J. H. KRCHOVSKÝ & KRCH-OFF BAND - DOMŮ

Dnes umřel další rok, už déle nechtěl nechtěl / dům v záři svic, smuteční síň ... / já a mí hosté – duše bez těl / zas o rok víc, zas o rok míň.
J. H. Krchovský: mýtická bytost, noční tvor a zároveň nejprodávanější český básník po dlouhých 11 letech přichází s novou nahrávkou. Nebojte se, vše zůstává při starém: pochmurná dekadence a trýzeň od prvních tónů ... a co nás čeká dál?
Samozřejmě: zhrzená láska, temnota, zmar a rouhání se ... prostě „Krcháč" jak ho známe a máme rádi.
Tmou domů k teskný inventuře / okolo všech těch božích hovad ... / už bude jenom hůř a hůře / umím se ještě vůbec pokřižovat?
Obklopen sehranou kapelou (Schilla, Skřivánek, Šeliga a Brodský / PPU, Půlnoc, Echt!, Lewis Craven band, Electric Traveling Show, All Tomorrow´s Parties Band, Letní kapela, Nahoru po schodišti dolů band a další) a kupodivu – vzhledem k jeho nechuti koncertovat - ostřílen mnoha koncerty nahrál ve studiu Zdeňka Šikýře 40 minut hudby, v kterých je ukryt všechna beznaděj světa.
Bůh pokoj věčný, duše, dej vám / Dík, že tu jste, v tu dlouhou noc ... / to nejsou básně, co tu vrejvám / to jsou mé prosby o pomoc!
Bude se vám to líbit!

PSYCHEDELICKÁ BARBORKA - BER TO JAKO NADĚJI

Studnice undergroundových souborů je v Česku nekonečná. V 80. letech působila na Strakonicku undergroundová skupina VROZENÁ VADA, které se svého času zcela po právu říkalo „strakoničtí plastici". Po několika letech plných rozličných životních peripetií, např. pobytů v blázinci, které se také odrazily v hudbě i textech, se nakonec kapela rozpadla, aby se znovu, v roce 2017 dala dohromady ve skoro stejném složení pod názvem PSYCHEDELICKÁ BARBORKA.
Oldřich Toninger, zpěvák a frontman se po odchodu manželky pomalu upíjel a v tomto rumovém opojení a zoufalství začal zase skládat. Ne proto, že chtěl, ale proto, že musel.
V jeho domě, tou dobou se mu říkalo „Dům potkanů" ho nalezl byvší spoluhráč Vrozené vady Petr Toman, druhý den si přinesl klarinet a první vystoupení měli již za čtyři měsíce s pěti písničkami. Název Barborka vznikl od křestního jména první bubenice. Po roce se k nim přidal i původní kytarista z Vrozené vady František Šír. Průběžně se střídali hráči na bicí a basovou kytaru, ale od roku 203 je už obsazení stabilní. Hudba založená zejména na repetitivní souhře dechových nástrojů (saxofony, klarinet), které se hymnicky klenou v mohutných melodiích, podpořených naléhavým hlasem deklamujícím milostné texty na rozhraní sexuální neukojenosti a post koitální deprese.

MIREK VODRÁŽKA, HELENA ZAORALOVÁ - ZAKLÍNÁNÍ - SMRT TYRANŮM!

Muž mnoha talentů, spisovatel, filozof, feminista, teoretik chaosu a v neposlední řadě i hudebník, kde svojí teorii chaosu převádí do praxe. Právě vydávané CD obsahuje výbor z jeho tvorby z let 2018 – 2025 (naprostá většina skladeb je z loňského roku).
Jeho původní emociální trio se během let zúžilo na avantgarní duo s Helenou Zaoralovou u mikrofonu, společně experimentují s hranicemi zvuku, v jejich tvorbě se prolínají prvky jazzového improvizačního ducha, rockové energie a elektronických experimentů. Helenin soprán doplňuje Mirkovo experimentální hledání výrazu, které ho provází od pradávna:„Koncepce našeho hraní spočívala v tom, že se vždycky muselo hrát extrémně intenzivně, do krajnosti a šíleně, jako kdyby šlo o život. [...] Hráli jsme hudbu podle uměleckého Manifestu emocionalismu, který jsem napsal už někdy v roce 1971. Ta hudba se dala charakterizovat jako absolutní improvizace – neměla jiný řád než řád emocí."
A tak je tomu i na tomto albu!

ANATOL SVAHILEC - NAŽIVO

Nejen hudbou jen člověk živ a tak se na světlo světa pokusím vynést cosi nepřenosného: audioknihu s vodopádem slov v podání varietního umělce Anatola Svahilce. Máme ho rádi a tak jsme pro vás nahráli v červnu 2025 jeho one man show (s malou pomocí přátel z kapely Jingle band) v Malostranské besedě.
Ikona české slam poetry Anatol Svahilec svými veršovaně-performativními eskapádami baví publikum již úctyhodných 12 let. Jeho nespoutaná imaginace ani po letech nevysychá, ale valí se dál jako lavina, horská bystřina, která vše zaplavuje a nic nenechává suché. Neváhejte a nechte se po dobu hodiny a půl unést sólovým únoscem v tomto "živém záznamu" do Svahilské Anatolie, země, kde nic není nemožné, do země, kde se dokážete úplně všemu od plic zasmát. Kdo by chtěl mít Anatola „jako živého" doma se vším jeho překotným básnictvím, tady má ideální možnost!

DG 307 - TRIBUTE "2CD"

Pavel Zajíček je mimo jeho uměleckou tvorbu i stěžejní postavou našeho vydavatelství. Byl to právě on, kdo mě v roce 2001 oslovil, že by chtěl znovu vydat nahrávku, kterou pořídil v roce 1992 s Mejlou a měl v úmyslu ji oživit dalšími nástroji. Domluvili jsme se a k tomu mi dal master Siluet, které si tehdy kapela DG 307 vydala sama, ale dávno se rozkutálela mezi fanoušky. Takže to byl prvopočátek Guerilla Records a během těch dalších let jsme – a už DG 307, anebo PZ sólo – vydali takřka 30 titulů na CD a v posledních letech i na LP. Přesto je to málo! Letos by se PZ dožil 75 let a k jeho poctě mě napadlo oslovit spřátelené hudebníky, aby natočili některou ze skladeb z DG repertoáru. Bylo to skvělé - všichni souhlasili a navíc každá kapela si vybrala jinou píseň a také zpracování se zásadně liší, od věrné kopie až po svébytné uchopení hudby. Ale každé zpracování v sobě udrželo kvalitu a výjimečnost Zajíčkovy produkce. V sekci „k poslechu" jsou dvě ukázky z CD, které potvrzují rozličnost zpracování a pak jsou tam ještě dvě skladby, které se na CD už bohužel nevešly (Zaměstnanci moštárny a Sbor břežanských kastrátů). Tolik k „tribute".
CD 2 obsahuje jednu jedinou skladbu... je to závěrečná píseň z divadelní hry Pustina. Ta se v letech 2014 – 2016 v režii Miroslava Bambušek hrála ve Studiu Hrdinů a skončila z důvodů prudkého zhoršení zdravotního stavu Pavla Zajíčka, který hrál hlavní roli. Vždyť to vlastně byl příběh jeho života. Hru jsme na film začali převádět ještě za jeho solidního zdraví, které se ale postupně zhoršovalo, až byla spolupráce nemožná zcela. Využili jsme tedy materiálu, který již byl hotový, a to se týkalo i hudby, která tvořila „naživo" rovnocennou součást představení. Tu kapela posléze nahrála v roce 2017 v hudebním studiu Professional sound pod dohledem Vojtěcha Komárka a Pavlův hlas byl postupně přidáván buď ze záznamu, anebo něco stačil ještě namluvit osobně. Postupem doby však bylo zřejmé, že je u konce svých – nejen tvůrčích - sil. Původně jsme zvažovali vydat fragmenty z celého představení, která byla pro Pustinu nahrána, ale kolektivním rozhodnutím všech členů DG 307, kteří se tehdy na nahrávání podíleli, byla nakonec tato varianta zamítnuta; stačí, co zazní ve filmu. Vzhledem k legendě, jakou DG 307 zcela jistě představují, se to jevilo jako zbytečný krok někam, kam nikdo už nechtěl vstupovat. Z piety jsem přece jenom vybral píseň, kterou celé představení - i film – končí, a je tady také poslední skladbou, která pod jménem DG 307 vyšla. Poslední, kterou Pavel Zajíček ještě nahrál, byť z ní uslyšíte, že sám se už pomalu přesouval na jiný, vzdálenější břeh. Berme to tedy jako jakousi symbolickou tečku za příběhem člověka, který, jak sám říkal „se nebál vstoupit do svých snů". Nikdo druhý takový už nebude.

BÍLÝ SVĚTLO - CHRÁM BÍLÝHO SVĚTLA

Bílý světlo patřilo jednoznačně k těm nejstarším undergroundovým seskupením. Po archivních nahrávkách z roku 1976, které jsme vydali pod názvem Dělníci Bílýho světla, přichází po 50 letech Bílý světlo stejné ... a přesto jiné. V kokpitu stále sedí jeho zakladatel (a první bubeník Plastiků) Pavel Eman Zeman, který opustil bicí, ale pevně se drží mikrofonu, sekundují mu nejen ostřílení hudební veteráni (kytara, bicí a basa), ale i mladá, temperamentní tříčlenná dechová sekce. Na nahrávce tedy najdete nejen lety prověřenou klasiku, které mladíci dodali novou energii, ale i čtyři zbrusu nové kousky, zcela zapadající do poetiky hudební i textové (texty Jiřiny Zemanové) a jedna výjimka, které potvrzuje pravidlo: V souhvězdí Orionu z pera Saši Ledinské, věnovaná Pavla Zajíčkovi. Studiová nahrávka dává teprve teď dostatečně vyniknout hudebním detailům a finesám, které hudba Bílýho světla obsahuje a díky kterým skladby nezestárly. Texty naplňují legendární hlášku z Majora Zemana / Mimikry o biblických songech, neboť jsou skutečně vnitřně obráceny tam někam nahoru, ale přitom působí uvěřitelně a nenásilně. Skladba Všechno tady už nejednou bylo, postavená na motivu skladby Plastiků z roku 1970 je děkovnou litanií za dar hudby. Krása!

NADNÁRODNÍ OBROZENÍ - F. L. VZTEK

Nadnárodní obrození, aneb upřímná rodinná korporátní atmosféra exportující tradiční české pokrytectví
Nadnárodní obrození jsou součástí punkové vlny, kde ale onen pojem punk není návodem k tomu, jak by měla nahrávka znít, ale spíše jaký z ní máte pocit. Je věrohodně nasraná, nespokojená, pouliční, uchlastaná a ztroskotaná. Ačkoli na ní slyšíte reálnou kytaru i basu a beaty se snaží často napodobovat reálné bicí, prim tady má sympaticky primitivní elektronika, která místo toho, aby se předváděla, tak ví, jak správně podložit navztekaný frázování, aby mělo co nejsilnější dopad .Nadnárodní obrození se vydává na křížovou výpravu proti realitě. Nahrávka F. L. Vztek je něco mezi punkem a remixem normalizačních seriálů. Ne revoluci! Už je pozdě. Pozitivní je, že všechno hoří. A my na to hrajeme. Ozvěna v záchodové míse současnosti. Deska o tom, jaký to je, když místo duše máš pět piv.
Ale od začátku: náhody neexistují. V roce 2023 jsem navštívil polosoukromý večírek, který - mně úplně neznámé - mladé kapely věnovaly památce Pavla Zajíčka. A najednou jsem cítil, že jejich tvorba navazuje tam, kde český underground před lety ztratil dech. Parta, která si dělá věci pro sebe, divná hudba, drsný texty, rezignace na popularitu, punkovej přístup k tvorbě i životu. Pozval jsem je do LaFabriky na koncert k PZ poctě a tam nadchli i moje vrstevníky, veterány třetího odboje, takže jsem se utvrdil, že jdu správnou cestou. Byl čas nabídnout jim vydání u Guerilla Records. A co se stalo? Poslali mě do prdele, jakože CD nikoho nezajímají, co bylo bylo, nevracet se do minulosti, sami si to nahrajou a sami si to pověsej na internety a tak podobně, prostě díky, ale táhni dědku a pověsili si to někam do svýho současnýho nekonečna. Slyšel jsem to a učinil další nabídku a následovalo další odmítnutí, ale už o ní prý v kapela hlasovali. A protože náhody neexistují, najednou se ozval Vlasta Třešňák, že napsal pod vlivem voleb podivuhodný text Podivuhodný margarin a jestli nevím o kapele, která by ho zhudebnila. Ale nějaký mladý kapele, žádný legendy undergroundu (na ty je Vlasta, sám legenda undergroundu, už alergickej). A plán byl na světě: poslal jsem ho Nadnárodnímu obrození, že jim ho dám, jenom když jim budu moc vydat tu nahrávku. Text si přečetli ... a byli nadšený. Vlasta T. po vyslechnutí, jak ho zhudebnili napsal, že je nadšen! Vesmír se spojil a pak už jen stačilo, aby to strejda Lábus vydal. A CD je na světě. Je to jiný a je to jinak skvělý!

