NADNÁRODNÍ OBROZENÍ - F. L. VZTEK

www.echoes-zine.cz, 29. 10. 2025
Věrohodnej punkovej vhled do života a hodnot druhé nejzkurvenější generace.
Pokud je vám nad třicet, žijete ve městě, nemáte děti, ale zato hrajete ve čtyřech kapelách, před osmi lety vám vyšla báseň ve sbírce vydané nakladatelstvím Host, spoluorganizujete klubové eventy svým kamarádům, jednou za dva roky přispějete kulturním článkem do A2, byli jste taky v rozhovoru na rádiu Wave a abyste to všechno uživili, vyděláváte si jako senior marketing analytist pro korporát, který stojí za 0,3% uhlíkové stopy na této planetě, vznikl o vás již před nějakou dobou umělecký směr, který jsem si pojmenoval mileniál-core. Ten často s věrohodnou hořkostí referuje o těch postupných ústupcích od radikálních pozic, časem poztrácených "skutečných" známostech, zato však získaných každodenních selháních a sebedestruktivních explozích. Jedním z jeho specifik je například obsahová orientace téměř čistě na muže, kteří v něm bloudí po dystopických krajinách pozdního kapitalismu a neúspěšně pátrají po své roli. Jiným pak, že ve své vyčerpané rezignovanosti se projekty spadající pod tento žánr naštěstí nepokouší o nějakou formální vzletnost či vykoupení a naopak jejich díla zasahují bezelstnou přímočarostí a bolestivou upřímností. Nadnárodní obrození je jedním z jeho typických zástupců.
Tenhle obskurní elektro-punkový projekt se k mně dostal skrze jednu jeho třetinu, totiž Martina Zikána, což je jeden z takových těch známých, se kterými se vidíte dvakrát za rok, strašně se zlískáte, navzájem si pochválíte svoje práce, články, desky a obecně aktivity, načež si to druhý den nepamatujete a za šest měsíců si to tak pochválíte znovu. Když mi od něj přišla zpráva, zdali bych nezrecenzoval poslední desku kapely, které je členem, byl jsem polichocen, ale abych neztratil dekórum, odepsal jsem něco jakože se na ní rád podívám, ale nic neslibuju, protože toho mám docela dost a pak jsem se otočil na druhý bok. Ano, přesně o tom je mileniál-core.

A když mi pod oknama mládež zpívá
Nevolám fízly
A zpívám s nima
Abych si dokázal, že jsem furt mladej
Abych si dokázal, že nezkazím zábavu
Abych si dokázal, že jsem furt stejnej
Abych to všem kolem dokázal

Jestli potřebujete návod k obsahové stránce alba, tak vám můžu slíbit, že na jeho přebalu je naprosto všechno, co je uvnitř. Další kolo špatnejch panáčků nabízenejch dobrý čtyři otoče od chvíle, kdy jste všem říkali "dobře, ale teď už fakt poslední". Podezřelá hajtra mávající vzteklejma dudama vašim směrem. Sfrčenej investor zvoucí vás na hajzl, protože ještě nedopověděl ten svůj plán na opravdovej undergroundovej festival. Životem zevnitř vyžraný hospodský s aprobací na ohřátí smažáku v mikrovlnce
točící zbytečný nadmíráky za 49,- Zavíračka až za dvě hodiny, ale za tři jste slíbili, že budete ve zkušebně a minulý týden jste tu zkoušku už dvakrát zrušili. Pokud bychom brali výjev na přebalu nahrávky jako trailer na to, co se skrývá uvnitř (jako například když přebal desky od kapely Amon Amarth vyjevoval válečníka rozhánějícího se mečem proti Zeměkouli a na desce pak byl skutečně song Versus the World), nemusí se posluchač bát, že by zde byl podveden.
Když píšu přebal a uvnitř, mluvím obrazně, protože album nevyšlo na žádném fyzickém nosiči a dostupné je akorát free-for-all na Bandcampu, kdy si sami můžete zvolit výši vstupného. Ale nemá smysl jim posílat moc peněz. Stačí se zaposlouchat do textů a víte hned, za co by je vyházeli. Nadnárodní obrození jsou součástí punkové vlny, kde ale onen pojem punk není návodem k tomu, jak by měla deska hudebně znít, ale spíše jaký z ní máte pocit. Je věrohodně nasraná, nespokojená, pouliční, uchlastaná a ztroskotaná. Ačkoli na ní slyšíte reálnou kytaru i basu, a beaty se snaží často napodobovat reálné bicí, prim tady má sympaticky primitivní elektronika, která místo toho, aby se předváděla, tak ví, jak správně podložit navztekaný frázování, aby mělo co nejsilnější dopad. Jeden příklad za všechny je v písni Karel, kde to prostý opření loktem o klávesy při první strofě "lidi na koksu toho hodně nakecaj" dodá naprosto příkladnou dramatičnost celému tomu tématu, které mi naštěstí nic neříká.

Žiju ve světě, kde se všechno mění, tak to nějak přežiju
Ale oni ne – je jim padesát a ví piču'
Vychovali čtyři děti a ty jsou teďka všechny trans, ty čůráku
A ty jsi v transu, ty čůráku

Pro celej tenhle propíranej uměleckej segment je typická ironie v tom, jak se hudební skočnost spojuje s tím obsahovým zmarem. Se skřivenym úsměvem si poskakujeme na hybný rytmy, do kterých zní texty potvrzující naše nejhorší předsudky o nás samých. Slyšet o tom, jak lístek mám koupenej, ale tu kapelu jsem už stejně slyšel, tak spíš chci venku kecat na cigáru nebo, že všechno je dobrý, když to popřeš, není příjemný a občas jsem měl z desky pocit až osobního útoku. Do toho ale je to hudebně rozjančený jak devadesátkový Mindless Self Indulgence a u některých tracků se už v půlce těšíte, jak si je po dohrání pustíte znovu.
Martin Zikán jednou ve svém podcastu říkal, že dobrej punkovej koncert má skončit v momentě, kdy ty máš chtít ještě. Této mantry se drží i deska, která dohromady nemá ani půl hodinu, a to i včetně intra a intermezza, kterými jsou naprosto bravurně nastříhané úseky z různých seriálů, pořadů, podcastů a rozhovorů se všemožnými debily. Součástí stopáže je pak za mě neslabší píseň celé desky Očišťování, která působí jakože opustila prostory zkušebny kolem čtvrté ranní jenom skrze nějakou byrokratickou chybu, ale pak jsem zjistil, že se jedná o cover sedmdesátkovýho androše DG 307, což naprosto sedí. Co bych ale za sebe určitě vytkl, je do pozadí stažená kytara, u které bych si přál, aby přořezala vzduch častěji a výrazněji. Vždycky si to uvědomím, když dostane na chviličku prostor k nadechnutí před výmluvným epilogem písně Nazdar debile a potažmo celého alba. Tam si totiž zas a znovu připomenu, jak hudebně blízko má Nadnárodní obrození k mé oblíbené a zaniklé tuzemské kapele Kazety, kde se ty struny s elektronikou doplňovaly v příkladné harmonii. Obecně ale platí, že pokud je Gagarin na vás příliš uřvaný, poslední Post-hudba příliš smířlivá a Mutanti hledaj východisko příliš debilní, měli byste zkusit F. L. Vzteka.

Lomikar

FOBIAZINE, 3. 12. 2025
Trio NADNÁRODNÍ OBROZENÍ, které tvoří Martin Zikán, Adam Ryšánek a Tomáš Berný, pustilo do světa druhé multižánrové album „F. L. Vztek" ovlivněné novou vlnou začátku 80. let, elektronikou, devadesátkovým indie, ale i rapem s jazykem současné mládeže. Pro úplnost doplním, že debutové album je z roku 2024 a nese název „Festival výmluv". Stejně tak jako nevím, co čekat od fiktivní detektivky s romantickou zápletkou Národní opruzení, neměl jsem ponětí ani o tom, čím se aktuálně NADNÁRODNÍ OBROZENÍ baví. Nicméně jsem tušil, že to bude nějaká podivnost. Mdlé příběhy z doby, kdy naše největší spisovatelka Němcová neměla peníze na papír ani na jídlo pro děti a Havlíčkova drzost hýbala dobou, jsem opravdu nečekal.
Úvodní „Fotbal lahváč vztek", za jehož názvem můžeme (a nemusíme) najít písmena názvu alba a intermezzo „Filosofie" je pelmel dialogů převážně ze seriálu podle literární předlohy A. Jiráska F. L. Věk, samply z nějakých pořadů, zvuky odevšad a třeba Zárubovo přepisování hokejových dějin nebo jingle ze seriálu o kozaté lemře Xenii a vychcaném Rumburakovi. Že si „OBROZENCI" umí zadat s klubovou tanečností a částečně také s punkem („model" 77 bych tu ale nehledal), potvrzuje „Nikdo neví", kde rozjezd evokuje skladbu „Kids in America" od UK pop star 80. let Kim Wilde. Prim hrají nosné basové linky, výrazná melodie a naléhavý vokál. Od skladby „Gareth Bale", což je snad mj. také bývalý kopálista španělského Realu, ubývá kytar, zato elektronika se dočkala výraznějšího zastoupení. Vypointované texty s jasným sdělením a konkrétními obraty zabředávají do hiphopového narativu, což je pro mě tabula rasa. V minimalistické „Bazény" s post-punkovým duchem, indie kytarou v zádech a všedním bubínkem se dominantním prvkem stává atmosféra. Ta je sympaticky černobílá.
„Karel" se jeví jako člověk mající oblibu v industriálu, new wave a samplech znějících jako vinylové skrečování a do mojí paměti se zapisuje nejhlouběji z celého alba. Jelikož nejsem cílovka podobných kompozic, vlastně nevím, jestli se jedná o pozitivní zápis. Smyčcovým vrzáním si říká o prostor skladba Milana Hlavsy s textem Pavla Zajíčka „Očišťování", což není nic jiného než převzatá skladba od undergroundových DG 307, které jsem nikdy neviděl a pokud se mi nestane něco nepříjemného, tak ani nikdy neuvidím. Důvod zařazení této mastnovlasé tryzny zná asi jenom kapela. Do cílové rovinky se prosprosťačila závěrečná „Nazdar debile", která si nebere servítky a nešetří vulgarismy. V uchulibém harmonickém refrénu (v tomto případě bez textu) jde vidět sympatie s tvorbou Toma Necrococka. Přimíchané samply nijak zásadně nevyčnívají, jelikož veškerou pozornost na sebe strhává text.
Textově se jedná o civilně pojaté osobní album nahuštěné společenskými komentáři s náznaky nadsázky. NADNÁRODNÍ OBROZENÍ je alternativou k bezpohlavnímu mainstreamu, který teče tak, aby se to líbilo posluchačům, a zároveň je do sebe zahleděný (nebo zahleněný?), až je to komický. Ti, kteří mají rádi věci jasně nalinkované, tu možná budou bloudit.

Jindra