Magor - na vlastní uši

  MAGOR - na vlastní uši


THE DOORS/Light My Fire (CD The Doors, 1967)

Tak to jsi mě potěšil, protože když jsme do toho šli, měl jsem obavu, abych si neuříz ostudu. A poněvadž mám keltsky zabíhavý myšlení, musím ti povědět jednu historku, kterou neznáš: když začalo Radio 1, dělal jsem se Standou Pencem čtvrtky, kdy jsem četl různou poezii, přivedl si hosta, třeba Stankoviče, četl jsem K.H. Máchu, Bukowskiho - poněvadž mařeny jsou nevzdělaný. Tenkrát Radio 1 začínalo, všichni se učili, dělalo se na to koleně, já to dělal mimochodem zadarmo, každej čtvrtek jsem jezdil autobusem, kterej jsem si platil - to není výtka, všechno mi později bohatě vynahradili - i jsem tam nosil vlastní desky, takový ty ohraný vinyly a jednu desku přines taky právě Standa. Byly různý dotazy, já četl nějakou poezii, pak hrála ta deska a já ji ohlašoval. Ohlásil jsem: "Teďka vám zahraje kapela Josua Tree skladbu U 2." Všichni posluchači, včetně techniků padali smíchy, protože já vůbec netušil, že nějaká kapela U 2 vůbec existuje a že jedna z jejich nejslavnějších desek se jmenuje Josua Tree. Zkrátka, domníval jsem se, že až mi dneska budeš pouštět muziku, uhádnu slabejch 10%, jenomže tys mi jako první pustil Light My Fire, moji milovanou píseň od Doors a k tomu ti řeknu jenom tohle: když ještě Doors nebyli v povědomí tý mladší generace tak slavný, později za časů Bunkru se tato skladba hrávala, když se končilo a já jsem se bavil s Pepou Janíčkem, říkal jsem mu: "Až jednou, někdy za 50, za 100 let se bude někdo zabývat tím, čím jsme žili, co byla beatová éra, a nějaký kolegium by mělo vybrat jednu skladbu, která by to měla reprezentovat, nebudou to ani Beatles, jakkoli je miluju, ani Rolling Stones, ale bude to Light my Fire od Doors." Pepa pochyboval: "Myslíš?" "Já to vim!" Je asi pět kapel, který miluju rovnocenně: Beatles, Doors, Rolling Stones, Velvet Underground a Fugs.


NICK CAVE AND THE BAD SEEDS/Whipping Song (CD The Good Son, 1990)

To neznám, slyším to pravděpodobně prvně, nicméně je mi to velmi blízký. Každopádně je to z okruhu, který mám rád a i s tím, že se zesměšním bych tipnul, že je to Nick Cave. Je to krásný.

Lábus: Je to skutečně Nick Cave a je to ta píseň, při který ses při jeho koncertě v Lucerně někdy v 95 objevil s lahví šampaňskýho na podiu a nabízel Nickovi přípitek...

To bylo jinak... Dostal jsem volňáska, měl jsem i nějaký prachy, tak jsem si dal pití a šel na první balkon, kde byli zrovna od Výboru dobré vůle ty postižený paralagtici, seděli v první řadě a měli vedle sebe volný místo. Já je slušně poprosil, zda si tam můžu sednout, když mají volno, oni mi to dovolili, tak jsem jim koupil nějaký tatranky a čokolády, obdaroval je a v pohodě koukal. Najednou se tam objevil nějakej čurák z ochranky a chtěl mě vyhodit. A vzniknul konflikt, protože já mu říkal, že mi dovolili tam sedět, zatímco on pořád tvrdil, že tam být nemůžu. Tak jsem mu řekl, že je asi negramotnej idiot, když mi nerozumí, že tam od nich mám povoleno zůstat, načež on si přivedl ještě jednoho poskoka a když šlo do tuhýho, tak jsem vstal, jako že odcházím, ale dal jsem každýmu ránu pěstí a skočil ty slabý tři, čtyři metry z balkonu dolů. Bohužel přímo na podium. Moje jediná chyba byla, že když jsem viděl tu ochranku i v zákulisí, vzal jsem to blbec přímo přes podium do publika. Nick Cave zrovna zpíval, tak jsem mu jen zaklepal na rameno, jako že se mu omlouvám, ale že tam tudy musím zdrhnout. On se pochopitelně vylekal, čemuž se ani nedivím, protože když zpíváš a někdo ti najednou zaklepá na rameno... Naštěstí dole byla jiná ochranka a její šéf mě znal z Bunkru, tak mě odtáhl dozadu a vyvedl ven. Omluvil jsem se mu a táhnul pryč. Bylo to dokonce i v televizi a tam to vypadalo, že ožralej skáču z balkónu a chci snad zpívat, což není pravda. Mně trvalo asi dva dny než jsem si to zanalizoval a byl jsem na něj spíš nasranej, ale nakonec mi došlo, že o mně přece jen nikdy neslyšel a mrzelo mě nakonec spíš to, že zrovna jemu jsem udělal konflikt. Zrovna jemu, jehož poezie a hudby si moc vážím.


DEEP PURPLE/Smoke On The Water (CD Machine Head, 1972)

Tohle myslím znám a za chvíli ti to řeknu. Tohle jsem rozhodně slyšel. Boostrovaná kytara.... No nevím. Ale abych řekl aspoň něco pozitivního: píseň je zpívána anglicky. Tipoval bych to na konec šedesátých let, britská kapela, měl bych to jistě znát, ale neznám. Tím končím. Deep Purple? Tos mě dostal, protože já Párply nikdy neposlouchal. Jednak jsem v tý době seděl, ale vím že lidi o 20 let mladší to žerou, mě zkrátka oslovovaly jiný věci. Tahle vlna mě nezasáhla...


BRATŘI KARAMAZOVI/Podivuhodný Mandarin (CD Oslava ohně, 1995)

Samozřejmě poznávám, skladba od Plastiků, Bondyho text, ale dej mi ještě chvilku. Bratři Karamazovi, zpívá Kůča. Já jsem teoreticky jejich manažer, mám je hrozně rád, mám radost, že jsem jim pomohl trochu mezi lidi, protože do tý doby je znal spíš jen okruh kolem Českýho Krumlova, odkud pocházejí. Jsem rád, že jsem jim pomohl prorazit do zdejšího kulturního povědomí a kdykoliv jim opět pomůžu s čímkoliv, i když vím, že už se docela klidně obejdou beze mě. Jsou to doufám stále moji přátelé. Poznali jsme se tak, že jsme do Krumlova přijeli s režisérem Vachkem při natáčení takovýho dokumentu, šli na oběd, byli jsme snad pět minut v Krumlově a najednou za mnou přijde číšník a říká: "Máte venku návštěvu." Já vylez před hospodu, tam stáli dvě máničky a: "My jsme kapela z Českýho Krumlova, večer hrajeme, tak přijď!" Já jsem se vrátil dovnitř a těm čurákum spisovatelskejm a intektuálskejm povídám: "Vy kreténi, takhle funguje underground, jsem tady pět minut a už byla navázaná mimosmyslová komunikace."


BRUTUS/Žádný cukr (CD Třikrát denně akt, 1991)

Tak konečně se bodnu, ale mohl by to být Echt! a zpívá Karel Malík. Brutus? Tak vedle. Každopádně je to dobrá muzika. Ale Brutus jsem v životě neslyšel. Je to ovšem kultovní kapela, proto můžu říct, že jsou dobrý. Chodí na ně hodně lidí a to nejsou pitomci, čímž pochopitelně nemyslím publikum Karla Gotta nebo Marty Kubišový.