MEJLA HLAVSA, JAN VOZÁRY - MAGICKÁ NOC (IN MEMORIES OF THE PLASTIC PEOPLE)

V roce 1995 se spojili Mejla Hlavsa a Jan Vozáry, aby dali některým starým písní legendární skupiny The Plastic People nový zvukový háv. Nápad vycházel od Honzy, který se přece jen pohyboval v jiných hudebních vodách, i když Mejla byl vždy otevřený novým výzvám. Tehdy spolu už také hráli ve skupině Fiction, takže si byli blízko i lidsky.
Podle vlastních slov byl Mejla lehce nervózní, co z toho vzejde, ale nakonec byl velmi mile překvapen. Řekl: „Když se mi, někdy v roce 1995, Honza svěřil, že se zabývá nutkavou myšlenkou udělat pro svoje potěšení „remake" nejstarších skladeb PPU, pravda nebral jsme to příliš vážně. Po prvním poslechu jsem věděl, že je to ono. Nejen, že se nikam nevytratila syrovost, čehož jsem se obával, ale zvuk, který nahrávce Honza udělal, dal věci ještě větší sílu a naléhavost."
Nosiče dávno vyprodané, tehdejší vydavatelství dávno ztracené, ale chuť dál hledat a vydávat Mejlovy věci nás neopouští, takže po skutečně detektivním pátráním jsme mohli licenci na vydání koupit a vydat tak jubilejní 250 (slovy: čtvrttisící!!), více než symbolický, titul.
Honza Vozáry dokonce našel původní DATku, na které byl studiový záznam a tak se péčí Moimira Papalaesca v jeho Analogue Voodoo studiu zmasteroval tak, aby mohl vyjít nejen na CD, ale i na LP (vycvhází 6. 3. k Mejlovým nedožitým 75 narozeninám).
Nový je nejen zvuk, ale i design vydání (z grafické dílny Pavla Beneše) a nahrávka bude pokřtěna a dokonce i koncertně uvedena na festivalu „50 let od procesu s českým undergroundem" (14. 3. MeetFactory, více na GoOut), kde ji Honza Vozáry představí s několika spoluhráči naživo.

LIAO I-WU, PAVEL ZAJÍČEK, TOMÁŠ VTÍPIL - KRVEPROLITÍ

V roce 2009 pro Český rozhlas načetl Pavel Zajíček s improvizovaným doprovodem Tomáše Vtípila báseň Krveprolití čínského undergroundového básníka Liao I-wu, napsanou jako těžké spontánní reakce na masakr na náměstí Nebeského klidu v Pekingu 3. a 4. června 1989. které si za nelidských podmínek odseděl a dnes žije v Berlíně.
Na podzim 2025 jsme odkoupili od Českého rozhlasu, pak jsme se spojili se samotným Liao, který nám poslal několik vlastních skladeb (v čínštině), tematicky navazující na hlavní motiv alba, které jsme použili jako bonus CD.
První část nahrávky tvoří cyklus lyrických básní v próze, krutě osobní, melancholicky laděné texty napsal Liao I-wu v roce 1988 po tragické smrti své mladší sestry. Jsou proto spíše „útěchou zemřelé“; jakýmsi šamanským „voláním duše“ (zhao hun), které odcházející milovanou bytost přivolává z říše mrtvých zpět; modlitbou nad pomíjivostí řádu světa a neuchopitelností krásy. Druhou částí je ono Krveprolití. To podobu spíše živelné energie, náhlé erupce vzteku a zoufalství, evokace „hněvivých božstev“, proudu vše spalujících pyroklastických obrazů, které se valí mimo končiny jazyka a řeči a vypalují v posluchačově vědomí nové cesty vnímání. Poezie, která podobně jako Krakatoa pohltila sama sebe. (Ivo Hucl)
Hudbu Tomáš Vtípil v zimě k rozhlasovému základu ještě doplnil a celou skladbu přemíchal, takže můžete očekávat „vtípilovsky" ambientní a experimentální muziku s podmanivým Zajíčkovým hlasem. V bookletu najdete nejen texty, ale i rozsáhlý a zasvěcený výhled do Lioaova života a příběh Krveprolití od Iva Hucla. Obal je dílem Františka Štormy.

Bonusem jsou Liao I-Wuovi básnické promluvy a hra na tradiční čínskou bambusovou flétnu. Liao I-Wu je v Číně persona non grata, žije v exilu av tom spatřujeme také důležitost vydání: tak jako kdysi Plastiky vydávali v Kanadě, pronásledovaný čínský básník je vydáván v Česku. I v tom je Guerilla Records nositelem jistého duchovního odkazu undergroundu.
Začátkem března vyjde skladba na barevné LP, křest proběhne ve čtvrtek 2. 4. v Knihovně Václava Havla za osobní účast Lioa I-wu a hudební produkce Tomáše Vtípila.

ŠPINAVÉ SPODNÍ PRÁDLO - UMBRA MORTIS

Jedna ze stálic nejen našeho vydavatelství, ale oddaní strážci podzemních tradic, Špinavé spodní prádlo přicházejí s dalším zářezem do pažby. Kapela, která vznikla v roce 1987 v Olomouci nikdy neopustila své kořeny, sice se občas měnilo obsazení, ale duch (a zakládající členové) nikoli. Pod „optimistickým“ názvem Umbra Mortis (Stín smrti) se vydávají do tvrdších vod, než je pro tuhle partu obvyklé, ale srdce stále bije v rytmu undergroundu. Tahle nahrávka je však daleko pestřejší, mimo „klasiky“ uslyšíte úvodní hromobití a buben, psychedelii, sbory i skřeky z bažin, nefalšovaný heavy metal s houslovým staccatem, kvílení thereminu, texty obskurní, poetické, deklamované i angažované a na závěr bonus od DG 307, celkem nám toho naložili přes 53 minut. Špinavé spodní prádlo vstoupilo do etapy, kdy se může stát opravdu všechno, občas dokonce můžeme hovořit o melodii, ale nepřeslechnutelné kořeny undergroundu, krautrocku i psychadelie nás provází celou deskou. A jejich srdce po celou tu dobu srdce tluče stále ve stejném rytmu: rytmu dětí, který nestačily zestárnout, anebo šílenců, kteří nemůžou padnout. A doufáme, že takovými i zůstanou, to jim sluší nejvíc!

(RŮZNÍ INTERPRETI) - MAGOR 80 - ARCHA+ 21. 9. 2024

Troj(!!)CD se záznamem opulentního hudebního večírku v pražské Arše+ u příležitosti připomínky nedožitých osmdesátých narozenin Ivana Martina Jirouse.
Přesně po roce vychází jako dokument jednoho večera se zvláštní, neopakovatelnou atmosférou. Při jeho výrobě jsme měli na mysli kdysi tak oblíbené "samizdatové" vydávání, kvalita zvuku pro nás byla až druhořadá, šlo nám hlavně o zachycení toho místa, času a nejvíc ze všeho o poctu Magorovi. Vyprodaná Archa+ se totiž stala místem, kde ožily vzpomínky, potvrdila se nejen nadčasovost nezávislé tvorby, ale i autenticita undergroundu. A zjevil se sám duch pospolitosti.
Na třech kompaktních discích MAGOR 80 najdete 10 kapel a Petra Hrušku sólo, 29 muzikantů, 45 skladeb, přes 230 minut hudby plus 30ti stránkový booklet s desítkami fotografií, zachycujících dění na pódiu i pod ním. 
Omezený náklad 200 kusů (z toho je 100 autorských pro účinkující) bude k mání pouze od nás: přes web, anebo na koncertech. Toto vydání není určeno „neviditelné ruce trhu", ani cizím uším, ale zejména lidem, kteří jdou s naším vydavatelstvím po společné cestě, ať už hudební, a/nebo duchovní; obě jsou nám blízké a obě jsou pro nás zásadní. 
Berte to jako poděkování nejen Magorovi, ale  i vám!

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - LIVE 1972

(Společenský dům, Zruč nad Sázavou, 24. 6. 1972)

Sleevnote Paula Wilsona: „Tyhle dva (ve Zruči nad Sázavou av Závodním Klubu ČKD v Praze) představují velmi důležité mezidobí ve vývoji Plastic People. byl, že v té době nám někdo přišel naprosto geniální zkušebnu: temnou, špinavou, smradlavou a opuštěnou místností na jatkách v Holešovicích, kde strašily duše toho poraženého dobytka, hovězího či prasečího. Dřív jsme z nouze museli zkoušet po bytech, tajně, potichu, většinou bez elektřiny. Ted' jsme měli pochmurný, ale magický prostor, kde celá kapela mohla zkoušet dohromady a naplno (proud nám zajistil Pepa Janíček načerno z vedlejší budovy) a kde Mejlův skladatelský génius měl větší možnost se uplatnit.
Na desku uslyšíte ten rozmanitý výsledek: improvizačky jako "Indian Hay" a "Crematorium Smoke", zhudebněné básně od Williama Blakea "The Tyger" a "Never Seek to Tell Thy Love" i od Jiřího Koláře "Růže a mrtvi" a "Na sosnové větvi." Plus několik složitých "coverů" od Franka Zappy.
Koncert v ČKD byl vrchol i konec té éry. V obecenstvu skákal a tancoval legendární básník Egon Bondy, který potom vyslovil svou osudnou nabídku: "Plastici by měli zhudebnit moje básně." A tak začala pro kapelu další etapa. Krátce po tom byli Plastic People vyhození z jatek, přijali básníkovu nabídku a začali zkoušet na Malé Straně v Bondyho pracovně, přidal se k nim Vráťa Brabenec ... a zbytek je už historie."
Paul Wilson,  Heathcote, Ontario, s rpen 2025

A tady ještě dobový zápis z „Kroniky Plastic People“, jak to viděl Josef Vondruška: Početná skupina příznivců se všemi prostředky snažila dostat na místo určení. Na místě bylo asi 140 lidí z Prahy. Začátek se zpozdil asi o 1 a půl hodiny vinou pořadatelů, kteří krátce před začátkem vystoupení vypnuli a opětovně zapnuli, čímž vyhořel hlavní zesilovač. Pepíček Janíček musel vynaložit veliké úsilí, aby zesilovač spravil a koncert se mohl uskutečnit. V repertoáru se hrály skladby od Velvet Underground, Fugs, Zappy a vlastní. Koncert byl filmován a nahrán. Celý koncert skončil velkým úspěchem.
A ukončíme, také dobovým, článkem z novin zaměstnanců np Sázavan: Nechce se věřit, že náš Společenský dům byl dán k dispozici pochybným osobám, které nevkusně oblečeny a vulgárním jednáním kazí dobré jméno naší mládeže.

KONČINNA - PROŠLI TUDY BLÁZNI

Končinnu si v létě 2017 založili bývalí hudebníci ze souboru Činna, zejména jeden z vůdčího dua této pozoruhodné kapely: klávesista a autor hudby Petr Komár Soudek. Repertoár se skládá částečně z převzatých a upravených skladeb z různých období Činny (vydali jsme v roce 2015 jejich živák Takový pěkný koníček; stále k objednání), ale v současné době se objevily i zcela nové skladby, až na jednu výjimku s texty Zdeňka Hmyzáka Nováka, Komárova letitého souputníka. Z toho vyplývá, že sound i hudební filozofie kapely navazuje na (nedoceněnou) Činnu, ale tentokráte s drobnou příměsí elektroniky a razantnější rytmikou, bonusem je také nehrávání ve studiu Jámor Ondřeje Ježka, který je třešinkou na dortu každé nahrávky. Jemná hudba ostrých hochů a hravé texty mistra obrazů tvoří tak kvalitní, pozoruhodnou a unikátní kombinaci, že se jí na české scéně málokdo vyrovná.

INVALIDNÍ DŮCHOD - KUKLY (+ EP KŘEST OHNĚM; 1998)

Invalidní důchod patří k legendárním jménům českého undergroundu, kterým se postupem let podařilo skloubit vysoce ceněný hudební materiál s kvalitními texty a udělat z této souhry poznávací značku. Kapela pochází z Ústí nad Labem, vznikla ještě před rokem 1989, svou činnost ukončila v roce 1999. Na svém kontě má několik nahrávek, avšak jejich poslední dílo, které právě vydáváme doposud nikdy oficiálně nevyšlo, jen samizdatově na MC kazetě. Album propojuje to nejlepší, co kapela pod vedením baskytaristy Jiřího Markse do sebe za roky hraní nasála: temné podzemní tóny, výrazná basová kytara, razantní přechody, artrocková atmosféra a eterické plochy kláves, nad nimiž se vznáší deklamovaná poezie (zde mimo 2 básní Christiana Morgensterna básně Luďka Markse, takřka výhradního textaře kapely).
CD je doplněno 4 písňovým EP z roku 1998, kterým se kapela definitivně rozloučila s aktivní činností a které nevyšlo nikdy.
Invalidní důchod nebyl nikdy doceněn, pro ucho undergroundového posluchače byl příliš náročný a do jiných hudebních vod zase ani netoužil vplout... snad tohle album znalcům připomene jeho kvalitu a posluchače, kteří ho neznají, příjemně překvapí.

Dobový dokument na YouTube:
https://www.youtube.com/watch?v=pDCTI8tH48c&feature=shared

ABSOLUTELY FREE - MILÁ TANČÍ

Skupina Absolutely Free z Ústí nad Labem vznikla v roce 2021 a produkovanou hudbou naplňuje nejen svůj název „absolutní svobody", ale také definici progresivního rocku: dlouhé skladby, virtuózní muzikanti, častá sóla kytary i kláves atd. Jedná se o zkušené hráče, kteří prošli mnoha ústeckými soubory nejrůznějších žánrů (jazzrock Comba L, Omnie, Trioletu; art rock Invalidního důchodu – ostatně baskytarista Jiří Marks je spoluautorem řady skladeb, většinovým je pak jazzrockový kytarista Pavel Kušnír - či roku alternativního á la Lamači zápěstí).
Tuto tradici poněkud narušuje hlas Zrzavýho Mikiho, pardon Zdeňka Mikeše, pamětníka máničkovských sejšnů na legendárním teplickém Věšáku, který texty spíše deklamuje, ale právě tím hudba dostává poněkud undergroundovou příchuť a potkává se tak v ní vysoké s nízkým, což dodává produkci kapely zvláštní napětí. Duchovní texty (a tři básně Luďka Markse) dodávají celku další, nečekaný rozměr. Ovšem tím vše do sebe zapadá a na své si tak přijdou příznivci obou žánrů.
U téhle kapely zrovna poslech jejich hudby vydá za 1 000 slov.

FURT ROVNĚ - VEMTE SI NÁS DOMU!

