

Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
![]()
MIREK VODRÁŽKA, HELENA ZAORALOVÁ - ZAKLÍNÁNÍ - SMRT TYRANŮM!

1. Tartaros
Hudební příběh o bezedné psychické propasti, z jejíhož podzemí vystupuje kompozice formovaná tvořivým chaosem.
2. Španělská alchymie Duende
Skladba je inspirovaná španělskou kulturou „duende", která je definovaná jako stav extatické a nekontrolované umělecké emoce a odkazuje k nevysvětlitelnosti umělecké vášně.
3. Zoufám
Píseň byla „ušitá na tělo" doby a duše sopranistky Heleny Zaoralové.
4. Bachovy hammondky
Psychedelické spojení mezi odlišnými hudebním epochami.
5. Svatební hudba v karmelitánském kostele (věnováno Táně Leixnerové in memoriam)
Na počátku 80. let jsem na přání Táni Leixnerové hrál divoké skladby na varhany
v kostele U Pražského Jezulátka; neřekla mi ale, že budu hrát na její svatbě, a netušil to při svatebním obřadu ani zoufalý oddávající kněz.
6. Zaklínání – smrt tyranům!
Ženské rituální zaklínání tyranů.
7. Démon chaosu
Kompozice zkoumá hranice a spojení hudebního chaosu a řádu.
8. Navaho „Diné" song (věnováno Klee Benallymu in memoriam)
V září 2000, kdy se v Praze konalo setkání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, doprovázané protesty, jsem v anarchistickém squatu v Holešovicích spoluorganizoval první hudební vystoupení navažské formace Black re z USA, v níž hrál i Klee Benally.
9. Remix Smetanovy Vltavy
Reminiscence na Smetanovu symfonickou báseň v remixu chaotického toku života.
Muž mnoha talentů, spisovatel, filozof, feminista, teoretik chaosu a v neposlední řadě i hudebník, kde svojí teorii chaosu převádí do praxe. Právě vydávané CD obsahuje výbor z jeho tvorby z let 2018 – 2025 (naprostá většina skladeb je z loňského roku).
Jeho původní emociální trio se během let zúžilo na avantgarní duo s Helenou Zaoralovou u mikrofonu, společně experimentují s hranicemi zvuku, v jejich tvorbě se prolínají prvky jazzového improvizačního ducha, rockové energie a elektronických experimentů. Helenin soprán doplňuje Mirkovo experimentální hledání výrazu, které ho provází od pradávna:„Koncepce našeho hraní spočívala v tom, že se vždycky muselo hrát extrémně intenzivně, do krajnosti a šíleně, jako kdyby šlo o život. [...] Hráli jsme hudbu podle uměleckého Manifestu emocionalismu, který jsem napsal už někdy v roce 1971. Ta hudba se dala charakterizovat jako absolutní improvizace – neměla jiný řád než řád emocí."
A tak je tomu i na tomto albu!

Zatím bez recenze...








