březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět až do...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete obrátit přímo...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu novým programem...
Zobraz celý blog...
Snad není ani třeba tuto legendární nahrávku představovat, ale málokdo si uvědomil, že letos to bude 50 let (!), co kapela tajně nakráčela do Hradu Houska a tam začala v zimě 1974 nahrávat...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - JAK BUDE PO SMRTI - LIVE 1979

1. Magor úvod
2. Dechovka
3. Jak bude po smrti
4. Slavná Nemesis
5. Jsem Absolutní Vůle

Konečně máte možnost poslechnout si celý koncert tak, jak proběhl na undergroundové usedlosti v Nové Vísce u Kadaně 29. října 1979. Magorův úvod, dechovka, při které kapela mastila karty, pila rum a pak zahrála tři kusy, jako by je napsal sám Ladislav Klíma.
Vráťa říká: „Rozhodnout se z fleku, jestli je Klíma filozof, nebo básník, je těžký. Nebo není?
Klíma se vejde do obou „oborů".
Klíma dokáže uhranout i nasrat.
Občas mi někdo vyčiní za to, že leccos obšlehnul od Nietzscheho. To pozná i kuře.
Divoká a krásná čeština, nestárnoucí jazyk, gramatický umíněnosti.
Vyhlásili jsme kdysi s Hlavsou (1979) Rok Ladislava Klímy. Chodili jsme týden po Praze a všem to sdělovali. Když jsme to říkali dvěma fízlům U Šupů, představili jsme se jako Jagoda a Ježov. Při každým panáku jsme povstali a znovu se představili...
Druhej den jsme se třásli hrůzou.
Přátelé, co seděli v rohu, nám rukama nohama naznačovali, že sedíme u blbýho stolu.
My jsme ale nesli důležitou zprávu: vyhlásili jsme Rok Ladislava Klímy.
Pak byl koncert na Nový Vísce.
Klímův duch se zjevil."
A Honza Brabec:„Nejtemnější, nejdrsnější, nejméně soustředěná, nervózní, plná jakéhosi strachu a deprese - je to zkrátka nechtěný záznam jakýchsi "štvanců" té doby. V pošmourné zimě tajné zkoušení po polorozpadlých usedlostech v temných, nevytopených místnostech, dotek s vizionářem Ladislavem Klímou a jakási všudypřítomná tenze a pocit opuštěnosti - spousta lidí tehdy odjížděla do emigrace, Martina vláčeli po kriminálech, zakrátko nás měl opustit i Vráťa. Prostě takové nekonečné obcházení "polí pěti", kdy klády nás téměř zatloukaly do země. Tak asi vznikal Vráťův projekt Jak bude po smrti."
Na titulu není výjimečně obraz spřízněného výtvarníka, ale náhrobek Ladislava Klímy z Malvazinek. Fotky z koncertu nám laskavě poskytli Abbe Libánský, Ondřej Němec a Vojtěch Stádník.
Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations. V kompletní verzi vydání první / First edition of complete concert

UNI 6/2023

Pečlivě utajované vystoupení v Nové Vísce poblíž Chomutova se kvůli zmatení policejního dohledu konalo v nečekaném termínu: v pondělí 29. října 1979, po skončení víkendové hudební přehlídky. Plastic People se rozhodli připomenout Ladislava Klímu (22. srpna 1878 – 19. dubna 1928) už rok předtím, při jeho dvojím výročí, příprava se jim však protáhla. Koncert uvedl Ivan Martin Jirous, hudebníci následně poseděli kolem stolu a za doprovodu zprzněných dechovkových odrhovaček (které natočili už předtím, teď je pouštěli z pásku) hráli karty, pili pivo a rum. 

Vratislav Brabenec při zhušťování dvou Klímových textů výborně vystihl jejich podstatu. Jak bude po smrti je povídka o strašlivém osudu kramáře Matyáše Lebermayera. „Ach, popíjel jsem U Slunců, popíjel, dvacet pět plzní a osm slivovic. – Tu zaryla se mně ostře ve sluch slova: ‚I obešel já polí pět.‘ A zavířil ve mně na okamžik pradivný, nade vše pomyšlení strašlivý děs; že směšnost a hrůznost jsou sestry, svět je jen bezedně hluboká groteska.“ Následovala instrumentálka Slavná Nemesis, nazvaná podle obsáhlé Klímovy novely, na závěr pak Jsem Absolutní Vůle, citace z rozsáhlého Klímova dopisu, datovaného 4. listopadu 1917. Milan Hlavsa dokázal jako skladatel vykročit novým směrem – zvlášť majestátně statické pojetí Slavné Nemesis působí skutečně objevně. Jinde však ještě dominují postupy vyzkoušené předtím v Pašijích. 

Z technického pohledu hráli Plastici v Nové Vísce dosti rozháraně, důležitější však byla intenzivní atmosféra, kterou vytvořili. Studiové záznamy všech tří skladeb pak pořídili začátkem roku 1980 v bytě zvukaře Lubomíra Nováčka v Hradci Králové (kompletní nahrávka vyšla předloni). Při prvním vydání koncertní verze v roce 1992 se soubor rozhodl nahrávku zkrátit, především skladbu Jsem Absolutní Vůle; přišla o závěrečné tři a půl minuty. Teď vychází úplný záznam i s Jirousovým úvodním slovem, poprvé taky mohl být použit originální pásek.

                                                                                  Jaroslav Riedel

Doporučená cena v obchodě330,- Kč
Cena od nás300,- Kč
zavřít