Cože?!!! …zděsí se teď čtenář Mašurkovského, to jsou takoví burani, že z toho svého Vepřova nevytáhli paty, aby se podívali do hlavního města, do milované matičky Prahy.    
Ale kdepak čtenáři, naopak tví oblíbenci jsou světoběžníci a ti, co vlastní doložky, byli již několikrát v Budapešti na šampón, ba dokonce i u moře, no a matku měst s jejími památkami včetně kdejakého výčepu s Kozlem, znají jako své boty.
    Tak o čem tu je řeč, říká si teď zase čtenář? Tedy v Praze poprvé, ale hrát! Kapela dostala pozvání zahrát si spolu s dalšími kapelami v Praze a to dokonce na parníku.A hrát na parníku, to přece patří k reputaci správné kapely. Takže hoši z Moravy se rozjeli opačným směrem než na Bratislavu, kde se konaly Jazzové dny, v takovém případě není těžké se rozhodnout, vlastní hraní je přednější, než jet na americký černochy.
    Z vltavského nábřeží je již vidět parník. A né ledajaký. Rarita Střední Evropy, kolesový parník Děvín, poháněný, považte parou! Výtlak, uzly a takový ty věci nevím zkrátka, loď budila sympatie i když neměla záchranné čluny. Také když už hrát na vodě, tak stylově, starej dobrej parník a ne nějaká příšera smrdící naftou. Před parníkem se v černé vodě batolily labutě a žlutobílý člun, ale později se ukázalo, že nebezpečí klofnutí ani jiné nehrozí.
    Na nábřeží se shromáždilo již dost pasažérů, většinou na sebe překvapeně povolávali, kde se tu kdo bere, tady , v Praze? Byli to totiž v drtivé většině Moravané, kteří se jeli projet na parníku a moravští gastarbajtři, kteří se nechávají v hlavním městě vykořisťovat, jen aby měli blíže ke kulturnímu dění , rozuměj tedy pražským hospodám. Takže parník plný moravských Pepíků, tedy obecenstva, které naši kapelu znalo již z doslechu. Bylo pomalu jasné, že z hraní pro Prahu se vyklubalo téměř domácí posezení.
    Publikum se sešlo jinak přepestré, punkové i máničky, i máničky bývalé, tedy ostříhané. Punkové ježili své kohouty a nabízeli k podívané svá vtipně pomalovaná záda kožených bund. Máničky na svých střízlivých kabátech neměli nic. Ostříhané máničky měli i silonové bundy! Jeden starej mánička měl na svetru vypletenou vobálku Vokna. Tož aspoň punkům ukázal, že se máničky taky umí nastrojit když chtějí. Ke konci akce byl o módu velký zájem, mně tam ta banda nemytá ukradla klobouk a bubeníkovi svetr, ďas je sper!
    Posádka odrazila od břehu, lopatky sekaly vodu již nějakou dobu, když se zjistilo, že aparát není celý a tak obratem zpět do přístavu. I po doplnění aparatury se obličeje hudebníků nijak nerozveselily. Kapel různých stylů se tu sešlo celkem hodně, ovšem zahrát, prokázat odvahu či drzost, ukázalo jen málo z nich, a to díky neschopnosti pořadatelů. Za sedm hodin odehrály jen čtyři skupiny, každá tak 3/4 hodiny. Zbytek času se protlouklo spravováním a zapojováním otřesného aparátu a dokonce čekáním na některé hudebníky, kteří si z parníku odskočili. (V přístavu). Pořadatel oznámil, že pivo je zdarma, na což jistě každý čekal, když už zaplatil nemalé vstupné. Nicméně pivo v lodní restauraci bylo tak, jak tak a za vstupné se mohla objednat odpovídající aparatura ke zdaru celé akce. Lidé co jeli z Moravy vlakem určitě nejeli kvůli pivu nebo posezení na parníku, ale za muzikou, což se později ukázalo, když v přístavu utíkala bohužel část kapel a s nimi pochopitelně i publikum, ne jako krysy z lodi, ale jako rozumní lidé, kteří si uvědomili, že celá akce jde „ke dnu“.
    Stará Dobrá se nakonec ze břehu vrátila (a s ní také nemalá část pasažérů), aby nezklamala tu část obecenstva, která tam byla kvůli ní a také nakonec „když už jsme jednou tady, tak přece zpátky nepudem“. Hoši tam zahráli staré hity i několik zbrusu nových, bez show, bez rekvizit, ale nakonec s to celkem líbilo, což ovšem byla slabá útěcha, každý si dovede představit, že to celé a pro všechny, mohlo být mnohem a mnohem lepší.
    Z těch, co tam hráli, tak první vystoupila skupina „Zlínská dlažba“ ze Zlína. Zahráli jako jediní bez průtahů, kdo má rád androuš, tak jak se navykl u nás hrát, tomu se navykl u nás hrát, tomu se líbila a plně se nasytil tak, že již těžko mohl konzumovat hudbu skupiny, která vystoupila jako druhá a hrála taky „underground“. Lidé odcházeli do podpalubní krčmy a mumlali něco o Bohnicích. Také zřejmě otrlý Stb odešel na příď, kde vychutnával s dalšími klid a požitek z plavby a čerstvého vzduchu, tedy zdánlivě čerstvého.
    Jako třetí hráli „Tři sestry“, punková skupina, která si dala na čas. Přestože akci citelně brzdila a po nekonečném ladění a hádání zahrála hudbu, která byla proti přímo výstavní „undergroundové“ nudě přece jen osvěžením, byť dočasným.
    Stará Dobrá Ruční Práce pak udělala za vším tečku, pronájem vypršel. Kapitán StB a i jiní si oddechli, labutě spaly pod křídly, začínalo drobně mžít. Praha se pomalu ukládala ke spánku, chystala sirény na Mírovou vlnu, krásný to hudební nástroj míru, Intertalent se blížil do finále a pár Moravanů na Hlavním nádraží kupovalo pivo „Kovar“ a dralo se do přecpaných vagónů. Odjíždělo s vědomím, že se to nějak přesmyklo. Praha dobila je.
Šavel Silvestr