březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Underground v té nejsyrovější podobě a přesto co píseň, to hit! Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

VRÁŤA BRABENEC, JOE KARAFIÁT, HONZA KOMÁREK - KANADSKÉ VYTÍ

1) Předehra 3:08
2) Píseň Šalamounova 3:34
3) Mraky se vaří 7:09
4) Mezi pivy 1:52
5) Modrej tunel 3:34
6) N. Y. večer 6:50
7) Toulání 1:01
8) Mladý holky 3:15
9) Vytí 8:23
10) Scarborough 5:31
11) Highway 401 11:54
12) Morning Side 3:46
13) Nahota 3:36
14) Tys nás zabil... 6:36
 
Celkem 70:20


Kompletní vydání nahrávek z několika jam-sessions v Kanadě, které v době své emigrace nahráli plastičtí lidé Vráťa Brabenec (saxofon, klarinet, hlas), Joe Karafiát (kytara, syntetizér, bezpražcová baskytara, perkuse, hlas) a potulný muzikant, fotograf a osvětlovač Honza Komárek (perkuse, hlas, citera, podladěná kytara, foukací harmonika). 71 minut free-undergroundového běsnění od svého nahrání na jaře 1989 nejen, že vůbec nezestárlo, ale ukazuje hudební invenci, originalitu a jasnozřivost všech zůčastněných hudebníků. Křišťálově průhledný zvuk (měli jsme k dispozici originál nahrávky) dává vyniknout všem jemným hudebním finesám a výletům, v česko-anglického bookletu je několik dobových fotografií a celá nahrávka působí skutečně velmi vizionářsky, nadčasově a stále svěže.

KŘEST CD proběhne v neděli 4. listopadu od 20:00 hodin v Čajovně Souterrain (Bělehradská 14) na pražských Vinohradech. Autorské trio a hosté: Michal Gera (trubka), Jan Štolba (sax) a Mikoláš Chadima (sax) jsou příslibem skutečně kvalitního vytí!
Vzhledem k povinnostem několika hudebníků zdůrazňuji, že hrát se začne skutečně ve 20:00 hodin!!! Přijďte proto včas...

 

FREEMUSIC 14.1.2008
Psal se rok 1989. V tehdejším Československu to vřelo jako v papiňáku, přesto to stálo vypadalo na to, že karty jsou neměně rozdány. V té době to však vřelo i za mořem, konkrétně ve sklepě jednoho domu v Torontu. Právě tu probíhalo spontánní jam session tří spřízněných duší, českých exulantů Joe Karafiáta, Honzy Komárka a bývalého "plastického muže" Vráti Brabence.
Výsledkem byl materiál, který se pod názvem Mraky se vaří šířil v podobě magnetofonových kazet, a u nás se o jeho vydání několik měsíců poté postaralo (opět na kazetě) čerstvě založené vydavetelství Black Point Music. Poté na dlouhou dobu upadl do zapomnění, všichni tři se však v roce 1995 sešli (spolu s dalšími hudebníky) na ambiciózní desce Konec léta, aby nakonec Brabenec s Karafiátem spolu o dva roky později zakotvili ve znovu obnovených The Plastic People of the Universe. Dosud posledním výsledkem jejich spolupráce se stalo album Začni u stromu z jara r. 2006, jež jeho vydavatele Guerilla Records nakonec inspirovalo k oprášení letité kanadské nahrávky, kterou v restaurované a kompletní podobě přivedlo zpět k životu.
Ta nyní vychází pod názvem Kanadské vytí a zachycuje zde trio hudebníků v podobě skutečně hodně syrově znějícího improvizujícího tělesa s výrazným freejazzovým feelingem, zároveň však nepostrádajícího ostrý rockový drajv. Kytary zde v převážné míře hrají spíše roli rytmického nástroje, jimiž občas problesknou Komárkovy primitivní "perkuse". Převažující živelné vpády jednotlivých nástrojů, zejména charakteristického dávivého Brabencova saxofonu, udržují v jakýchsi formálních tvarech Karafiátovy jazzově zabarvené syntezátorové plochy.
Albu dominují především skladby z první třetiny, nejvíc obě "zpívané" záležitosti, Píseň Šalamounova a Mraky se vaří, z jejichž nekompromisní spontánnosti skutečně běhá mráz po zádech. Oživujícím příspěvkem je i kratičká Mezi pivy kombinující hlasové hrátky s foukací harmonikou a saxofonem. Zbytek alba je však vyplněn tu zjitřenějšími, jindy o poznání divočejšími, jinak však nepříliš invenčními improvizovanými plochami, z nichž vystupuje snad jedině říznější Mladý holky vtipně si pohrávající s původním Hlavsovým motivem z plastikovského alba Půlnoční myš. Kdo však vydrží až na konec desky, přece jen se ještě dočká. V závěrečné Tys nás zabil... trio zúčastněných jakoby konečně odložilo i zbytek zažitých postupů, ke slovu přichází kvílivý klarinet, znervózňující, až trochu industriální hluky, a do již tak beztvarého a apokalyptického soundu se v závěru přidává zvuk citery.
Album Kanadské vytí je tak vzhledem ke všem souvislostem jistě zvláštním počinem. Nejenže plní důležitou historicko-dokumentační funkci, jeho poslech jasně prozrazuje, že je jakýmsi dávným zvukovým i myšlenkovým prototypem později realizovaných nahrávek Konec léta i Začni u stromu, zároveň však tím i nechtěně prozrazuje limity poněkud přeceňovaného Brabencova a Karafiátova tvůrčího potenciálu (což potvrzuje i dlouholeté tvůrčí vakuum "postmejlovských" Plastic People).

Igor Nováček

 

A2 47/07
Jednou ze zásadních edičních událostí letošního roku je vydání archivní nahrávky plastikovského tria Brabenec, Karafiát a Komárek, pořízené během roku 1989 na sklonku jejich torontského exilu. Spolupráci těchto hudebníků můžeme znát především z delirantního Konce léta (Black Point 1995), v jehož atmosféře se rámcově pohybuje i Kanadské vytí, ovšem v mnohem oproštěnější, syrovější podobě. Remasterované záznamy dokumentují několik spontánních improvizací, které se odehrály ve sklepě Brabencova domu. Nahrávce dominuje Brabencův živelně vyjící saxofon, jehož polohy se pohybují v extrémech od zběsilých freejazzových sól přes tesklivou baladickou hru až po rytmické profukování. Někdy nástroj používá jen jako modulátor hlasu, skrze nějž mluví, křičí a občas i recituje. Zbylí dva muzikanti se ve svých improvizacích nedokážou oprostit od naučených bigbítových schémat, což ale nahrávce nijak neubírá a spíše to podtrhuje Brabencovy improvizační kvality. Ona rocková improvizace spočívá ve využívání dlouhých, psychedelicky zkreslených tónů podladěné kytary či syntezátoru, občasných perkusních nepravidelností a drobných kytarových preparací. Dá se bez nadsázky říci, že Kanadské vytí má jako jedna z mála českých desek vzniklých během posledních pětadvaceti let uvěřitelný freejazzový šmrnc, v němž se zdařile střetává duch undergroundu s improvizačním transem.    

Karel Kouba

 

Podle všech tří zúčastněných, tedy saxofonisty Vráti Brabence, kytaristy Joe Karafiáta a hráče na perkuse Honzy Komárka to bylo vlastně cosi jako náhodné jamování, které někdo téměř náhodou natočil. Na to je ale výsledná nahrávka příliš strukturovaná, navzdory prvku náhody a improvizace je slyšet, že určitá představa o formě a struktuře skladeb předem existovala, a to nemluvíme o textech, které jistě nevznikly z okamžitého výronu imaginace - jakkoli byla při natáčení asi tou nejdůležitější ingrediencí. Vzpomínám si, jak se mě ještě před listopadem v dopise Jello Biafra ptal, zdali neznám nějakého českého kytaristu, co si říká Joe Carnation, a měl na mysli právě tyto nahrávky. Neznal jsem ani jméno, ani muziku... díky tomu, že nakladatel pracoval s původními pásy zní album výtečně, a muzika, ta je jako když se vyvalí láva! Spousta lávy! Free pasáže Brabencova saxofonu, stejně divoké linky Karafiátovy kytary, pod tím barbarská basa, vše se přitom vzájemně doplňuje. A přestože to není muzika, která by posluchači jakkoli vycházela vstříc, je přesto nádherně sdělná - snad díky té energii a nasazení.

Josef Rauvolf, mGuide


REFLEX 43 - příloha EX 25.10.2007

Brabencovo Kanadské vytí je archivní jam session z Totonta roku ´89: Z fleku by se to mohlo použít jako horrorový soundtrack. Brabenec sází jedno bebopové glisando za druhým, že by i Charlie Parker bledl, Joe Karafiát drnká na podladěné ukulele bluesovou dvanáctku stylem devadesátiletého slepého černocha z Delty a do toho brutalitou laserového meče proniká šílený zvuk laciných kláves. Kakofonie pekla. Nemáte rádi sousedy? Ohulte na plný koule, zmáčkněte repeat, urychleně opusťte byt, vraťte se po víkendu a váš prázdný dům bude se slevou na prodej. Nedocenitelné CD. Majstrštyk, vedle kterého je Bitches Brews Milese Davise nevinný chill-out.

Tobiáš Jirous


LIDOVÉ NOVINY 1.11. 2008

Exulantské vytí z kanadského sklepa

V roce 1982 odešel Vratislav Brabenec, saxofonista skupiny The Plastic People Of The Universe, do exilu a hudbě se pak příliš nevěnoval. Výjimkou bylo volné improvizační sdružení s Honzou Komárkem a Joe Karafiátem, které v lednu 1989 zahrálo na benefičním koncertu pro Ivana Jirouse v newyorském klubu Kitchen a zhruba v téže době zaznamenalo několik domácích improvizací. Z nich teď bylo sestaven kompaktní disk Kanadské vytí. Všechny nahrávky vycházejí oficiálně poprvé, i když některé z nich věrné publikum pravděpodobně zná z kazety Mraky se vaří, která v undergroundových kruzích počátkem devadesátých let cirkulovala.

Název CD je rozhodně výstižný. Nahrávku tvoří téměř bez výjimky divoké instrumentální improvizace; mezi ojedinělými recitovanými pasážemi najdeme Píseň Šalomounovu (dostala se tam prý tak, že Komárek během nahrávání náhodně otevřel Bibli právě na této stránce). Saxofonista a klarinetista Brabenec při sólování tradičně tíhne spíš k free jazzu než k rocku, Karafiátova kytara zato zůstává i v nejbizarnějších polohách ve všem všudy rocková, často však hraje i na syntezátor. Komárek svým střídáním nástrojů (perkuse, citera, podladěná kytara, foukací harmonika) podporuje neurovnanost a stylovou nezařaditelnost nahrávky.

Všichni zúčastnění se znovu sešli v roce 1995 na albu Konec léta, natočeném už v Praze. Brabenec a Karafiát hrají od roku 1997 v obnovených Plastic People a příležitostně pokračují také jako duo, což dokumentuje loňský kompaktní disk Začni u stromu. Ze všech těchto nahrávek působí Kanadské vytí nejsyrověji. Není to hudba pro každého; je třeba ji vnímat v kontextu ostatní tvorby všech protagonistů a úplně nejlepší je doplnit poslech alba bezprostředním zážitkem z živého hraní.

Jaroslav Riedel

Divadelní noviny

Guerilla records vydala dosud neznámé nehrávky tri Brabenec, Karafiát a Komárek (dnes divadelní režisér) z Toronta 1989, které pořídili v Brabencově tamním emigrantském bytě. CD Kanadské vytí je zachycuje v ničím necenzurovaném. nekompromisně undergroundovém rozpoložení. Svobodná hudba jen pro otrlé. Jako jejich tehdejší život.

