březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Underground v té nejsyrovější podobě a přesto co píseň, to hit! Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

AGON ORCHESTRA & IVAN M. JIROUS - MAGOROVA SUMMA

1. Jednorožec/Na poli lilií
2. Na rukách měla rukavičky černé
3. Fantasmagoratorium
4. Magor
5. Magorigami

 

 

Počátky Agon Orchestra spadají do roku 1983 a za tu dobu pracoval jednak na vlastních projektech (vlastní tvorba, česká avantgarda šedesátých let minulého století, grafické partitury), uvedli díla Johna Zorna, Franka Zappy, Philipa Glasse nebo Eliotta Sharpa, spolupracoval s Blixou Bargeldem z Einstuerzende Neubauten, The Plastic People, MCH Bandem, DG 307, Filipem Topolem...

www.freemusic.cz, 15.3.2010

Přibližně ve stejné době jako nové album Plastiků vyšla společná nahrávka Ivana M. Jirouse a Agon Orchestra, na níž vedle samotného gurua českého undergroundu přednáší, resp. zpívají jeho verše talentované vokalistky Jana Vébrová a Gabriela Vermelho.

Agon Orchestra už spolupracoval s kdekým, mimo jiné s již zmíněnými The Plastic People of the Universe. Na albu Magorova Summa částečně zhudebnil a zaranžoval verše ze stejnojmenné knihy básníka a někdejšího ideového vůdce českého undergroundu Ivana Martina Jirouse, známého pod přezdívkou Magor. Jedná se o bezpochyby unikátní dílo, jemuž Agon Orchestra dodal hudebního lesku. Po muzikantské stránce se jedná o vycizelovanou nahrávku, která čerpá jak ze soudobé vážné hudby, jazzu, minimalismu, tak i z rockového podhoubí. Vedle členů Agon Orchestra se na albu podílela řada hostů, namátkou Ivan Acher, který se na nahrávce podílel i jako skladatel, akordeonistka a zpěvačka Jana Vébrová, Michal Nejtek (NTS), perkusionista Miloš Dvořáček (NUO, VRM).

Album startuje dvojtrack Jednorožec / Na poli lilií. V první části recituje Jirous do temně minimalistického podkladu verše Jednorožce, které napsal v polovině sedmdesátých let během svého věznění ve Valdicích. V druhé části přejímá vokální aktivitu Jana Vébrová. Její křehký, přesto sebejistý projev přirozeně dotváří milostnou lyriku, jež si o ženský element vysloveně říká. V následující Na rukách měla rukavičky černé z pera Marka Ivanoviče, která stojí nejpevněji na vážněhudebních základech, exceluje vokalistka Gabriela Vermelho (Maraca, Four Brothers, Talichův komorní orchestr), jejíž projev nepopře klasické vzdělání. Stejně jako u předchozí skladby nelze než kvitovat s povděkem female rozměr.

Jedním z vrcholů desky je energická bezmála šestnáctiminutová skladba Magor, kterou složil dirigent Agonu Petr Kofroň. V Magorovi se naléhavě propojují smyčcové nájezdy s dechy, při nichž běhá mráz po zádech a někde v druhém plánu bublá rocková dynamika. „Doma seš tam, kde se oběsíš!" - sugestivní Jirousův přednes ve Fantasmagoratoriu mrazivě deklamuje spolu s působivými aranžmá smyčců. Dojem škrobené serióznosti nabourávají Jirousovy civilní a leckdy vulgární promluvy a historky v témže tracku, resp. v závěrečné Magorigami, které dokreslují civilní tvář této kontroverzní osobnosti a ve výsledku vlastně působí osvěžujícím dojmem.

Jako bonus si můžete pustit na svém PC osmiminutový lyricky zamlžený videobonus Ivana Achera Jeden den Ivana, který v závěru zaznamenává cestu Ivana M. Jirouse na koncert Agon Orchestra do Kolína nad Rýnem. Určitě si počkejte na závěrečnou pointu z kolínské katedrály. Hodné zmínky je i grafické ztvárnění obalu, jež má na svědomí Zdeněk Sýkora, význačný současný výtvarník.

Pavel FFF Sajfert

 

www.idnes.cz, 3.2.2010

Doma jsi tam, kde se oběsíš, říká Jirous do hudby Agonu

Ačkoliv patří k nejvýraznějším zjevům současné české poezie a zároveň je osobou úzce spjatou s hudební scénou, teprve soubor soudobé vážné hudby Agon Orchestra sáhl v podstatné míře k poezii Ivana Martina Jirouse, aby ji zhudebnil. 

Album nese stejný název jako Jirousovy již ve dvou edicích vydané sebrané spisy, tedy Magorova summa. Projekt nemohl iniciovat nikdo jiný než lounská značka Guerilla Records, jež se v plné míře věnuje jak zpřístupňování archivních nahrávek někdejšího undergroundu, jehož byl Jirous "ideologem", tak mapování jeho současné podoby.
I když měl Jirous vždy blízko hlavně k hudbě rockové, je zajímavým paradoxem, že Magorova summa (byť v sobě samozřejmě nese i nepřeslechnutelné prvky tohoto žánru) je dílem pracujícím zejména s nejrůznějšími postupy vážné hudby. A to především soudobé, ze které si vzala metodu zvukové koláže či ohlasů minimalismu, ale i tradičnější, když třeba dramaticky znějí ve skladbě Fantasmagoratorium symfonické poryvy smyčců.
Na albu o pěti položkách se podíleli čtyři vesměs respektovaní skladatelé Michal Nejtek, Ivan Acher, Marko Ivanovič a Petr Kofroň. První dva jmenovaní se přitom ve své tvorbě pohybují "na obou březích" a mají mnoho společného i jako aktivní muzikanti s jazzovou a rockovou scénou. I odtud vychází poloha jejich skladeb, využívající doslova "všeho, co dům dal" bez stylových předsudků - a právě taková hudba Jirousově poezii sluší.
Přes sympatickou účast dvou zpěvaček, Jany Vébrové v Na poli lilií (díky jejímu akordeonu znějící až šansonově) a závěrečné Magorigami, a Gabriely Vermelho, jež ve skladbě Na rukách měla rukavičky černé předvádí divoké vokální eskapády a přes rockový rytmický tep se podílí na Ivanovičově skladbě nejbližší obecnému vnímání "vážné moderny", je bezpochyby nejcharizmatičtějším nositelem slovního sdělení sám básník.
Jirous svým charakteristicky civilním a přesto pronikavým způsobem, který znají všichni návštěvníci jeho více či méně plánovaných recitátorských extempore v hospodách, klubech i na pódiích velkých rockových festivalů, načetl své básně - jak také jinak - s absolutním obsahovým, ale i rytmickým vhledem, se kterým pak skladatelé pracovali ať už melodramatickým způsobem, nebo jako s materiálem určeným k volnému střihu.
To je případ nejen Petra Kofroně, který ve skladbě Magor pracuje vyloženě kolážovým způsobem za použití minimalistických struktur a útržků slov a vět, ale i dvou skladeb Ivana Achera, který touto metodou pracuje s oblibou i v jiných projektech. Acher navíc osvědčil dokonalou schopnost smísit palčivá sdělení s nadhledem, který je umocňuje (např. "refrén" ve Fantasmagoratoriu "Doma jsi tam, kde se oběsíš" versus nasamplovaný smích a Jirousovy promluvy, zachycené během nahrávání recitace).
Agon už v minulosti osvědčil, že bezpečně zvládá spolupráci s umělci zdánlivě odjinud (např. Pavlem Zajíčkem či Filipem Topolem). Magorova summa nejen v této linii "crossoverů" pokračuje, ale svou přesvědčivostí se vyhoupla do jejího čela.

Ondřej Bezr

 

UNI 2/2010
Setkání tvorby AGON ORCHESTRA a IVANA MARTINA JIROUSE bylo šťastné. Podobně jako u „antipodbízivé" tvorby Agonu, i Jirousova poezie v sobě nese nechuť prezentovat realitu růžově, jako cosi příjemného či povznášejícího. Svého příjemce vtahuje do neradostných zážitků a předává mu otisk bolestných zkušeností autora, které mu nadělil režim, který ho kvůli jeho svobodomilovnosti tak nenáviděl, a ve kterém strávil většinu života. Na společném albu, pojmenovaném po téměř dvanáctisetstránkovém souhrnu Jirousovy poezie Magorova summa (Guerilla, 2009, 49:11) tak došlo k vzácnému souznění, které podobně jako kniha sama snad může alespoň trochu napomoci ke změně komunisty vytvořeného, většině národa důsledně naočkovaného, a bohužel dodnes přetrvávajícího pohledu na Jirouse, jednoho z největších českých básníků posledních let, jako představitele spodiny, alkoholického výtržníka  a nepřizpůsobivého asociála.

Jestliže úvod nahrávky ještě místy trpí přílišnou akademičností (v technicky dokonalém zpěvu hostující Gabriely Vermelho například zcela zaniká obsah zpívaných slov), v následujícím vrcholu celého alba, Acherově skladbě Fantasmagoratorium vybuchne naplno síla spojení originálního podání  Agonu a Jirousových nadčasových textů, plných ironie i naštvanosti. Skladba stavbou ne nepodobná plastikovskému Nebo jití jest hospodinovo je pak vzápětí vystřídána až rockově energickou smrští smyčců v následující skladbě Magor. Výrazné melodie ovšem slouží textu, pokorné autorově recitaci a podporuje všudypřítomnou vzrušující atmosféru dobrodružství, neodhadnutelně se ubírajícího vpřed. Koncentrace, s jakou Acher, Kofroň, Nejtek a Ivanovič napěchovali materiál množstvím pestrých motivů i nápaditých zvuků, ve kterých opakovaně je co objevovat, bere dech. Jestliže nemalé množství pokusů o zhudebňování poezie končí u hudebního podbarvení, které jen ustrašeně nábožně vzhlíží k oslavované textové předloze, zde dochází nejen k vyrovnanému partnerství obou složek, ale k vzácné symbióze a vzájemnému ovlivňovaní se i podpoře. Je paradoxem, že se podobné pocty Jirousově tvorbě dostalo zrovna od Agonu, a nikoliv od českého „androše", například některého z plastikovských hudebních souputníků, případně jejich následovníků a epigonů.  Ale když si vezmu, jak na tom většina z nich při svém živoření z minulosti dnes hudebně je, vlastně je to asi dobře.

Antonín Kocábek

 

REFLEX  4/2010

Magorova suma

Když se před čtyřiceti lety zavřel Jim Morrison do losangeleského studia s láhví a svými básněmi, četl-recitoval za hypnotického doprovodu hudby Doors. Dokud se mu zcela nepopletl jazyk.

Není známo, zda český básník Ivan Martin Jirous  četbě-recitaci svých básní abstinoval, výsledek (pět audio a jedna video báseň) skloubený s hudbou Michala Nejtka, Marko Ivanovice, Ivana Archera a Petra Kofroně v provedení Agon Orchestra je velmi výjimečný. Jen těžko hledat příměr k souznění citlivě a vynalézavě ustrojené hudby k Martinovu na první poslech poněkud odosobněnému skřehotavému hlasu, na druhý a další však velmi podobnému témbru, jímž disponoval Zdeněk Štěpánek krátce před smrtí. Žádný totiž není.

Ani ten Morrison...

Vojtěch Lindaur

 

ROCK AND POP 2/2010

TIP ROCK & POP

Agon Orchestra spolupracuje s Plastic People Of The Universe osm let , ale kontrabasista našeho špičkového souboru soudobé vážné hudby se podílel už v roce 1978 na původní nahrávce Pašijových her velikonočních. Na albu Magorova summa si proto Agon mohl troufnout na zhudebněné básně duchovního otce PPU. Díky Janě Vébrové a Gabriele Vermelho dostala Jirousova poezie několikrát podobu popěvků, ale nejsilnější je tam, kde autorská recitace prorůstá skladbami, které mají blízko k minimal music: výjimku představuje Na rukách měla rukavičky bílé od marko Ivanovice, tak trochu reminiscence na jazzový třetí proud. O vrcholy alba se postarali Petr Kofroň v nejrozsáhlejší expresivní kompozici Magor s divokými ostináty a Ivan Acher ve zvukových kolážích Fantasmagoratorium a Magorigami, do kterých zapojil rovněž samolet a preparovaný klavír. Působivý je i „dabl" Jednorožec/Na poli lilií od Michala Nejtka, který před časem kongeniálně instrumentoval Pašije. Jirousovy básně jsou monolit už na papíře, ale s hudbou dostávají další rozměr. Magorova summa, to jsou různé pohledy, ale stejný puls.

Pavel Víšek

 

www.musicserver.cz 10.1.2010

Kde jsi byl, Ivane?

Loňské album roku v kategorii underground má na svém kontě jeho letitý vládce - Ivan Martin Jirous. Na desce "Magorova Summa" zrealizoval projekt zhudebnění své stejnojmenné sbírky. Nahrávka podobně jako samotné básně drásá svou syrovostí, upřímností a slovy těžko popsatelnou autentickou atmosférou.
Nekorunovaný vládce tuzemské poezie J. H. Krchovský před časem založil kapelu Krch-Off, aby napravil reputaci svých básní, neb se mu příliš nezamlouvala podoba, jakou jim přisoudili jiní hudebníci, kteří je hojně využívali. O zhudebnění "Magorovy Summy" se ještě nikdo nikdy nepokusil, není tedy s čím výsledný produkt porovnávat. Do rukou se nám tak dostává unikátní umělecké dílo.
Společně s Magorem se na projektu podílel i známý soubor Agon Orchestra, který během své bezmála třicetileté existence spolupracoval mimo jiné s Einstürzende Neubauten, Zajíčkovými DG307, PPU nebo s Filipem Topolem ze Psích vojáků. Dvanáctičlenná sestava v režii dirigenta Petra Kofroně na nahrávce vykouzlila působivé melancholické melodie, které svým zasněným zpěvem podpořila Jana Vébrová.
"Současná vážná hudba si s poezií velice dobře rozumí," uvedl Magorovu nahrávku jeho dlouholetý přítel Lábus, který se svým labelem Guerilla Records stojí za většinou současných nahrávek českého undergroundu. Kromě vážné hudby a dosti netradičně recitované poezie se na "Summě" dočkáme i samplů, minimalismu a bigbítu. Tedy všeho, po čem současné alternativní publikum tolik touží.
První dvě písně jsou v režii již zmíněné Jany Vébrové. Šansonem provoněný jemný zpěv této protagonistky je příjemným prologem k hlavní písni celého projektu, kterou je "Fantasmagoratorium". Hypnotický refrén: "Teď už víš - doma seš tam - kde se oběsíš," způsobuje díky sugestivnímu melodramatickému přednesu existenciální katarzi. Melodrama tak nabírá na obrátkách a po patnáctiminutové koláži "Magor" dochází usmíření ve formě závěrečné "Magorigami" s ústředním výkřikem: "Kde jsi byl, Ivane?!" Další kapitola kroniky tuzemského androše tak byla dopsána a podepsal se pod ni sám Praotec Magor.

Lukáš Benda

 

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY 22.1.2010

Setkání podzemních celebrit

Životaschopnost projektu Magorova summa, za nímž stojí orchestr Agon, je oproti nové nahrávce The Plastic people  mnohem problematičtější. Pět delších kompozic Magorovy summy totiž ukazuje především to, že Jirousovy křehké a niterné verše nejlépe vyniknou při tichém čtení ze stránek knih či při autorově recitaci. Jakákoliv přepjatost je zabíjí, jak ukázali Michal Nejtek a Marko Ivanović, v jejichž zhudebněních se exaltované zpěvačky zcela míjejí s prostotou veršů. Sám Magor, který během alba nesčetněkrát zarecituje, se stal spíše zábavnou kuriozitou a stavebním materiálem než autorským partnerem. Z nahrávek často zaznívají digitální repetice Magorových řečí mezi čtením básní, objeví se i historka z mistrova mládí, ale vůbec není jasné proč. Petr Kofroň byl ve skladbě Magor alespoň natolik důsledný, že při své práci s fragmenty Jirousovy řeči zcela rezignoval na jejich sémantickou funkci a zabýval se pouze jejich zvukovou kvalitou coby jedním z hudebních nástrojů. Jeho svižná čtvrthodinová skladba je také tou nejlepší hudbou na disku, který jinak vyznívá jako poněkud samoúčelné "setkání celebrit."

Petr Ferenc

Doporučená cena v obchodě300,- Kč
Cena od nás250,- Kč
zavřít