březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Tak jako dobrá whisky a dobré víno musí léta zrát, ani podzemní orchestr BBP s novým albem zbytečně nespěchali, Po více než deseti letech vychází nová nahrávka, vymazlenou...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

BBP - JE ČAS

1. Bajkal
2. Nepovyšuj se
3. Labutě z Valdic
4. Kill Me!
5. Rozhodnutí
6. Je čas
7. Řeka krve
8. Ranní ptáče
9. Se zlomeným srdcem
10. Norské koruna
11. Vavřinec

Tak jako dobrá whisky a dobré víno musí léta zrát, ani podzemní orchestr BBP s novým albem zbytečně nespěchali, Po více než deseti letech vychází nová nahrávka, vymazlenou jak zvukově, tak vizuálně. Již tak košatý sound ozdobila řada přátel, ať už křehkým vokálem, basklarinetem, kontrabasem či akordeonem, do luxusního kabátu CD oblékly pochmurné obrazy Jaroslava Róny.
Značka BBP podzemí orchestr je natolik zaběhlá a – ano, nebojme se toho slova - legendární, že není třeba nic dalšího dodávat. Prostě je čas pořídit si novou nahrávku a oddat se temným rytmům, které jsou pro BBP více než typické, tady není na legraci čas!
A pokud by vás přece jen něco zajímalo, doporučujeme vaší pozornosti rozhovor, který s Black Ottou uskutečnil vydavatel a který vyšel na podzim roku 2018 v listu podzemních lidí Voknoviny (viz O DESCE).

JE ČAS NA ROZHOVOR!

BBP – podzemní orchestr a krysí společenství RAT

 

BBP jsou nepřehlédnutelnou kapelou českého podzemí, lépe řečeno orchestrem, obludně početným orchestrem: bohaté nástrojové obsazení vytváří, i v dnešní době, pro vskutku temnou rockovou kapelu dosti atypický sound, v kterém zaslechnete xylofony, gong, kaprovou pilu, hřeby, dřeva, kovové trubky a vedle toho zvuk příčné flétny, violy, kláves, klarinetu, saxofonu, tuby, kytar, djembe, basy, bicích. A protože BBP – podzemní orchestr zahraje na oslavě 15 let vydavatelství Guerilla Records, je čas na rozhovor. Co obnáší zkrotit takové těleso jsme se zeptali jejího zakladatele a uměleckého vedoucího pana Otto Kunnerta alias Black Otty. Poodhrňme tedy roušku tajemství a sestupme do nejnižších pater české kultury.
Jak se, Otto, těšíš na oslavu v Arše?

Na 15 LET GUERILLA RECORDS zahrajeme, a navíc opravdu rádi! Protože mimo toho, že budeme hrát pro Tebe - svého vydavatele, tak aniž bychom ti chtěli slintat na vestu, oslavit 15 let dnes asi nejzásadnějšího českého vydavatelství podzemní a nezávislé scény je nám prostě ctí!

Do jakého období lze položit vznik BBP v podobě, v jaké je známe? Prý jste začínali jako pankáči?

