Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
Říjen 2003
Zdálo by se, že od července mlčíme, ale o to víc jsme pracovali... V této době by se mohly na pultech alespoň některých obchodů objevit naše tři zbrusu nové tituly, které vyšly v průběhu září 2003. Jedná se mostecké Bez Peří (nové CD "Noční vidění") a debuty ústeckých Schwarze Aussig a až z Brna jsme do vašich přehrávačů poslali úžasnou poému Erika Friče, zhudebněnou brněnskými alternativci Čvachtavý Lachtan. Erik ji sám čte a to spojení je prostě úžasné! Ale nechvalme zajíce v pytli, jenom upozornění, že cena v obchodě by neměla přesáhnout 300,- Kč. Mimo naši dobírkovou "službu" jsou naše (všechny) tituly v distribuční síti Black Pointu a Indies, a buduji i "síť" "vlastních" obchodů, kterou hodlám stále rozšiřovat a kde bude k dispozici také veškerý sortiment našeho vydavatelství - momentálně je to např. obchod s knihami Aurora v Opletalově ulici nebo Bazar CD v Krakovské, obojí samozřejmě v Praze, tam by měli mít tyto CD i levnější. Nejlevnější je samozřejmě budete mít ode mě, proto pište, objednávejte a chvalte přímo na naší adresu (guerilla records, Na Foukalce 603, 440 01 Louny, e-mail: info@guerilla.cz).
Do Vánoc bychom chtěli vydat ještě dva tituly (z toho jedno dvojčátko) - kompletní repertoár legendy českého podzemí ze sedmdesátých let, kapely Umělá Hmota II. (doplněnou o bonus CD v podobě kompletního vystoupení na bojanovickém festivalu druhé kultury z 21.2.1976, Magorovo sleevnote a obsáhlou fotodokumentaci) - vydání bude v prosinci spojeno s křtem CD v pražském Vagonu původní sestavou v rámci večera "30 let Umělé hmoty" - a novou nahrávku stále lepších a lepších a lepších BBP. Jedenáctičlenný pražský undergroundový soubor BBP natočil ve studiu "3-Bees" svou téměř půlhodinovou kompozici "Valetolman" pro stejnojmenné CD, kde se mimo této rozsáhlé skladby objeví i několik bonusových písní. CD http://bbp.vrana.cz bude obsahovat, stejně jako loňský titul BBP "...a v očích stíny noci", také počítačovou část pro PC i Mac. Tento projekt by se dal označit jako jakési navázání na přetrženou nit PPU a jejich "Pašijových her velikonočních" či klímovského pásma "Jak bude po smrti". CD "Valetolman" je suitou, velebící až do horoucích pekel tento podivně báječný medikament. Podrobnosti a tři ukázky ve formátu mp3, jakož i foto z natáčení CD ve studiu jsou k vidění i poslechu na http://bbp.vrana.cz Nové CD tohoto malého podzemního orchestru vyjde koncem roku a to jako společný počin nakladatelství RAT a Guerilla Records. A tím budeme pro letošek končit. Ještě jsme koketovali s novinkou mystických, tajemných a šílených Do Shaska!, ale "ještě jsme se nedohodli" (a taky trochu nemáme peníze)...
Na úplný závěr se mrkněte do "obchodu" na slevy a akční nabídky.
Toť vše!
Červenec 2003
Nejdřív k minulým slibům: tak u Magora jsme si připadali jak na punkovém festivalu, anžto se to tam jen pankerama jen hemžilo. A jejich velkými psy, to dá rozum. Dredaři zase celou noc mlátili na návsi do svých bubínků, aby ve dne mohli spát. K Magorovi do kuchyně se nemohlo, protože tam hnízdily vlaštovky, tak aby neopustily mladé. Ale pivo bylo celou dobu studené, krev (tuším) netekla a Erik srdnatě uváděl kapely - z nichž nejlepší bylo Špinavý nádobí - ve dne i v noci.
Všechny tři nahrávky, které mohou obohatit vaši časně podzimní kolekci, jsou zmasterované a již se čeká jen na výtvarníky, aby dokončili své výtvarné procesy a dali mi do mých nenasytných pařátů makety obalů k posledním korekturám. A pak - jako už tolikrát - děj se vůle Boží a neviditelné ruky trhu.
Takže se můžete začátkem září očekávat Bez Peří, na CD bude 16 skladeb, takže řádná porce hudby a z podobně nočního vidění světa jim budou sekundovat Schwarze Aussig. Není divu, že leadři obou souborů uvádějí mezi svými oblíbenci Porno For Pyros, Toma Waitse, Bjork, The Cure či New Order (dkp, Bez Peří) a Ultra Vivid Scene, The Boo Radleys, Slowdive, Coctau Twins, Loadine, Jacquese Brela nebo House Of Love (Míla, Schwarze Aussig). A bubeník, který bubnuje v obou kapelách současně? Má rád The Cure, Beck, Placebo, Garbage, P.J. Harvey, Siouxsie And The Bahnsees... Co ještě dodat?
Třetím titulem z podzimní kolekce je spojení básníka Jaroslava Erika Friče s brněnskou alternativní skupinou Čvachtavý Lachtan ) s názvem Jsi Orkneyské Víno, téměř hodinová, velmi sugestivní nahrávka. Namísto mých hloupých řečí výňatek z chytrého rozhovoru z časopisu Miš Maš Gazeta č. 2, květen 2002. Čtěte až do konce, tam vás čeká informace o naší Zimní Kolekci 2003. A teď už slíbený rozhovor (podstatně zkrácený, celý ho najdete na www.vetusvia.cz):
Rozhovor J. E. Friče s Radimem Šašinkou
(Brno, Skleněná louka, 7. 2. 2002)
Co to znamená Orkneyské víno? Na zmíněných ostrovech víno tuším neroste... Je to symbol, například něčeho nedosažitelného, nemožného, a právě proto cenného? Tedy kromě toho, že jde o zvukomalebné dvousloví...
J. E. F.: Je to nejspíš metafora. Něco, co se v hlavě vynoří ne příliš uvědoměle, slovní vyjádření pocitu, jeho přibližnosti, podvědomý výraz pro cosi nedosažitelného, jako když Virginie Woolfová píše novelu K majáku, ke kterému ji žene touha, ale kam se nikdy nedostane. Ovšem Orkneye jsou také místem, kam jsem se při svém někdejším putování Skotskem už nedostala, pro nadcházející zimu, v jednom svetru a zchátralém šusťáku to prostě nebylo. Orkneye a víno, sever a jih, něco nemožného, nepravděpodobného. K poezii to patří. Ovšem poéma Orkneyské víno se obrací také hodně k Ostravě, kde jsem vyrostl a s níž jsem spjat nerozpojitelným poutem dětství, něčím co právě pro poezii má význam zásadní, jakože poezie je touhou po novém a novém dětství, nevinnosti, neporušené opravdovosti, po něčem, čemu můžeme říkat také - Ráj.
Spojením tvojí básně s hudbou dochází bezesporu k určitému posunu, ať už v kvalitě nebo průraznosti a sdělnosti vzniknuvšího celku. Jak vidíš toto spojení ty sám, neposunuje hudba tvou báseň i významově? Jak jsi spokojen s finální podobou tohoto projektu?
Je to pro mne zážitek úžasný, nesrovnatelný, předem jsem se na něj nijak nepřipravoval, padl jsem do této hudební zkušenosti a kontextu bez předem utvořené představy. Je to v mých očích ohromná zásluha muzikantů, kteří můj text mlčky a intenzivně nassáli, rozsvítili jej mocí své hudby, ostrých a jasných tónů, různých rytmů, gradací i pokorných ztišení.. Ten text vlastně ještě není ani definitivní, nejsem ještě se všemi verši hotov, ale to hudební souznění vytváří definitivu novou, živou, vždy jaksi úplnou, bez ohledu na odchylky textu. Ani vydat se mi tu báseň nechce - myslím, že takto je reálnější, silnější. Spokojenost z mého pohledu je naprostá, zkušenost nedocenitelná a muzikantům nepřestanu být za ni vděčný.
V českém prostředí mají podobná spojení hudby a slova určitou tradici. Ať už jde např. o Kainarovy a Hrabětovy verše a hudbu ETC.…, a podobné projekty, nebo o rozsáhlé kompozice Plastic People a DG 307, které jsou tomu vašemu asi nejbližší…Cítíš tady nějakou spojitost, případně ovlivnění alespoň tou základní myšlenkou?
Z toho, cos jmenoval asi mám nejblíž k Pavlu Zajíčkovi a DG 307, ač moje pojetí se spíše vrací k bebopovým rifům padesátých a šedesátých let, bezprostřednímu klubovému čtení amerických beatniků, bez estetizujících montáží, koncepcí, profesionálního tréninku, jde mi spíše o čistou expresi, znovuvytvoření básně, znovurozsvícení jejího původního smyslu, její reality, nejsou to čtené básně, daleko více cítím potřebu chrlení slov, rytmického bušení ostrých, hraničních výpovědí, provokující drsnosti a syrovosti, nostalgie s popraškem krásy a vyššího srozumění. Ale je také pravda, že loňská vystoupení Pavla Z. s muzikanty okruhu DG 307 - v době, kdy jsme vydali jeho knížku Zvuky sirén a zvonů - NÉNIE -, mě velmi povzbudila...
Co tě svedlo dohromady s hudebníky Čvachtavého Lachtana, kteří jsou o generaci mladší a jak k realizaci projektu vůbec došlo?
Muzikanti z Čvachtavého lachtana čas od času hrávají na našich redakčních akcích, a když jsem byl před časem vyzván nakladatelstvím Větrné mlýny, abych se zúčastnil jejich červencového Měsíce autorského čtení, nechtěl jsem odmítnout, ač jsem neměl vlastně nic, co bych mohl a chtěl číst, jen nedokončenou inkriminovanou poému, a tak když jsme po jakési redakční středě seděli už v pozdních hodinách v jakémsi lokále, postěžoval jsem si Tomáši Vtípilovi, že bych měl někde číst, ale vlastně nevím co, ani jak, že jaksi necítím tu potřebu, a že to navíc není hotové, a tak mě najednou napadlo říct: kdyby tak k tomu byla nějaká hudba, kdybych četl třeba s nějakou kapelou, to by pak mohlo být zajímavější. Tomáše to zaujalo a řekl, abych jim tedy ten text přinesl, což jsem učinil, a oni pak na tom několik týdnů pracovali a vymýšleli, až jednoho dne jsme zkusili v jejich zkušebně společně první zpěv, pak další, až jsme to nakonec dotáhli k prvnímu vystoupení - koncem loňského července - v brněnském HaDivadle.
Ještě k uspořádání básně. Je to takový volný tok, který podle mého postrádá výraznější pravidelnost. V podstatě jediná jeho pravidelnost je občas se opakující fráze s Orkneyským vínem...
Básně, za kterýma stojím a které už považuju za hotové, jsou ve dvou mých sbírkách - vydaných v letech 93 a 98 - a v každé z nich je 12 většinou delších básní. V projektu s Orkneyským vínem jsem začal původně několik paralelních básní, ale uvědomil jsem si, že je to vlastně pásmo, báseň jediná, kde věci korespondují navzájem, a že je to v podstatě takový chrlení, kde se taky prolíná spousta paralelních postav. Nejsou tam rozpoznatelný, nicméně byly impulsem mých oslovení. Ta invokace byla rozhodující. Takže je to v podstatě takový soubor sedmi básní, kterýma se ale táhne myšlenka nebo základní motiv - kontrapunkt. Nejdříve byla napsaná první část a potom sedmá, tedy začátek a konec, a kdyby někdo hodnotil literárně-kriticky verše uvnitř, usoudil by, že tyto části jsou podstatně slabší. Tak bych to asi viděl a taky říkám, že s tím ještě nejsem hotov. Pro mě je strašně významný právě hudební souznění, navozuje mi lépe důrazy, který tam kluci třeba nasadí, líp se vyjádří gradace. Hudba tedy zase zpětně pomáhá mně.
(předpokládaná) Zimní Kolekce 2003 (listopad 2003 - leden 2004):
BBP - Valetolman (30 minutová suita a několik nových skladeb)
Umělá Hmota - Sklep 1976 (legendární nahrávka legendární kapely z legendárních časů, dokonce máme k dispozici originální pásek legendárního zvukaře Robina Hájka, doplněno několika bonusy z legendárního festivalu na usedlosti legendárního prezidenta Václava Havla)
Do Shaska! - Opium Marsh (opiové marše mystických šamanů, kteří dokáží zastavit čas)
Květen - Červen 2003
A dva měsíce uběhly, ani jsme se nenadáli! Jenom nepatrně jsme si odpočinuli po vydání tří CD v březnu a pokřtili jsme Radost v pondělí 12.5. za účasti kmotra Mirka Waneka (zahráli nám i Už jsme doma) ve Vagonu Praze a Houpací koně v klubu Kuře v hodinkách v pátek 23.5., tam si zakmotřil spisovatel Pavel Brycz, který se s Houpacíma koněma toulal po Žižkově, když svou skvělou (viz recenze) desku točili.
To bylo všechno tak nějak v květnu a v červnu zaskočili do studia Bez Peří (z Mostu), bratrský to soubor Houpacích koní (spojuje je postava basáka a zpěváka Davida a bubeníka Honzy), kteří natočili 90 minut parádní muziky - tak trochu v tom slyším Nicka Cavea a Sisters Of Mercy a Neila Younga a... a kterou producentsky ošetřuje Jan Čechtický Cechtický (Ohm Square, jinak hrál v Colorfactory a taky různě hraje jako DJ a má spoustu dalšich aktivit více méně tanečních), který zřejmě jejich pochmurnou hudbu posune ještě někam dál - zda k temnotě úplné anebo veselosti střídmé, či snad pošle tu loď až někam do tanečních vod, poznáte. Nevím, jak se dohodneme co nechat a co vypustit, už se dokonce nesměle mluví i o dvojalbu... No, ale hodně nesměle...
Aby toho nebylo málo, sesterský soubor Houpacích koní z Ústí nad Labem Schwarze Aussig (spojuje je postava zpěváka a kytaristy Míly a bubeníka Honzy) je ve studiu také, deset českých písní a dva cizojazyčné bonusy jsou již natočeny, a jen tak mezi námi - také to není nejveselejší hudba, i když převládají akustické nástroje. Takový rockový šanson, není to moc hudba na rozjetý večírek, ani na rockový festival, ale spíš hudba pro probdělou noc, "vychutnat" si deprese. Muzikanti sami říkají, že je to takové "krasosmutnění" a nostalgie...
A do třetice jsme zabrousili tentokrát do nejhlubších vod podzemí (kde se ostatně cítíme nelépe) a na září připravujeme zajímavý projekt brněnské kapely Čvachtavý Lachtan, která zhudebnila vynikajícím způsobem neméně zajímavou poému Jsi ornekyské víno brněnského básníka a vůbec fantastického člověka (o jeho aktivitách více na www.vetusvia.cz) Jaroslava Erika Friče, který ji namluvil a narecitoval - nebál bych se v těchto souvislostech použít ono legendární "nakvílel" (sám mi říkal, že ze sebe "trhal kusy masa" - inu, je to básník) - celou tuto lamentaci bych duchovně přirovnal k nahrávce Plastic People "Aj obešel já polí pět", známé jako koncert na počest Ladislava Klímy - ano, tak hluboký dojem na mě nahrávka udělala! Je to více než padesátiminutová lamentace, v které je zároveň naplno radost ze života a současně i zvláštní pokora a obavy ze života, žitého na "ostří nože". Obsazení dvě kytary, housle, klarinet, basa, bicí, tahací harmonika, hlas - vše se proplétá a bublá, jsou místa, kde hudba vytryskne a naplno se ukazují moravské kořeny v dialogu houslí a klarinetem, aby vzápětí hudba ztichla a jen skřípavý hlas "vypravěče", podkreslený monotoními údery rytmiky naléhavě vypovídal o svých hrůzách i láskách.
Souběžně s vydáním CD se chystá v nakladatelství Vetus Via vydání stejnojmenné knížky s celou poémou, můžete od nás mít tedy celý komplet, budete-li mít zájem. Termíny vydání těchto nahrávek jsou na přelomu září/října.
Trochu se nám zpožďuje - a upřímně řečeno letos i vzdaluje - vydání kompletu FPB, inu, nejsou peníze na takovou náročnou práci. Ale nevzdáváme se a na mysli neklesáme. Naopak - už teď jsou dojednány další tři tituly na podzim/zimu 2003, ale o těch až příště. A také vám v příštích Aktualitách řekneme, jak jsme se měli u Magora na festivalu, jak zní smíchaní Bez Peří a Schwarze Aussig a zda jsme s Erikem Fričem všechno orkneyské víno vypili, anebo na vás přece jen trochu zůstalo.
Duben 2003
Tak máme venku tři nové tituly, všechny vyšly 28.3. a v současné době by se mohly již ohřívat na pultech prodejen, doufáme, že alespoň některých. Koncová cena pro distribuci je určena na 329,- Kč, ale nejsme schopni zaručit, že obchodníci tuto částku dodrží. Takže pokud můžete objednávat e-mailem, neváhejte.
Křest Radosti v jejích rodných Teplicích již proběhl za hojné účasti obecenstva 4.4., Houpací koně jejich velký den teprve čeká, a to v Národním domě v Ústí nad Labem ve středu 23.4. Z koncertů, na kterých se ještě organizačně podílíme bych Vás pozval dvakrát do Loun - ve středu 30.4. tam vystoupí Dg 307 a další středu 7.5. Radost, oba koncerty jsou od 21 hodin v klubu Opera (Komenského nám. 876, tel.: 415 658 348), následující čtvrtek je vždy volný den. Radost vystoupí na oficiálním, pražském křtu v klubu Vagon 12.5., kmotry jí budou dělat Už jsme doma a nejveleváženějším kmotrem ze všech bude sám producent CD, pan Miroslav Wanek.
Jinak teď budeme odpočívat, meditovat a nabírat síly na září tohoto roku, kdy by se měla objevit nová CD skupin Bez peří a Schwarzige Aussig, s CD Umělé hmoty to chvíli vypadá že jo, a pak zase že ne, ale není kam spěchat - nechme se tedy překvapit!
A jako přílohu těmto informacím přidáme ještě rozhovor, který vznikl pro potřeby Mladé Fronty Dnes (výňatky byly použity v severočeské příloze MFD dne 3.4., autoři: Jiří Needrle tázající se a Lábus odpovídající):
1. AKU AKU
Nakolik se tehdejší tvorba liší od repertoáru z desky Hodina mezi psem a vlkem? Prolíná se to v některých písních nebo je to úplně něco jiného?
