Legenda a průkopníci československé psychedelické scény The Primitives Group zazářili v roce 1968 na hvězdy české pop music nepřehlédnutelným plamenem. Sovětská vojska...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_rozhovory.png

Jiří X. Doležal: Neschovávám se za bukem (ani jinou dřevinou)...

 
DOLEŽAL


PhDr. Jiří X. Doležal (ročník 1965) se nepohybuje v muzikantském prostředí, a to ani vzdáleně. Nepíše recenze desek, nedělá rozhovory s hudebníky, nechodí na koncerty a jak se dozvíte, dokonce hudbu ani neposlouchá! Přesto si myslím, že není mezi čtenáři Rocku a Popu nikdo, kdo by o něm neslyšel: jeho rozporuplná osobnost, kontroverzní názory, mediální skandály, drogové excesy, několik rozvodů a mimořádná schopnost pobouřit „slušného člověka“ jak svou vizáží, tak výstředními postoji v mnohém připomíná lopotně a manažery ztěžka budovanou image rockových stars. Jeho zbraní není však elektrická kytara, ani zaplněné hlediště. Nástrojem je mu tužka a potištěný papír. Pravidelně v Reflexu, v poslední době také v cyberprostoru.

Jiří X. Doležal je novinář, který si nebere servítky. Takže: ubalit, zapálit, zhluboka natáhnout do plic, zadržet dech a …. příjemné čtení!

(„Ale v podstatě je ten Jirka hodný chlapec“, říká paní Doležalová).


JIŘÍ X. DOLEŽAL: NESCHOVÁVÁM SE ZA BUKEM (ani jinou dřevinou)...


Odnepaměti není více cest. „Všichni, kteří dosáhli“, šli stejnou cestou.
Zenrin, Evangelium podle zenu



Protože jsme na půdě hudebního časopisu, musíme začít "povinnou" otázkou: co hudba a tvoje oblíbené kapely?

Neposlouchám. Vůbec. Můj vztah k hudbě je limitován tím, že mám od dětství otupený sluch ne co do kvantity, jako že to potřebuju víc nahlas, ale že ty zvuky prostě špatně rozlišuju. Takže hudba obecně v mém životě hraje minimální roli.

Ale viděl jsem tě hrát třeba na tibetské mísy…

To má k hudbě stejně daleko jako karate. Při "hře" na mísu jde jen o soustředění, které je potřeba vyvinout, aby zvuk mísy nekolísal. Jak se myšlenka uhne stranou, mísa zadrnčí a dá zpětnou vazbu. Zvuk, který na při "hře" na míse vydáváš, rozhodně není určen k tomu, aby ho někdo poslouchal. Je to zpětná vazba tvé koncentrace.

A to ani v pubertě jsi neměl popsaný penál jmény hudebních velikánů, jakými byli v té době Puhdys či Drupi?

Ne. V pubertě jsem četl Kafku a hrál ve studentském divadle Protoč, odkud mne později vyloučili pro topornost.

Hmmm… to není dobrý začátek… Takže nemáš ani oblíbené skupiny?

Mám. Ale nevím jestli je to kvůli muzice nebo kvůli textům Mně se líbí Plastic People, Psí vojáci a z těch novejch snad Fat Boy Slim.

Co pro tebe představuje takzvaný „kvalitní text“?

Osloví něco ve mně, mluví o něčem, co znám - a tak, že to říká líp, než bych to dovedl sám...

To se týká i literatury?

Jistě. Vždyť ty kapely, které jsem jmenoval - to je zpívaná poezie.

Přejděme k tematu, který je vnímán jako tvoje parketa: jsi znám, a to nepochybně i čtenářům Rocku a Popu, jako liberál a zastánce legalizace v oblasti lehkých drog...

Legalizace, legalizace já už to slovo nemám rád, ani ho nepoužívám. Ale model, který by v České republice mohl fungovat, by byl: plná legalizace pěstování - pěstování! - pro vlastní potřebu a velmi omezený počet kofee shopů. Ale aby nějak kofee shopy zmasověly, na to není tahle společnost zralá. Jsme takovej národ parchantů, že první co by malý český člověk udělal by bylo, že by v tom kofee shopu nakoupil půl kila a šel to prodávat někam dvanáctiletejm klukům. Takže ty kofee shopy by musel držet někdo, kdo v drogách rozlišuje, ví koho poslat do prdele, protože někdo může být tak rozhozenej, že i tráva mu může ublížit, anebo prohloubit jeho depku, kdo může sotva vykouřit toho jointa, kdo si může odnést gram a kdo si může odnést klidně kilo. Lidí, kteří by byli schopni tohle vnímat a neulítnout na prachách, těch znám v týhle republice málo. Takže domnívám se, že je potřeba okamžitě legalizovat pěstování a s tím prodejem být opatrnější. Byť v prodeji materiálu, který člověk vypěstuje, nevidím nic trestuhodného. Ani když se jedná o marihuanu, ani když se jedná o rajčata. Prostě zahradník vypěstuje něco a pokud je zájem, tak to prodá. U marihuany je problém jedinej, a to aby se nedostávala k dětem. Jinak je to s tou nebezpečností skutečně srovnatelný s rajčatama.

Bavím se o drogách pro tuto společnost v tuto chvíli nestandartních. Co bys řekl o drogách standartních a obecně přijímaných - alkohol, nikotin, kofein…

Jelikož jsme se dosud bavili o lehkých drogách, tak o těchhle jsem nemluvil. Bez ohledu na jejich legální statut se jedná o těžce fyzicky návykové substance. Nikotin - čili kouření tabáku - je v naší zemi bezprostředně zodpovědný asi za 22 000 úmrtí ročně a alkohol má na svědomí asi 6 000 lidských životů ročně. Nealkoholové drogy, především heroin, řádově stovky. Takže nejškodlivější drogou jsou tabákové cigarety, pak následuje alkohol a pak heroin. U THC vůbec neexistuje smrtelná dávka, kterou by byl člověk fyzicky schopen zkonzumovat, a není známý případ fyzický závislosti. Známe náruživost, která se často nazývá psychickým návykem, ale náruživost se může v podstatě chytit na cokoli, co způsobuje libost. Takže já znám lidi, kteří propadli televizi, kteří propadli házení šipek a samozřejmě jsou lidi, kteří propadli marihuaně. Ale opravdu jsem neviděl člověka, který by kouřil - třeba dlouhý léta - trávu, pak přestal a měl absťák, to není prakticky možné. Může být maximálně naštvanej, protože má chuť, je na trávu zvyklej a momentálně ji z nějakejch důvodů nemá. Ale není mu zle, nemá abstinenční syndrom. V momentě, kdy budeš dostatečně poctivě chlastat, což se stalo třeba mně, tak se během roku můžeš prochlastat do těžký fyzický závislosti, což se mi taky stalo, a ta závislost tě totálně vyřadí z provozu. A když máš to štěstí, že se z ní dostaneš, tak se až do smrti nemůžeš alkoholu napít, takže se v podstatě ochudíš. Proto já alkohol nemám principiálně moc rád a asi 8 let ho nekonzumuju vůbec, protože nemůžu. Je to jednoznačně tvrdá droga.

Čili i nad tebou vítězil alkohol?

Jednak díky psychické konstalaci - jsem prostě náruživej, za druhý - obávám se, že můj metabolismus se s alkoholem prostě špatně snáží.

To jsi zjistil kdy?

Když jsem začal chlastat. Rychlost, se kterou se u mě fyzická závislost na alkoholu dostavila, byla hodně nadstandardní.

Existuje recept, jak s drogou vyjít po dobrém?

Jasně: Být příčetný! To znamená v pátek se zkouřit trávou, co si sám vypěstuješ, v hospodě pít kafe a colu, ne alkáč, nekouřit nikotin a poctivě rozbít hubu každýmu, kdo ti nabídne héro nebo perník.

Pokud bych se tě zeptal na tvůj novinářský souboj s molochem, ať v podobě státní moci nebo konzervativnosti v lidech, sleduješ, že tvoje "osvětová činnost" přináší nějaký efekt tam, kde by měla?

Na těch místech, na kterých by měla primárně vést k nějaké změně, tj. v poslanecké sněmovně parlamentu, tam to až na pana poslance Pejřila, pana poslance Langera a pana poslance Turka - ani nevím z jakých partají jsou - mnoho odezvy nemá. Ovšem už na úrovni exekutivy, jako jsou třeba úřady represní, se opakovaně setkávám s tím, že policisté považují stíhání malopěstitelů marihuany za naprostou kravinu a mimo mikrofon mi iks policajtů řeklo, že se opravdu stydí někoho za tři kytky obvinit. Takže tam to parciální úspěch má. A pokud jsem někde dosáhl skutečně určitého úspěchu, tak u veřejného mínění. Když se podíváš na nějaký slovenský tisk, a to jsme byli ještě před pár lety jednou zemí se stejnýma zákonama, žili 70 let pohromadě, a teď po deseti letech najdeš ve slovenských novinách zcela běžně článek ´Za kupu marihuány je stíhaný na slobodě´ a obsahem toho článku je pohoršený komentář, že chytli někde 18tiletýho kluka, který u sebe měl 2 gramy marihuany, byl obviněn z trestného činu a ten redaktor se rozhořčuje nad tím, že za to není ve vazbě. Zato u nás - vyjma třeba případu, kdy si kluci půjčili auto, v něm vezli 40 kytek a byli tak zkouřený, že si o půlnoci zapomněli rozsvítit světla, takže je zastavila dopravní policie, tak v tomto případě už se nedá nic dělat a bylo stíháno držení - neznám mnoho případů, tak 2,3 v celý republice za uplynulý rok, kdy pouhé držení marihuany bylo řešeno jako trestný čin. Naopak znám případy, kdy policie sama takovýhle případ, třeba na udání, smázne se stolu. Jsou skutečně až překvapivě rozumní.

Takže by se dalo říci, že tvrzení poslance Severy, předkladatele protidrogového zákona v té formě, v jaké byl nakonec schválen, že policie bude k takovýmto případům benevolentní, je realitou?

I slepé kuře zrno najde... Ale kdyby v té policejní uniformě byl pan poslanec sám, tak věřím, že by se policie rozumně nechovala!!! Stačí prostudovat pár jeho veřejných projevů…

Máš informace o tom, jak je tento problém vnímán v dalších zemích post-sovětského bloku?

Ano - postoj českých úřadů i veřejnosti je nejpříčetnější. Polsko a Slovensko jsou odstrašující příklad. Nedávno jsem četl, jak jakýsi slovenský politik „argumentuje“ tím, že na rozdíl od vína marihuanu bible nezmiňuje…

Jaký je tvůj názor na současnou protidrogovou politiku? Máš pocit, že ta místa - ať ve státní správě či občanských sdruženích - jsou obsazena odborníky?

Samozřejmě!!! Ovšem především odborníky na utrácení státních peněz...

Dovolil bych si tvrdit, že zrovnoprávnění lehkých drog je otázkou času, protože jednou zasednou i v těch nejkonzervativnějších parlamentech lidé, kteří jsou dnes mladí a marihuana je pro ně přirozenou součástí životního stylu. Stejně tak, jako je dnes pro mnohé poslance becherovka, pivo nebo víno… Tahle budoucnost je přece nevyhnutelná…

Modlím se, abys měl pravdu. Ale mám strach, že se nám naši milí kuřáci marihuany - až zasednou ve funkcích - na legalizaci vyserou a budou utěšeně dál bojovat proti drogám jako jejich otcové... Alespoň do té doby, dokud to bude přinášet hlasy voličů...

Obracejí se na tebe lidi s prosbou o pomoc, vybudoval sis důvěryhodnou pozici?

Ono to má dva póly - jednak těch postiženejch konzumnetů, jenom konzumentů a samopěstitelů, je poměrně málo. A ti, na které padne sekyra náhodou, ti se většinou ozvou přes můj web, kde jim budu moct snad už brzo nabídnout i bezplatnou právní poradnu, protože mi nabídl spolupráci právník. A pak je druhá skupina, a to jsou úplný magoři, kdy mi přijde z vězení moták od chlapíka, kterej prodával pervitin a teď jak tam sedí, tak vymyslel, že mu budu dělat advokáta. Tak to rovnou vyhodím a myslím, že k lidem, kteří prodávají drogy, mám výrazně drsnější postoj nežli stát. Já celkem vím, co ten perník i heroin dokáže, takže lidi, který to prodávaj, opravdu rád nemám. Osobně jsem znal snad 80, 90 lidí, který umřeli na tvrdý drogy. Chodili se ke mně radit se, co s tím a dneska jsou už po smrti. Jich bylo určitě 80 a mně je 36 let, což je už docela solidní skóre. Ale nevinným obětem můžeme i něco nabídnout. Všechno posuzuju individuálně.

Je ti líto lidí, kterým drogy zničily život?

Neznám nikoho, komu by drogy zničily život. Znám samozřejmě řadu lidí, kteří si zničili život drogami - a lítost... No já nevím, já jsem buddhista. Když holt někdo smaží héro, tak se pak nemůže divit. Ale proč ho proto ještě zavírat do vězení?

Jak hodnotíš v přístup pana prezidenta k této otázce a jaké je funkce či úspěšnost tzv. konopného ombudsmana u nás?

Přístup pana prezidenta... V jeho věku už není možné po něm něco moc chtít. A Marek Jehlička, konopný ombudsman, je jeden z mála lidí, kteří něco dělají. Tímto mu děkuju!!!!

A jsme-li u hlavy státu - jak dopadla tvá marihuanová mise s Filipem Topolem a Lukášem Pollertem?

Dobře. Nezavřeli nás. Mladík, za kterého podepsalo žádost o milost 5 000 lidí, ale sedí dál.

Co ohlasy čtenářů Reflexu? Chodily anonymy, stížnosti, pochvaly?

Reflex už do toho netahám, už o tyhle materiály nemá zájem. Nemá zájem o represi konopí. Přesytil jsem trh! A tou tematikou i sám sebe! Zajímavé ohlasy se objevily zřídka, těch nezajímavých, kdy jde jen o to, že se přede mnou někdo chce producírovat, je mnohem víc. Teď mi už třetí den někdo volá a mailuje, jakým sprayem jsem si nastříkal počítač na červeno… Nejbizarnější bylo, když mě jednou zazvonila u dveří v půl dvanáctý v noci neznámá žena středního věku a vyžadovala po mně marihuanu za peníze. Pak se ale naštěstí vše vysvětlilo - chtěla šukat. .

A reakce teenagerů? Zajímá je to? Mají zájem o svůj život?

No to fakt nevím, příliš jich osobně neznám, moje partnerka totiž nelibě nese můj zájem děvčata této věkové skupiny...

Tvojí další významnou publicistickou činností je mapování různých subkultur, zejména extremistických, resp. extrémních. Proč tě tyhle lidi zajímají?

Když to řeknu hodně blbě, tak nejspíš asi proto, že jsem původní profesí sociální psycholog. A určitá malá skupina, žijící a definovaná nevětšinovým stylem života je i dobrej materiál ke zkoumání. Mě zajímá jak to funguje, zajímají mě zákony a zákonitosti těch skupin. A upřímně řečeno, ono nemusí jít ani o lidi, stejně zábavný je pozorovat i smečku psů.

Ale ty sám jsi jeden čas patřil k hnutí skinheads a propagaci myšlenek Oi! jsi věnoval nemálo energie…

To byla krásné etapa… S doktorem Vladimírem Franzem jsme sedávali v maskáčích v kavárně Slavia, četli zahraniční časopisy o původním hnutí Oi!, které nemělo s dnešními hololebými nácky naprosto nic společného a plánovali si, jak podobné nerasistické hnutí frustrované dělnické mládeže založíme.

To je ovšem dost zvrácená představa… Čím dva tak vyhranění intelektuálové - psycholog a skladatel vážné hudby - chtěli oslovit frustrovanou dělnickou mládež?

Filozofickou pravdou, ty vole!

A jak to pokračovalo? Jak přijali vaše filozofické poučky?

To jsem mezi skinheady poprvé zavítal osobně, že jim jako vysvětllím, jak to mají dělat. Pochopitelně jsem ihned dostal přes hubu. Vykopli mi tehdy čtyřku vpravo nahoře, chybí mi dodnes. Podívej, že nekecám… Podruhé jsem se mezi skiny vypravil dokonce s později slavným párem Šmuclerových - skrzevá nějaké natáčení - do hospody Pod bělkou. Přes hubu jsme dostali rovněž ihned. No a potřetí jsem mezi ně už ani nešel.

Proč se tedy i nadále zabýváš skinama, pankáčema a různýma obskurníma partičkama. V čem jsou si podobný?

Když vezmu nejtvrdší levicové extremisty a nejtvrdší pravicové extremisty, tak je poznáš od sebe jenom podle toho, jestli maj našitej hákovej kříž nebo rudou hvězdu! Jinak vypadaj stejně, chovaj se stejně a jsou stejnej "nazipunk" - národní odpad. A punk - kolik jich tady vlastně je? Pět? Sedm? Kdyby jich bylo víc, možná by se dali považovat za subkulturu, která nějaký kulturní styl vytvořila. Ale podle mě jsou spíš na vymření…

Máš problémy kvůli nekompromisní prezentaci svých názorů?

Mám. Nemají mě prostě rádi. Ale s tím se musí tak nějak počítat.

Ochrání tě tvůj pes? Jistě to bude pittbull… tuším správně?

Tušíš špatně, mám starého bojového psa z Cordoby, kterého si před asi třiceti lety někdo sice nechal zaregistrovat pod názvem "dogo argentino", ale ve skutečnosti je to bulldog - řekl bych více, než jiní jako samostatné plemeno uznaní psi vycházející geneticky ze starého bulldoga, jako tebou zmiňovaný pitt (ten vlastně není uznaný jako plemeno, ale jde o bulldoga určeného hlavně k tomu, aby se jeho ožralí majitelé někde před salloonem v Texasu mohli vsázet, čí pes se líp rve), americký staford, americký bulldog, dogo argentino - ono je to v podstatě všechno velmi podobné. Stran ochrany: upřímně řečeno, já ho mám spíš na ochranu své přítelkyně před chlípníky. Zrovna včera odehnal souseda, kterej si chtěl šáhnout na zadek. Ale já toho pejska ani nějak moc nepotřebuju, já se celkem ochráním sám. Je dobrý, že hlídá byt, ale já ho nemám ani nějak cvičenýho na to, aby chránil mě. Nevím, kdyby k něčemu došlo, jestli by se spíš za mě nešel schovat, protože doma musím vládnout železnou pravicí, aby nedošlo k nějakýmu maléru, protože ona má v tý držce hodně síly. Takže nevím jestli by Kačence došlo, že se mě má zastat, nebo jestli by spíš nečekala, jak to vyřeším a nefandila mi.

Setkal ses i s přímou agresí? Cítíš se ohrožený?

Setkal, ale ohrožený se moc necítím. Nějakých grázlů se moc nebojím. Dlouhá léta jsem se bál státu, všech těch pověstí o skrytých protiústavních akcí zamířených proti konzumentům marihuany. V současnosti však prakticky vše ukazuje, že zlem není protidrogová policie (to je podle mých zkušeností nejpříčetnější součást drogového dění), ale protidrogoví politici... A samozřejmě profesionální rozkradači státních peněz určených na drogovou prevenci.

Jsme na půdě kulturního časopisu, jakou mají extremistické klany kulturu?

Ty výše zmíněný prostě moc kultury nemaj. Tam vládnou - u skinů, levicových extremixtů a takovejch těch kriminálně závadovejch ghettech - zákonitosti velmi podobný a velmi akulturní. U skinheadů velkou roli hraje skrytá homosexualita, o který oni sami ani nevědí, tím je to trošku jiný. Ale u všech v podstatě vládne ten nejprimitivnější zákon silnějšího s tím, že všechny tři tyhle skupiny můžou být velmi snadno manipulovatelný někým chytrým v pozadí. Ale to jen když je k něčemu potřebuje, nemyslím, že u nás by to byli zneužívaný nějak systematicky..

Takže máničky a rockeři jsou oproti nim kulturně vyspělí intelektuálové?

Subkultura mániček měla nějakou vlastní kulturu. Podobně punkeři, kdyby jich bylo aspoň 11… Skupiny, který jsem předtím jmenoval, jsou násilnický, anticivilizační a akulturní. Máničky byly ve své době jednoznačně pozitivním přínosem. U nás jsou to prostě hipíci, tou železnou oponou se to k nám dostalo později. Ale květinová revoluce na konci 60 let v podstatě osvobodila lidstvo. Dneska už nikdo neví , že před 40 lety byl rasismus v části vyspělého světa naprosto přirozenou záležitostí. Že před 40, 50 lety bylo ve velké části západního světa naprosto normální diskriminovat homosexuály. Postmoderní doba byla otevřená máničkama. Ale že by někam skinheadi nebo nazi skins nebo red skins společnost třeba jenom kousek někam pošoupli, tak to jsem si, prosím, nevšim. Já se domnívám, že to nejsou srovnatelný kategorie. Srovnávat tu vlnu mániček s něčím dnes, tak myslím, že co by bylo jediným relevantním materiálem ke srovnání, tak by byla technokultura. Ta taky vytvořila něco novýho. Skini i tu svou muziku museli ukrást černochum z Jamajky.

Ta výše zmíněná otázka byla položena s jistou nadsázkou, protože vím z tvých nejrůznějších reportáží a kauz, že k undegroundu jako takovému máš přece jen vřelejší vztah, než např. k romské komunitě…

Ale to je přece o něčem jiným! O budování nějakých hodnot. Underground měl hodnotový systém. Technokultura má hodnotový žebříček taky. Hodnotovým žebříčkem skinheadských part je objem bicepsu. Hodnotovým žebříčkem redskins je objem bicepsu. Underground nebo máničky nebo hipíci měli vlastní novou hudbu, kterou si vytvořili. Hudbu skinheads nemá cenu řešit ani na stránkách Rock+Popu. Je na úrovni Hany Zagorový. A romský kriminální subkultury, ghetta, přijaly tu Hanu Zagorovou rovnou za svou. Třeba jenom v tomhle.

Na čem děláš teď?

Teď nastává období vnucování. Skiny mám už docela zmapovaný, i současnou českou ultrapravici. Většina obličejů významnějších stoupenců krajní pravice je na mém webu i s jménem, s adresou ne, to je protizákonné. A teď bych rád, aby tenhle materiál - v podstatě mapující vznik, vývoj, degeneraci a nacifikaci skinheadskho hnutí za těch 10 let po revoluci - v Reflexu vyšel. Napsaný a odevzdaný to je...

Zajímají tě i osudy a zákony socek, bezdomovců, ztroskotanců a outsiderů, nebo jen těch „silných a tvrdých“ pozérů a křiklounů?

Zajímají, pokud jsou zajímavé... Což však bývají málokdy... Většinou jsou zcela stereotypní.

Jaká další temata tě přitahují? A jak nacházíš další náměty? Nabízí ti je život, anebo je uměle vytváříš, aby sis tím udržel určitou žurnalistickou image?

Témata mi většinou nabízí šéfredaktor... Pokus o vtip! Ve skutečnosti samozřejmě volba, výběr, nalezení tématu je to nejtěžší a já mám pro Reflex prakticky po celé republice vybudovanou síť informátorů. Kdybych volbou tematu nějak dbal o image, tak by to svědčilo o jisté osobnostní nestabilitě - jako „Doležalovo téma“ veřejnost za těch jedenáct let, co píšu, vidí snad osm nebo deset oblastí. Marihuana. Skini. Romové. Střelné zbraně. Pitbuli. Indie. Buddhismus… Snažím se spíš být zrcadlem aktuální reality, než že bych si budoval něco jako image… Tyhle oblasti spolu souvisí jenom tak, že jimi určitou dobu společnost ne snad žila, ale zajímala se o ně.

Nakolik ale tebe zajímá, co zajímá tzv. společnost?

Myslíš čím žiju já, anebo to, o čem píšu?

Dejme tomu, že obojí…

To první: NULA. To druhé: 130. Procent.

Oslovuje tebe osobně nějaká další forma kultury?

Kromě fotek? Kniha je podle mě už mrtvý medium a myslím si, že teď začíná klíčovou - a velmi brzo naprosto klíčovou - roli hrát síť. Web. Těžko říct, co je to kultura nebo umění, ale pracovně se shodněme, že je to předávání existenciálně závažných komuniké. A já se domnívám, že hodně z toho půjde přes síť. Tuším to tam, tuším to ve webu, tuším to v úplně novejch mediích jako jsou html art a Flash.. A hypertexty. To je web, kterej máš sestavenej z odkazů na další weby a ty na opět další weby, takže ty si v podsatě děláš už strukturu sdělení postmoderním způsobem, ze sdělení dalších, jiných. Vidím to jednak tam a z těch klasických uměleckých displin mě zajímá a baví fotka. Fotím, občas se jdu podívat na nějakou výstavu. Ale taky nevím jestli to přežije…

A co tvůj zájem o tetuáž, piercing, branding (vypalování jizev) a další formy zdobení těla? I to je určitá forma kultury a umění… Jaký v tom vidíš smysl?

Původ a smysl je překonání strachu z bolesti... To snad nemusím nijak vysvětlovat, smysl překonání strachu z bolesti je v tom, že jej překonáš a jako razítko, úřední potvrzení, máš jizvu...

Kam myslíš, že v téhle „zkoužce odvahy“ může člověk až dojít?

V mém konkrétním případě by to mělo celý dopadnout tak, že - pokud nepřestanu kouřit tabák - až dostanu rakovinu plic, jakožto zákonitý následek tabakismu, nebudu otravovat doktory, ale dám si zlatou…

Ve známost vešel i tvůj experiment s kamerama, umístěnýma přes internet doma?

To bylo celkem seriozní studium nové dimenze, kterou jsem o těch 15, 20 let prošvih, protože jsem starej. Umožnilo mi to nahlídnout někam, kam dneska s naprostou samozřejmostí nahlížejí 12, 15tiletý děti a kam bych se bez tý kamery nikdy nepodíval. Takže jsme měli měsíc doma kameru a přes ní se k nám přišlo podívat přes 30 000 lidí, ale zároveň já jsem se já skrz přítomnost tý kamery podíval do cyberprostru, kam bych jinak ty okna prostě nenašel vzhledem k pokročilé senilitě. Když mi bylo 15 let, žádné počítače v mém dosahu nebyly. Když jsem v roce 1985 nastoupil na katedru psychologie, byl tam počítač, kterej uměl míň než umí dnes mobilní telefon a byl velkej jak dvě skříně. A dneska ty 12,15letý kluci mají v polovině případů doma připojený PC 128 mega RAM takže je to pro ně naprosto normální, přirozenou součástí reality. Oni se v tom orientujou a do toho spejsu se dívaj asi tak, jako my se dívali do šumavských hvozdů. Ano, je to zajímavý, zábavný, a naprosto normální. Ale pro naši generaci je ten internet přece jen pořád cizí věc a od tý doby, co jsem měl kameru doma mám internetový noviny, zkouším hackovat, píšu si weby a tím jsem trošku osral stárnutí. jxd@volny.cz je moje adresa a http://www.koukat.cz/ je moje doména.

Proč jsi tedy vyrazil na Východ, když jsi tam mohl putovat přímo z bytu přes síť?

Protože tam jsou Himaláje.

Důvod byla tedy turistika?

To ne. Himaláje to je... Já nenacházím vhodný slova, abych vyjádřil, co to jsou Himaláje. Co člověk cítí, když je vidí. Tam vidíme absolutní limitovanost našeho biologického druhu a tedy i svého života. Ty hory jsou moc velký, tak velký, že to hýbe s něčím důležitým uvnitř člověka. Ty moje knížky, který jsou obecně chápaný jako že jsou z Východu, jsou spíš o mý krizi středního věku, kterou jsem si tam jel vyřešit.

Takže směr jsi nezvolil kvůli mystice těch míst, případně módní východní filozofii?

Já jsem sice věřící, nebo jak to nazvat, a dokonce se i hlásím k jedný asijský sektě, ale ta v těch místech vůbec není, já byl jinde. Byl jsem tam, protože tam jsou hodně vysoký hory a hodně levnej hašiš. Takže to jsou podle mého soudu docela základní věci, který člověk na řešení existenciálních krizí potřebuje. Samotu, hory a THC.

A vyřešil sis je tam?

Vyřešil? Na něco jsem přišel.... Vrátil jsem se jinej…

Přišel jsi na něco, co lze aplikovat i v našich středoevropských podmínkách?

Já jsem si tam byl hledat trajektorii pro další bytí člověka, kterej se narodil ve střední Evropě. Měl jsem myšlenky, že zůstanu někde v horách a na všechno se vyseru, ale to jsem zkoušel jak v Himalájích, tak v Krkonoších. Ale jinak jsem tam nehledal nic tamního, tam jsem hledal něco uvnitř sebe…

Našel?

No vrátil jsem se jinej, naučil jsem se to nehledat. Ano! Tam jsem se naučil TO NEHLEDAT!

Práce, kterou děláš, tě baví a přináší pocit uspokojení?

Velmi, velmi často se mi stává, že si ráno říkám, že jsem se neměl probudit, protože všechno už bylo. Těch 11 let, co píšu do Reflexu, to bylo takový turbo, že se cítím velmi vyžile, velmi unaveně a nemyslím si už, že by mě v životě čekalo ještě něco až zas tak nového, příjemného. Možná nějaký nepříjemný blbý umírání, to jo, ale ta dychtivost a nadšená očekávání jsou holt v prdeli.

To souvisí nepochybně s životními zkušenostmi…

Jo, to jo, ale vidím na svých vrstevnících, třeba spolužácích, kteří žili tím "spořádaným životem", že jsou výrazně méně opotřebovaný a opravdu jim nezávidim. Stává se občas, že přistihnu při náznacích závisti některé z nich. Ale já si nestěžuju, neříkám že jsem třeba měl místo toho, abych psal o tom, že je potřeba zlegalizovat marihuanu, si jít sednout někam do ordinace, dělat obvodního psychologa a být dneska podstatně méně opotřebovanej. Ne, neměnil bych, jsem rád že jsem žil, jak jsem žil, ale jsem tím poznamenanej.

Nakolik je pro tebe důležité, že píšeš zrovna do Reflexu?

Je to klíčový, protože považuju Ref.lex za jediný český společenský týdeník, který není pro pitomce, ale pro lidi s mozkem. Dovedeš si představit nějaký můj článek ve Spy? Já si to ani představovat nechci - koneckonců, ve fabrice už jsem byl jako student na brigádě, takže radši běžící pás než Spy nebo Ring…

A proč vůbec psaní do novin?

Je to podle mého nejčistší způsob, jak zasahovat do věcí veřejných a nemuset při tom lézt do prdele partajnímu šéfovi.

Pomohlo ti tvé vzdělání - sociálního psychologa - nějak při tom, co děláš, čím se zabýváš jakožto novinář?

Jednoznačně ano. Většina mých článků je psaná podle metodologie, kterou jsem si osvojil na katedře - jenom jsou maximálně zpopularizované.

Bereš to jako práci?

U mě je to trošku problém, protože ono to lehce souvisí s tím mým náboženským vyznáním. Já nedělám věci jenom pro peníze. Snad nikdy jsem nedělal zakázku o který bych si myslel, že je to kravina, ale udělal ji proto, že je zaplacená. Takže oddělovat tu práci a život v mém případě, anebo v případě jakýhokoli stoupence hnutí čchan, je divný. Svými skutky si stavíme cestu k probuzení. Jsme to, co děláme. Takže to klasické dělení na práci a volný čas mě v podstatně není přiliš jasný.

Jak jsi se k téhle životní filozofii dostal?

Přes učitele. V šestnácti letech mi jindřichohradecký podiván, sochař a malíř Vladimír Holub - můj první učitel - půjčil knihu O tau a ctnosti od Lao ć. A už to bylo... Cesta, po níž lze kráčet, není věčná cesta, jména, která lze vyslovit, nejsou věčná jména..

Myslíš si, že jsi kontroverzní osobou, v podstatě nepřijatelnou pro současný establishment? Byť jsi vcelku renomovaný žurnalista, publikující v jednom z významném společenském listu?

Ne, myslím si, že to donekonečna v mediích omýlané slovo "kontrovezní" naprosto ztratilo obsah. Čím jsem kontroverzní?

Tím, že obhajuješ kontroverzní temata!

Která? Třeba trávu? Tu tady kouří - vědecky prokázáno!!! - minimálně sto šedesát tisíc lidí. Pokud jsem kvůli trávě kontroverzní, tak jen proto, že se s ní neschovávám za bukem ani jinou dřevinou…

Tak pardon… Vedeš si nějakou evidenci, archiv svých článků? To bylo asi popsaného papíru…

Napsal jsem určitě víc než dvacet mega autorského plain textu, to vím přesně, protože můj první notebook měl dvacet mega hard a já ho popsal někdy v roce 1997. Co následovalo, už není tak přehledně dohledatelné, protože jsem začal používat StarOffice, který v plain textu ukládá tak, že soubor není kompatibilní, ergo exportuji do HTML. Odhadnu to na čtyřicet, padesát mega celkem. A protože píšu na počítači, nepadl na mé autorské psaní ani jeden vánoční stromeček… Ta představa je skutečně povšechná…

Mohl bys na závěr říct něco moudrého, čím bychom ukončili tento rozhovor?

Jo, ale tohle moudro nebude moje, já na moudra nemám bohužel jaksi hlavu. Ale tuhle básničku, kterou napsal můj učitel Su-Bong, jsem přeložil a zní:

Cesta nemá bránu z pravdy
Slovem nenakreslíš barvy
Křišťálové zrcadlo nemá jako nejako
Soucit láska pochopení pro tebe či pro mne není
Bránou nebránou když projdeš do země Ne-ano dojdeš
Začíná jaro
Tráva roste


bibliografie:

Marihuana (Kumul Press) Praha 1993
Strach (Pokorný) Praha 1994
Marihuana (jiná kniha než ta z roku 1993, 90% nového textu) (Votobia) Olomouc 1997
Kláštěr (Votobia) Olomouc 1997
Zkouřená země (Votobia) Olomouc 1997
Jak se berou drogy (Formát) Praha 1998
Bezbolestná kastrace (Formát) Praha 1998
Marihuana 2000 (Baronet) Praha 2000
Louny, duben 2001      
zavřít