Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - PAŠIJOVÉ HRY VELIKONOČNÍ - LIVE 1978
1. Exodus 12
2. Nebo Jití jest Hospodinovo
3. Kázání na hoře
4. Nepotřebujeme krále
5. Čist jsem od krve
6. Zhřešil jsem
7. Trojjediná
8. Otče!
9. Noc temná
Nahrávka jediného koncertu pochází z usedlosti Václava Havla na Hrádečku z 22. dubna 1978. Toto vystoupení se stalo symbolem propojení skupiny intelektuálů kolem Václava Havla s undergroundem a v publiku se sešli disidenti všech kategorií. Pospolitost se začla formovat. Ačkoli se jedná o nahrávku víceméně totožnou s později vydanou „studiovou" verzí, tahle „stodolová" má jakési vnitřní napětí, tenmnotu a pocit naléhavosti o level vyšší, bicí Honzy Brabce tepou jako jedno dlouhé sólo a z výkonů ostatních muzikantů je cítit, jakým je pro ně tento konvert svátkem. Řada poprvé zveřejněných fotografií (Jiří Bednář, Jarda Kukal, Ondřej Němec, Petr Prokeš) v obalu a zvuk pečlivě rekonstruovaný Ondřejem Ježkem jsou samozřejmostí. Obraz Modrý anděl na titulu pochází od Josky Skalníka, který v samizdatu udělal Plastikům obal na kazetu Hovězí porážka / Půlnoční myš.
Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations.
UNI 6/2023
Pašijové hry velikonoční jsou známé především ze „studiové“ nahrávky z května 1978, která vyšla na gramofonové desce v Kanadě (1980), doma v roce 1992 a pak ještě několikrát. Existuje také pozoruhodná, muzikantsky vytříbená verze, připravená společně s Agon Orchestra (2004). Úplně první provedení však bylo publikováno až nyní, přesně po 45 letech. Kompaktní disk zachycuje koncert z 22. dubna 1978 ve stodole na Hrádečku u Václava a Olgy Havlových. V podstatě se od podoby z desky neliší, navíc obsahuje řadu intonačních nepřesností, zato i po letech fascinuje svou temnou syrovostí, divokou energií a zarputilou odhodlaností.
Základní sestava Plastic People, tedy Milan Hlavsa, Josef Janíček, Vratislav Brabenec, Jiří Kabeš a Jan Brabec, se pro tento projekt rozrostla na deset členů. Významné pěvecké role dostali Pavel Zajíček a Jaroslav „Boví“ Unger. Na kontrabas hrál Ivan Bierhanzl, na housle Ladislav Leština, na perkuse Jan Schneider, který od podzimu 1976 do jara 1977 zkoušel s Plastiky jako bubeník, ale nakonec ho vystřídal Jan Brabec.
Na utajovaný koncert přijelo asi 150–200 lidí, undegroundové máničky i prominentní disidenti. Nahrávka je technicky poměrně kvalitní, bohužel však nebyl zaznamenán úvodní Havlův proslov a vystoupení „předskokana“ Filipa Topola, kterému tehdy ještě nebylo ani třináct. (Půjčil si Janíčkovo elektrické piano a zazpíval čtyři písně s texty svého bratra Jáchyma. Ještě téhož roku Filip založil skupinu Psí vojáci.)
„Když jsme zkoušeli, viděl jsem, že ti kluci většinou vědí o křesťanství a Ježíšovi úplný hovno,“ popsal přípravu Brabenec. „Nacvičovali jsme pasáž, kde Ježíše přibíjejí, a já klukům řekl: ‚Potřebujeme tam řev jako na fotbale.‘ A tak řvali. Byl to pokus o přiblížení křesťanské zvěsti našemu okruhu přátel. Větší dosah jsme neočekávali.“ Čas ukázal, že tehdy vzniklo mimořádné dílo, nesporně jeden z nejvýznamnějších počinů skupiny.
Jaroslav Riedel
| Doporučená cena v obchodě | 330,- Kč |
|---|---|
| Cena od nás | 300,- Kč |