březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět až do...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete obrátit přímo...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu novým programem...
Zobraz celý blog...
Snad není ani třeba tuto legendární nahrávku představovat, ale málokdo si uvědomil, že letos to bude 50 let (!), co kapela tajně nakráčela do Hradu Houska a tam začala v zimě 1974 nahrávat...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

J. E. FRIČ & J. KLÍČ (A PŘÁTELÉ) - NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT

I. MŮŽU TI ŘÍCT SVŮJ SEN?
komorní oratorium pro violoncello, zpěv a hlas

II. NA KAŽDÝ DEN NAPSAL'S SMRT
suita pro trubku, harfu, basklarinet,
violoncello a hlas

III. ŽALM 109 (památce Jana Balabána)
žalm 109 pro mezzosoprán, lesní roh,
violoncello a hlas

Mí dva dobří přátelé z Brna, kterých si opravdu vážím - beatnický básník, spisovatel, vnímavý glosátor života, posunovač kulturních aktivit Jaroslav Erik Frič a profesor brněnské konzervatoře, violoncellový virtuos a undergroundový patriot  Josef Klíč, posíleni o několik hráčů z teritoria klasické hudby - společně vytvořili slovy neuchopitelnou nahrávku. Fričův naléhavý hlas beze vší pochybnosti dokazuje, že poezie může být živou, mokvavou a nedílnou součástí našeho světa, Klíčovy skladby jsou zase stvrzením toho, že v dobrém a svobodném umění neexistují žádné mantinely, hranice, předsudky.
A co o nahrávce napsal Magor?
„Vladimír Drápal, zvaný Lábus (Guerilla records), lounský „undergroundový" průkopník, se před časem setkal s děkanem od sv. Mikuláše (kostela, jenž je dílem Benedikta Rejta) a navrhl mu, že by Pepa Klíč v chrámu uspořádal koncert. Velebný pán děkan to odmítl slovy: „Kdo si podupává do rytmu, je posedlý ďáblem."
Nu, posuďte sami, zda jsou ďáblem posedlí ti, kteří zhudebnili Žalm 109 (a věnovali jej nedávno zesnulému Janu Balabánovi - jednomu z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal), v němž se praví: „Utištěný ubožák jsem, v nitru zraněné mám srdce. ... Studem ať jsou oblečeni, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm."
PRÁVĚ VYŠLO.

LIDOVÉ NOVINY 8.3.2011
HŘMOTNÝ BÁSNÍK S VIOLOCELLEM

Brněnský básník a nakladatel Jaroslav Erik Frič je z těch mužů slova, kteří jsou oblibováni i hudební veřejností. V Brně, kde je domovem, totiž platí za neúnavného pořadatele undergroundových koncertů (Večerů Potulné akademie již proběhly stovky, naopak festival Boro Continuo vznikl až loni), s hudebníky podzemních a experimentálních scén navíc rád kříží své cesty. Vzpomeňme vynikající album Jsi orkneyské víno natočené s o generaci mladší sestavou Čvachatvý lachtan, líhní talentů, jako jsou Tomáš Vtípil (autor hudby k filmu Pouta, který v loňském roce natočil špičkový sólový debut) a Martin Kyšperský (Květy), a vydané na značce Guerilla Records. U té ostatně vychází i Fričovo nové CD Na každý den napsal's smrt, další, na kterém básník spolupracoval s violoncellistou a skladatelem Josefem Klíčem.

Klíč je jedním několika klasicky vzdělaných českých hudebníků, kteří se zhlédli v podzemí (jmenujme kromě něj Petra Kofroně, Michala Nejtka či Ivana Bierhanzla, jehož cesta ale byla opačná - z podzemí k vážné hudbě). Hostoval na posledním studiovém albu Plastiků a kromě Friče doprovází třeba i písničkáře Záviše a Jaroslava Neduhu. S Erikem Fričem má Josef Klíč společnou vážnost a jistou - v dobrém slova smyslu - archaičnost. Frič se ve svých textech vyznává z nenávisti k ironii a hlásí ke katolickým tradicím, Klíčova hudba neusiluje o nálepku „nová" a je mnohem více prožitá než teoretická. Na někoho tak může působit až příliš romatizujícím dojmem, s Fričovou poezií a přednesem se ale snáší skvěle.

Jaroslav Erik Frič je básníkem dlouhých pásem, u jejichž pramenů stály mimo jiné beatnické proudy vědomí. Jeho texty psané volným veršem střídají obrazy z dalekých krajin, dávné minulosti i bezprostředního tady a teď (škoda, že Erik již nebloguje, jeho internetový deníček byl jedinou českou omluvou existence celého žánru), do nichž básník vtiskuje svou celoživotní zkušenost, pokoru i kazatelskou ohnivost. Pro rafinované kudrlinky a odvážná stylová cvičení ve svých básních nechce mít místo, snad by se v souvislosti s jeho poezií dal uplatnit výrok Robinsona Jefferse: „Lhát můžu v próze." Nemýlím-li se, Jeffers ani Frič se prózou nezabývali a nezabývají.

K působivosti básníka Friče přispívá i jeho nezaměnitelný hlas, který je hřmotný, dunivý, zároveň ale zranitelný a pošramocený. Poslouchat jej je samo o sobě hudebním zážitkem, podobným, jakým je naslouchání Leoši Suchařípovi (například při jeho pětihodinovém čtení Váchalova Krvavého románu - na kazetách vydal Paseka), a Klíčovo cello mu díky svému hutnému, zemitému zvuku skvěle sedí.

Na každý den napsal's smrt ovšem není - na rozdíl od staršího společného alba dvojice S kým skončila noc (rovněž Guerilla) - duovou záležitostí. Tou je jen osmadvacetiminutové oratorium Můžu ti říct svůj sen?, kombinace skladby pro cello a latinský zpěv (obojí Klíč) náboženského textu a Fričova čtení dýchajícího hořkou nostalgií po dálavách a blízkosti milované osoby. Titulní půlhodinová kompozice byla napsána pro trumpetistu Petra Hojače, kromě jeho nástroje, cella a hlasu v ní zní ženský zpěv, harfa a basklarinet. Text je stručnější, metaforičtější, dynamičtější, mnohdy „jen" záplava útržků obrazů a myšlenek oddělovaných konci veršů. Desetiminutové zhudebnění Žalmu 109 (kromě ústřední dvojice účinkuje mezzosoprán a lesní roh) je věnováno památce zesnulého spisovatele Jana Balabána, „jednoho z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal)," jak praví v bookletu Magor.

Příjemný poslech pro vážné chvíle a víru, že umění ještě existuje mimo roztančené orgie marketingu a i nadále polidšťuje člověka. Koncertní zážitek je - přes všechny kvality CD - ale nepochybně mnohem působivější.

Petr Ferenc

 

LIDOVÉ NOVINY, 8. února 2011
Hlavně violoncello slyšíme z nového alba básníka Jaroslava Erika Friče Na každý den napsal's smrt, jež natočil společně s Josefem Klíčem - ten je autorem dvou delších kompozic na Fričovy texty, třetí, zhudebněný Žalm 109, pro mezzosoprán, lesní roh a hlas je „reflexí na život, dílo a skon našeho přítele Jana Balabána". Úvodní Můžu ti říct svůj sen? stojí především na Fričově naléhavém přednesu, doprovázeném spíše jen jednoduchými linkami Klíčova violoncella a zpěvu, i v tak minimálním obsazení přesto dosahuje hlubokého prožitku. To samé platí pro titulní kompozici, byť s přidaným instrumentářem trumpety, basklarinetu a harfy - Fričova báseň osciluje mezi civilností a existenciálním zamyšlením, hudba pak zcela plynule a naprosto přirozeně přechází od barokizujících pasáží až k soudobé komorní hudbě. Vyvrcholením pak je jedenáctiminutový Žalm 109, kdy Fričův jemně halený přednes, s lehkým cellem a lesním rohem v pozadí, podmalovávaný zpěvem Lucie Karafiátové, ještě více umocňuje starozákonní text.

Josef Rauvolf

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč
zavřít