březen 2013
LÁBUSOVKY 49. LÁBUS BIRTHDAY PARTY, sobota 30.3.2013 v KD v Dobroměřicích u Loun (prakticky dnes už v Lounech) od 19:00 hodin (na sál od 18:00),hrát se bude opět až do...
19.10.2011
POCTA ČESKÉMU UNDERGROUNDU - DIVADLO ARCHA - pátek 4. a sobota  5. 11. 2011 - vstupenky již v prodeji (www.archatheatre.cz, www.ticketpro.cz - v případě nouze se můžete obrátit přímo...
24.8.2011
KONCERTY 23. 9. (LOUNY) + 24.9. (PRAHA - VAGON) DG 307 - DÁŠA VOKATÁ - NEVÝPAR KOVATJEZD - BRATŘI KARAMAZOVI DG 307 s novým projektem Sinusoidy, DÁŠA VOKATÁ se zbrusu novým programem...
Zobraz celý blog...
Snad není ani třeba tuto legendární nahrávku představovat, ale málokdo si uvědomil, že letos to bude 50 let (!), co kapela tajně nakráčela do Hradu Houska a tam začala v zimě 1974 nahrávat...
Zobraz všechna CD...

Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.

nadpisy/menu_cd.png

BBP - JE ČAS

1. Bajkal
2. Nepovyšuj se
3. Labutě z Valdic
4. Kill Me!
5. Rozhodnutí
6. Je čas
7. Řeka krve
8. Ranní ptáče
9. Se zlomeným srdcem
10. Norské koruna
11. Vavřinec

Tak jako dobrá whisky a dobré víno musí léta zrát, ani podzemní orchestr BBP s novým albem zbytečně nespěchali, Po více než deseti letech vychází nová nahrávka, vymazlenou jak zvukově, tak vizuálně. Již tak košatý sound ozdobila řada přátel, ať už křehkým vokálem, basklarinetem, kontrabasem či akordeonem, do luxusního kabátu CD oblékly pochmurné obrazy Jaroslava Róny.
Značka BBP podzemí orchestr je natolik zaběhlá a – ano, nebojme se toho slova - legendární, že není třeba nic dalšího dodávat. Prostě je čas pořídit si novou nahrávku a oddat se temným rytmům, které jsou pro BBP více než typické, tady není na legraci čas!
A pokud by vás přece jen něco zajímalo, doporučujeme vaší pozornosti rozhovor, který s Black Ottou uskutečnil vydavatel a který vyšel na podzim roku 2018 v listu podzemních lidí Voknoviny (viz O DESCE).

UNI 10/2018
Podzemní orchestr BBP vydal svou dosud nejlepší desku. Dospěl k ní dlouhou a pečlivou prací, v podstatě přehlížen sdělovacími prostředky. Za víc než třicet let existence BBP prošlo souborem kolem čtyřiceti členů, v posledních patnácti letech však sestava zůstává celkem stabilní. Minulé album Tolik štěstí vyšlo u Guerilly v roce 2007, takže na přípravu dalšího opravdu bylo dost času. Nahrávky vznikaly po etapách - loni a letos, tři skladby byly zaznamenány už v roce 2011.

Členové BBP si rozhodně nevybrali lehkou cestu: pro kapelu tohoto typu to ostatně snad ani není volba, ale přímo osudová předurčenost. Jejich hudba zcela stojí mimo všechny současné hudební trendy. Vychází z undergroundových podnětů (velmi zřetelně navazuje na Plastic People), svou propracovaností se v lecčems blíží ambicióznímu pojetí kapel z okruhu Rock In Opposition. Hudebníci vystupují po vzoru The Residents anonymně a skrývají se za bizarní pseudonymy.

Pestrý zvuk BBP je opřen o široké obsazení (na obalu je uvedeno 20 jmen hudebníků, včetně hostů) a aranžérskou nápaditost. Důležitou roli hraje celá řada dechových nástrojů (tenorsaxofon, klarinet, basklarinet, flétna, trubka, tuba), podstatné jsou také viola nebo xylofon, ale zároveň skoro nikdy nemizí důrazný rockový základ. Hlavně však album obsahuje řadu povedených skladeb a z muzikantských výkonů je znát muzikantská suverenita, osobitost a opravdové nadšení pro věc.

Zpěvák Black Otto ve svých textech dříve míval trochu přehnaný sklon k morbidnímu humoru, což je znát i zde - nové texty ovšem jsou námětově širší a celkově nápaditější. Od varovných proklamací („Není to psina / není to frk / Čína je činná / na to dej krk! / Není to humor / není to žert / ten účet platí / Kremelskej Čert!") po existenciální reflexe („Osud nám každému / různě dlouhý / konopný provaz splétá / A labutě z Valdic / už dolétly / na konec světa" - v písni věnované památce Ivana Jirouse)..

Jaroslav Riedel

 

ROCK AND ALL 10/2018
Pražský „podzemní orchestr" BBP bývá dodnes označován za pomyslné žáky The Plastic People Of The Universe, což na jedné straně může být chápáno jako pocta, na straně druhé to je poněkud zavádějící. Protože i když svoji zálibu v tvorbě PPU a dalších předrevolučních tuzemských undergroundových part BBP nikdy netajili, již dávno znějí zcela svojsky. A potvrzují to i na novém albu, na které si jejich příznivci museli počkat téměř 11 let. Většinou temná a nervní, aranžersky rozsochatá muzika působí na každý pád sugestivně a zajímavě nejen proto, že v ní mají různě velký prostor i nástroje jako theremin, xylofon, metalofon, viola nebo různé dechy. A neméně působivé jsou i myšlenkově zneklidňující texty předáka tohoto souboru Otto Kunnerta. Tím posledním, co byste v nich měli hledat, je veselí a optimismus – ale lze se tomu divit, jestliže doba je jaká je a někdejší „sametové ideály" jsou dnes a denně bezohledně pošlapávány? Když v titulní písni Otto zpívá „Života jsem už víc než syt / Je čas se zdá se oběsit...", člověku z toho vážně mrazí v zádech. Každopádně český underground žije i v roce 2018. Myslím, že tahle deska by se líbila třeba i Ivanu M. Jirousovi, jemuž je tady ostatně věnovaná skladba Labutě z Valdic, jeden z vrcholných momentů celé desky. 4/5

Petr Korál

Doporučená cena v obchodě300,- Kč
Cena od nás270,- Kč
zavřít