JANOTA, NOSEK, HLÁVKA - CHRÁM POKOJE, 1990

Meditativní nahrávka, která přes svou zdánlivou bezeslovnou monotonnost přináší hluboký ponor do nitra světa i jeho člověka. Rozpohybovat čas a prostor. Střídání rytmů, sudý a lichý proti sobě. Nechat je se scházet, rozcházet, splývat a zase se rozdělovat, blížit se a vzdalovat, vytvářet nové a překvapivé sonické světy. A pozorovat, co to dělá s lidskou myslí. Bude mysl posluchačů prožívat při koncertě to samé, co mysl interpretova? Vstoupí návštěvník či návštěvnice koncertu spolu s hudebníkem do toho zvláštního mihotavého časoprostoru a budou i oni slyšet "neviditelné věci"?
Antonín Hlávka: „K Oldřichovi, kterýho jsem osobně neznal, mě přivedl Benedikt. Přišli jsme k němu domů do Ruský, do sklepního atelieru, kde bydlel. A dali jsme si nějakej bylinkovej čaj. Takže udělal dobromysl, dali jsme si pár šálků a prostě jsme si jen tak brnkali. Třeba půl hodiny, možná hodinu. Na tři kytary. Nic jsme si neříkali, nic jsme neřešili. Byla to čirá improvizace. Prostě jsme všichni hledali. Ale vlastně jsme si přes ty struny a tóny povídali. A pak jsme najednou přestali a asi pět minut jsme se jenom smáli."
Benedikt Nosek: "Byl to zvláštní pocit. Ta hudba do nás úplně vstoupila. A dělala nám moc dobře. I když možná zato mohla i ta dobromysl. Ale především šlo o to, jak skvěle, jak úplně, jsme se do toho ponořili. Úplně jsme spolu splynuli, bylo to splynutí i plynutí zároveň. Naprostý soulad."
Toník s Benediktem si myslí, že s Oldřichem odehráli i povedenější vystoupení. Ta ale bohužel nebyla zaznamenána.
Hlávka: „Ale ten prostor byl akusticky zajímavej. Evangelický kostel, postavený někdy počátkem 20. století. Takže ta akustika byla úplně jiná než třeba v tom barokním, původně gotickým kostele, co stojí hned vedle. Tam by to lítalo. Ale tady byl takovej příjemnej krátkej dozvuk. Ten prostor nebyl moc vysokej a zvukově se tam děly moc příjemný věci."
Nosek: „Na týhle nahrávce mě ale fascinujou místa, který mě vlastně matou. Chvílema to úplně zní jako by tam byly smyčce. Ty alikvótní tóny se tak zvláštně propojí... To je fenomén. "
Tolik o nahrávce z Chrámu pokoje v Hrádku nad Nisou z června 1990 její aktéři. Daleko víc se dozvíte z obsáhlého sleevnote Saši Neumana, který tvorbu Oldřicha Janoty sleduje podrobně několik desetiletí a spíše než o úvod k vlastní nahrávce se jedná o esej na téma Janota: život a dílo.
Oldřich Janota - akustická kytara, sklenice, flétna, zpěv, Jaroslav Benedikt Nosek - akustická kytara, sklenice, flétna, Antonín Hlávka - mísy, misky, dřívko, chrastítko, sklenice, flétna; Romana a Ukina Yúna Janotovy - poděkování; vinyl 180 gramů, vychází v půlce září, křest proběhne 30. 9. v Čítárně Unijazzu.
OBJEDNÁVKY MAILEM NA info@guerilla.cz, zasíláme dporučeně Českou poštou.