březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Jiříkovo vidění je skupina, která zcela rezignuje na to, co je na hudební scéně současnosti tzv. moderní, ale vědomě navazuje na to nejlepší z českého undergroundu,...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

BRATŘI KARAMAZOVI - BOD NÁVRATU

1. Domy
2. Mrtví milenci
3. Voda
4. Nebolí
5. Bylo jitro
6. Svíce
7. Bratříček
8. V dešti
9. Salve Regina
10. Na konci léta

Nezvykle křehká a vyvážená kolekce báječných karamazovských písní. Jejich typická syrovost a divokost však nevymizela, naopak vyzrála! Pozoruhodně vyvážené album – jak drsné bigbíty, tak niterné balady, a k tomu všemu skvělé Kůčovy texty. Bratři Karamazovi navzdory jejich alkoholickým a drogovým závislostem ve vrcholné formě! Závdavek na živák, který se objeví na přelomu tohoto roku.

Nové Ústecké přehledy leden 2006

BRATŘI KARAMAZOVI - ´Bod návratu´ (guerilla records 05) - Jihočeské zjevení, naplňující designem svých členů moji představu o názvu, který si zvolilo, vydalo 5. desku za víc než 10 let své existence. Škoda, že nejsou tady na severu známější (i když Lábus edičně dělá, co může) a že tady snad - aspoň co já vím - nikdy nekoncertovali. Kapelám tohoto typu se v svč. kraji vždycky docela dařilo. Je pravda, že ne zrovna v Teplicích, kde asi přemejšlení bolí o něco víc, než jinde. Spíš v jihozápadním koutě oblasti.

Kamaráčoft s Magorem Jirousem - a tím pádem s celým undergroundem - je zřejmej od prvních slov a tónů, i když tahle deska je proti předešlým (z nichž jen operu "Apokalypsa" neznám) zvukově ne tak temná a taky bych řekl míň elektrická. Vznikala od roku 2002 ve studiu AV Servis ve Vyšším Brodě a je to nejkratší deska skupiny (29:53), i když ani předtím nikdy žádné litanie nevytvářeli. S výše zmíněným průzračnějším zvukem souvisí asi i mírné ubrání na dřívější depresi - aspoň to tak na mě i po 4. a 5. poslechu působí. Ovšem kdo Karamazovy zná, ví, že míň deprese u nich neznamená, že by to bylo zrovna do GoGoŠou. Jejich charakteristické atributy jsou samozřejmě přítomny. Dekadence, mysticismus, symbolismus... Z 10 skladeb je 9 vlastních. Ta jedna převzatá není tentokrát výjimečně od Doors. Pod názvem "Salve Regina" se skrývá latinský (!) text na melodii "Norwegian Wood" od slavné liverpoolské čtyřky. (Převzetí samozřejmě v bookletu přiznáno - ne jako když si před 30 lety J. Klempíř taky přihřál polívčičku a "Kam letí ten čáp" bezelstně podepsal.) Zvuk je parádní - myslím, že "Bratři" takhle zvonivý kytary nikdy neměli. Třeba v písní "Voda" bych pro ně použil svůj novotvar "vodomalebnost". Jen vzácně se ozve boosterovej prďák, tolik hřející mé ucho. "Nebolí" začíná nevinně, skoro folkově, pak od prostředka největší nátěr z celý desky. A "Bylo jitro" - milovníka chytrejch úspornejch aranží a sevřenejch lapidárních textů pravá rozkoš! Kúčova (=Pavel Kučera, kapelník, zpěvák, textař a kytarista ) polorecitace, polozpěv může místy někomu vzdáleně připomenout Pavla Zajíčka z "Dégéček", ale možná to dělá spíš tématika textů - a zase jsme u toho, kam tahle parta patří. Á propós tématika... to je asi to nejtěžší k hodnocení, neboť: lyrika, metaforično, tajemno, neuchopitelnost... Něco takovýho popisovat je blbost a texty se sem nevejdou. A ty dvojhlasy si taky těžko představíte.

Tahle deska má jen jednu chybu - měla bejt tak dvakrát delší.

