná louka v rámci akce Potulný dělník

Hally Belly – 20 let!

sobota 17.2. Praha, Baráčnický rychta

Houpací koně, křest a šňůra k novému CD:

24.3. Ústí nad Labem – Činoherák

1.4. Litoměřice – Hospoda u letního kina

7.4. Děčín – Zarabanda

8.4. Liberec – Stamina

15.4. Most - Vévéčko

19.4. Praha - Rock-Café, křest CD

 

Na zbytek roku 2006 chystáme-rádi bychom-třeba to vyjde-a tak podobně toto:

Kvartet Dr. Konopného

Skrytý půvab byrokracie

Do Shaska!

Stolní společnost

Odvážní bobříci

Slum

 

 

A LAST, BUT NOT LEAST: na WWW.ROCKANDPOP.CZ o desku roku máme 5 žhavých kandidátů (můžete pro nás samozřejmě i hlasovat):

Bratři Karamazovi – Bod návratu

DG 307 – Několik verzí jednoho příběhu

Do Shaska! - Anaemische Taenze

Vladimír Franz - Ha-Hamlet!!!

Houpací koně - Haiku

 

DĚKUJI PĚKNĚ! Vladimír „Lábus“ Drápal

GUERILLA RECORDS, NA FOULACE 603, 440 01 LOUNY

| www.guerilla.cz | info@guerilla.cz |

Leden 2006

Takže… do roku 2006 vstupujeme se smělými plány:

Nejdřív Vám musíme ovšem doporučit, abyste pro nás – tedy naše zlaté hochy, kteří vydávají u Guerilla records – hlasovali v anketě Rock&Pop VOLBY ROCKU 2005, kde jsme za loňský rok zastoupení pěti tituly:

Bratři Karamazovi – Bod návratu
DG 307 – Live
Do Shaska! – Anaemische Taenze
Vladimír Franz – Ha-Hamlet!!!
Houpací koně – Haiku

Hlasuje se internetem na adrese http://www.rockandpop.cz/volbyrocku.php?kod=3.

A teď co se chystá a co Vás nemine:
koncem února vyjdou (již dnes prakticky hotová CD):

Jaroslav Erik Frič & Josef Klíč – S kým skončila noc
Vráťa Brabenec & Joe Karafiát – Začni u stromu
Houpací koně –
studiové album

Na spadnutí během prvního pololetí budou CD minimálně těchto souborů:

Špinavý nádobí
Aku Aku –
koncert z roku 1992 + remaster jejich LP
Humanquake (1990)
Kvartet Dr. Konopného
Bratři Karamazovi –
živé album

O prázdninách máme ve vynikajícím studiu 3bees zablokován termín pro nahrání CD
Skrytý půvab byrokracie
Stolní společnost

Další křty

Vydavatelství GUERILLA RECORDS si dovoluje upozornit na dvojitý křest právě vydaných CD:

Milan Knížák a Aktual: Děti bolševismu

a

O.P.N.: Procházka urnovým hájem

Tento koncert se odehraje v sobotu 29.10.2005 v pražském klubu Vagon na Národní třídě 25 – palác Metro.

Jako speciální hosté vystoupí formace Umělá hmota II., Filip Topol, J.H.Krchovský a All Tomorrows Parties Band.

Křest začíná přesně ve 20:00 hodin a jako první vystoupí Milan Knižák a Aktual, proto doporučujeme případným zájemcům dochvilnost.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Další veřejnou prezentací vydavatelství GUERILLA RECORDS bude uvedení na trh CD Vladimír Franz: HA-HAMLET! (shakespea-rovská suita – aneb ukřižování Hamleta ve 28 obrazech).

Na hudební motivy z tohoto alba vystoupí soubor DUWANDANCE contenporary dance company s taneční variací Credo, a to ve středu 2. listopadu v Galerii Louvre (Národní třída 20, Praha 1) od 20:00 hodin.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Zatím posledním CD, které u Guerilla records vyšlo (20.10.05) je nové album souboru DG 307 – LIVE 17.4.2005 (Několik verzí jednoho příběhu, několik tváří), na kterém je takřka 80 minut současného repertoáru, včetně tří dosud neuveřejněných skladeb, nahráno a smícháno v jemnějším a komornějším provedení. Vzhledem k současné cestě souboru do USA je termín křtu CD stanoven na 27. listopadu (neděle) do Divadla Na zábradlí v Praze.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

V poslední fázi je také úprava nových alb, případně právě se ve studiu aktuálně nacházejí, anebo do něj v nebližší době budou směřovat naši přátelé a spřízněné skupiny:
- Jaroslav Erik a Josef Klíč (Brno)
- Špinavý nádobí (Třebíč)
- Houpací koně (Ústí nad Labem)
- Vráťa Brabenec a Joe Karafiát (Praha)
- Stolní společnost (Žatec)
- Kvartet Dr. Konopného a pan objemný jemný Radomil Uhlíř (Praha)

Stránky výpisu:
12345678910111213141516171819
zavřít