březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu...
Zobraz celý blog...
Máte rádi avantgardu, saxofonové orgie, minimalistické plochy a/nebo těžkotonážní bicí? Pak je hudba Siberije z drsného rýmařovského kraje určená přímo vám: instrumentální...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

UMĚLÁ HMOTA - STAREJ GAUNER

01. Fortuna s hlavou Medůzy
02. Starý gauner - přítel stesk
03. Sedmimiliónový čert
04. Uši
05. Náměsíční král
06. Bílý den
07. Šílený věci
08. Horko
09. Černá růže
10. Karavana
11. Zlej sen

 

Legenda českého podzemí navštívila po 14ti letech opět studio a výsledek stojí za to!
V aktuální sestavě a s významnými hosty (Mikoláš Chadima, Pavel Cigánek, Jiří Picek Fryc) natočila album, na kterém se potkávají zcela nové skladby s písněmi staršími a dvěma vzpomínkami na sedmdesátá léta nejtěžšího undergroundu. Navzdory tomu zní CD celistvě i patřičně syrově. Tvář kapely díky Dinovu nezaměnitelnému přednesu zůstala naštěstí zachována, přesto repertoár působí svěže a čerstvě. Podařilo se zachytit Umělou hmotu tak, jak ji známe z koncertů: je to prostě nářez jako když jede vlak: rytmus se valí a žene stále dopředu, v base je cítit tempo pražců a polonahý Dino na pódiu řve jak raněný tur…
Navíc tato CD obsahuje (alespoň pro mě) geniální verš ze života: ani jsem se nenadál/padám držkou na kanál..
Zklamali vás noví Stooges? Tak si kupte novou Umělou hmotu!

Ostatně v EX/Reflexu č. 35 napsal Tom Komárek: Zatímco Plastici mají kšeft v Národním, opravdová legenda undergroundu Umělá hmota vydala nové album Starej gauner. Udržela se magická poetika, syrový zpěv a zdánlivě primitivní rytmy. Přibyla žhavá kytara. Slovy "Boha pekelného sexu" Dina Vopálky: "Žluté masturbační rukávy změní v ženě barvu." 

ROCK AND POP 12/3.12.2007

„Slavný český underground" je na tom všelijak. Ale to je jiná zpráva. Pro archiváře. Legendární Umělá hmota disponovala punkovou energií a geniálně diletantskou vynalézavostí, měla skvělé texty a v popředí osobnost „boha pekelného sexu" Dina Vopálku. Po 14 letech přichází s novým albem Starej gauner. A je to nářez.

Historické peripetie a až barokně spletité cesty „UH" od roku 1973 probrali důkladně jiní. Mluvme proto o současnosti. Komplet skupinu jsem navštívil téměř na periferii velkoměsta. Zasedli jsme do školních lavic a s pobavením koukali na školní tabuli. Samozřejmě - bylo to pod zemí!

„Fortuna s hlavou Medúzy / Blaženost oděná do hrůzy"

Ve Starém gaunerovi jste si zachovali kouzlo, tajemno, poezii a nasazení, které vylepšila kytarová dravost à la James Williamson ze Stooges, zdánlivé zkrocení chaosu a detailní vyšperkování. Jak jste s novou deskou spokojeni?

Dino (Milan Vopálka - zpěv): Deska dopadla dobře. Taky jsme na ni čekali 14 let.

Nové album je kytarovější...

Dan (Lundák - kytara): Je to tak. Chtěli jsme, aby zvuk byl trochu podobný staršímu, ale nechtěli jsme zůstat v 70. letech. I když ten zvuk má svoji poetiku. Ale ta kytara tam rozhodně není dominantní. Chtěli jsme ten zvuk trošičku postrčit dopředu. Zmodernizovat. Ale zase ne příliš.

Co vy, noví členové? Jaké to bylo nastoupit do „UH", která má svůj specifický zvuk?

Vojta (Starý - klávesy): Myslím, že se s klukama shodneme, že se nám líbí podobný zvuky. Starý hammondky a analog. Nechtěl jsem tam cpát nějaký rádiový zvuky. Prostě přirozený vývoj.

Zdenek („McQ" Rampa - bicí): U mě to zapadlo do kontinuálního vývoje, jakým jsem prošel. Se svýma kapelama jsem se vždycky pohyboval na hraně undergroundu. Takže když se mě zeptali, jestli bych chtěl, tak jsem odvětil: „Ano - s dovolením bych chtěl!" (úsměv)

Dino: No, já řvu jak před třiceti lety a jedu pořád dál. Řekl bych, že postupem let se mi trochu zabarvil hlas. Zdrsněl. Nepovažuju se za zpěváka. Spíše za recitátora a deklamátora textů.

Na desce je dost kompozic od Jiřího „Picka" Fryce. Dokonce na ní hraje. Proč s vámi nevystupuje také na koncertech?

Ondřej („Hororák" Horák - basa): Nějak se mu nechtělo. Když jsem se vloni vracel do kapely, tak to bylo s tím, že se vrátí i Jirka. Ale nejspíš má nějaký soukromý starosti, a tak nakonec od toho cuknul.

Dino: Hrozně nás to mrzí, protože jeho flétna je výborná. Rozumí mým textům a dokáže v nich navodit tu správnou atmosféru. Má ten cit, ale bohužel nehraje...

Na desce hostuje Mikoláš Chadima. Není to poprvé. Jaké to je,  spolupracovat s ním?

Zdenek: Lidsky i muzikantsky super.

Dino: Přesně tak. Dokonce s námi půl roku jezdil ven hrát. Ale bohužel neměl dostatek času. Ale byl tak korektní, že nám za sebe sehnal saxofonistu.

Naživo máte pořád neuvěřitelnou energii...

Všichni: No - užíváme si to!

Zdenek: Když už něco dělat, tak to dělat pořádně.
Ondřej: Až na jednu výjimku jsme tady starší pánové a to už si člověk ten bigbít nenechá vzít a dělá ho proto, že ho baví. Takže to nejde dělat na půl páry.

„Pingpongový měsíc drží sluneční peřeje / Žluté masturbační rukávy změní v ženě barvu"

Mluvme o textech. Dino, jako textař se dost vyvíjíš, jako by ses dostal ještě k větší abstrakci a morbiditě. Co myslíš?

Dino: Abych řekl pravdu, tak poslední dobou texty moc nepíšu. Tu morbiditu jsem v určitou dobu cítil a musel jsem ji hodit na papír. Je třeba říct, že vždycky jsem měl takovou dobrou náladičku. A jak mám rád ten alkohol, tak to bylo trošičku tím alkoholem podtržený. Ale ne že bych byl pořád nalitej!

Co tě bralo, když jsi jako mladý začal psát? Inspirovala tě nějaká poezie nebo texty?

Dino: Kapela byla založena v roce 1973. Jak jsme začali hrát, tak nebyly texty. Na popud Josefa Vondrušky jsem zkoušel něco napsat. Tak vznikly první věci, jako Alkohol z vodovodu, Barbara, Brouci. Pepík říkal, že to není špatný, občas poradil, něco opravil, a tak jsem se rozjel a začalo mě to bavit. Vždycky, když jsem něco viděl, tak jsem to napsal. O přírodě, o lahváčích, o holkách...

Co říkáš na knížku od Vondrušky Chlastej a modli se, která popisuje vaše dobrodružství?

Dino: Líbí se mi to moc, protože je tam přesně popsaný, jak jsme začali vnímat rock´n´roll a jak jsme se pak rozešli. Má to náboj. Nevím, jak si to ten Pepík všechno pamatuje. Snad si dělal zápisky, nebo co... Mně říkal, že to má v tý hlavě. Hodně dobrý!

Bývalý člen „UH" Otakar Alfred Michl někde prohlásil, že v momentě, kdy Hmota začala dělat umění, šel od válu. Je pro vás důležitá rovnováha mezi přímým R & R a umělecko-avantgardními aspiracemi?

Ondřej: Celkem normálně. Naopak někdy v roce 1991 měli Picek s Alfredem období, kdy začali dělat místy až „Pražský jaro". Každá písnička měla dlouhou předehru, mezihry a dohru. Pak se to srovnalo do normálu. Po Barbaře se zase přitvrdilo. Můj předchůdce to zase táhnul až moc do punku a metalu, takže  jsme se trošku vrátili k původní rytmice a původním figurám. Logický vývoj. Kdybychom pořád hráli vlastní revival, tak by nás to nebavilo. Zvuk a styl se musí vyvíjet.

Dan: Od poslední desky jsme o tom neuvažovali jako o nějakým vysokým umění. Chtěli jsme mít jasnej výraz kapely, zahrát si a aby to dělalo radost nám a posluchačům.

Dino: My jsme umělci vznešeného ducha! (smích)

Dan: Nebyla za tím žádná vypočítavost. Jako že budeme hrát tak, aby se z toho všichni zbláznili, nebo budeme hrát schválně hrozně? Ne. Hráli jsme vždycky tak, jak jsme to v daným okamžiku cítili.

Zdenek: Tak, jak to z těch lidí zrovna lezlo. Když tady byly ty pokusy o „Pražský jaro", tak se logicky došlo k tomu, že to je slepá ulička. Pak to došlo k druhýmu extrému, a taky to nebylo to pravý kokosový. Hard-rockově-punkový trio nebylo pro Dina to pravý zázemí. Trčel tam jak Jakešův kůl v plotě a málem se uřval. A pak jsme se zase vrátili ke klávesám.

Dan: Jsme přesvědčeni, že tato sestava je zatím nejlepší.

„Tak odcházíme domů a jsme rádi / Že dnes jsme nebyli v potu"

V „UH" se mi vždycky líbily všechny ty netradiční nástroje, co vytvářely originální „hluky". V tom jste byli průkopníci. Pořád je používáte?

Ondřej: To byly ty lyže, se kterejma se bouchalo o sebe. (smích) Většinu těchto perkusí obstarával Jindra Belant, který je už ale taky usedlejší a nějak se vytratil z bigbítu, i když s námi občas hostuje, ale už ne nastálo...

Dan: ...ale počítáme s tím do budoucna!

Dino: Vždyť já pořád používám ten roh a frkačku z poutě ve skladbě Horko. Zase to ale nejde použít do každý skladby.

Dan: Jen jako třešničku...

Dino: Horko takhle vždycky začínalo. Bylo to originální, protože kde sehnat nějakou trumpetku? Byli jsme s Pepou Vondruškou na pouti, svezli jsme se několikrát na horský dráze, dali jsme si pár dvanáctek, koupila se frkačka a už se to dalo.

Zdenek: A bylo horko!!

Všichni: (smích)

Skládáte a chystáte nové songy?

Dan: Už se to rozjíždí. Oživujeme ze starýho repertoáru věci, co se léta letoucí nehrály, a do toho přidáváme vlastní novinky.

Ondřej: Má to něco do sebe. Horko nebo Šílený věci - to je první českej punk z doby, kdy se to takhle nemohlo ani jmenovat.

Dino: Je dobře, že se Horko líbí. Je to jednoduchý, ale tohle byla Umělá hmota v sedmdesátých letech...

Zdenek: Dá se říct, že se vlastně obloukem nebo spirálou vracíme zpátky k výchozímu zvuku; ale tím, že tu jsou vyhranější muzikanti, tak ty nápady se povýšej´, dostanou šmrnc a doladěj´ se. Jde to tedy spirálou o patro vejš...
Dino: A taky dynamika! Ta je hrozně důležitá.

Dan: Dohodli jsme se, že další deska nebude po čtrnácti letech, ale podstatně dřív. Důležité je, že nic není uzavřené; máme radost, že děláme radost!

Co nové kapely? Nějaké zážitky?

Vojta: Jednoznačně třeba Gaspar Pollak. Zdenda dostal tip, zašli jsme na ně spolu do Vagónu - a neskutečná paráda! Starý hammondky s Leslie-bednou, výtečnej bubeník... - no, hrálo jim to fakt úžasně!

Zdenek: Nový? Teď už moc ne... Zašel jsem nedávno na slovenskou Fermátu - móóc pěkný návrat ke vzpomínkám! Ale poslední dobou nějak není čas. A taky začínám mít odstup od velkých prostorů či monstrózních akci, nebaví mě ani nechat se polejvat pivem.

Dino: Tak to jsi slabčák. Já vloni vyrazil na Iggyho a Stooges do Piešťan. Šel jsem do kotle, byl jsem druhej v řadě, ve strašným presu, výborně jsem si to vychutnal a Iggy mě ještě polejval minerálkou. To byl můj největší zážitek a řekl jsem si, že už na žádnej festival nepůjdu. Viděl jsem ho třikrát, ale tohle byl největší vrchol.

Tom Komárek

 

Krátký úryvek ze sleevnote Mikoláše Chadimy:

Když jsem koncem roku 1977 přebíral na Letenském náměstí od Emana Zemana (bývalý bubeník Plastiků) tzv. I. pásek undergorundu s nahrávkami kapel undergroundové scény, byl jsem zvědav a pln očekávání.....

..................................................

A na pásku se všechno, co jsem v hudbě hledal a potřeboval, nalézalo. Plastici s „Bondovkami", DG 307, Umělá hmota, White Light/Bílé světlo! To se ti to spí, Když je dnes člověka dvacet., Já a Mike, My žijeme v Praze, Papírový aPsolutno, Krkavec, Barbara, Alkohol, Sluneční muž, Temný noci, My dva a kněz...
"Nový hudební styl, který nemá ve světě obdobu", konstatoval jsem s příjemným překvapením. To byla síla. Undergroundové hity! A největší hvězda? Dino Vopálka z Umělé hmoty!!! Zajímavé je, že i dnes působí zmíněné, ale i další tehdy vydané skladby stejně silně jako kdysi. Byť jsou třeba zahrány neskonale dokonaleji.

.......................................................

Netušil jsem, že jednou budu spolupracovat s Umělou hmotou, kapelou, která mi udělala tehdy takovou radost. Netušil jsem ani to, že Umělá hmota bude první kapelou, pro kterou napíšu skladbu.
Co ještě dodat? Napadá mě jen jedno: Ať žije Dino a Umělá hmota!

Má snad někdo proti tomu námitky?

Doporučená cena v obchodě250,- Kč
Cena od nás225,- Kč