Repertoár, obsažený na CD "Čekání na slunce" je autentickým záznamem tvorby z roku 1988, tedy z doby, kdy se kapela pohybovala v prostředí undergroundu a kdy její písně působily asi nejtemněji a nejdepresivněji, čemuž se vzhledem k atmosféře doby a prostředí koncertů (soukromé akce ve stodolách, vesnických sálech, vždy v ohrožení zásahem policie) nelze ani divit. Ovšem Aku Aku z tohoto kulturního okruhu vždy vybočovali zejména dokonale zvládnutou hrou na nástroje a kompoziční strukturou písní. Navíc vzhledem k amatérským podmínkám, v nichž nahrávka vznikala, má neobyčejně kvalitní zvuk a obsahuje potřebnou dávku syrovosti a nasazení, která leckdy u podobných studiovek chybí. Písně na tomto CD přestala kapela po roce 1989 víceméně hrát a vydala se - zejména textově - jinou cestou, která je zachycená právě na CD "Hodina mezi psem a vlkem". Na mě působí "Hodina…" poněkud "studeně" a až příliš dokonale, zatímco "Čekání na slunce" je právě plné odhodlání a touhy nenechat se umlčet , byť jen pro tu jednu chvíli.
Mají tyhle písničky dnes ještě co říct?
Jak už jsem se zmínil v předchozí odpovědi, Aku Aku hráli především hudbu a to velmi náročnou a komplikovanou hudbu, jejich "protest", případně politické názory byly až v "druhém sledu" jejich tvorby. Kapela, ke které bývají Aku Aku nejčastěji přirovnávání, britští King Crimson, koncertují od šedesátých let dodnes a stále vydávají kvalitní desky. A co se týká textů - skupina jednak zhudebňovala poezii (na tomto CD jsou básně Roberta Desnose a Denise Jallaise) a jednak se ani za 12 let od listopadu 1989 myšlení mnohých lidí příliš nezměnilo a proto skladby jako "Byrokrat", "Stagnace" či "Příběh" zůstaly paradoxním obloukem i nadále aktuálními. Ale tohle album je zároveň svědectvím toho, že i v době, o které hovoří nahrávka, bylo možno produkovat výbornou a originální muziku a pro mě bude velkým zadostiučiněním - satisfakcí, jak říká Mick Jagger - když si i tohle uvědomí lidé typu Petra Jandy (t.č. Olympic), kteří si dodnes myslí, že ten "pravý kumšt" nemohl vznikat za tak partyzánských podmínek, jichž jsme byli my očitými aktéry...
Chystají se k vydání desky nějaké koncerty? Proč ano, proč ne?
Aku Aku se na podiu zřejmě neobjeví, i když bylo mou snahou uspořádat alespoň v Teplicích jedno či dvě vystoupení, necháme se překvapit, i když myslím, že k tomu nakonec nedojde. Osobně bych o to velmi stál, ale samotní hudebníci vlastně ani nevědí, zda by byli schopni (ochotni?) představit repertoár ze starých časů na patřičné úrovni. Ovšem není vyloučeno, že alespoň část Aku Aku se na podzim objeví na klubových podiích s několika hosty a pod jiným názvem, ale to je už jiný příběh...
2. RADOST
Nakolik je to průřez jejich repertoárem a nakolik jde o novinky?
Na tomto, vlastně prvním regulérním studiovém CD po takřka 15 letech aktivního hraní, připravila Radost průřez svým standardním repertoárem. Nakonec se nahrálo 19 roztodivných skládanek, které se vybíraly ze třiceti, možná čtyřiceti písní. Výběr byl svěřen Mirkovi Wanekovi z Už jsme doma a jeho produkčním zkušeným uším.
Jak promluvil do zvuku nahrávky Míra Wanek?
Myslím, že zásadně. Wanek dokázal přesně vystihnout to, čím se Radost odlišuje od všech podobných kapel a zdůraznit její hravost, originalitu a lehkost, s jakou své zvláštní písně "trousí". A naopak - hudebníky, známé svou nechutí ke zkoušení a dodržování hudebních pravidel vůbec dokázal ve studiu vybičovat k naprosto profesionálnímu přístupu a zejména hudebním výkonům! Myslím si, že jen on byl schopen ve studiu dosáhnout takovéhoto řádu a disciplíny, skupina mu naprosto důvěřovala a podřídila se jeho tempu, což ostatně vzhledem k jeho - na české poměry mimořádným - hudebním úspěchům a uměleckému renomé není vůbec nepochopitelné. Navíc všichni jsou dlouholetými přáteli a Mirek přistoupil k této své producentské úloze s plnou zodpovědností a umem, vždyť vlastní míchání a studiové práce trvaly několik měsíců.
3. HOUPACÍ KONĚ
Na poslední desce značně změnili zvuk proti dřívějšku, jak vypadají současné písničky?
Houpací koně při troše štěstí mohli být dnes podstatně známější a úspěšnější kapelou, jejich skladby obstojí i v silné konkurenci, byť nejsou ani primitivní, ani stupidní, právě naopak. Kapela šla do studia - na rozdíl třeba od Radosti - naprosto připravena a písně byly propracovány opravdu do detailů, které vyniknou zejména při pozorném poslechu, např. sborové zpěvy, jemné předivo kytar či podmanivý zvuk kláves, navozující (alespoň pro mě) náladu stěžejních desek The Cure. Ostatně - současný repertoár hovoří spíše o smutku a hořkosti, o osamění a hledání, ale o to je upřímnější a působivější, je poznat, že muzikanti se blíží třicítce... A texty - to je výsostně inteligentní velkoměstská poezie, výhradně v češtině a výhradně z pera kytaristy a zpěváka Jiřího Imlaufa.
Stejně jako u Radosti - je tam znát vliv producenta?
V roli producenta se nahrávání zúčastnil Ondřej Ježek, člen alternativní skupiny OTK, která je u odborné hudební veřejnost velmi vysoko ceněna. Jeho přístup nebyl tak univerzální a umanutý, jako v případě Waneka, ale řekl bych, že dokázal dodat potřebný poměr mezi jistou (vnitřní) tvrdostí a nasazením vůči (vnější) křehkosti a citlivosti, což je možná právě ta rovnováha, která na předchozích nahrávkách Houpacím koním chyběla. A jeho zásluhou je i krystalicky čistý zvuk, který tuto rovnováhu ještě umocňuje a dává vyniknout všem drobným osvěžením, které studio JáMor i muzikantská zkušenost hudebníků umožňovaly. Zdá se, že vzájemné zkušenosti Houpacích koní a jejich producenta se ve studiu dokázaly oboustranně znásobit.
Plus několik obecností:
Jsou to čistá audio CD nebo obsahují i nějaké videoklipy, multimedia, případně nějaká zvláštní úprava bookletu?
Na CD je "jenom" hudba, nebylo v silách mého vydavatelství přiřadit ještě audiovizuální složku. Ovšem za zmínku stojí obaly, všechny tři pocházejí ze stejné dílny teplického grafika a fotografa (a zakládajícího člena legendárních F.P.B.) Petra Kurandy, který dokázal vizuálně přenést atmosféru z desek do grafické podoby a vznikly skutečně důstojné protějšky hudebnímu obsahu. Pro mě obal CD představuje nedílnou složku nahrávky a v tomto případě se to na 100% podařilo.
Jestli můžete doplnit chystané termíny vydání dalších desek severočeských kapel...
V edičním plánu guerilla records se ze severočeských souborů nalézají ještě mostečtí Bez peří, kteří v současné době mají natočený kompletní materiál na CD, tentokrát obohacený o smyčcové nástroje, které jejich písním dodávají zvláštní napětí a umocňují jakousi temnou strunu jejich tvorby. S napětím očekávám i umělecký vklad producenta této desky, Jana Čechtického, který by mohl jejich hudbu vidět zase jinýma očima. Dalším albem by měla být nahrávka "posledních ústeckých melancholiků" Schwarzige Aussig. Není tajemstvím, že obě tyto kapely a Houpací koně jsou personálně navzájem velmi úzce propojeny. Průběžně se pracuje ještě na 2 CD s kompletním repertoárem (včetně remasterovaného alba "Kdo z koho, ten toho") průkopníků českého punku F.P.B. a rozpracovaná je i další nahrávka mystických šamanů s kořeny v Ústeckém kraji, tajú plných Do Shaska! Vzhledem k tomu, že vydávání takovýchto titulů je spíše charitativní osvětou, nežli klasickým podnikáním, nedovolím si závazně hovořit o termínech, ale rozhodně si všechny tyto tituly zaslouží, aby byly vydány. Je na nich totiž obsažena nadčasová a pozoruhodná tvorba, možná méně optimistická a povrchní, než doba vyžaduje, ale o to trvalejší. Neustále hledám mecenáše či finanční podporu, která by umožnila, aby tvorba těchto nahrávek nebyla tak hektická a vysilující. Zasloužily by si to...
Březen 2003
Právě vychází alba Aku Aku (CD Čekání na slunce) a za produkčního dohledu Miroslava Wanka z UJD Radost (CD Mravenci snědli kočku) a konečně také Houpací koně s deskou Písně z bistra, což je hodina pochmurných písní o životě a ztracených láskách.
Ještě na jaro je naplánováno nahrávání aktuálního repertoáru skupiny Umělá hmota a na podzim se na CD objeví legendární nahrávka téhož souboru z roku 1976, kolující po celá desetiletí jako hudební samizdat, obsahující všechny undergroundové hity té doby (Barbara, Z vodovodu alkohol, Brouci, Sluneční muž, Vymykání a další), navíc kopírované přímo z originálního pásu této nahrávky, komentář na CD obstará známý muž pera Jaroslav Riedel. Připravuje se též CD skupiny Čvachtavý lachtan, doprovázející Erika Friče, brněnského básníka a majitele nakladatelství Vetus Via, při autorském čtení jeho poemy Jsi Orkneyské víno, což je velmi pozoruhodná, asi hodinová litanie (osobně bych tento program přirovnal např. ke klímovi Plastiků, pro stejnou naléhavost a srovnatelnou instrumentaci).
Po prázdninách se ještě objeví CD severočeských souborů Bez peří (Most) a Schwarze Aussig (Ústí nad Labem), které svým repertoárem zapadají do produkce Guerilla Records a mohly by oslovit všechny milovníky nekomerční a autentické hudby.
Bez termínu nahrání jsou v edičním plánu pro rok 2003 ještě nahrávky třebíčsko-ostravské kapely opravdu letitého undergroundu Špinavý nádobí (spojená s milým překvapením), nový program ďábelských experimentátorů Do Shaska! a několik dalších jmen z undergroundové (ať již aktivní či archivní) stáje je stále v jednání.
POZVÁNÍ NA TRADIČNÍ UNDERGROUNDOVÝ VEČÍREK: 39. LÁBUS BIRTHDAY
(Motto: Srdce má důvody, které rozum nezná Blaise Pascal)
Čvachtavý lachtan & J.E.Frič (Brno): Jsi orkneyské víno" - zhudebněná poéma mimořádně zajímavé spojení hudby a poezie
Špinavý nádobí (Třebíč): brutal-total underground kytary, bubny, saxofony, klarinety, fujara, violoncello a u mikrofonu Křížák
Old Minka Band (Česká Lípa): smutné písničky temná a smutná zákoutí lidské duše
BBP (podzemí): plastický spirit & esprit undergroundová jedenáctičlenná úderka
Umělá hmota (Praha): legenda pokračuje nesmrtelný Dino a jeho tým opět ve vynikající formě
Plus naši (Chomutov): pěkné rytmy brm brm brm, glo glo glo a tanyny až do rána
uvádí asociální intelektuál Jiří Blackfoot Šerý a Sen noci svatojánské band revival
světla & zvuk Láďa Veselý, Teplice
sobota 29.3.2003 start 19,00 (na sál od 17,00, konec s ranními vlaky) hodin vstup 139,- Kč
kulturák Dobroměřice u Loun (1 000 m od Loun, přímo na návsi!)