Pětičlenná kapela, jejíž vznik zapříčinil obdiv k české undergroundové scéně 80. a 90. let a která vám hraje už více než 15 let veselé písně o smutných věcech. Svůj styl staví na pestrém průsečíku českého undergroundu, šansonu, rocku a blues, nebrání se vlivům jazzu i vážné hudby. Ale hlavně Psích vojáků, což při dominantním klavíru snad ani jinak nejde. Pět let po jejich oficiálním debutu vychází další CD, tentokrát podstatě pestřejší jak hudebně, tak zvukově – bylo totiž nahráno ve studiu Jámor Ondřeje Ježka, takže na nahrávce se také podařilo uchovat energii, která jejich koncerty provází. Devět písní, v nichž je text rovnocennou složkou hudby, v sobě pořád nese to vyrůstání v paneláku na maloměstě s jediným nonstopem a rockovým kluberm, ale zároveň je z nich cítit hudební vyzrálost, otřískanost z desítek koncertů a – což je v Guerilla Records taky důležité – jasný lidský postoj. Prostě vemte si je domu, s nima se nudit nebudete. Však kapela sama sebe uvádí následovně: „To jsem my – Furt Rovně. Zveme tě do světa, kde se Judi Dench válí u popelnic, soused v noci mění ve vlka a malý holčičky pláčou, až dehydrujou. A kdo se vlastně stává spasitelem měsíce května? Po pěti letech přicházíme s novou deskou, kde najdete rovnou devět takových bizarních, šílených, krásných, jemných i úchylných písní.“

JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - ...KLIDNÍ JSOU A KOUŘÍ

Jiříkovo vidění datuje svůj vznik do roku 1995, v létě 1997 natočilo v benešovské zkušebně první demo, které se povedlo a dnes ho známe jako první album: George's Vision. V recenzích zaznívala různá přirovnání, nejčastěji k českému undergroundu, ale i kapelám jako Devo, Bauhaus, raným The Cure, Fiction nebo DG 307. Koncertů přibývalo a v roce 1999 došlo na natáčení druhého alba, poměrně koncepčního díla, s názvem ...klidní jsou a kouří, které oficiálně vyšlo o rok později. Po vypuštění nahrávky následovala spousta koncertů, ať už sólově, nebo se spřízněnými kapelami, první vystoupení na Magorově Vydří, soutěžní přehlídka Malá Alternativa atd. Klidní jsou a kouří získalo slušné recenze a časem i kultovní status mezi fanoušky kapely, ale brzy nato došlo k mírnému rozkladu (část členů byla vytížena jinými kapelami, někdo se odstěhoval apod.) a Jiříkovo vidění pak vlastně několik let nefungovalo.
Teprve někdy kolem roku 2005 došlo k postupné resuscitaci, hlavně díky aktivitě Milana Jaroše, který si mezitím doma zařídil funkční nahrávací studio, v němž vzniklo během roku 2009 album Obrazy neklidu. Ale to už se Jiříkovo vidění potkává s Guerilla Records, kde zakotvili dodnes a kde jim také vyšly i další CD: V poli strom (2013) a Než bude svítat (2022). A protože se původní náklad prvních dvou desek Jiříkova vidění (George´s Vision a ...klidní jsou a kouří) už před drahným časem vyprodal, rozhodla se kapela k letošnímu třicátému výročí vzniku tyhle dvě jejich zásadní desky vydat znovu v reedicích tak, aby se pokud možno zachovala původní „domácká" atmosféra, ale zároveň se aktualizovaly s ohledem na současné technické možnosti. Tento úkol byl svěřen osvědčenému Moimiru Papalscovi, který v Analogue Voodoo Studiu dokáže opravdové zázraky: „Oba původní mastery vznikaly před dlouhou dobou a podklady už se dochovaly jen v digitální podobě z původních CD. A proto jsme se rozhodli dát tomu pořádnou péči - lidově řečeno prohnat nahrávky přes magnetofonový pás a dodat jim touto cestou ve finále příjemnou barvu a dynamiku, odborně řečeno saturaci. Nečekejte tedy kdovíjak "napálený" zvuk, ale spíše nahrávku, která "dýchá" a má své dobové kouzlo. K tomu účelu jsme pak použili i ekvalizéry od proslulé značky Neve nebo pro vylepšení stereobáze procesor K-Stereo od mistra zvuku Boba Katze, který je součástí systému Universal Audio. Věřím, že obě desky skupiny tak pro posluchače budou nejen hudebním, ale i audiofilským zážitkem". Tolik Moimir k technickému „zákulisí" úprav. Stejně tak zodpověděně pojal Miguel výprava obalů, aby důstojně reprezentovaly znovuvydávaný materiál. Doufáme tedy, že se „dobrá věc podařila" a budete mít chuť si to ověřit na vlastní oči i uši.
Doporučujeme!

JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - GEORGE'S VISION

Jiříkovo vidění datuje svůj vznik do roku 1995, v létě 1997 natočilo v benešovské zkušebně první demo, které se povedlo a dnes ho známe jako první album: George's Vision. V recenzích zaznívala různá přirovnání, nejčastěji k českému undergroundu, ale i kapelám jako Devo, Bauhaus, raným The Cure, Fiction nebo DG 307. Koncertů přibývalo a v roce 1999 došlo na natáčení druhého alba, poměrně koncepčního díla, s názvem ...klidní jsou a kouří, které oficiálně vyšlo až o rok později. Po vypuštění nahrávky následovala spousta koncertů, ať už sólově, nebo se spřízněnými kapelami, první vystoupení na Magorově Vydří, soutěžní přehlídka Malá Alternativa atd. Klidní jsou a kouří získalo slušné recenze a časem i kultovní status mezi fanoušky kapely, ale brzy nato došlo k mírnému rozkladu (část členů byla vytížena jinými kapelami, někdo se odstěhoval apod.) a Jiříkovo vidění pak vlastně několik let nefungovalo.
Teprve někdy kolem roku 2005 došlo k postupné resuscitaci, hlavně díky aktivitě Milana Jaroše, který si mezitím doma zařídil funkční nahrávací studio, v němž vzniklo během roku 2009 album Obrazy neklidu. Ale to už se Jiříkovo vidění potkává s Guerilla Records, kde zakotvili dodnes a kde jim také vyšly i další CD: V poli strom (2013) a Než bude svítat (2022). A protože se původní náklad prvních dvou desek Jiříkova vidění (George´s Vision a ...klidní jsou a kouří) už před drahným časem vyprodal, rozhodla se kapela k letošnímu třicátému výročí vzniku tyhle dvě jejich zásadní desky vydat znovu v reedicích tak, aby se pokud možno zachovala původní „domácká" atmosféra, ale zároveň se aktualizovaly s ohledem na současné technické možnosti. Tento úkol byl svěřen osvědčenému Moimiru Papalscovi, který v Analogue Voodoo Studiu dokáže opravdové zázraky: „Oba původní mastery vznikaly před dlouhou dobou a podklady už se dochovaly jen v digitální podobě z původních CD. A proto jsme se rozhodli dát tomu pořádnou péči - lidově řečeno prohnat nahrávky přes magnetofonový pás a dodat jim touto cestou ve finále příjemnou barvu a dynamiku, odborně řečeno saturaci. Nečekejte tedy kdovíjak "napálený" zvuk, ale spíše nahrávku, která "dýchá" a má své dobové kouzlo. K tomu účelu jsme pak použili i ekvalizéry od proslulé značky Neve nebo pro vylepšení stereobáze procesor K-Stereo od mistra zvuku Boba Katze, který je součástí systému Universal Audio. Věřím, že obě desky skupiny tak pro posluchače budou nejen hudebním, ale i audiofilským zážitkem". Tolik Moimir k technickému „zákulisí" úprav. Stejně tak zodpověděně pojal Miguel výprava obalů, aby důstojně reprezentovaly znovuvydávaný materiál. Doufáme tedy, že se „dobrá věc podařila" a budete mít chuť si to ověřit na vlastní oči i uši.
Doporučujeme!

VÍTRHOLC - ALL WE NEED IS UNDERGROUND

Vítrholc? To je víc než kapela, to je životní styl! Poezie zabalená do hudby a naopak. Elektronický recitační kroužek, který se z původní improvizační party věrozvěstů poezie během let propracoval k regulérní kapele, která má svůj zvuk, ksicht a názor. O tom všem se můžete přesvědčit na tomhle CD, které se rodilo pracně několik let a až tvrdá ruka producenta Moimira Papalesca přiměla hudebníky Dílo dokončit. Velké D ve slově Dílo není omylem, je to opravdu vychytaná, vymazlená a autentická nahrávka. Ostatně sám velký Moimir o ní pravil: „Riffy místy jako od Zeppelin, místy jak od Big Black a s příchutí třeba Wire (nechce se mi hned psát Sex Pistols), těžkotonážní bicí a basa, triphopová elektronika a do toho napálená a místy i zpívaná deklamace básní, kde slova řežou jak žiletky; česky i slovensky. A jako doporučení vezměte v úvahu fakt, že tohle je jedna z těch mála vzácných desek, které si opravdu rádi a s velkou chutí budete moci pouštět opakovaně... všechno tu do detailu pasuje!"
Přesvědčte se sami!
Jo a k tomu názvu: trochu byla kolem něj třenice (vydavatelství preferovalo Totálný masaker, Blikající píča by zase asi nejlíp prodávala), ale hoši pravili: až to tady všechno spadne, zůstane už jenom underground. Něco na těch slovech bude...

NEVIDIM - ŽIVĚ / HOSTINEC U ČIHÁKŮ 2024

Pánská, arytmická, psychadelicko-recitační formace hudební NEVIDIM – legenda chaosu a disharmonie, o jejíž produkci kolují až mýtické fámy, vznikla v červnu 1999: festival v Pelhřimově, Číža a Mery oslovují partičku tří kámošů - Lenina, Kozlíka a Castra, totálních hudebních nemehel - zda by s nimi nešli na pódium, že mají texty a koncept je jednoduchý: Mery bude deklamovat Castrovy texty a ostatní ho „hudebně“ doprovodí. Podmínka byla pouze jediná: nikdo nesmí hrát na nástroj, který ovládá. První a zároveň i poslední zkouška v celé historii uskupení proběhla tehdy za jakýmsi zemědělským objektem. „Hudební program počala zběsilost jménem Nevidim – pětice postarších pánů, kteří se s tím opravdu nemazali. Zatímco jeden četl noviny, druhý do nich deklamoval básně či co, třetí hrál úplně mimo na klávesy, čtvrtý hrál na trumpetu a mlátil okolo sebe a poslední pátý mlátil hlava nehlava do dvou plechových van, které našel v objektu. Jen málokdy se v jejich šílených improvizacích našla nějaká vzácná shoda, většinou šlo o hru o co největší nestravitelnost, co se jim dařilo“ (FreeMusic, 2001).
Dnes má sdružení (vyhýbáme se slovu kapela) devět stálých členů, kteří ctí tvorbu Aktualu nebo starých DG 307. Nicméně navzdory všemu výše napsanému je nutno konstatovat, že nahrávka je „poslouchatelná“ a není pravda, že si skupina zakázala rytmus a melodii, jak říká Čuňas. Vývoj nezastavíš a když máš odehráno hodně přes sto vystoupení, ať chceš nebo ne, nějak se to projevit musí, sice všechny harmonie i „harmonie“ vznikají samovolně a buďte si jisti, že to, co je zaznamenáno na tomto CD, již nikdy nikde nezazní. Zásadně se nezkouší a každý se vyjadřuje po svém, takže co vystoupení, to originál.
Na závěr musíme s potěšením konstatovat, že už jste v životě určitě mnohokrát slyšeli horších 45 minut, než kolik obsahuje tohle album. A k tomu 16 stránkový, barevný booklet na křídovém papíru.

PPU EGON BONDY TOUR 2024 - MEJLA HLAVSA´S HAPPY HEARTS CLUB BAND CD+DVD

V roce 2024 tomu bylo 50 let, co se na hradě Houska začala nahrávat jedna z nejslavnějších desek československé kultury, Egon Bondy´s Happy Hearts Cub Banned. To bylo i důvodem k tomu, aby se nahrávka oživila v koncertní podobě, i vznikl tedy soubor PPU EGON BODNY TOUR 2024, který se pod vedením odvěkého kapelníka Josefa Janíčka vydal na koncertní turné, kde zazněly nejen písně z „Egona Bondyho", ale vlastně průřez
celou tvorbou Plastiků, Bondym počínaje a Půlnoční myší konče. Janíčka (klávesy, zpěv) doplnili Jan Brabec (bicí, zpěv), Vladimír Dědek (trombon), Tomáš Schilla (violoncello, zpěv) a Ivan Bierhanzl (basová kytara), čili muzikanti, kteří v některém z „předrevolučních" období s Mejlou v Plastic People přímo hráli. Kapela se touto sestavou navrátila ke svým kořenům, kde absentovala kytara a navíc vybrala skladby, které představují skladatelského génia Mejlu Hlavsu v nevídané šíři. Vynikající výkony hudebníků konečně nechávají Hlavsovy skladby zaznít tak, jak si je sám kdysi představoval.
Ondřejem Ježkem nahráno v Lounech a zmasterováno ve studiu Jámor, DVD z koncertu na hradě Houska natočil na pět kamer a a posléze zrežíroval a sestříhal režisér Karel Kaliban, 24 stránkový booklet obsahuje fotografie ze všech koncertů turné. 

VYCHÁZÍ 17. LISTOPADU 2024, zatím přijímáme rezervace. 

BAVOR A JAVOR - KLÁŠTERNÍ ULICE

Ne, nejsou to trampové a není to country! Bavor a Javor je pražsko-budějovické elektro akustické duo absorbující prvky dark country, gospelu, dubu, blues a desperátského hobo folku. I když trampingem jsou písně cítit zejména díky zhudebněným veršům anarchisty a posléze komunisty Gézy Včeličky, kterému se Bavor a Javor programově věnují, ale převládá pochmurnost a beznaděj „pražské spodiny“. Co song, to k zemi padlý středověký barák, nasajte zápach hniloby, stok, rybiny a lihem čpících vorařských putyk. Členové mají za sebou pestrou hudební minulost (Kill The Dandies! či táborští Take Death) a tu podprahově promítají i do své aktuální tvorby, kterou sami definují, jako když si bratři Ryvolové podali ruku s Massive Attack. Já bych je tady spíš označil za mladší bratry Toma Waitse, ale ono se to vlastně nevylučuje. Naopak, fanouškům Ryvolů (banjo, trampské pádlo) Massive Attack (sekvencer, samply) i Toma Waitse (gibsonka Cremona, trombon, štěkot) se to bude líbit!
Na vlastní nahrávce vystupuje řada hostů, nástrojů i mašinek, vše zabaleno v průzračně křehké produkci Amáka a elegantním digipacku i designu Richarda Javora Fischera (mj. komix Já to slyšel … v UNI).

KAREL VEPŘEK - PÍSNĚ ZE DVORA KRÁLE MAGORA

Písničkář Karel Vepřek vydal celou řadu alb, přesto tohle je trochu výjimečné. Obsahuje totiž většinu textů básníka Ivana Martina Jirouse (s několika výjimkami: dvakrát text Sváti Karáska a po jednom od Bohuslava Reynka a Velryby Paula Forteho). Typické „folkařství" je poněkud „rozbito" produkcí Tomáše Vtípila, který velmi citlivě dodal celou řadu nástrojů, včetně trubky, houslí či hammondek a výsledkem je pestré album, které přitom neztratilo na osobitosti Vepřekovy interpretace a Jirousových básní.
Tomáš najal i výtečného bubeníka Eliu Monettiho, kterého „naučil" ne-bubnovat podle ne-bubeníků Pozdravpámbu... to prý bylo na celém nahrávání nejtěžší, uchopit ten
ne-rytmus. Album zdobí ilustrace Magorovy dcery Marty, titulní obrázek představuje vnitřek stodoly statku v Prostředním Vydří, místo mnoha nezapomenutelných koncertů a setkání.
Vepřek je solitérní písničkář, nepatří vlastně stoprocentně ani do undergroundu, ani na folkovou scénu, pohybuje se někde mezi, a jeho doménou je zhudebněná poezie především s duchovním podtextem. Má obrovský dar vyhmátnout z básní jejich emoční podstatu, často umí nafrázovat do svých melodií to, co se zdá být nenafrázovatelné, a dát písním/básním nevšední vroucnost a spirituální obsah. 

IVAN M. JIROUS - AUTORSKÉ ČTENÍ IVANA M. JIROUSE: ROKY 1975 – 1981

Úplnou shodou náhod jsem objevil u Robina Poppera (nepopsaný) magnetofonový pásek, který po přehrání vyjevil nečekané tajemství: Ivan Martin Jirous, zvaný Magor, na něj v roce 1982 kompletně načetl čtyři svoje básnické sbírky, a to prakticky těsně předtím, než byl uvězněn ve Valdicích.
Jedná se po unikátní záležitost, navíc autorský přednes vždy prozradí o básni víc, než její pouhé přečtení či recitace někoho jiného.
Součástí je i rozsáhlý booklet fotografií Abbe Libanského, dlouholetého Jirousova přítele, který představuje jeho výstavu „10 let bez Magora" z roku 2021, která zachycovala Jirousův statek v Prostředním Vydří v letech 2004 – 2011. V textu kurátorka výstavy N. Rovderová píše: Fotografie Abbe Libanského pocházejí z prostředí Ivanu M. Jirousovi nejbližšího, ze statku v Prostředním Vydří. Autor zachycuje básníka a jeho životní prostor, zátiší, předměty, kterými se obklopil, a které rovněž vypovídají o složité i citlivé povaze jednoho z nejvýraznějších českých básníků a disidentů.
Neméně cenná je i vložená příloha literárního vědce Martina Machovce, ve které upozorňuje na různé odchylky mezi čtením a textem, vytištěným v Magorově summě.
Vydáváme k Magorovým nedožitým osmdesátým narozeninám jako poděkování za jeho záslužnou celoživotní práci s mládeží.

THE PSYCHEDELIC SPIDERS OF DR. SPOON - DVEŘE

Odjakživa se tvrdí, že správná kapela je vlastně gang. Tuhle představu Psychadeličtí Pavouci naplňují dokonale. Žánrově tvoří hudba Pavouků průsečík mezi undergroundem, starou dobrou psychadelií šedesátých let, okořeněnou temnotou černých sabatů a indiánskou magií. Zcela charakteristický je pak pěvecký projev frontmanův a texty skutečně ze života, navzdory anglickému názvu výhradně české. Zejména obrazy ze života pražské spodiny. Sami se označují za kapelu páté cenové skupiny, ale jejich hudba je ve skutečnosti nekompromisní reflexí nahořklé současnosti, opojnosti nejrůznějších látek, ale i temných zákoutí lidské psýché. Jeden z nejtvrdších „bigbítů", která Guerilla vydala, ale je to poctivé, nekompromisní a autentické. A takoví tvůrci u nás mají dveře (nebo-li the doors) otevřené.

DG 307 / THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - ATELIÉR KADLEC "2CD"

DG 307 a Plastici na jednom „pódiu"! Koncert na uvítanou Ivana Martina Jirouse po jeho prvním kriminále. Neskutečná práce Ondřeje Ježka, který původní nahrávku Pavla Prokeše pročistil a máme tady další důkaz, jak byla hudba A texty PP i DG nadčasové. Asi je zbytečné – snad mimo toho, že ke koncertu je přilepeno ještě pár bonusů – víc k této perle psát. Jako byste seděli přímo v ateliéru Jaroslava Kadlece, nechali jsme i pauzy, chybky, „humory" ... prostě předkládáme autentický záznam tohoto setkání a radostné pospolitosti.

STBEND - MOUDRA MISTRŮ SVĚTA

Vznik kapely StBend probíhal poněkud nestandardně. Skupinu založil v roce 2000 baskytarista Miroslav Tlach, který chtěl navázat na předešlou tvorbu ve skupinách Kozy a Samci za 3000,-. Problém nastal s obsazením místa kytaristy, ve Strážnici, ani v okolí, nebyl žádný volný k mání a proto po velkém váhání a několik pivech nahrazuje kytaru klarinetem. A trvá alespoň na klávesách. Ale žádný klávesák v okolí není, tak Mirek po několika pivech nahrazuje klávesy akordeonem. S bubeníkem se počítalo od prvopočátku a v tu chvíli se pouští toto různorodé uskupení do práce na repertoáru.
Skupina koncertuje především ve Strážnici a okolí, v roce 2003 natáčí první CD ...do těba! Krátce poté vystoupí StBend v brněnském klubu Boro, kde si ho všímá J. E. Frič, zve skupinu ke Skalákovi na Magorovy narozeniny, další rok na Krákor, na festival Konec léta - Napříč a StBend se pozvolna usazuje ve vodách undergroundu. V roce 2007 vychází druhé CD StBend 2. Od roku 2017 StBend nevystupuje, neboť odchází akordeonista, ale v létě roku 2020 přichází do kapely, na vlastní žádost, laboratorní akordeonista z Prahy. Čehož vzápětí lituje. Ale časem zjišťuje, že udělal dobře. Skupina se vrací na pódia a v roce 2024 natáčí (ve složení Miroslav Tlach baskytara, Michal Kadlec klarinet, Ivo Fafílek akordeon a David Vaverka bicí) aktuální CD Moudra mistrů světa s hosty Nikolou Muchou (zpěv), Josefem Klíčem (viloncello) a hravým komixem namísto bookletu.

