březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Legenda a průkopníci československé psychedelické scény The Primitives Group zazářili v roce 1968 na hvězdy české pop music nepřehlédnutelným plamenem. Sovětská vojska...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

BEZ PEŘÍ - NOČNÍ VIDĚNÍ

1. Sen
2. Tři srdce
3. A teď
4. Noční
5. U zábradlí
6. Asi tam
7. Tulipány
8. Jen blbci
9. Requiem a/
10. Reqiuem b/
11. Ženy na dně moře
12. A song for Pedro
13. PJ
14. Nestačí?
15. La piscine de mademoislle Binouche
16. Gradito

Nová nahrávka mosteckého souboru, který sám sebe označuje za "romantické kovboje", ačkoliv jeho tvorba je bezprostřední a divoká. Tuto divokost a ostrost se podařilo zachovat i na nahrávce, pořízení ve studiu Hypnolet Jiřího Ditricha (Hypnotix). Na závěrečných úpravách se podílel Jan Čechtický (Ohm Square atd.), který svým odstupem přispěl k přesahu přes "rockový" design skladeb. Nosné melodie, výrazné riffy, moderní zvuk, české texty a čtyři akustické bonusy. Pocity osamělého nočního chodce, který se sám sobě ztratil. Netradiční obal netradičního formátu.

Rozhovor s -dkp-, baskytaristou, zpěvákem a textařem skupiny Bez pěří, za "Guerilla Records" se ptal Lábus:

(poznámka autora: dkp a Jan Strnad jsou současně členy skupiny Houpací koně a Jan Strnad bubnuje navíc ještě ve skupině Schwarze Aussig Miloslava Kolenatého (který je čtvrtým členem Houpacích koní), kde hraje na basovou kytaru další člen Bez Peří Markéta. Takže v každé z těchto kapel je "navíc" pouze jeden člověk - u HK jejich leader Jiří Imlauf (kytara, zpěv, hudba, texty), u BP Kinderwagen (kytara) a u SA kytarista a zpěvák Pavel Nepivoda (jinak také The Boom)


 

Čím se podle tebe liší BP od Houpacích Koní a v čem si jsou naopak blízcí, pomineme-li personální obsazení?

Těžká otázka. Ale myslím, že největší rozdíl je už v základním přístupu k tvorbě. S BP skládáme písně, které mají tradičnější formu a hlavně v 90% případů se text a melodie zpěvu dělá až na hotovou hudbu. U Houpacích koní je základní hudební nápad, text a melodie zpěvu hotova už na začátku. A já nejsem u tvorby od začátku, což je také velký rozdíl. Já se připojím až když se stavba víceméně hotova. Ale asi větší rozdíl je, myslím, v textech. Zatímco Jirka Imlauf je "rozený" epik a vypravěč příběhů, já jsem jen vypravěč pocitů. A obě kapely spojuje láska ke špinavému kytarovému zvuku, kytarovým vazbám a různým dalším podivným zvukům, ale hlavně asi ke koncertům. Náramně si to vždycky užijeme. A také mi přijde, že i přes obrovskou rozdílnost povah a z toho pramenících střetů se jako lidi máme rádi. Nechci být ale příliš sentimentální...

Nakolik byla zvuková a produkční spolupráce s Janem Čechtickým přínosná a nakolik vzala BP jejich "osobitost"? Ostatně J. Čechtický se pohybuje spíše v jiném prostředí, než je kytarový sound...

Vybral jsem si Honzu proto, že jsem předpokládal, že bude mít od hudby, kterou děláme odstup. Samozřejmě také proto, že se mi hodně líbí jeho tvorba. Chtěl jsem na produkci někoho úplně mimo scénu. Štěstí, že do toho s námi šel. Vůbec jsme se před tím neznali. My jsme ho kontaktovali a on se toho chopil. Byl jsem sice ze začátku trochu překvapen jak velký jeho odstup je, ale teď jsem rád. On nám dodal tu kýženou zvukovou špinavost. Kdybychom Noční vidění dělali úplně sami asi by zvuk byl mnohem "hodnější". Také mi říkal spoustu poznámek k naší hudbě a nebylo to vždycky pozitivní, ale díky tomu se můžeme někam posunout a nebrat se tak vážně, k čemuž trochu máme sklony. Někdy. Zkrátka si myslím, že jsme na osobitosti (pokud nějakou máme) zvukem, který Honza udělal, jen získali.

Proč se CD jmenuje právě Noční vidění?

Na ten název jsem čekal hodně dlouho a přitom mi to leželo u nosu. Chtěl jsem mít název, který by písničky nějak zastřešoval a vyjádřil společnou myšlenku. A Noční vidění to splňuje dokonale. Všechno je to o noci, o šeru, kdy nejsou k rozpoznání detaily a člověk se musí hodně snažit aby v té tmě našel cestu....a pomoci můžou brýle s Nočním viděním...

Je poměrně nezvyklé, aby se 3 kapely personálně tak úzce propojovaly, jako je tomu u Houpacích koní, Bez Peří a Schwarze Aussig. Sedm lidí se navzájem kombinuje do tří čtyřčlenných souborů? Jak je to vůbec možné?

To bych taky někdy rád věděl. Myslím ale, že je to fajn. Takových případů asi vážně není moc a hlavně, i přes velkou hudební spřízněnost, je každá z kapel trochu někde jinde. Ještě že má každá jiného zpěváka, jinak by to asi byla hrůza. A ty přesuny na koncertě...pro lidi, kteří ten náš cirkus vidí poprvé, to musí být zážitek. Ale nutno podotknout, že když hrajeme všichni v jeden večer, je to děsivě, hlavně fyzicky náročné. Zejména pro Honzu, který sedí tři, tři a půl hodiny za bubnama. Jsme prostě takový freak show.

BP jsou podle mě velmi zajímavou a divokou kapelu, a to nejen na živo, ale povaedlo se dots z té divokosti a špinavosti přenést i na desku, aniž by se hudba musela "schovávat" za garážový zvuk..

Na pódiu působíme divoce asi proto, že nás hraní hodně baví, prožíváme u toho hodně emocí a to nás nenechá v klidu. Tedy aspoň mě. A podařilo-li se dostat tu divokost i do nahrávky, pak je to skvělé.

Ale jste z Mostu... Pociťujete tento fakt jako veliký handicap? Jaký je život takové kapely v "regionu"?

Jestli je handicap, že jsme z Mostu, nevím. Není to sice moc kulturně žijící město, v podstatě tu není klub, který by fungoval tak jak má atd., ale vždycky když tu hrajeme lidi přijdou. Stejně, když zkoušíme jsme v Ústí, takže v Mostě toho moc neuděláme. Ani v tvorbě, myslím, není žádná reflexe toho místa, takže to asi takový vliv nemá. Odtud je těžší hrát v Praze, ale to má každá mimopražská kapela stejný. Takže nic speciálního.

Jaký byl osud vaší první nahrávky "Jablečné pyré".

"Pyré" je stále k dostání, což je jeho největší chyba. Dnes vím, že se to ani moc prodávat nemohlo. Neměli jsme žádné zkušenosti s nahráváním, vydáváním atp. Chlapíci ze studia, kde jsme první desku dělali, si myslí, že udělali kus dobré práce, ale my víme (a to už od začátku), že to není pravda. I přesto jsem za tu desku rád. Má krásný obal a byl to náš první velký krok. A díky němu jsme mohli pochopit, jak to chceme dělat v budoucnu. A protože deska vyšla u Indies si nás pár lidí všimlo, měli jsme i poměrně dobré recenze a mohli jsme na tom začít trochu stavět. A i dnes nám lidi, kteří pyré ochutnali, na koncertech říkají, že ho mají rádi.

A na konec trochu historie...

BP jsou spolu osmým rokem. Na konci roku 1995 jsme se sešli s tehdejším bubeníkem (Jiří Chocholoušek) s Kinderwagenem a chtěli jsme hrát. Ani jsme moc nevěděli co a jak, ale měli jsme velkou chuť. Na jaře 1996 přišel Markéta a do podzimu 1996 jsme skládali a zkoušeli. Pak jsme zorganizovali Revival večer, abychom si vyzkoušeli živé hraní a byli míň nervózní při prvním vlastním koncertě, který následoval za měsíc po tomhle večírku. Hráli jsme Nicka Cavea, Iggy Popa, Davida Bowieho, Cure, Sisters of Mercy, Patti Smith atp. Pak začala příprava na premiéru. Nechtěli jsme hrát sami a tak jsem kontaktoval Houpací koně, a to bylo zásadní setkání. Oni už tehdy hodně jezdili a vzali nás s sebou. V lednu ´97, na sňůře po Moravě, nás opustil bubeník a my jsme vzápětí získali nového. Mareček Peniška byl náš kamarád (hrál jsem s ním před tím v jedné metalové skupině) a tak kontakt nebyl složitý. S ním jsme natočili dva demo snímky a hlavně, v listopadu 1998, první desku "Jablečné pyré", kterou nám vydali Indies. Jednou jsme jim zavolali, přivezli demáče a oni řekli, že do toho půjdou. Pak se to sice všelijak protahovalo a komplikovalo, ale nakonec CD na jaře 1999 vyšlo, což je nejdůležitější. Byli jsme šťastní, že máme label. Naneštěstí se stalo to, že Marečka vzali v Brně na školu a musel nás opustit. A jediná další volba byl Honza Strnad z Houpacích koní, kde jsem už tou dobou působil jako téměř stálý člen. Honza souhlasil, že bude hrát i v BP a tak se začal rodit ten dnešní "cirkus".

Hráli jsme pak všude možně a hlavně jsme získali kontakty do Německa, kam jezdíme od té doby hrát celkem pravidelně. V Lipsku jsme v dubnu 2000 vyhráli takovou soutěž a propašovali se na festival pro 15 000 lidí, dnes máme v Německu agenturu, která se bude snažit nás tam dostat častěji a taky najít label, který by nás tam mohl distribuovat. Mezitím jsme pořád koncertovali po Česku a pomalu skládali nové písničky. Měli jsme i pár větších koncertů jako předkapela někoho známějšího...Chinaski, Kryštof, Priessnitz a také pár festivalů se podařilo odehrát. Byly to sice spíše lokální věci, ale na jedné jsme se seznámili právě s Priessnitz, kteří nás pak vzali na poměrně dost koncertů. S Chinaski byl koncert jeden a s Kryštof byl jeden v roce 2002 a letos (2003) jich bylo tuším pět. Je to pro nás vždycky velká věc, takový koncert, protože na jednom koncertě Kryštof je tolik lidí jako na našich koncertech za rok, kterých mimochodem hrajeme tak 50. Na jaře 2003 se nám podařilo jet hrát i do Polska, což byl náš velký sen. Byl to mezinárodní festival a nás vyhlásili za nejlepší zahraniční kapelu a dali nám i nějaké peníze jako výhru. Ale ještě trochu zpět.

Někdy v polovině roku 2002 jsme začali mít silnou potřebu natočit druhou desku a tak jsme začali s přípravou. Nejdříve jsme v kapele museli vyřešit shodu na lidech, se kterými to chceme dělat a pak přesvědčit Indies, aby nám vydali i druhou desku. Jablečné pyré nebylo zrovna komerčním trhákem, spíše naopak a tak jsme měli trochu obavy. Indies se poměrně dlouho nevyjadřovali, ale těsně před koncem roku 2002 napsali, že ano. Tou dobou jsme už měli domluvený termín nahrávání (u Michala Dittricha z Hypnotix) i míchání a produkci (Jan Čechtický z Ohm Square), ale hlavně se na našem vánočním koncertě objevil Vladimír Drápal z Guerilla records, který zrovna chystal vydání desky HK, takže jsme se znali, a nabídl nám spolupráci také. My jsme si vzali trochu času na přemýšlení, zvážili jsme pro a proti, odmítli jsme Indies a šli ke Guerille. Vzhledem k tomu, že se Guerilla dohodla i se Schwarze Aussig, nám přišlo fajn, že budeme všichni u jednoho labelu. A vyšlo to všechno. Teď máme desku a musíme se snažit ji prodat, abychom mohli brzy natočit další. K Nočnímu vidění, jak se deska jmenuje, chystáme dva videoklipy, a několik speciálních koncertů se smyčcovým kvartetem, který dala dohromady naše téměř už stálá houslistka Lenka Koplová, která s námi hraje asi od poloviny roku 2002. V nejbližší budoucnosti chystáme koncerty v Německu a Holandsku (takové mini tour na začátku roku 2004), ale vše je teprve na začátku a vůbec to není na 100%. A co nejvíc budeme hrát samozřejmě v Česku. V létě nebo na podzim 2004 bychom rádi vydali remixové EP a v roce 2005 snad další desku, ale to je ještě dost daleko. Teď se soustředíme na koncertování a propagaci Nočního vidění.

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít