Underground v té nejsyrovější podobě a přesto co píseň, to hit! Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_aktuality.png

Květen - Červen 2003

A dva měsíce uběhly, ani jsme se nenadáli! Jenom nepatrně jsme si odpočinuli po vydání tří CD v březnu a pokřtili jsme Radost v pondělí 12.5. za účasti kmotra Mirka Waneka (zahráli nám i Už jsme doma) ve Vagonu Praze a Houpací koně v klubu Kuře v hodinkách v pátek 23.5., tam si zakmotřil spisovatel Pavel Brycz, který se s Houpacíma koněma toulal po Žižkově, když svou skvělou (viz recenze) desku točili.

To bylo všechno tak nějak v květnu a v červnu zaskočili do studia Bez Peří (z Mostu), bratrský to soubor Houpacích koní (spojuje je postava basáka a zpěváka Davida a bubeníka Honzy), kteří natočili 90 minut parádní muziky - tak trochu v tom slyším Nicka Cavea a Sisters Of Mercy a Neila Younga a... a kterou producentsky ošetřuje Jan Čechtický Cechtický (Ohm Square, jinak hrál v Colorfactory a taky různě hraje jako DJ a má spoustu dalšich aktivit více méně tanečních), který zřejmě jejich pochmurnou hudbu posune ještě někam dál - zda k temnotě úplné anebo veselosti střídmé, či snad pošle tu loď až někam do tanečních vod, poznáte. Nevím, jak se dohodneme co nechat a co vypustit, už se dokonce nesměle mluví i o dvojalbu... No, ale hodně nesměle...

Aby toho nebylo málo, sesterský soubor Houpacích koní z Ústí nad Labem Schwarze Aussig (spojuje je postava zpěváka a kytaristy Míly a bubeníka Honzy) je ve studiu také, deset českých písní a dva cizojazyčné bonusy jsou již natočeny, a jen tak mezi námi - také to není nejveselejší hudba, i když převládají akustické nástroje. Takový rockový šanson, není to moc hudba na rozjetý večírek, ani na rockový festival, ale spíš hudba pro probdělou noc, "vychutnat" si deprese. Muzikanti sami říkají, že je to takové "krasosmutnění" a nostalgie...

A do třetice jsme zabrousili tentokrát do nejhlubších vod podzemí (kde se ostatně cítíme nelépe) a na září připravujeme zajímavý projekt brněnské kapely Čvachtavý Lachtan, která zhudebnila vynikajícím způsobem neméně zajímavou poému Jsi ornekyské víno brněnského básníka a vůbec fantastického člověka (o jeho aktivitách více na www.vetusvia.cz) Jaroslava Erika Friče, který ji namluvil a narecitoval - nebál bych se v těchto souvislostech použít ono legendární "nakvílel" (sám mi říkal, že ze sebe "trhal kusy masa" - inu, je to básník) - celou tuto lamentaci bych duchovně přirovnal k nahrávce Plastic People "Aj obešel já polí pět", známé jako koncert na počest Ladislava Klímy - ano, tak hluboký dojem na mě nahrávka udělala! Je to více než padesátiminutová lamentace, v které je zároveň naplno radost ze života a současně i zvláštní pokora a obavy ze života, žitého na "ostří nože". Obsazení dvě kytary, housle, klarinet, basa, bicí, tahací harmonika, hlas - vše se proplétá a bublá, jsou místa, kde hudba vytryskne a naplno se ukazují moravské kořeny v dialogu houslí a klarinetem, aby vzápětí hudba ztichla a jen skřípavý hlas "vypravěče", podkreslený monotoními údery rytmiky naléhavě vypovídal o svých hrůzách i láskách.

Souběžně s vydáním CD se chystá v nakladatelství Vetus Via vydání stejnojmenné knížky s celou poémou, můžete od nás mít tedy celý komplet, budete-li mít zájem. Termíny vydání těchto nahrávek jsou na přelomu září/října.

Trochu se nám zpožďuje - a upřímně řečeno letos i vzdaluje - vydání kompletu FPB, inu, nejsou peníze na takovou náročnou práci. Ale nevzdáváme se a na mysli neklesáme. Naopak - už teď jsou dojednány další tři tituly na podzim/zimu 2003, ale o těch až příště. A také vám v příštích Aktualitách řekneme, jak jsme se měli u Magora na festivalu, jak zní smíchaní Bez Peří a Schwarze Aussig a zda jsme s Erikem Fričem všechno orkneyské víno vypili, anebo na vás přece jen trochu zůstalo.

