UNI 1/2024

Karlovarská kapela FFF & Henry $ má za sebou třicet let existence, desku Tanacetum vulgare (2014, dostupná via Bandcamp) a bráno s rezervou, po svém navazuje na odkaz undergroundu. S tím, že underground není žánrová, ale spíše myšlenková kategorie. Na desce Zběhlý satyr se hudebníci na cestě „od spontánních psychedelických improvizací k rock’n’rollu a zpět“ (jak sami svoji tvorbu charakterizují) dobrali k chytlavému a přitom ne hloupému pub rocku, s přehlednými riffy a funkčně jednoduchými „tří-čtyřakordovými“ harmoniemi, které se výtečně hodí ke svérázným, půvabně nekorektním zhudebněným básním Milana Kozelky (1948─2014), který se ostatně od undergroundu distancoval. Spojení s Kozelkovým dílem přitom není jen „vkusové“, že by se básně členům kapely prostě jen líbily, a tak po nich sáhli. Mezi „radikálním básnickým anarchistou“ i mistrem happeningů a kapelou vládlo dlouholeté přátelství. Což ostatně připomíná archivní nahrávka Kozelkovy koncertní promluvy zahajující desku i závěrečná koláž Gapusei.

Navíc pravidelné metrum, „zpěvnost“ a až punková údernost Kozelkovy poezie doslova vybízí ke zhudebnění. Perličky? „Dali mi na hlavu jelení parohy / přes noc mne žehlili pod koly aut / potom mne od stropu svěsili za nohy / stal jsem se pozvánkou na muší raut“ (Rakve jsou kánoe bankovních rytířů). Nesporná pravda „Lepší být psem, který štěká a vrčí / než kdybych jako falus stál / a čekal kam mne strčí“ (Ze tmy se ozývá studený smích). Nebo celý drsně poetický text Želvy píší tibetským feministům.

Ani po muzikantské stránce nejde o žádný amatérismus. Základní trio Jindřich Tolar, Karel Koštejn a Michal Fejt je dávno sehrané a v současné sestavě kapely figuruje i ostřílený profesionál, multiinstrumentalista s jazzovými kořeny Jaryn Janek (Benedikta, Al Yaman, Duende, Ladě i řada profláklých pop/rockových interpretů). Celkově jde o sympaticky svérázné dílko.

                                                                                                   Tomáš S. Polívka