březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Legenda a průkopníci československé psychedelické scény The Primitives Group zazářili v roce 1968 na hvězdy české pop music nepřehlédnutelným plamenem. Sovětská vojska...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

STROM STÍNU - ZIMOKRUHY

01 Jeho tikot
02 Zima
03 Lovec
04 Hodinář
05 Nikdy v životě
06 Místa
07 Lhář
08 V kolenou
09 Fúrie noci
10 Hoväth
11 Když rozkývám zvony
12 Jeho tikot

 

Alternativní hudba těch nejlepších českých (a moravských) tradic. Nepřeslechnutelné ozvěny brněnského Dunaje, originální texty, minimalistickou, avšak rozhodně nenudnou hudbu základního tria doplňuje na nahrávce řada hostů. Přiznává se to nejlepší ze spíše brněnského pojetí alternativního rocku, skladby nejsou přímo depresivní, spíš zadumané, přemýšlející, plny zvláštní melodické melancholie. V textech najdete řadu metafor a podobenství, hudební složce jsou spíš partnerem, než jejím vysvětlením. Dokonalá sehranost, vrstvené hudební nápady a výborný zvuk činí z této nahrávky sousto pro skutečné fajnšmekry... A také pro všechny, kteří kolem bloudí - jsi to taky ty?
Myslím, že pro mnohé bude dlouholeté, avšak o to důslednější utajení tak skvělé skupiny opravdovým překvapením.

Křest s mnoha hosty a překvapeními v pátek 17.4. v A studiu Rubín na Malostranském náměstí v Praze. Další podrobnosti na www.bandzone.cz/stromstinu (včetně záznamu rozhovoru s kapelou z Radia 1 a ochutnávky nových písní).

Krásný BONUS zdarma! K Vaší objednávce přiložíme CD-r Stromu stínu "...to ticho" z roku 2001, nicméně nahrávku velice působivou a zdařilou - a to jak zvukově, tak hudebně! Prostě předzvěst toho, co pak prostě "muselo" následovat! 

Někdy je to až s podivem, kolik stále ještě i dnes, ve zkomercionalizované době, existuje seskupení, kterým jakoby na první pohled stačí jen existence sama. Které se - na rozdíl od některých ambiciózních kolegů - už vlastně ani neohánějí slovy jako „indie“, „alternativa“, nebo snad dokonce „umění“. A přesto často svou tvorbou ony pojmy naplňují mnohem více. Pražsko-vlašimské trio Strom stínu je jedním z jmen té dlouhé řady.

Důležitým pojmem dnešní doby – ve spojení s nekomerčními aktivitami všeho druhu obzvlášť – je spolupráce, nebo chcete-li kooperace. Strom stínu je součástí volného sdružení skupin Antiprojekty.cz Kapely spolu nejen vystupují, ale i se personálně prolínají, vypomáhají si při nahrávání a mají společný web. Dvě třetiny kapely tak najdeme i v akustickém projektu Bellevue, občasném crazy experimentu JUMO, bubeník navíc několik let usedá i na stoličku legendárního MCH Bandu.

Počátky existence sahají někam do roku 1997, kdy ze  skupiny Why Not Fuck vykrystalizovalo instrumentální trio Tomáš Zahoř (basa,kytara), Honza Chaluš (bicí) a Martin Volšický (kytara). Po marném hledání trumpetisty a zpěváka zase brzo zaniká. Po zhruba roční pauze a ujasnění si názorů i možností se ovšem opět objevuje, duo Záhoř-Chaluš průběžně doplňují cellistka, houslistka, zpěvačka a kytarista – aby všichni zase po čase odpadli, a v roce 2002 se vrátil kytarista Martin, a vrátil tak současnou sestavu do prvokolejí. Život skupiny Strom stínu si ale i nadále plyne tak nějak poklidně, bez excesů a viditelných vzrušení. Po několika demonahrávkách pak v průběhu let 2008-2009 pak konečně vzniká další regulérní řadové album, zachycující současnou podobu.