Duben 2003

Tak máme venku tři nové tituly, všechny vyšly 28.3. a v současné době by se mohly již ohřívat na pultech prodejen, doufáme, že alespoň některých. Koncová cena pro distribuci je určena na 329,- Kč, ale nejsme schopni zaručit, že obchodníci tuto částku dodrží. Takže pokud můžete objednávat e-mailem, neváhejte.

Křest Radosti v jejích rodných Teplicích již proběhl za hojné účasti obecenstva 4.4., Houpací koně jejich velký den teprve čeká, a to v Národním domě v Ústí nad Labem ve středu 23.4. Z koncertů, na kterých se ještě organizačně podílíme bych Vás pozval dvakrát do Loun - ve středu 30.4. tam vystoupí Dg 307 a další středu 7.5. Radost, oba koncerty jsou od 21 hodin v klubu Opera (Komenského nám. 876, tel.: 415 658 348), následující čtvrtek je vždy volný den. Radost vystoupí na oficiálním, pražském křtu v klubu Vagon 12.5., kmotry jí budou dělat Už jsme doma a nejveleváženějším kmotrem ze všech bude sám producent CD, pan Miroslav Wanek.

Jinak teď budeme odpočívat, meditovat a nabírat síly na září tohoto roku, kdy by se měla objevit nová CD skupin Bez peří a Schwarzige Aussig, s CD Umělé hmoty to chvíli vypadá že jo, a pak zase že ne, ale není kam spěchat - nechme se tedy překvapit!

A jako přílohu těmto informacím přidáme ještě rozhovor, který vznikl pro potřeby Mladé Fronty Dnes (výňatky byly použity v severočeské příloze MFD dne 3.4., autoři: Jiří Needrle tázající se a Lábus odpovídající):

1. AKU AKU

Nakolik se tehdejší tvorba liší od repertoáru z desky Hodina mezi psem a vlkem? Prolíná se to v některých písních nebo je to úplně něco jiného?

Repertoár, obsažený na CD "Čekání na slunce" je autentickým záznamem tvorby z roku 1988, tedy z doby, kdy se kapela pohybovala v prostředí undergroundu a kdy její písně působily asi nejtemněji a nejdepresivněji, čemuž se vzhledem k atmosféře doby a prostředí koncertů (soukromé akce ve stodolách, vesnických sálech, vždy v ohrožení zásahem policie) nelze ani divit. Ovšem Aku Aku z tohoto kulturního okruhu vždy vybočovali zejména dokonale zvládnutou hrou na nástroje a kompoziční strukturou písní. Navíc vzhledem k amatérským podmínkám, v nichž nahrávka vznikala, má neobyčejně kvalitní zvuk a obsahuje potřebnou dávku syrovosti a nasazení, která leckdy u podobných studiovek chybí. Písně na tomto CD přestala kapela po roce 1989 víceméně hrát a vydala se - zejména textově - jinou cestou, která je zachycená právě na CD "Hodina mezi psem a vlkem". Na mě působí "Hodina…" poněkud "studeně" a až příliš dokonale, zatímco "Čekání na slunce" je právě plné odhodlání a touhy nenechat se umlčet , byť jen pro tu jednu chvíli.

Mají tyhle písničky dnes ještě co říct?

Jak už jsem se zmínil v předchozí odpovědi, Aku Aku hráli především hudbu a to velmi náročnou a komplikovanou hudbu, jejich "protest", případně politické názory byly až v "druhém sledu" jejich tvorby. Kapela, ke které bývají Aku Aku nejčastěji přirovnávání, britští King Crimson, koncertují od šedesátých let dodnes a stále vydávají kvalitní desky. A co se týká textů - skupina jednak zhudebňovala poezii (na tomto CD jsou básně Roberta Desnose a Denise Jallaise) a jednak se ani za 12 let od listopadu 1989 myšlení mnohých lidí příliš nezměnilo a proto skladby jako "Byrokrat", "Stagnace" či "Příběh" zůstaly paradoxním obloukem i nadále aktuálními. Ale tohle album je zároveň svědectvím toho, že i v době, o které hovoří nahrávka, bylo možno produkovat výbornou a originální muziku a pro mě bude velkým zadostiučiněním - satisfakcí, jak říká Mick Jagger - když si i tohle uvědomí lidé typu Petra Jandy (t.č. Olympic), kteří si dodnes myslí, že ten "pravý kumšt" nemohl vznikat za tak partyzánských podmínek, jichž jsme byli my očitými aktéry...

Chystají se k vydání desky nějaké koncerty? Proč ano, proč ne?

Aku Aku se na podiu zřejmě neobjeví, i když bylo mou snahou uspořádat alespoň v Teplicích jedno či dvě vystoupení, necháme se překvapit, i když myslím, že k tomu nakonec nedojde. Osobně bych o to velmi stál, ale samotní hudebníci vlastně ani nevědí, zda by byli schopni (ochotni?) představit repertoár ze starých časů na patřičné úrovni. Ovšem není vyloučeno, že alespoň část Aku Aku se na podzim objeví na klubových podiích s několika hosty a pod jiným názvem, ale to je už jiný příběh...


2. RADOST

Nakolik je to průřez jejich repertoárem a nakolik jde o novinky?

Na tomto, vlastně prvním regulérním studiovém CD po takřka 15 letech aktivního hraní, připravila Radost průřez svým standardním repertoárem. Nakonec se nahrálo 19 roztodivných skládanek, které se vybíraly ze třiceti, možná čtyřiceti písní. Výběr byl svěřen Mirkovi Wanekovi z Už jsme doma a jeho produkčním zkušeným uším.

Jak promluvil do zvuku nahrávky Míra Wanek?

Myslím, že zásadně. Wanek dokázal přesně vystihnout to, čím se Radost odlišuje od všech podobných kapel a zdůraznit její hravost, originalitu a lehkost, s jakou své zvláštní písně "trousí". A naopak - hudebníky, známé svou nechutí ke zkoušení a dodržování hudebních pravidel vůbec dokázal ve studiu vybičovat k naprosto profesionálnímu přístupu a zejména hudebním výkonům! Myslím si, že jen on byl schopen ve studiu dosáhnout takovéhoto řádu a disciplíny, skupina mu naprosto důvěřovala a podřídila se jeho tempu, což ostatně vzhledem k jeho - na české poměry mimořádným - hudebním úspěchům a uměleckému renomé není vůbec nepochopitelné. Navíc všichni jsou dlouholetými přáteli a Mirek přistoupil k této své producentské úloze s plnou zodpovědností a umem, vždyť vlastní míchání a studiové práce trvaly několik měsíců.


3. HOUPACÍ KONĚ

Na poslední desce značně změnili zvuk proti dřívějšku, jak vypadají současné písničky?

Houpací koně při troše štěstí mohli být dnes podstatně známější a úspěšnější kapelou, jejich skladby obstojí i v silné konkurenci, byť nejsou ani primitivní, ani stupidní, právě naopak. Kapela šla do studia - na rozdíl třeba od Radosti - naprosto připravena a písně byly propracovány opravdu do detailů, které vyniknou zejména při pozorném poslechu, např. sborové zpěvy, jemné předivo kytar či podmanivý zvuk kláves, navozující (alespoň pro mě) náladu stěžejních desek The Cure. Ostatně - současný repertoár hovoří spíše o smutku a hořkosti, o osamění a hledání, ale o to je upřímnější a působivější, je poznat, že muzikanti se blíží třicítce... A texty - to je výsostně inteligentní velkoměstská poezie, výhradně v češtině a výhradně z pera kytaristy a zpěváka Jiřího Imlaufa.

Stejně jako u Radosti - je tam znát vliv producenta?

V roli producenta se nahrávání zúčastnil Ondřej Ježek, člen alternativní skupiny OTK, která je u odborné hudební veřejnost velmi vysoko ceněna. Jeho přístup nebyl tak univerzální a umanutý, jako v případě Waneka, ale řekl bych, že dokázal dodat potřebný poměr mezi jistou (vnitřní) tvrdostí a nasazením vůči (vnější) křehkosti a citlivosti, což je možná právě ta rovnováha, která na předchozích nahrávkách Houpacím koním chyběla. A jeho zásluhou je i krystalicky čistý zvuk, který tuto rovnováhu ještě umocňuje a dává vyniknout všem drobným osvěžením, které studio JáMor i muzikantská zkušenost hudebníků umožňovaly. Zdá se, že vzájemné zkušenosti Houpacích koní a jejich producenta se ve studiu dokázaly oboustranně znásobit.


Plus několik obecností:
Jsou to čistá audio CD nebo obsahují i nějaké videoklipy, multimedia, případně nějaká zvláštní úprava bookletu?

Na CD je "jenom" hudba, nebylo v silách mého vydavatelství přiřadit ještě audiovizuální složku. Ovšem za zmínku stojí obaly, všechny tři pocházejí ze stejné dílny teplického grafika a fotografa (a zakládajícího člena legendárních F.P.B.) Petra Kurandy, který dokázal vizuálně přenést atmosféru z desek do grafické podoby a vznikly skutečně důstojné protějšky hudebnímu obsahu. Pro mě obal CD představuje nedílnou složku nahrávky a v tomto případě se to na 100% podařilo.

Jestli můžete doplnit chystané termíny vydání dalších desek severočeských kapel...

V edičním plánu guerilla records se ze severočeských souborů nalézají ještě mostečtí Bez peří, kteří v současné době mají natočený kompletní materiál na CD, tentokrát obohacený o smyčcové nástroje, které jejich písním dodávají zvláštní napětí a umocňují jakousi temnou strunu jejich tvorby. S napětím očekávám i umělecký vklad producenta této desky, Jana Čechtického, který by mohl jejich hudbu vidět zase jinýma očima. Dalším albem by měla být nahrávka "posledních ústeckých melancholiků" Schwarzige Aussig. Není tajemstvím, že obě tyto kapely a Houpací koně jsou personálně navzájem velmi úzce propojeny. Průběžně se pracuje ještě na 2 CD s kompletním repertoárem (včetně remasterovaného alba "Kdo z koho, ten toho") průkopníků českého punku F.P.B. a rozpracovaná je i další nahrávka mystických šamanů s kořeny v Ústeckém kraji, tajú plných Do Shaska! Vzhledem k tomu, že vydávání takovýchto titulů je spíše charitativní osvětou, nežli klasickým podnikáním, nedovolím si závazně hovořit o termínech, ale rozhodně si všechny tyto tituly zaslouží, aby byly vydány. Je na nich totiž obsažena nadčasová a pozoruhodná tvorba, možná méně optimistická a povrchní, než doba vyžaduje, ale o to trvalejší. Neustále hledám mecenáše či finanční podporu, která by umožnila, aby tvorba těchto nahrávek nebyla tak hektická a vysilující. Zasloužily by si to...

Březen 2003

Právě vychází alba Aku Aku (CD Čekání na slunce) a za produkčního dohledu Miroslava Wanka z UJD Radost (CD Mravenci snědli kočku) a konečně také Houpací koně s deskou Písně z bistra, což je hodina pochmurných písní o životě a ztracených láskách.

Ještě na jaro je naplánováno nahrávání aktuálního repertoáru skupiny Umělá hmota a na podzim se na CD objeví legendární nahrávka téhož souboru z roku 1976, kolující po celá desetiletí jako hudební samizdat, obsahující všechny undergroundové hity té doby (Barbara, Z vodovodu alkohol, Brouci, Sluneční muž, Vymykání a další), navíc kopírované přímo z originálního pásu této nahrávky, komentář na CD obstará známý muž pera Jaroslav Riedel. Připravuje se též CD skupiny Čvachtavý lachtan, doprovázející Erika Friče, brněnského básníka a majitele nakladatelství Vetus Via, při autorském čtení jeho poemy Jsi Orkneyské víno, což je velmi pozoruhodná, asi hodinová litanie (osobně bych tento program přirovnal např. ke klímovi Plastiků, pro stejnou naléhavost a srovnatelnou instrumentaci).

Po prázdninách se ještě objeví CD severočeských souborů Bez peří (Most) a Schwarze Aussig (Ústí nad Labem), které svým repertoárem zapadají do produkce Guerilla Records a mohly by oslovit všechny milovníky nekomerční a autentické hudby.

Bez termínu nahrání jsou v edičním plánu pro rok 2003 ještě nahrávky třebíčsko-ostravské kapely opravdu letitého undergroundu Špinavý nádobí (spojená s milým překvapením), nový program ďábelských experimentátorů Do Shaska! a několik dalších jmen z undergroundové (ať již aktivní či archivní) stáje je stále v jednání.

POZVÁNÍ NA TRADIČNÍ UNDERGROUNDOVÝ VEČÍREK: 39. LÁBUS BIRTHDAY

(Motto: Srdce má důvody, které rozum nezná Blaise Pascal)

Čvachtavý lachtan & J.E.Frič (Brno): Jsi orkneyské víno" - zhudebněná poéma mimořádně zajímavé spojení hudby a poezie

Špinavý nádobí (Třebíč): brutal-total underground kytary, bubny, saxofony, klarinety, fujara, violoncello a u mikrofonu Křížák

Old Minka Band (Česká Lípa): smutné písničky temná a smutná zákoutí lidské duše

BBP (podzemí): plastický spirit & esprit undergroundová jedenáctičlenná úderka

Umělá hmota (Praha): legenda pokračuje nesmrtelný Dino a jeho tým opět ve vynikající formě

Plus naši (Chomutov): pěkné rytmy brm brm brm, glo glo glo a tanyny až do rána

uvádí asociální intelektuál Jiří Blackfoot Šerý a Sen noci svatojánské band revival
světla & zvuk Láďa Veselý, Teplice
sobota 29.3.2003 start 19,00 (na sál od 17,00, konec s ranními vlaky) hodin vstup 139,- Kč
kulturák Dobroměřice u Loun (1 000 m od Loun, přímo na návsi!)

Leden 2003

V nejbližší době vyjdou desky skupin Radost, Aku Aku a Houpací koně, na letošní rok plánuje Guerilla několik dalších titulů, které zatím zůstanou tajemstvím. Zatím můžete zavítat do sekce Ke čtění, kde se postupně objevují rozhovory z Lábusova autorského pera.

Únor 2002

Měsíc hladu a sněhu začal velmi výživně, a to nástupem souboru DG 307 do studia JPM SOUND Jona Murche v pátek 1.2. Po pátečním intermezzu bubeník versus zbytek světa tento Antonín odešel a zbytek kapely nic nenahrál, což se týkalo i krvavě placené soboty, která byla taktéž depresivně proflákána, při finanční náročnosti těchto věcí viděl jsem podzimní vítr, jenž namísto spadaného listí vytahuje z mojí kapsy bankovky různých barev a hodnot silou hurikánu. V neděli ráno nastoupil nový bubeník Přemek a od 10,00 do 21,00 se nahrála prakticky celá deska. Hudebníci v černém odění na podiu hráli jak o život a nakonec byly k dispozici základy pro 12 skladeb, jež se všechny v syrové versi objeví na CD, předběžně nazvaném „šepoty a výkřiky“. Následujících 10 dní bylo stráveno mixováním, dohráváním dalších nástrojů, zvuků a hůlasů a textů, což se podařilo ve stylu nevídaném.
Souběžně s tímto nahráváním nastoupila do jiného studia kultovní fromace Do Shaska!, oblíbenci vydavatelovy, kteří nahráli celkem 60 minut prapodivné hudby - je-li to ještě ovšem vůbec hudba - a jejichž CD vyjde souběžně s CD DG 307. Obě kapely mají - jakkoli se to zdá nemožné - velmi mnoho styčných bodů, ať již přístupem k hudbě, stylem jejíhio zpracovná a koncerty Do Shaska!, kteří anonymně skryti za promítacím plátnem vyluzují opojeni anonymitou různé zvuky, pazvuky a tóny mohou opamtníkům (nebo Znalcům!) maně připomenout koncerty DG 307, kteří koncem 70. let ukryti za olbřími prostěradly na statku v Nové Vísce zacházeli s hudbou stejně nemilosrdně a stejně divoce. Tato podobnost NENÍ čistě náhodná!!
Proto se p. vydavatel domnívá, že hudba Do S. bude stejně trvalá, jako hudba DG 307, neboť nehovoří jen v jednom místě a v jedné době, ale je zajímavá a nadčasová pro věčnost. Není třeba ukzovat obnličeje, není třeba jmenovat, není třeba nevyslovitelnému, jak pravil filozof Mirek Vodrážka - Hudba má nejblíže k nevyslovitelnému, a proto ji nelze posluchači s takovou pozorností, jakou si zasluhuje....
Dalším tematem tohoto měsíce byl pokus o zahájení „memory birthday editiobn“, navazující na tvorbu a nikdy nedoceněný a NEDOCENITELNÝ - odkaz Mejly H., první vlaštovkou mělo být CD Půlnoci, zachycené při koncertě na Chmelnici 30.3.1989. Díky neobyčejně vstřícnému přístupu Jany H. zdálo se okamžik, že CD vyjde a bude pokřtěno na tiskovce 6.3. Osud a zejména právníci firmy Globus International však mínili jinak a vše je otázkou dalšího jednání. Jisté je jen to, že CD letos nevyjde. Po dohodě s janou tedy neoslavené narozeniny Mejlovy budou považovány za „nulté“ a do „projektu“ této edice se obujeme s patičným nasazením opět pro příští rok. Snad nám budou hvězdy - a právníci - nakloněni více....
Stránky výpisu:
12345678910111213141516171819
zavřít