SEX PISTOLS/Anarchy In The U.K. (CD Never Mind The Bollocks...,1977)

Nebudu to tady tahat jako papoušek planety z klobouku, ale mohla by to být nějaká americká, resp. newyorská kapela. Sex Pistols? No dobře. Přes to moře je to stejně kousek. Ale! Když jsme seděli jako Plastic People, tak přišel Paul Wilson za Sex Pistols a říkal jim: "Plastic People jsou ve vězení, dejte mi jedno vaše video, já jim to pošlu do Čech, povzbudí je to." A Sid Vicious prohlásil, že fašistický kapele žádnou nahrávku posílat nebudou. Takže Wilson odešel s tím, že pokud jsou podle nich PPU fašistickou kapelou, dál se s nima bavit nebude. Tolik k Sex Pistols. A k punku obecně... Je potřeba si uvědomit, že punk byl první v Československu, nikoliv v Aglii. To byla kapela Umělá hmota, která vycházela z hudby MC 5, detroitskýho rocku, z kterýho snad vycházel i ten punk anglickej, ovšem my jsme je předběhli. Revolta to samozřejmě byla, i když to vezmeme chronologicky, nejdůležitější byl rock and roll a pak nástup Beatles. S těmato dvěma věcma to není zcela srovnatelný, ale byl to taky další důležitej zlom v hudbě. Když rock začal stárnout a kostnatět a byli z nich slavný mediální čůrácký hvězdy, tak přišla obroda. Jenomža ta západní společnost je samozřejmě rychle pohltila a ochočila, ale to už je zase o něčem jinym.


JIM ČERT AND LIFE AFTER LIFE/Speed (CD Just Trip, 1997)

Tohle poznám okamžitě: Jim Čert. Snad není potřeba zdůrazňovat, že je to můj přítel a že mě bere co dělá. I tahle věc s kapelou je výborná, je to jiný, než co dělal předtím, ale stejně je to výborný. Jim Čert, podobně jako Mejla, kterej se na svý poslední desce přiblížil technu, říkám: Pokud to dělá Mejla, tak je to rozhodně výborný. Prostě jak Mejla Hlavsa, tak Jim Čert jsou muzikanti a já, teď sice mluvím o Mejlovi, ale jako bych mluvil o Jimovi, když si třeba nejsem jistej nějakou kapelou, kterou slyším prvně, jdu za Mejlou a řeknu mu "Hele tohle je ta kapela..." a když mi Mejla řekne, že to je dobrý, tak to poslouchám. Ani Mejla, ani Jim nešlápli nikdy hudebně do hovna. A protože jsem tak rychle poznal Jima, mimo soutěž mi tam pusť Lotherien nebo jinýmo Jimovýho Tolkiena za odměnu... Já nesnáším stádní chování, já například kdysi opsal veškerý dostupný dílo Franze Kafky a ve chvíli, kdy ho začali intelektuálové po Liblický konferenci všichni číst, tak jsem Kafku bohužel (a trápilo mě to řadu let) nemohl vzít do ruky, dneska ho už tedy zase čtu - tak podobně i v undergroundu, do jakýhokoliv bytu jsi přišel, dokonce i k Peturšce Šustrový, která od něj přeložila nějaký věci, všude byl Tolkien, všichni četli a mleli jen o Hobbitech, tak jsem počkal, až ta vlna opadla a pak jsem jednoho Tolkiena koupil a dovezl ho dcerám do Říše. Přečetl jsem dvě stránky a znechuceně ho odložil jako absolutní sračku a dcery, který - navzdory tomu, že jsou z tak ortodoxně katolický rodiny - si samy objevily např. Jaroslava Foglara, Tokiena odložily taky. Já jsem o tom mluvil se svojí sestrou, Zorkou Ságlovou, to je ta strašná ženská co maluje jenom králíky, a přes ty králíky se dostala k veškerý dostupný mytologii. A já jsem se ptal, jak je to možný, že ten Tolkien na mě tak nezabral. Ona říkala "To je přece jasný, on je homosexuál." Což jsem nevěděl a ona to taky nezná z žádnejch bulvárních drbů, ale zjistila to analýzou textu. A pak jsem Zorku pozval na nějakej Jimovej koncert, z kterýho byla úplně nadšená a divila se, jak je možný, že Jim z tohodle udělal tak nádherný písničky. Je totiž nadlidskej výkon z Tolkienový sračky udělat něco tak nádhernýho.


MAGICKÁ NOC/Magické noci počal čas (CD Magická noc - in memories of The Plastic People, 1997)

Tohle jsem pochopitelně poznal, já nevěděl, že už je to venku. Neřeknu úplně hotovej názor, ale možná bych u týhle příležitosti mohl říct, co si myslím o hudbě, zvaný techno. Když jsem je tenkrát pozval na svoje narozeniny, tak mě spousta bigbíťáků málem ukamenovala a ani já to zase až tak nežeru a bolela mě z toho tři dny hlava, nicméně říkám tohle: ať chceme, nebo nechceme, je to hudba příští generace. Když my jsme začínali s Beatles, tak nás naši rodiče málem utloukli a dneska je to klasika a poslouchaj to i oni. Takže předběžnej názor: minimálně je to zajímavý, není to špatný, ale rozhodně ty starší verze mě berou víc. Originály. Neodsuzuju to, ale nepochybně je dobrý a důležitý, že se o to Mejla pokouší. A nedělá to z důvodu, aby se zalíbil zase někomu jinýmu, protože to nemá zapotřebí, ale dělá to proto, že cítí, kam směřuje trend současný hudby. A protože jsou to Mejlový věci, nakonec on na ně má copyright, což samozřejmě neznamená, že by to byly jen jeho věci. Zrovna, když Bratři Karamazovi nahrávali Podivuhodnýho mandarina po svym, měli obavy, co na to Mejla. Říkal jsem klídek, pouštěl jsem to Mejlovi a on, přesně jak jsem očekával, říkal že to je v pohodě, ať si to udělaj, jak chtějí. Tady přece nejde o to soudit se nebo vyžadovat nějaký autorský honoráře, musíme se vrátit ke středověkýmu pojetí umění, kdy prostě lidi, když viděli nebo slyšeli něco dobrýho, tak to přebírali jakkoliv, odkudkoliv. Originál, to je v podstatě vynález až renesance a romantismu. A vidíme, kam až to s tou originalitou dospělo, aby se hudebník soudil, jestli tam má šest taktů a to ještě může, ovšem při sedmým už může být zažalovanej.


LEVELLERS/The Game (CD Levelling The Land, 1992)

Neznám to, velmi se mi to líbí, je to pohodová muzika, každopádně jsou to nějaký Kelti, ale nevím kdo.


SAHARA/Vlci (CD Šílený pondělí, 1995)

Střelím od boku - Hudba Praha? John Black Sahara? Dobrý. Kdysi jsme byli přátelé a zůstali jsem snad jimi, i když se nevídáme. Je to geniální básník a cokoliv dělal, bylo vždycky dobrý. Kvalitní kluk. Kdybys na mě tak nepospíchal, určitě bych ho poznal podle ráčkování. Už se stalo. Prvně Sahara publikoval ve sborníku Děti dvou sluncí, kterej uspořádal Martin Němec pod jménem Dr. Zawrach a mě požádal o předmluvu.


DAVID PEEL AND THE LOWER EAST SIDE/I Like Marijuana (zCD Have A Marijuana, 1968)

Tos mi dal vážně jako hádanku? David Peel, pochopitelně. Toho miluju. Vidíš, ani nezačal hrát, ale řvát už začal, takže jsem nemusel slyšet ani první tón. Arnošt Hanibal, náš přítel z Benešova, kterýmu jsme ostatně dělali Hanibal's Wedding, první festival undergroundu v Postupicích u Benešova, to byl jeho těžkej fanda a měl všechny jeho desky, tohle znám od něj. Mimochodem, Míra Skalák má na videu snad všechno, co je důležitý a u něj jsem viděl společněj koncert Davida Peela s Johnem Lennonem. A byl to těžkej nářez, když tyhle dva hráli spolu.


RAGE AGAINST THE MACHINE/Bulls On Parade (CD Evil Empire, 1996)

Jimi Hendrix?

Lábus: Vůbec ne. A tohle ti nepouštím proto, abys to poznal a správně pojmenoval, ale je to současná hudba, která se pohybuje ve svejch kategoriích na špičkách žebříčků a moje otázka zní: nezdá se ti to až příliš agresivní, že z toho čpí - na rozdíl od muziky vzájemnýho soucítění, na který jsme vyrůstali - zloba, nenávist a tlak?

Ne, vůbec mi to tak nepřipadá. Já to dokonce tipoval na poslední třetinu šedesátejch let. Já tam tu agresivitu necítím.


DOMÁCÍ KAPELA/Indiáni milujou hory (CD Neděle, 1992)

Text by mohl být Jáchyma Topola a hudba DG 307. Špatně? Psí vojáci? Zase špatně? Tak mi dej ještě šanci. No, ať se s tím neseru: Domácí kapela? To to trvalo. A to si říká undergroundovej teoretik! Jak to říkal Švejk po tý českobudějovický anabázi? Řve na něj nadporučík Lukáš: "Švejku, vy jste neměl mapu?" A Švejk říká:" I mapa se může mejlit." Honza Brabec je taky geniální hudebník a po rozpadu Plastic People jsou vlastně dvě odnože, který v tom duchu PPU pokračujou, každá jinak, ale jsou to dvě větve téhož stromu. Jedna jsou Mejlovi Fiction, což je ta hitovější, písničkovitější, má to štěstí, že potkal Vozáryovce, takže konečně může složit jakoukoliv hudbu a oni mu to zahrajou a druhá je Domácí kapela Honzy Brabce, kterej je možná takovým duchovním žákem Vráti Brabence. Je to jiný, než co dělá Mejla, ale já oboje považuju za velice kvalitní a rovnocenný větve téhož stromu.

Lábus: Ale vloni ten strom zase přinesl ovoce....

Kluci se kdysi pohádali, Kába dal Mejlovi na Klamovce pěstí a rok spolu vůbec nemluvili a každej sedával u jinýho stolu, ani se nepozdravili. Druhej rok už seděli u jednoho dlouhýho stolu, každej na jinym konci a pořád se ještě nezdravili. Třetí rok si sice řekli "Ahoj", ale nic víc. Čtvrtej rok se spolu začali bavit a pak už to šlo samo. Nedá se sice přímo mluvit o ponorkový nemoci, ale uvědom si, že ta kapela existuje 30 let. U příležitosti 20. let Charty 77 ve Španělskym sále Pražskýho hradu se dali do kupy a je to zásluha především Majlova švagra Martina Palouše, kterej je k tomu dokopal. A pak si švihli to turné, které udělali velmi zodpovědně a doufám, že příští rok, až bude 30 let vzniku kapely, zase něco udělaj. Myslím si, že vzhledem k tomu, že každej z nich má svý vlastní projekty a nejsou žádný komerčáci, jedna šňůra za dva roky je až až. Co by kdo chtěl? Vždyť je to nuda, dívat se 30 let na ty samý ksichty.


JOHN MAYALL/Walking On The Sunset (CD Blues From Laurel Canyon, 1968)

Že je to rock and roll by poznal snad i debil. John Mayall? Takovej odvaz? Já myslel, že dělal jen blues a nikdy jsem ho neměl moc rád. Ovšem po týhle skladbě asi názor změním, je to vynikající. Mile mě to překvapilo.


PATTI SMITH GROUP/Dancing Barefoot (CD Wave, 1975)

Patti Smith. Když jsem seděl v roce 1977 na Mírově, četl jsem Melodii a od Jirky Černýho jsem si přečetl článek a nějaký Patti Smith, kterou jsem neznal, neslyšel jsem od ní ani tón, ale psal jsem Juliáně, aby mi od ní nějakou desku nebo kazetu sehnala, sice ji vůbec neznám, ale mám dojem, že by to mohla být moje parketa. A Juliana měla shodou okolností během týdne povolenou návštěvu, takže přijela dřív, než mi mohla odpovědět dopisem a první věta, kterou mi po přivítání řekla byla, že Patti Smith mi věnovala svou poslední desku, Radio Ethiopia, kde je dedikace: Ivanu Martinu Jirousovi a všem plastickým lidem na světě. Což dokazuje, že lidi stejný krevní skupiny se vycejtěj, vyčmuchaj i přes oceán, na dálku. A o tom kolikrát jsem si na Patti Smith na Mírově vyhonil ocas ti ani nebudu říkat, poněvadž bys mi záviděl.