Tvorba skupiny se může jevit nadčasově, ale zároveň i navozovat stav jakéhosi státu quo, nezávislého na okolním dění. Jakoby si členové tvrdohlavě trvali na svém světě a záměrně ignorovali ten okolní. Má to tu výhodu, že nekopírují nejrůznější módní tendence a nevýhodu, že pokud se bojíte do těchto dveří vstoupit, jen těžko porozumíte. Navazuje se tu na to nejlepší ze spíše brněnského pojetí alternativního rocku, veselí si odskočilo jinam, a pokud se nemáte chuť důkladněji zaposlouchat, jen těžko postřehnete spoustu detailů. Skladby Stromu stínu nejsou ani trochu depresivní, spíš zadumané, přemýšlející. Nejsou to písničky v klasickém slova smyslu, příběhy s jasným začátkem a koncem, spíš dokumenty o hledání. Hledání smyslu i sebe sama. V textech tak najdete řadu metafor a podobenství, hudební složce jsou spíš partnerem, než jejím vysvětlením. Soukromou terapií, která může fungovat i na své okolí.

Strom stínu asi těžko někdy bude opravdovým nástupcem klasických jmen typu Dunaj či Už jsme doma. Jenže velké celky se skládají z malých součástí a pokud vás zajímá mozaika současné domácí alternativní hudební scény, byla by škoda ho opominout. Už jen pro tu tvrdohlavost, s jakou se znovu pouští do svých dobrodružných výprav za poznáním. A možná – i když si to nepřipouštíte - na nich hledá i za vás.

Antonín Kocábek

 

Rozhovor - www.polipet.cz - 1.9.2009

"S názvem Strom stínu přišel Millhaus a myslím, že souvislost mezi Václavkovou sbírkou Stín stromu a názvem kapely je náhodná..." Ne tak už reminiscence na Václavkovo stopování krajiny a ticha. Alternativní rock? Ta škatule je sice vágní, ale do hardcoru daleko a do bigbítu ještě dál. "Kameny v hrdle jsou odměnou za krev."
V hudebním podzemí ukryté trio Martin Volšický, Tomáš Záhoř a Jan Chaluš produkuje stejně poetickou hudbu, jak zní jejich jména: Volha, chaluhy a záhořovo lože. Dlouhověké krajiny a špetka moře.
Když zahoří druhý song Zima, vpravo se objeví Hudba Praha, vlevo Asistar_T a čelmo brněnská alternativa dunajovského proudu. Zpěvná řeč, asi estonská finština, rockový proud podpořený smyčci a v závěru spočinutí, "jen javor maják hlásí dál", hypnotická rytmika a pomalé křepčení ohně. Mám rád pozvolné obtáčení hudebních motivů a básnivé obrazy, které jsou na hraně citelného patosu, skácelovské buchty na hraně kýče, říká se líčí a ne líče, pasti jsou pořád nezřetelné jako ozvěna ženských chodidel, tady stojí myslivci, čekaj na spárkatou.
Delší epické skladby i přes zapojení didgeridoo neodkazují ke starším Lvmen, spíš k undergroundovým deklamativním klasikám s výraznějšími melodickými linkami a nadějeplnými, světlými výkřiky. Přesto je Lovec příliš dlouhý a jeho stopy moc hluboké, aby lovil plné brašny a symbolikou zvířat skrytý se proplížil zasněženou plání. Sova pálená je silný obraz - "jsem svoje kořist v polích lapená" - a kompozičně se skladba přerodí do krajiny za kopcem, ale brzy se vrátí, aby opakovala totéž, sova spálená. Někdy v životě je taky protáhlá a přednáší o gradaci, která funguje, slibuje výstřel, ale bolí jen napůl. A tiché přechodové fáze? Prázdný posed na čekané...
Přes všechny výhrady to je další ze zajímavých objevů Lábusovy Guerilly, někde mezi brněnskými a nenkovickými alternativami a Houpacími koňmi, svéprávná a chutná věc. A taky Strom stínu není tak zatížený undergroundovými kořeny, pokud zrovna jste ti, co všechno minulé musí shodit a říkaj: "A jéje, ten odvěký funébrmarš už je tu zase." Ospalým nebudu vykládat o délce dne, Strom stínu je magnetický.
A je s podivem, kde se ty dobré kapely berou, na druhou stranu jak stihnout to množství. Stejně jako jsem dříve přišel na Nedělní lidi nebo Postiženou oblast, najednou se dostávám ke Stromu stínu a to trio z Prahy-Vlašimi funguje už deset let a má za sebou nahrávku plus nějaké kompilace. Zimokruhy nejsou plácané na koleně, na mixu se mimo jiné podílel Filip Míšek. A z kombinace rockové sestavy, smyčců, dechů, klavíru a metalofonu vykřesali s Dominikem Peckou desku, která je na jedné straně něžná a baladická, takřka konejšivá a na straně druhé syrová, hodně hárd a trochu kóre...

maxim horovic
www.violacore.xf.cz & www.diycore.net

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít