(RŮZNÍ INTERPRETI) - 10 LET BEZ MEJLY

REFLEX (Labyrint kultury) č. 3 (20.1.2011)

Před deseti lety zemřel Mejla Hlavsa. Na jeho počest se konal v pražském Paláci Akropolis koncert. Magor recitoval své nové básně a trošku pokazil zmrtvýchvstání Mejlovy Půlnoci (která hrála líp než naposledy před devatenácti lety!) tím, že s ní na podiu zapěl Muchomůrky bílé. Pavel Zajíček (DG 307) mohutným hlasem chrlil své písně-básně obklopen mladými muzikanty a nikdo ani náznakem nepoznal, že ho nedávno přepadla mozková příhoda. Joe  Karafiát, Vráťa Brabenec, Jan Brabec, Filip Topol. Dojaté a křepčící padesátileté i starší máničky s manželkami, mnohdy v doprovodu dospělých dětí. Mladé holky. Pivo, rum, zelená. Žádná vzpomínka. Kultura současná jako žádná jiná.

-ston-

ROCK + POP, březen 2011 - č. 3/326
Jak se do nebe volá, tak se z nebe ozývá

V březnu 2011 by se Milan „Mejla" Hlavsa dožil šedesátin. Místo toho bohužel vzpomínáme desátý rok od jeho smrti.

Vydavatelství Guerilla Records se při této příležitosti  rozhodlo pod záštitou Jany Hlavsové a Václava Havla uspořádat speciální koncert, pro který se po sedmnácti letech obnovila skupina Půlnoc. V úvodu večera přečetl hlavní organizátor Vladimír „Lábus" Drápal pozdrav bývalého prezidenta Václava Havla, který byl zrovna v zahraničí a nemohl se koncertu zúčastnit, a odstartoval první část programu. Na scéně se vystřídala řada muzikantů, přičemž většina z nich s Mejlou v různých dobách hrála či jinak spolupracovala. Filip Topol (tentokrát bez Psích vojáků), Hlavsův spoluhráč z DG 307 Pavel Zajíček s novým komorním projektem Podobenství, nechybělo autorské čtení Ivana Martina „Magora" Jirouse, následně vystoupil někdejší bubeník Plastic People Jan Brabec a nakonec dva stávající členové této legendy, saxofonista Vratislav Brabenec a kytarista Joe Karafiát,jejichž vystoupení Magor okomentoval slovy: „Občas vystupují jen spolu, a tak jim to zbylí Plastici nekazej."

Kupodivu šlo vše jako na drátkách, a tak se podařilo vytvořit jedinečnou mozaiku hudby a mluveného slova Mejlových „blízkých" a současně navodit atmosféru pro zlatý hřeb večera - obnovenou Půlnoc. Osiřelé basové kytary se ujal Petr Kumandžas, kdysi první bubeník této skupiny, a další původní členy Michaelu Němcovou (zpěv), Pepu Janíčka (klávesy) a Tomáše Schillu (cello) doplnili kytarista Jiří Křivka a bubeník Jiří Michálek. I oni v Půlnoci v minulosti působili... Skvělí muzikanti, skvělý zážitek - a znova naprosto jasné připomenutí, jaký byl Mejla jedinečný hudebník. To mi jistě potvrdí všichni, kteří ten večer v Akropoli byli a beznadějně ji vyprodali.

Zaznělo všechno zásadní včetně Kanárka a Hochu zlatej. Hned po úvodní písni Podivná je podivná pokřtily Jana Hlavsová a Dana Němcová svěcenou vodou z Mejlovy placatky dvojalbum Kniha noci 1988 -1989 se záznamem dvou koncertů Půlnoci z legendárního Junior klubu Na Chmelnici. V závěru nechyběly ani legendární Muchomůrky, zpestřené „pěveckou" vložkou Magora a protože publikum jinak nedalo a do policejní hodiny ve 22:00 zbývalo ještě něco času, přidávalo se i to již odehrané. A kdo neměl dost, přesunul se na malou scénu, kde „dýdžejoval" další Mejlův souputník Ivo Pospíšil. Ať už se jednalo o ojedinělý projekt, nebo o začátek nového života Půlnoci, byl to v každém případě nezapomenutelný  večer. A Mejla tam byl s námi.

Michal Straka