Yarda Pichlík

 

Freemusic 11.10.2005

O českokrumlovských Bratrech Karamazových čteme často v souvislosti s návazností na starý český underground. Že tomu nebylo příliš často z pera renomovaných hudebních kritiků, jakoby jisté oprávněnosti této teze nahrává. Možná, že více než o hudebních schopnostech skupiny se totiž tradují neuvěřitelné historky z hodně nespoutaného života některých členů kapely, k uchopení podstaty jejich tvorby to však jakoby patřilo. I proto nepřekvapí, že jedni z největších Magorových oblíbenců navazují na underground především z hlediska niterné poetiky, přestože autor textové složky písní Kůča o jejich uměleckých kvalitách příliš nepřemýšlí. A i když oproti sevřeným tvarům hudebního projevu dřívějšího androše skupina sahá po mnohem přístupnější formě v podobě dnes již klasických hardrockových a bluesových formulí 70.let, jejich tvorba i tak působí autenticky a přesvědčivě.
Na svém aktuálním albu Bod návratu skupina navíc skutečně dozrává. Kromě údernějších skladeb s tvrdým rockovým drajvem (včetně neodmyslitelného(?) kytarového sóla) v duchu již zmiňovaných 70.let (Domy) či slovanskou melodikou ovlivněného "elektrifikovaného blues" (Mrtví milenci, Nebolí) se pak především v druhé části alba představuje v nezvykle křehké a intimní podobě. V Bylo jitro mísí bluesové cítění s domácím folkem, v jediné temnější písni alba Svíce (snad nejvíce navazující na již zmiňovaný domácí underground) zase nabízí solidní porci psychedelie. Bratři Karamazovi však ani v této podobě nezapomínají na tradiční rockové odkazy. V jediné instrumentálce alba - v jiskrné V dešti pěknou souhrou španělky a perkusí jakoby vzdáleně vzdávali hold třetímu albu slavných Led Zeppelin, naopak velice odvážně si počínají v latinsky zpívané "cover-verzi" slavné Norwegian Wood z dílny Johna Lennona a Paula McCartneyho (Salve Regina).
Snad nejpřekvapivějším zjištěním je však to, že Bratři Karamazovi dokáží vyprodukovat i skutečný hit v tom nejlepším slova smyslu. Pakliže v případě Mrtvých milenců je to díky výraznému refrénu, připomínajícímu Hudbu Praha a Mňágu a Žďorp najednou, optimistická folkovka Bratříček je peckou k nepřeslechnutí. Většina z kapel současné (fúzující) folkové scény při ní může jen závistí blednout...
Recept je přitom prostý, stejně jako je - při vší úctě - prostá i hudba Bratří Karamazových. Přes použití stokrát slyšených motivů a postupů, přes (nebo právě pro) úsporné aranže a jistou dávku naivity jsou totiž jejích největšími devízami přirozenost, nevykalkulovanost a neobvyklá porce skutečné poetičnosti. I díky tomu patří Bod návratu k nejvýraznějším domácím rockovým nahrávkám letošního roku.

Igor Nováček

 

ROCK AND POP ŘÍJEN 2005

Českokrumlovští Bratři Karamazovi byli vždycky svým způsobem ojedinělí. Tím, jak na jedné straně navazují na to lepší z tradic českého undergroundu 70. a 80. let (zejména co se vždy velice kvalitních, v dobrém smyslu poetických textů týče - recenzovaný snímek není výjimkou) a na straně druhé je jim jeho někdejší hudební rámec úzký. Jsou to vesměs zdatní muzikanti (ostatně, před čtyřmi lety natočili a vydali rockovou operu Apokalypsa/Obrazy Janova zjevení, společný to výtvor s renomovaným Romanem Dragounem) a nějaké primitivní odrhovačky či neumětelské rádoby experimentálmní pokusy by je rozhodně nenaplňovaly sebeuspokojením. Tentokrát tedy bez rotpaků sáhnou tu k blues, tam k zemitému tvrdému bigboši, onde rozechvějí artrockovou strunku, ba i na osobitou předělávku The Beatles (Norwegian Wood s latinským textem!) a na nádhernou křehkou folkovou písničku (Bratříček) dojde. Aniž by to nějak okázale proklamovali, Bratři Karamazovi se drží principu „Daleko k podbízivosti, blízko k přemýšlivému posluchači". Takovému, který se nespokojí s něčím tuctovým a snadno průhledným.

Petr Korál

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít