KŘIK - DEVĚT HODIN RÁNO (1979-1980)

Příběh kapely Křik je typickou ukázkou mladých hudebníků v dřevním socialismu. Ovlivněni hudbou Franka Zappy, Faust či Fugs na straně jedné a Plastic people s Umělou hmotou na straně druhé „založili kapelu". Prostě parta kamarádů, které chtěla něco tvořit a měla to štěstí, že byla z Košíř a chodila na Klamovku, základnu to českého undergroundu. Tam se seznámila s řadou zásadních figur tehdejší podzemní hudební scény a tak není divu, že pod jejich vlivem se pustili do svého vlastní, značně neortodoxní tvorby. Nahráli dvě dema a odehráli jediný veřejný koncert (shodou okolností s kamarády z Klamovky: s O. P. N. a Psími vojáky ve Staré zbrojnici 21. 5. 1980, den před zvolením Gustáva Husáka prezidentem), to všechno najdete na CD. Ale v první řadě nejde jenom o hudbu – i když fanoušky toho dřevního undergroundu nepochybně potěší, ostatně pásek s písněmi skupiny Křik koloval v podzemí ještě za tuhé totality – ale i o tehdejší komunitu kolem ní, o důkaz, že šlo dělat svobodné umění i v nesvobodné době, že k tomu stačilo odhodlání a svobodný duch.
Není náhodou, že CD vychází 21. 5. 2026, tedy přesně 46 let od zbrojnického koncertu. Vydavatelství Guerilla Records tak vzdává poctu všem umělcům (dodnes často „bezejmenným"), kteří si za totality nenechali nasadil náhubek, ale dělali takovou muziku a umění, kterému věřili a které jim – i mnohým ostatním - rozsvěcelo temnou dobu. Vydání je doplněno všemi texty, bohatým fotodoarchivem a obsáhlým vzpomínám zakládajícího člena Petra Káše, při jeho pročítání zjistíte, že kapelou prošly mimo jiné takové persony, jako Petr Kumandžas, Jiří Michálek a Jarda Fernsterer, nebo básníci J. H. Krchovský či Milan Brabec.
Prostě jedna z kapel, která si vytvořila svůj vlastní svět a po takřka padesáti letech nám do něj na necelých 80 minut umožnila vstoupit. A jedno nezbytné P. S. na závěr: kvalita nahrávky je úměrná tehdejším technickým možnostem českého undergroundu.