Vladimír Hulec


RESPEKT 15.10.2007

„Karafiát naladil nahrávací mašinky a mezitím jsme do sebe klopili piva." Free písně, přátelský trialog chmurných i extatických poloh, jak lze koneckonců čekat od emigrantů v Torontu roku 1989.


www.musiczone.cz 26.10.2007

Improvizace v muzice a radostné spojení se několika přátel, kteří třímají v ruce hudební nástroje, buší a hrají a najednou zjistí, že celé místo, kde právě jsou, je protnuté jedním tokem radostné energie a úžasného požitku se sdílení, to vše jsou moc fajn věci. Pokud se pak ovšem někdo rozhodne tyto chvíle zaznamenat s jiným cílem, než si uchovat vzpomínku pro sebe a své přátele, a hodlá tyto okamžiky zveřejnit, ocitá se na poměrně tenkém ledě. Ony chvíle "společného souznění" z muziky jsou často opravdu jen prchavé okamžiky náhlého společného štěstí a záznamu jakýchsi intimních okamžiků, které proběhly v dané minuty, či hodiny, mezi zúčastěnými. Dány ven a obnaženy před veřejností se ale často náhle stávají jen skoro nesmyslným záznamem chvil, které vytrženy z kontextu, působí náhle zcela jinak, mnohdy i směšně, nebo nepatřičně. Snad by se to dalo přirovnat ke zveřejnění domácího záznamu sexu.

A dost! Omlouvám se za výše uvedenou slohovou práci na témě improvizace. A hned úvodem druhé odstavce vám musím povědět, že nahrávka "Kanadské vytí", což je záznam společného jam-sessionu pánů Vráti Brabence, Joe Karafiáta (oba též Plastic Peoples...) a potulného fotografa a občasného muzikanta Honzy Komárka, výše uvedenými neduhy vůbec netrpí. Nahrávka vznikla v roce 1989 ve sklepě domu Vráti Brabence v Kanadě, v kteréžto zemi tehdy zmíněná trojice pobývala v emigraci. Zvuk právě vydané desky tím ale vůbec netrpí, protože letos provedl mastering nahrávky v Praze sám Joe Karafiát."Nakoupili jsme špatné kanadské pivo a Vráťa vyndal ze šuplíku texty. Karafiát naladil nahrávací mašinky a mezi tím jsme do sebe klopili piva. Bavilo nás to. Nestarali jsme se o to, co se s tím kdy bude dělat. Nebo nedělat. Prostě momentální inspirace," vrací se ke kanadskému nahrávání v hezky udělaném bookletu Honza Komárek.

Na rozdíl od předchozích výborných nahrávek improvizační hudby, na kterých se podílel Vráťa Brabenec ("Konec léta" a loňský press "Začni u stromu", který vznikla spolu s Joe Karafiátem) se na desce "Kanadské vytí" daleko více hraje a méně pracuje s texty. Textované jsou jen dva kousky, a to "Mraky se vaří" s výborným textem "Mraky se vaří. Stromy chodí. Pes chodí" a "Píseň Šalamounova". Zbytek vyplňují free-underground-psychedelic-jazz skladby, kolem kterých krouží duch plastikovského pábení a potemnělosti i svobodomyslného experimentátorství známého z výše jmenovaných Brabencových impro desek. Seznam použitých nástrojů? Více než pestrý a nebudu jmenovat vše. Saxofony, klarinet, podlazená kytara nahrazující basu, basa, perkuse, kytary, synťáky i mnohé další. A říkám vám, že skladby se fakt poslouchají znamenitě a není v nich kousku místa pro nudu, nebo pocit "no fajn, už to šmidláte moc dlouho do kola, jeďte dál", známá to vada mnohých podobně vzniklých hudebních záznamů.

Ačkoli "Kanadské vytí" vzniklo již ve zmíněném roce 1989, působí stále svěže a zábavně. A poslouchá se příjemně a s důvěrou v improvizační schopnosti a radosti z hudebního běsnění všech účastníků. Inu, ve Vráťově sklepě asi tehdy pocity společného sdílení a radosti z hudby musely proudit s opravdovou silou a na "Kanadském vytí" je to slyšet s plnou měrou.

Psát o tom, že vydavatel desky, Guerilla Records, si u všech svých pressů potrpí také na hezky udělaný a informacemi nabitý booklet, je asi nošením dříví do lesa. Podzimní večer, dobrý čaj a třeba i dělání si pořádku v deskách, nebo knihách. "Kanadské vytí" se hodí nejen k těmto příležitostem.

Richard Kutěj

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít