Legenda a průkopníci československé psychedelické scény The Primitives Group zazářili v roce 1968 na hvězdy české pop music nepřehlédnutelným plamenem. Sovětská vojska...
Zobraz všechna CD...
březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_rozhovory.png

Magor o svém festivalu v Prostředním Vydří...

 
"UNDERGROUND JE VELKÁ RODINA…"

říká Magor o svém festivalu v Prostředním Vydří


"... Ale již jen to, že se stýká s takovou společností, je dostatečným důvodem k tomu, aby mu byl nepodmíněný trest udělen!"
...ze závěrečné řeči soudce při procesu s I. Jirousem a spol. o obviněném J. Daníčkovi
Magorův zápisník, str. 568


I letošní léto se na nás valily ze všech stran pozvánky na hudební festivaly v nebývalém množství. Je třeba současně ale konstatovat, že mnohé z nich se podobají jako vejce vejci: mamutí pódia, barevné reklamy, vysoké vstupné, zamindrákovaná ochranka, víceméně stejná směsice kapel, zaplňujících naše malé hudební hnojiště po celý rok a touha po masové návštěvnosti.

Bez zájmu médií, bez jakékoliv propagace, bez sponzorů a pořadatelského aparátu, ve stodole statku vsi, do které nevedou koleje a autobus jezdí dvakrát denně, se přitom pravidelně koná dvoudenní hudební festival, který si na nezájem posluchačů nestěžuje. Je totiž založen nikoli na kšeftu, ale na radosti. Radosti z hudby, ze setkávání, z přátelské atmosféry, z pospolitosti. Možná ani proto není příliš důležitý výčet skupin, které na něm vystupují, ačkoli to nejsou žádná ořezávátka. Snad by se dalo říci, že jsou různých žánrů, ale spojuje je stejná myšlenka, myšlenka vnímavosti, vstřícnosti a autencity. Navíc vzhledem k domácímu prostředí, je festival naplněný vzájemnou komunikací a bezprostředním kontaktem hudebníka a posluchače, kteří jsou si rovni.

I tento festival má v pozadí "svého" muže. Je jím Ivan Jirous, básník a spisovatel, známý spíše pod poměrně výstižnou přezdívkou Magor. Nepřehlédnutelný solitér zanechal v české kultuře v dobách totalitního Biafry ducha svébytnou stopu, které si dnes už všimli i ti, kteří se celou dobu tvářili, že Magor neexistuje. Přesto v obrozenecké činnosti tento pitbull českéhu undergroundu pokračuje i nadále a na své usedlosti v Prostředním Vydří pořádá pro své mladé i staré přátele hudební festival. Zdá se, že ho nedokáže zastavit nic, co by bylo z tohoto světa.

Pojďme nahlédnout do zákulisí tohoto vyjímečného festivalu (letos proběhl ve dnech 7.- 9. července 2000):

Považuješ svůj festival za stejně regulérní, jako se odehrávají na nejrůznějších místech ČR?

To mohu těžko posoudit, protože na ně moc nejezdím, první, na který pojedu, bude v Bojanovicích (1)….eh, pořád se mi to plete, chtěl jsem říci v Boskovicích, kde mám něco číst. Jedinou vyjímkou, ale to nebyl ani tak festival, byť tam hrály naše nejlepší kapely, bylo setkání u příležitosti Kocourových padesátin a deseti let firmy Globus, které jsem moderoval. Ale z tvé otázky cítím, že bys chtěl slyšet, jak se náš festival liší od ostatních. Naprosto zásadně v tom, že je to jediný festival v Čechách, kde se nevybírá vstupné a kde všechny kapely hrají zadarmo, tedy jen za benzín na dopravu a každý muzikant dostane stovku na den. Na zaplacení kapel, zvukaře, elektřiny atd. se vydělává jen prodejem piva, kterého se letos vytočilo 68 sudů a kdyby nezačalo v sobotu pršet, vytočilo by se jistě všech 100, co jsme jich měli. Na jednom máme asi 5 korun, tak si každý může všechno spočítat.

A jak jsi spokojený s návštěvou. Vzhledem k tomu, že nevisel ani jeden plakát, musel jsi spoléhat zřejmě na to, že u Boha máš očko.

S návštěvností jsme spokojeni, vloni bylo sice víc lidí, letos to odhaduju na 1 500 návštěvníků, ale zase bylo míň kapel, 17, vloni bylo přes 30, což už není možné zvládnout. Respektive je to možné za předpokladu, že budeš vyžadovat po kapelách, aby hrály 25 minut a že tahle skladba je poslední, apod., což samozřejmě muzikantům na výkonu a invenci nepřidá. Tentokrát to bylo tak, že kapela prostě přehrála svůj repertoár, takže to po hudební stránce bylo lepší, klidnější. A k těm plakátům: není pravda, že navisel jediný plakát, protože v Dačicích v hospodě Pod věží visel jeden už od středy, v pátek, sice v den festivalu, ale brzo ráno, visel jeden plakát v Praze v hospodě U zpěváčků, dále jeden visel v Jihlavě, jeden v Humpolci, dva v Přešti a dva v Telči.

Tak za tuhle nepřesnost se omlouvám…

Což je samozřejmě sranda, ale jde o to, že jsem spoléhal na tradici, na ústní přenos, kdyby totiž plakáty byly ukazuje se, že by tam bylo tolik lidí, že by se tam stejně nevešli. Jenomže to je vždycky vabank, protože nemuseli taky přijet vůbec. Mně bylo mdlo ještě v pátek v půl třetí odpoledne, kdy tam bylo kromě realizačního týmu (což obnáší v našem případě tak pět osob) asi 30 lidí. Už jsem se viděl, jak vypíjíme všechny ty sudy…. na každého vycházely tři... ale co by se dalo dělat. Kupodivu jsem si dělal i plány do budoucna, což jinak nedělám: přemýšlel jsem, kde se pověsím. A najednou kolem 17, 18 hodiny začaly jezdit auto za autem, davy lidí přijížděly stopem a bylo to zachráněné.

Jak si to vysvětluješ? Jsou festivaly, které se inzerujou neustále, jsou zaštítěné mediálně a sponzorama a "hvězdama", přitom nikoho nezajímají a kolabují. A u tebe lidi byli, bavili se a ještě přijedou takovou dálku a do takové prdele, kde není ani vlak, ani autobus.

Jednak neurážej Prostřední Vydří, to není žádná prdel, ale vesnice, kterou znají dnes i v Americe a má 17 čísel popisných a jednak ti tedy řeknu svůj názor: já byl vloni v Trutnově a letos už tam nepojedu. Takový festival se všeobecně vyznačuje tím, že má několik desítek, možná stovek pořadatelů, kteří ochmatávají lidi, jestli si náhodou nenesou flašku, je vysoké vstupné a už tam není to, co bývalo, že kapely vzadu za podiem pokecaly u stolu a bavily se, ale teď kapela odehraje svých 20 minut, dostane peníze, o které se musí pohádat a odjíždí. Není už to setkání spřízněných duší, ale fabrika na výrobu bigbítu. Jedna kapela za druhou, zvukaři, kteří na všechno spěchají, není klid, tak i muzikanti hrají rychleji, vystoupení stojí za hovno. Zkrátka než to dělat takhle, je lepší nedělat to vůbec. Co se týká konkrétně Trutnova, myslím si, že měl význam v době těsně po totalitě, že se tam lidi setkali, dnes je to téměř odporné, ale ať si každý dělá, co chce. Vždycky jsem tvrdil, že v takzvaném undergroundu nejde především o hudbu, ale hudba je médiem k tomu, aby se setkali lidé spříznění volbou či podobného názoru na svět. Samozřejmě je skvělé, když slyšíme tu hudbu živě, třeba letos bylo u mě fantastické vystoupení DG 307 a myslím, že i Dáša Vokatá zahrála svůj životní koncert, ale i tak je hlavní to, že se vidí staří přátelé a občas prohodí nějaké slovo.

Použil jsi slovo underground, proč ovšem "takzvaný"?

To není ve smyslu, že bych chtěl snižovat jeho hodnotu, ale je to relativní. Slovo underground se zneužívá jako všechna slova, ale mám na mysli ten underground ve starém slova smyslu, tedy utváření společenství lidí, kteří usilují jako o stejný způsob života, o vytváření umění, které není zapojeno do struktury světa establishmentu, ale stojí mimo něj, vytvářejíc si vlastní hodnotový i kulturní svět. Rozdíl proti dobám před Velkým listopadem je v tom, že tenkrát jsme při každém vystoupení mohli čekat - a také se většinou dočkali - ostrý zásah policie, takže neskutečná řada vystoupení vlastně vůbec nebyla realizována. Tentokrát odpadá hrůza z toho, že zase bude nějaký masakr, naše starost o to, jestli vyjdou finance je starostí směšnou ve srovnání s těmi předchozími. A teď se dostávám k tomu hlavnímu na co se asi ptáš: když jsem v roce 1990 nechal budovat ve stodole podium, mnoho přátel mi říkalo "Co blbneš, proč to děláš? Už je svoboda, nebude stodol více potřeba!" A já nevím proč - se svojí vrozenou skromností prohlašuji, že mám pravděpodobně ďábelskou intuici - jsem jim řekl, že se ještě budou divit, jak to budeme potřebovat. A myslím, že tento čas nastal. Sám jsem o tom uvažoval při tomto festivalu a nemyslím si, že se příliš mýlím, když řeknu, že souběžně s tím, jak se politická situace, resp. situace v tzv. špičkách naší politické reprezentace stává stále hnusnější a pro zdravého člověka se zdravým žaludkem, svědomím a smysly nestravitelnější, lidé opět chápou, že jediná svoboda, kterou jim nikdo nemůže dát, je svoboda duchovní a berou znova věci do svých rukou. Zhnuseni tím, co denně čtou v novinách, vidí v televizi a co se dotýká jejich vlastních životů, ohlížejí se po jiném způsobu života, po alternativě, a v tomto případě je vidět, že ten tzv. starý underground nejde přehlédnout. Proto mezi nás jezdí stále více a více lidí, kteří jsou odjinud, kteří nežijí tak divoce, jako třeba my, ale každým rokem nám desítky těchto lidí za festival děkují. Za ohromný zážitek, za něco co nezažili. Nemám nejmenší tendenci nabádat k tomu, jak mají lidé žít, ostatně můj život nesporně není nějakým příkladným, nicméně jakýmsi zvláštním způsobem se zamýšlím nad desítkami lidí z toho strarého undergroundu, neboť vytváříme cosi, co stále ještě - a možná čím dál více - je nabídkou pro ty, kteří nechtějí žít tak, jak žije většina.

A myslíš si, že kapely - a vůbec lidé - z toho starého undegroundu mají stále co říct? Že ta mladší generace by neměla mít své - generačně bližší - ikony?

Tato otázka je směšná vzhledem k tomu, že ji pokládáš ty a odpověď je evidentní, když se podíváš do Akropole na koncert Plastic People. Je tam absolutně narváno, vyprodáno a krom nás, starých kmetů, je tam neuvěřitelné množství mladých lidí, kteří tu hudbu poslouchají a rozumějí jí. Je vyprodaný každý koncert, kdekoli. Stejně tak DG 307. Takže pokud někdo říká, že už to není jako tenkrát, blbě uvažuje, protože tenkrát nám bylo 25, 30 let, dneska je nám 40, 50 a pokud člověk není idiot, tak se nějak vyvíjí a transformuje. Ještě musím se smíchem připomenout Umělou hmotu, to je zvláštní kapela, která se v podstatě duchovně nehnula od data svého založení před snad třiceti lety a ční tady jako takový omšelý balvan v undergroundovém jezeře, hrající prakticky stále totéž, Dino exceluje stále se svými „Brouky“, ale fantastické na tom je, že to je přesto pořád dobré. Je to jako nějaká muzikologicko-semantická záhada. A i ta Umělá hmota oslovuje nové lidi, protože pravděpodobně z tvorby těchto lidí je cítit, že jsou někde jinde než ti komerčáci, kteří, jak víme, každý z nich má jednoho kreténa, který jim sleduje image držky, jak se má šklebit, druhý ho učí pohyby, toho blba, který sám od sebe neumí nic, takže pak je ještě topornější, třetí mu povoluje, co smí říkat do novin a co nesmí, čtvrtý mu to píše atd. Mají kolem sebe spousty kreténů a výsledkem jsou blbě vyřezané neživotné figuríny se stupidními texty a hroznou hudbou. Ale pozor, tohle já neříkám, aby sis nemyslel, že na ně nevražím, mně jsou úplně volní, protože já žiju absolutně v jiném světě a můžu se na ně dívat jenom s útrpností. Kdežto ti lidé z undegroundu za to, co dělají, stále ručí celým svým postojem, byť dnes už ne fyzickou existencí, vedoucí až k uvěznění.

Po těchle slovech se musím zeptat, jak probíhá dramaturgie na tvůj festival, jaká jsou kriteria?

Kriteria nejsou žádná, protože já sám žádná nemám. Vybíráme to s Ládinem Hejlů a Luborem Maťou, máme své kmenové soubory, já třeba Bratry Karamazovi, které jsem uvedl do světa a pořád s nimi udržuji hluboké přátelské vztahy. Jsou kapely, které hrají každý rok, pak jsou kapely, které se samy ucházejí o to, aby si mohly zahrát, my prakticky neodmítáme nikoho a snažíme se každým rokem umožnit hrát kapelám z regionu, z Českomoravské vysočiny, které ještě veřejně příliš nevystoupily, aby si to prubly před davem. Čili je tam jádro zavedených kapel a k tomu vždycky nějaké novinky.

O tomhle festivalu je známo, že nemá ochranku a pořadatelskou službu, ale všechny ožehavé situace řešíš sám osobně a poměrně spolehlivě

Řikáš spolehlivě, pravděpodobně jsi chtěl říct brutálně, v čemž ti zabránila jen tvá přirozená slušnost. Ale prostě když nějakému kreténovi řekneš 18x, že něco nesmí a on evidentně dělá něco, co škodí…. Já se jinak snažím být tolerantní a vůbec…. Byli tam třeba lidé z obecního úřadu z Dačic kteří se divili, jak je fantastické, když někdo o někoho zavadí, hned se mu omluví, ale i tak se tam vyskytne X totálních kreténů, kteří musí pochopit, zač je toho loket a když to nechápou, tak nastoupí práce nohou, nosím gladiátorky. Občas mě nějaký kretén, většinou křesťanský pseudointelektuál, napomíná. To jsou ti, kteří by nebyli schopni zorganizovat ani pečení hostií, nedokážou dát dohromady partu pěti lidí na pečení prasete a mě budou učit organizovat. Okolo takového festivalu je plno věcí, které nemůžeš nikomu vysvětlovat, a ani nemáš důvod něco vysvětlovat. Percentuálně je těch lidí, kteří jsou hovada a kteří škodí, nepatrná část. Ale když někoho natáhnu, je to vidět a všichni to hned rozebírají, přičemž já nemám chuť a ani možnost chodit a vysvětlovat tisícovce lidí proč to bylo. Komu tohle vadí anebo trpí přemírou křesťanského milosrdenství a soucitu, tak mu doporučuju, aby se na svém pozemku pokusil zorganizovat podobný festival a uvidíme, co bude říkat. Se zadostiučiněním velkým, "satisfakcí", jak říká Mick Jagger, jsem přijal to, že Dáša, která tam byla ve čtvrtek sama, a která vždy přijela k hotovému, říkala, že se vůbec nediví, že ty lidi mlátím a dokonce že mi bude říkat, které mám tlouct. Jsou prostě lidi, pro něž jediným argumentem je dobře mířená rána pěstí.

Ostatně tam byla dána každému šance, protože použití mírných donucovacích prostředků předcházelo ještě verbální napomenutí. A to ještě několik stupňů. Takže každý měl možnost ještě se napravit.

Mockrát! A nejvyšším trestem bylo poslouchání nahrávek Jana Nedvěda. Já jsem prohlásil poté, co bratři Nedvědové naplnili Strahovský stadion, že tentokrát definitivně odepisuju český národ jakožto etnikum, kterému stojí za to se věnovat, - protože neznám nic ne stupidnějšího, znám velice stupidní věci, který se mi líbí - budeme-li mluvit o těch písních, tak ty jsou strašidelné a ještě se dívat - troufám si přitvrdit - na bytostně zlou tvář Jana - anebo Františka? - Nedvěda, z něhož přímo čiší něco pro lidské myšlení nebezpečného, takže když jsem říkal, že nejvyšším stupněm trestu u mě na statku je poslouchání jeho písní, tak to byl samozřejmě fór, protože já bych kazetu s jeho dílem nebyl schopen ani pinzetou umístit do magnetofonu, natož aby u mě na statku byly nějaké jeho nahrávky. A vůbec, kdo má tak zrůdný vkus, že by poslouchal bratry Nedvědy, tomu zakazuju vstup na můj pozemek.

Nezdá se ti, že jsi zbytečně agresivní? Aby tě ještě někdo od Nedvědů nepopotahoval…

Já nezkoumám tvar a úroveň duše lidí, kteří Nedvědy poslouchají. Sám dobře víš, že o nás, jako o undergroundu, si toto gró lidí, kteří mají jiné - ne estetiské cítění, ne vkus - ale živočišné potřeby přijímání kultury, tak ti si o nás myslí tak strašné věci, že když k tomu přidám ještě svoje názory na Nedvěda myslím, že se to řádově nijak nezmění.

Jaký máš pocit, když se na festivalu objeví staří přátelé, pamětníci zakázaných koncertů, pro které to není jen chvilková zábava, ale celoživotní dřina?

Příjemný je slabý výraz. Nemám důvod zastírat, že při vítání se s těmito lidmi jsem až dojat, protože je to společnství, s nímž jsme prožili cosi, co nás stmelilo víc, než příbuzenské vazby. Tahle rozptýlená undergroundová rodina je schopna pro sebe udělat daleko víc, než udělají lidé spjati pokrevně. Nevím s čím je to srovnatelné, asi jako když se sjíždí zdaleka rodina, ale ne taková ta zpruzená, které se první stará, kam zmizely sloupkové hodiny po dědečkovi, ale rodina, kterou vidíš bytostně rád, s níž sdílíš stejný hodnotový systém a s níž si máš co říct.

Myslíš, že tlak Státní bezpečnosti byl určitým kvalitativním sítem, přes které se dostali a vydrželi jen opravdu ti potřební?

To je samozřejmé, protože jistě znáš ten výraz "Slabý kusy odpadaj" a slabé kusy skutečně odpadaly. Ale je to těžká otázka. To by ses mě musel zeptat, zda pro mě bylo pozitivní, že jsem byl 8,5 roku v kriminále. Ale najdeš i tu lepší stránku: po celou tu dobu jsem se nedotkl alkoholu a možná proto jsem ještě naživu. Dále jsem například napsal ve Valdicích Magorovy labutí písně, a dnes jsou považovány za jednu z nejlepších sbírek, která tady byla po roce 1945 napsána - to cituju pražské autority - a jsou i blbci, kteří mi to závidí. Tak se jich ptám, zda by to byli oni ochotni absolvovat. Je strašný omyl domnívat se, že něco je v životě zadarmo, platí se absolutně za všechno. Je zcela nesporné, že tento tlak StB a atmosféra, kterou tady zavedli a jíž dusili v zárodku každý pokus o svobodný kulturní projev, vydestiloval třeba z Plastiků tu fantastickou hudbu. To je to dobré. Ale teď to špatné: cesta dlážděná mrtvolami talentů lidí, kteří neměli tak velikou sílu, buldočí vytrvalost, jako tito muzikanti a kteří vlastně ani kapelu nezaložili, protože nebyli schopni, ochotni, snášet tu perzekuci, ústrky a otrávenou, jedovatou atmosféru. Ale to už nikdo nezjistí. Já jsem si koupil v antikvariátu verše Marie Pujmanové z roku 1944, které jsou fantastické, ona je naprosto svrchovaná básnířka. A co potom psala po roce 1948? Čili i kdyby komunisti zničili jen tento jeden talent, tak by měli být navždy prokleti. Domnívám se ale, že underground automaticky vzniká v každé rozvinuté komerční společnosti (viz. Amerika, kde underground také existoval, přesto, že tam nebyl totalitní systém), takže si nemyslím, že bychom měli komunistům přikládat zásluhy za nějakou péči o fungování undergroundu. Ale hlavně jsou to všechno řeči, kdyby… Underground existuje a bude-li nám vládnout současná politická garnitura v čele s Klausem a Zemanem, doufám pevně, že bude i mohutnět.

Je proto příznačné, že koncerty i v roce 2000 probíhají opět ve stodole, jak jsi kdysi napsal, v tom "nejkrásnějším undergroundovém koncertním sále"?

Symboliku v tom samozřejmě nevidím, protože těch 1 500 lidí, co u mě bylo, by se mi těžko vešlo do kuchyně, takže to muselo být ve stodole. Netřeba hledat symboliku zcela ve všem.

Děkuju za rozhovor.

Nech si kecy a objednej paňáka….

P.S. Letošní fastival u Magora byl věnován Jaroslavu Kukalovi, nezapomenutelné postavě undegroundové komunity, který 14.3.1990 tragicky zahynul při autonehodě.

(1) v Bojanovicích se v únoru 1976 konal festival, který se stal záminkou pro proces s celým českým undergroundem
zavřít