Nejstarší kořeny tohoto podivného souboru sahají až do roku 1982. Nicméně na úplným začátku byly jen bytový koncerty. Nejdříve ale k těm začátkům - BBP nikdy nebyli punková kapela, ale zase dlužno říct, že vždycky byli punkem ovlivněný. Kupříkladu k mým oblíbeným kapelám dodnes patří Dead Kennedys, ale třeba i trochu tvrdší mládenci z NO MEANS NO. To je jako třeba jedna z nejlepších českých kapel UJD, u nich taky nemůžeš říct, že je to punk, ale rozhodně nemůžeš ani říct, že v tý jejich muzice není. My jsme od začátku měli jak punkový, tak temný, androšový věci. Kapela, která mě osobně bezesporu ovlivnila nejvíc, se jmenuje - světe div se, The PLASTIC PEOPLE of The Universe. Dodnes je považuju za asi nejzásadnější kapelu českýho beatu a jejich desku "Pašijové hry velikonoční" za, alespoň pro mě, to vůbec nejlepší, co v český rockový muzice vzniklo. Ale na muzice BBP se podílejí všichni členové kapely a každý z nich poslouchá a má rád i něco trochu jiného. Kupříkladu náš saxofonista a klarinetista Benny Goodman hrával coby mladý jinoch v Orlové na pohřbech a miluje Buty, tak si to spoj a uznáš sám, že z toho nemůže vzniknout nic normálního. Každej v kapele poslouchá spoustu různý muziky a to se samozřejmě odráží v tom, co hrajeme. Diky tomu vzniká to podivný, co tuhle kapelu odlišuje od jiných. Pro mě je podstatný, abychom mohli hrát komplikovaný věci, reggae, blues, punk a nebo lidovku, ale aby při tom bylo pořád jasný, že jsou to BBP. Škatulky hrozně svazujou a proto taky používáme v názvu místo underground slovo podzemní, protože v tom cítím výrazně větší svobodu. Kdysi mě jeden kámoš někomu představoval slovy: "No, von poslouchá Osvobozený divadlo, Hanu Hegerovou a Plastic People - tak si to dej dohromady a to je tady tehle pán!" Až na to, že zapomněl na spoustu dalších věcí, který mám rád, mi to přijde celkem dost výstižný. Jinak jsme se snažili vystoupení vždycky nějak oživit, dělali jsme takový komponovaný pořady, který byly vždycky nějak půvabně tématicky zaměřený, první z nich byl kupříjkladu “ARMY FUCK OFF!!!”, v něm jsme ukázali náš celkově pozitivní vztah k armádě. Pak následovaly další: “MDŽ – Mezi Debily Žijem”, “Vítejte do světa stínů”, “Vinylova smrt”, “VALETOLMAN”. Těch "normálních" koncertů tehdy bylo docela pomálu. Ale vyprávět o nich - na každej takovej koncert speciální malovanej plakát a vstupenka – to by bylo na další samostatnej rozhovor. V těch dobách byla naším pravidelným souputníkem zejména kapela Z.A. Hrtana PILS BOX, která se po letech přetransformovala do dnes už tzv. legendárních a neexistujících NEW KIDS UNDERGROUD (který ostatně taky vydali svou jedinou stříbrnou placku u Guerilla Records). Za ta léta se v těchto dvou souborech objevilo i dost členů BBP, neboť když byla nouze, kdo jiný by vypomohl, nežli přátelé. Jak říkám, byly to šílený a krásný časy! Mrzí mě, že dnes už na tak pekelné večery ta energie není, nedá se nic dělat, ale asi jsme přeci jen o vlas a vous zestárli. Vánoční koncert je to poslední, co nám zbylo ze starých časů. Kapely hrají dekadentní koledy, kostýmy jsou toho večera šílenější než šílené, ďábelská tombola plná všeho, co nepotřebujete a nikdy potřebovat nebudete, hosté a různá další překvapení.

Ve vaší hudbě slyším přímou návaznost na "klasické" tóny toho "historického" českého undergroundu. Je těžké se neopakovat?

Odpověď na tohle je vlastně v tom, co jsem ti teď říkal. Jsme ovlivněni klasiky české i světové alternativy a nezávislé, a konec konců i závislé, scény. To nejpodstatnější v muzice už bylo dávno vymyšleno a řečeno a tak, než se za každou cenu urputně držet jakéhokoli žánru či škatulky, je daleko zajímavější jednotlivé styly proplétat a spojovat, aniž by jim člověk vzal jejich kouzlo. Dává to možnost přivést na svět něco neoposlouchaného, s půvaby žánrů, které nám nejsou třeba vlastní, ale vlastně ani cizí. Spojit zdánlivě nespojitelné. Je zajímavé, dostat se zčista jasna do nečekaných dimenzí. Jestli cítím, že na někoho navazujeme, tak jsou to jednoznačně PPU, protože Mejlova muzika má v sobě cosi nepojmenovatelného a magického, co jsem vlastně nikdy nenašel u žádné jiné kapely. PPU nejsou jen česká, ale skutečně světová kapela. Myslím tím tedy PP a jejich "zlaté časy" s Mejlou Hlavsou. Z toho, co se kolem kapely děje teď, je mi spíš smutno. Ale ovlivnilo nás i mnoho dalšího a dalších, jako třeba DG 307, MCH BAND, KRÁSNÉ NOVÉ STROJE, DUNAJ, DUŠEVNÍ HROB, UŽ JSME DOMA, FPB ... A za humny třeba The RESIDENTS, FRANK ZAPPA, CPT BEEFHEART, NICK CAVE, TOM WAITS... A neopakovat se - to je vždycky těžký. A čím víc toho uděláš, tím je to těžší. Ale zlí jazykové tvrdí, že prý to jde. Tak se taky pořád pokoušíme. Ale řekni mi, co pak teda s tou slavnou větou "Opakování je matka moudrosti"?

Poměrně široké spektrum nástrojů dodává nejen mnohovrstevný zvuk, ale taky jistě komplikace při udržení "big bandu" při životě. Kde hládáte nové členy? Nebo je sestava nějak dlouhodobě stabilní?

Za víc než třicet let existence prošlo touhle kapelou už kolem čtyřiceti členů. Srovnatelnej počet známých i neznámých hostů a hudebníků s ní spolupracoval na různých projektech. Ale zpátky k tvojí otázce. Když nám zrovna nekosí v kapelových řadách paní Zubatá či nepříznivé okolnosti, tak máme za posledních více než cca patnáct let sestavu víceméně stabilní. Jen u kláves nám už asi před pěti lety Lady Boston vystřídala Baru Baru a kytaristu s nešťastným osudem a iniciály MM předloni nahradil Mr. Mat. Jinak je v naší podzemní rodině naštěstí vše v pořádku a při starém. Máš samozřejmě pravdu, že držet pohromadě takhle velkou kapelu vyžaduje dost energie a psychický i fyzický síly, abys někoho z kapely v afektu nekillnul. Zejména někteří koledníci jsou až neuvěřitelně vytrvalí. Ale pořád si myslím, že to stojí za to. Myslím, že ten zvuk BBP je natolik atypickej, že by byl hřích na tom něco měnit. Notabene mít v kapele tři krásný holky je i pro nás nádherný, a ty lidi se aspoň můžou mimo nás koukat i na něco hezkýho, ne?

A můžeš teda říct, jaká je současná sestava BBP? 

BBP - podzemní orchestr dneska jsou:Otto Kunnert - zpěv, basa a cokoli, Hux M. Jiřičný - el. kytara, Z.A. Hrtan - basa, xylofon, kytara, zpěv, Pete Best Vosa - bicí, Baru Baru - klávesy, Benny Good Man - klarinet, tenor saxofon, Viola Z - viola, Kat K - flétna, Havran Pájka - basa, Mr. Mat - sólová kytara, Big John - sólová kytara, Thomas Hrad - tuba, Egon L. CH. – djembe.

Vaše hudba je opravdu ponurá, ale texty ještě ponurejší. Co tě vede k prezentaci takové "tváře" umění?

Bojím se, že těch, co nám zpívaj o růžovým světě, zatímco všichni stojíme v pěknejch sračkách, je víc, než by bylo zdrávo. A co dělat, když některý věci jsou tak černý, že na nich prostě ta růžová nedrží? Občas je potřeba otevřít i dekadentní obrazárnu našich životů a uvědomit si, že i tohle je náš svět. A hlavně nezapomeň, že když se budeš pořád jen usmívat, není to normální a jde o křeč lícních svalů.

V jakém stádiu je nový repertoár, resp. nová nahrávka? Doufám, že vyjde opět u vydavatelství Guerilla Records!

Poslední oficiální desku "Tolik štěstí" jsme u Guerilly vydali v roce 2007. Za kmotry šli tehdy dva věru zásadní pánové - David Vávra a Ivan Martin Jirous. Tak myslím, že už je skutečně pomalu na čase po deseti letech přivest na svět nové album. Bude se jmenovat "Je čas" a vyjde samozřejmě na Guerilla Records, neb dobrá značka se bez důvodu přece nemění! První půlka desky, tedy pět nových skladeb (Řeka krve, Nepovyšuj se, Se zlomeným srdcem, Je čas a Ranní ptáče), je už cca tři roky natočená a příští rok na jaře bychom měli CD dodělat a v létě s ním vyrazit mezi lid.

