březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Underground v té nejsyrovější podobě a přesto co píseň, to hit! Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

J. E. FRIČ & J. KLÍČ (A PŘÁTELÉ) - NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT

I. MŮŽU TI ŘÍCT SVŮJ SEN?
komorní oratorium pro violoncello, zpěv a hlas

II. NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT
suita pro trubku, harfu, basklarinet,
violoncello a hlas

III. ŽALM 109 (památce Jana Balabána)
žalm 109 pro mezzosoprán, lesní roh,
violoncello a hlas

Mí dva dobří přátelé z Brna, kterých si opravdu vážím - beatnický básník, spisovatel, vnímavý glosátor života, posunovač kulturních aktivit Jaroslav Erik Frič a profesor brněnské konzervatoře, violoncellový virtuos a undergroundový patriot  Josef Klíč, posíleni o několik hráčů z teritoria klasické hudby - společně vytvořili slovy neuchopitelnou nahrávku. Fričův naléhavý hlas beze vší pochybnosti dokazuje, že poezie může být živou, mokvavou a nedílnou součástí našeho světa, Klíčovy skladby jsou zase stvrzením toho, že v dobrém a svobodném umění neexistují žádné mantinely, hranice, předsudky.
A co o nahrávce napsal Magor?
„Vladimír Drápal, zvaný Lábus (Guerilla records), lounský „undergroundový" průkopník, se před časem setkal s děkanem od sv. Mikuláše (kostela, jenž je dílem Benedikta Rejta) a navrhl mu, že by Pepa Klíč v chrámu uspořádal koncert. Velebný pán děkan to odmítl slovy: „Kdo si podupává do rytmu, je posedlý ďáblem."
Nu, posuďte sami, zda jsou ďáblem posedlí ti, kteří zhudebnili Žalm 109 (a věnovali jej nedávno zesnulému Janu Balabánovi - jednomu z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal), v němž se praví: „Utištěný ubožák jsem, v nitru zraněné mám srdce. ... Studem ať jsou oblečeni, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm."
PRÁVĚ VYŠLO.

LIDOVÉ NOVINY 8.3.2011
HŘMOTNÝ BÁSNÍK S VIOLOCELLEM

Brněnský básník a nakladatel Jaroslav Erik Frič je z těch mužů slova, kteří jsou oblibováni i hudební veřejností. V Brně, kde je domovem, totiž platí za neúnavného pořadatele undergroundových koncertů (Večerů Potulné akademie již proběhly stovky, naopak festival Boro Continuo vznikl až loni), s hudebníky podzemních a experimentálních scén navíc rád kříží své cesty. Vzpomeňme vynikající album Jsi orkneyské víno natočené s o generaci mladší sestavou Čvachatvý lachtan, líhní talentů, jako jsou Tomáš Vtípil (autor hudby k filmu Pouta, který v loňském roce natočil špičkový sólový debut) a Martin Kyšperský (Květy), a vydané na značce Guerilla Records. U té ostatně vychází i Fričovo nové CD Na každý den napsal's smrt, další, na kterém básník spolupracoval s violoncellistou a skladatelem Josefem Klíčem.

Klíč je jedním několika klasicky vzdělaných českých hudebníků, kteří se zhlédli v podzemí (jmenujme kromě něj Petra Kofroně, Michala Nejtka či Ivana Bierhanzla, jehož cesta ale byla opačná - z podzemí k vážné hudbě). Hostoval na posledním studiovém albu Plastiků a kromě Friče doprovází třeba i písničkáře Záviše a Jaroslava Neduhu. S Erikem Fričem má Josef Klíč společnou vážnost a jistou - v dobrém slova smyslu - archaičnost. Frič se ve svých textech vyznává z nenávisti k ironii a hlásí ke katolickým tradicím, Klíčova hudba neusiluje o nálepku „nová" a je mnohem více prožitá než teoretická. Na někoho tak může působit až příliš romatizujícím dojmem, s Fričovou poezií a přednesem se ale snáší skvěle.

Jaroslav Erik Frič je básníkem dlouhých pásem, u jejichž pramenů stály mimo jiné beatnické proudy vědomí. Jeho texty psané volným veršem střídají obrazy z dalekých krajin, dávné minulosti i bezprostředního tady a teď (škoda, že Erik již nebloguje, jeho internetový deníček byl jedinou českou omluvou existence celého žánru), do nichž básník vtiskuje svou celoživotní zkušenost, pokoru i kazatelskou ohnivost. Pro rafinované kudrlinky a odvážná stylová cvičení ve svých básních nechce mít místo, snad by se v souvislosti s jeho poezií dal uplatnit výrok Robinsona Jefferse: „Lhát můžu v próze." Nemýlím-li se, Jeffers ani Frič se prózou nezabývali a nezabývají.

K působivosti básníka Friče přispívá i jeho nezaměnitelný hlas, který je hřmotný, dunivý, zároveň ale zranitelný a pošramocený. Poslouchat jej je samo o sobě hudebním zážitkem, podobným, jakým je naslouchání Leoši Suchařípovi (například při jeho pětihodinovém čtení Váchalova Krvavého románu - na kazetách vydal Paseka), a Klíčovo cello mu díky svému hutnému, zemitému zvuku skvěle sedí.

Na každý den napsal's smrt ovšem není - na rozdíl od staršího společného alba dvojice S kým skončila noc (rovněž Guerilla) - duovou záležitostí. Tou je jen osmadvacetiminutové oratorium Můžu ti říct svůj sen?, kombinace skladby pro cello a latinský zpěv (obojí Klíč) náboženského textu a Fričova čtení dýchajícího hořkou nostalgií po dálavách a blízkosti milované osoby. Titulní půlhodinová kompozice byla napsána pro trumpetistu Petra Hojače, kromě jeho nástroje, cella a hlasu v ní zní ženský zpěv, harfa a basklarinet. Text je stručnější, metaforičtější, dynamičtější, mnohdy „jen" záplava útržků obrazů a myšlenek oddělovaných konci veršů. Desetiminutové zhudebnění Žalmu 109 (kromě ústřední dvojice účinkuje mezzosoprán a lesní roh) je věnováno památce zesnulého spisovatele Jana Balabána, „jednoho z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal)," jak praví v bookletu Magor.

Příjemný poslech pro vážné chvíle a víru, že umění ještě existuje mimo roztančené orgie marketingu a i nadále polidšťuje člověka. Koncertní zážitek je - přes všechny kvality CD - ale nepochybně mnohem působivější.

Petr Ferenc

 

LIDOVÉ NOVINY, 8. února 2011
Hlavně violoncello slyšíme z nového alba básníka Jaroslava Erika Friče Na každý den napsal's smrt, jež natočil společně s Josefem Klíčem - ten je autorem dvou delších kompozic na Fričovy texty, třetí, zhudebněný Žalm 109, pro mezzosoprán, lesní roh a hlas je „reflexí na život, dílo a skon našeho přítele Jana Balabána". Úvodní Můžu ti říct svůj sen? stojí především na Fričově naléhavém přednesu, doprovázeném spíše jen jednoduchými linkami Klíčova violoncella a zpěvu, i v tak minimálním obsazení přesto dosahuje hlubokého prožitku. To samé platí pro titulní kompozici, byť s přidaným instrumentářem trumpety, basklarinetu a harfy - Fričova báseň osciluje mezi civilností a existenciálním zamyšlením, hudba pak zcela plynule a naprosto přirozeně přechází od barokizujících pasáží až k soudobé komorní hudbě. Vyvrcholením pak je jedenáctiminutový Žalm 109, kdy Fričův jemně halený přednes, s lehkým cellem a lesním rohem v pozadí, podmalovávaný zpěvem Lucie Karafiátové, ještě více umocňuje starozákonní text.

Josef Rauvolf

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít