JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - V POLI STROM

TÝDEN.CZ, 6. 10. 2013
Vytvářet hudbu pro radost znamená bavit především sebe a až pak její příjemce. A to, že následně jsou onou tvorbou osloveni i posluchači znamená, že je dělaná dobře a důvěryhodně. I proto jsou kapely, které dělají hudbu "hlavně pro naše fanoušky" většinou tak nudné, křečovité a rozloží je každá malichernost. A v současné (a budoucí) době, kdy hudba už dávno není tím nejdůležitějším, co mladé lidi zajímá v první řadě, bude tento princip stále více posilovat. Žánry pak už nehrají roli.

Nové a staré. Underground i elektronika. Půldruhé desítky let fungující středočeský band momentálně zredukovaný na základní trio je pozoruhodným zjevením - pohybuje se převážně na podzemní scéně po boku kapel zastydlých v polovině sedmdesátých let, ale zároveň často využívá programované groovy, samply z filmů a ostře tepající rytmy známé z tzv. electronic body music. A také elektro-industriální  nekompromisnost, nadčasově jdoucí čelem proti všem, ženoucím se za tím, co jim vynese přízeň publika. Na zatím posledním, čtvrtém albu  se zas tímto přístupem posunul o kousek dál - ve svém výrazu i vydělení z davu.

Jednotící linkou je temná atmosféra - ti, kteří mají pocit, že hudba má rozveselovat a přinášet libé pocity, jsou tu na špatné adrese. Už úvodní pasáž má zneklidňující charakter - a vysamplovaný hlas Rudolfa Hrušínského ze slavného Spalovače mrtvol ji jen podpoří. Právě nálada je určující, mix záměrně utápí hlas a s ním textové sdělení a dělá z něj podprahovou informaci, vloženou do goticky rozmáchlých ploch. Vyznění tak není daleko od hypotetického setkání Bauhaus či Killing Joke a Legendary Pink Dots nebo Front 242 na jednom pódiu.

Navzdory základním rockovým nástrojům (pohostinsky je doplňují cello a vokály dvou bývalých členek) zní nahrávka zvukově i aranžérsky pestře, a přes zmiňovanou temnou linii nijak depresivně. Kapela si s motivy pohrává, je cítit, že se už nebere smrtelně vážně jako na některých starších nahrávkách, ale získala potřebnou jistotu a nadhled. Tohle pojetí alternativního rocku nemá ambice progresivity, ale o to víc je z něj patrný jasný názor.

Podobně zároveň zadumané i lyricky stylizované jsou i texty. Operují s nejistotou, která nás obklopuje na každém kroku, neurčitostí i záměrnými provokacemi posluchačovy  imaginace. Rády využívají zkratky sloganů, poetická podobenství i znázornění pochodů mysli prostřednictvím přírodních reálií. A skepse se tu vybíjí především v až nadnesených nihilistických slovních spojeních. 

Nahrávka zní sevřeně a lze ji brát jako odraz výtečné koncertní formy, kterou současná, úderná podoba kapely disponuje. S českým undergroundem ji spojuje snad už jen návaznost a respekt k  Zajíčkovým DG 307 či Hlavsovu Šílenství, jinak je v mnohých směrech dál. Nespoléhá se jen na uhrančivost a atmosféru, ale klade důraz na energii i soustředěnost a dává důrazně najevo, že dosažená poloha není důvod ke stavu spokojenosti, ale jen další krok na nekončící cestě. A právě tento fakt - tj. že album není jen mrtvou konzervou obehraného materiálu, ale čerstvým artefaktem, rovnocenným podařenému koncertu, je na novince tím nejcennějším.