Jsi opravdovým věrozvěstem i archivářem české nezávislé scény. Myslíš, že underground ještě vůbec existuje?

Tato odpověď vyžaduje pitvu termínu "underground"! Dneska se jako underground označuje bohužel lecos a často se to používá jako všemocný zaklínadlo pro věci, který s tím nemají vlastně nic a nebo alespoň moc společnýho. Pro mě vždycky underground znamenal svobodný, nekomerční umění a myšlení lidí, kteří odmítají jít tupě s davem. Bejt svobodnej i v nesvobodě. Odmítnutí nechat se svázat rádoby morálkou a politickou mocí těch, kteří vládnou stádu. A pak je mi líto, když mám občas pocit, že dneska pořádnej uderground je vlastně asi to, někam přijet za svobodnou kulturou, ale dřív, než se cokoli začne dít, se hlavně vožrat jako prase. Pak už je vlastně úplně jedno, co se kolem děje. protože ty, seš, kurva, přece svobodnej, né? Tak jsem chtěl jenom říct, že já to prostě vidím trochu jinak. Mám rád tuhle kulturu a cítím se být její součástí, a právě proto se občas někde uvnitř bojím, aby se nám nakonec neutopila v chlastu dřív, než stihne říct to podstatný. Jinými slovy, abychom nestavěli "chrám umění" jen na hoře chlastu. A pozor, já sám rozhodně nejsem abstinent a mám k pivu i lihovinám vztah veskrze kladný! Je jasný, že, jak pravil Magor: "Při kofole se tahle muzika dělat nedá!", jen mám občas pocit, že čeho je moc, toho je příliš. Omlouvám se, ale měl jsem pocit, že by to tady mělo padnout.

Máš kolem sebe "podzemní společenství RAT" – co si pod tím může normální smrtelník představit?

Prostě jsme kdysi založili takovou továrnu na sny. Je mnoho továren na sny, ale ty naše žádná z nich nevyrábí! A tak jsme ji založili. Pánové Otto a Soplevilný položili nejen základní kámen a za pomoci přátel vystavěli divnou továrnu na nekomerční umění, s krysou ve znaku. Podzemní společenství, v němž se sešly nejen kapely BBP - podzemní orchestr, Die TOTAL TROTTEL, PILS BOX, NEW KIDS UNDERGROUND, BEJŠOVKA, SVÍTÍCÍ ŽENA MARIE CURIE, The COCOTS, AMOK, AVANTGARDIC PEOPLE, ale i výtvarníci Václav Spála a Alfons Moucha, šílený básník Antonín je Mrtev, grafik celé krysí továrny Mais a fotograf Mr. Konstantin. Vzhledem k tomu, že mou nejmilejší americkou kapelou jsou The Residents, tak asi nemusím vysvětlovat, že nejsou podstatná žádná jména, ale to, co společenství produkuje a nabízí. Taková malá česká verze Cryptic Corporation. Za ta dlouhá léta mnoho z toho co bylo už není, ale BBP a Nakladatelství RAT jsou stále pod zemí a stále žijí! A vo tom se konec konců můžeš přesvědčit na www.bbp.cz

Osobní otázka - sám stojíš za různými hudebními akcemi a festivaly OTTO’s BIRTHDAY, AKCE PILOT, PODVINÍ, PROSECKÉ MÁJE... co tě k tomu vede, obzvláště v době, kdy posluchačů a možností ubývá?

Asi mám pocit, že zaprvé, narozdíl od komerčních festivalů je takových akcí už čím dál méně, a pak zadruhé, že když nebudeme takovýhle akce dělat, tak vlastně umřem, a to by byla škoda, ne? Zkusme si myslet, že na to máme ještě čas.

Tak tak, když dělal Bůh čas, udělal ho dost!

Doporučená cena v obchodě300,- Kč
Cena od nás270,- Kč
zavřít