BURGTHEATER - PŘÍBĚHY PODLE BRABENCE

MAGAZÍN UNI, č. 8/2013
Trio Burgtheater je spojeno s Vratislavem Brabencem, zhudebnilo jeho texty a jejich autor s nimi dokonce hostuje. Přesto album za undegrourndové označit nejde a nic na tom nemění ani stylový Brabencův saxofon. Důvodem je tu hudba, přímočarý rock s nabroušenou kytarou, často sólující, u kterého je patrnější vliv Stevea Vaie než Plastiků. Tím nechci říct, že undergournd musí nutně znít jako "Dégéčka" či "Plastici" nebo být neumětelský, ale sytá, naroušená kytara radostně hardrockově bouřící nad strojovým rytmem automatického bubeníka neladí a melancholickou pochmurnou náladou Brabencových textů. I když zpěv Filipa Posoldy nepostrádá naléhavost, frázování textů je přizpůsobené rytmu hudby a nikoli jejich smyslu, což je zejména patrné ve svižné V noře přezimoat. V Přírodní bílé sice není striktně podřízeno riffům, ale pod sloy zní neustále opakující se rytmus automatu. Tragické je pak srovnání Sborů v Brabencově podání na Létání s pojetím Burgteatru.
Celé album působí jako stylisticvké cvičení na téma roc bez výraznějších pokusů o něco nového. Nic na tom nemění ani výraznějí ostinata, která byla typické pro Plastiky, nebe vedení dechů, které mají ovšem místy blíž ke King Crimson nebo ke garáži než k Brabencovu stylu. Ani automat není použit invenčně, jen tupě drží základní rytmus a sanží se anpodobit bicí.
Výtky nesnižují kvality Burgtheatru, trio tvoří dobří muzikanti, ale jejich hudba je z jiného světa než Brabencova. Nicméně chápu, proč si s nimi chtěl zahrát. Umožnilo mu to lehce vplout do pevné formy, která hi nesvazovala a využít kvalit doprovodu.

Alex Švamberk

DIVADLENÍ NOVINY č. 12/2013

Něco kloudnýho bych měl napsat Ale co? Co znamená slovo kloudný… nevím.
Vráťa Brabenec

Brabencovu sugestivní poetiku se snaží rozvíjet i soubor Burgtheater, který jeho texty vkládá do bigbítovějšího, místy téměř hardrockového hudebního prostoru. Na albu Příběhy podle Brabence toto navenek neústrojné spojení někdy lehce sepne, ale převážně vyznívá přece jen poněkud nepatřičně. Záměr vedoucího souboru Jiřího Větrovského ml. je dozajista chvályhodný, Brabencovy texty díky němu ožívají v nových zvukových konstelacích, ale jak se ukazuje, undergroundovou poezii novým kouskům nenaučíš. Vždyť právě autenticita projevu a osobní ručení za každý tón i slovo je pro Brabence to, co jeho tvorbu posouvá nejdál. V případě Burghtheateru je poselství mnohdy utopené v poměrně fádním zpěvu Filipa Posoldy, který spíš upomíná na taneční rockové kapely českých hospodských zábav bez jakéhokoliv přesahu. Jistě, na CD se najdou i zajímavější hudební pasáže, ale je jich poskrovnu. Třeba saxofonové party… Naopak automatický bubeník zní značně sterilně a nepatřičně. Najde se i odkaz na Vráťovy souputníky, skladba s názvem Svatý dvojce Magorovi a Dáše, ale třeba právě tady je potřeba si v bookletu přečíst Brabencův text, abyste docenili jeho smysl. Dost tristně vyznívá i předělávka skladby Sbory, kterou najdete i na Létání je snadné. Srovnáváte-li tato CD, jako byste poměřovali hluboce zakořeněný dub s jeho, do jiného lesa přesazenými výhonky.

Petr Slabý