BRATŘI KARAMAZOVI - STUDENÝ DŘÍVÍ

Bratři Karamazovi, jedinečná kapela, která dokázala podivuhodně skloubit víru, mystiku, bigbít, underground a taky se nikdy nešetřili, živelnost a autenticita z jejich koncertů dělala výjimečný zážitek. Kapela, která přijela na festival vlakem a jediné, co s sebou měla, byla Kúčova kytara a bubeník si vezl paličky. Vím to, protože jsem ho pořádal, přitáhl je ke mně Magor. Dejme mu slovo: Poznali jsme se tak, že jsme do Krumlova přijeli s režisérem Vachkem při natáčení takovýho dokumentu, šli na oběd, byli jsme snad pět minut v Krumlově a najednou za mnou přijde číšník a říká: "Máte venku návštěvu." Já vylez před hospodu, tam stáli dvě máničky a: "My jsme kapela z Českýho Krumlova, večer hrajeme, tak přijď!" Já jsem se vrátil dovnitř a těm čurákum spisovatelskejm a intelektuálskejm povídám: "Vy kreténi, takhle funguje underground, jsem tady pět minut a už byla navázaná mimosmyslová komunikace."
Bohužel, 5. března 2023 zemřel jejich zakladatel, motor a velký člověk i nezkrotný divoch Kúča. Než zemřel natočil demáč, který kapela za tu dobu dohrála, vybrousila, nahrála ve studiu a dnes tedy můžeme předložit plnohodnotné album se 13 písněmi; 45:02 minuty dlouhé. Duch a hlas Kúči z nich nevymizel! Tohle je jejich sedmé (!) album, které Guerilla Records vydává a dá se tedy myslím hovořit o vzájemných sympatiích, důvěře a spřízněnosti. Bohužel to je také jejich album poslední.

VÁCLAV HAVEL & PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - POKOUŠENÍ, HRA O 10 OBRAZECH

Na podzim roku 1985 načetl na magnetofonový pásek Václav Havel svou novou hru Pokoušení a zároveň pověřil skupinu The Plastic People Of The Universe, aby k této inscenaci nahrála hudbu. Obojí se podařilo, ale vzhledem k situaci, jaká v totalitní režimu vládla, nebylo možno toto spojení nakonec zrealizovat.
Při přípravě nově masterovaných nahrávek skupiny PPU, kterými se Guerilla Records programově zabývá, jsme v archivu Robina Karla Poppera nalezli i originál tohoto autorského čtení a současně s ním máme i hudbu k Pokoušení, které tehdy PPU nahráli.
Bylo by tedy vhodné konečně po letech tyto dva svébytné kulturní počiny propojit v jeden celek, tak, jak bylo původně uvažováno a všech 10 obrazů hry je konečně propojeno autorskou hudbou z pera Mejly Hlavsy..
Máme tak jedinečnou možnost slyšet Havlovu interpretaci vlastního díla. Havel jako herec je velice střídmý, jen občas intonací naznačí charakter a pocity postav, včetně těch opačného pohlaví. Je ale nesmírně přesný v zprostředkování smyslu jednotlivých replik, situaci a jednání postav. A tím i velmi zábavný.
Součástí obalu je kopie jeho dopisu Pavlu Landovskému, ve kterém autor objasňuje vznik hry a reprint recenze této hry z pera Ivana Jirouse, která vyšla v ilegálním Voknu č. 11. Obzvláště vypečeným bonusem je závěrečná skladba, kterou zpívá 42násobný zlatý slavík z Prahy.
Vzhledem k délce díla (161 minut) vychází jako audiokniha.

LIBOR KREJCAR & LUBOR BENDA (TAMERS OF FLOWERS) - LAST DAY

Nahráno říjen - listopad 1991 v ateliéru Libora Krejcara v Heřmanově Městci analogově do dvou stop jako živá performance: Libor Krejcar - texty, kytara, zpěv; Lubor Benda - sampler, klávesy, perkuse, mix. V roce 1991 vydáno samizdatově na magnetofonových kazetách v počtu 100 ks. Mastering 2023: Moimir Papalescu (Analogue Voodoo).
V roce 1990 vznikla skupina Tamers of Flowers. Její spoluzakladatel Lubor Benda působil jako kytarista v pardubickém elektronickém duu Gun Dreams a zabýval se zvukovými experimenty se samplerem a dalšími elektronickými nástroji. První nahrávka Last Day vznikla v průběhu intenzívních dvou měsíců nahrávání v Heřmanově Městci v zahradním domku. Kromě vlastních Krejcarových textů se zde objevují úpravy básní Paula Eluarda a indiánská poezie. Krejcar hrál na kytaru a recitoval texty, Lubor Benda ovládal sampler. Na nahrávce jsou táhlé zvuky, ozvěny, periodické dunění, různé skřeky a vzdechy, texty jsou recitované, křičené, přecházející až do řevu, nebo naopak šeptané. Celkový dojem je v souladu s názvem apokalyptický a jako hudební produkt rozhodně nadčasový.
Válečný zpěv:
najdu-li nepřítele srazím ho k smrti najdu-li nepřítele proměním jeho dům v bílý dým najdu-li nepřítele proměním jeho popel v šedý kouř najdu-li nepřítele pak jeho kosti budou ležet bílé u mých dveří

DG 307 - SINUSOIDA

V letech 2010 a 2011 Pavel Zajíček vystupoval s komorním programem, nazvaným Sinusoida. 32 krátkých textů chrlených do čtyřicetiminutového hypnotického podkladu hudby, kterou napsal Tomáš Vtípil. Dalším, a posledním, muzikantem byl Michal Koval na basovou kytaru. Monotonní rytmus jen občas narušený Vtípilovou zvukovou elektronickou intervencí plyne jako voda. Sám Vtípil říká: "Primárně jsem vyšel z názvu Sinusoida. Je to postavené na určité vlně, jsou tam různé gradace, zrcadlení. Je to otevřená, proměnlivá věc. Důležitá je zodpovědnost jednotlivých lidí, protože když je tolik otevřenosti, tak je potřeba i kázeň." Pro úpravu nahrávky z roku 2011 jsem oslovil právě Vtípila, který ji letos navíc ještě obohatil o svoje vstupy preparovaného klavíru, houslí a hlas Moniky Načevy, čímž nahrávka získala další rozměr.
Jít krok před časem
nebo ten čas spolknout
a potom ho vyblejt?
Zapomenout na něj
na čas
Vychází jako titul Guerilla Records pod číslem 200 a je věnován poctě Pavla Zajíčka, umělce, kterej sral na umění a dokázal obohatit život tisícům lidem.

FISH FLESH FIELD AND HENRY DOLLAR - ZBĚHLÝ SATYR

Karlovarská kapela existuje od 1993 a po různě klikatém hudebním vývoji se ustálila na současné podobě od spontánních psychedelických improvizací až k rock and rollu a zase zpět. Zajímavostí jsou dva bubeníci, kteří hudbě v klasickém obsazení dvě kytary a basa dodávají zvláštní napětí. Poprvé za celou dobu hraní nemá tato sestava sólového zpěváka, využívá veškerého potenciálu, který se v kapele nachází. A tak, jako si Plastici našli svého Egona Bondyho, našli si FFF & HD pro tuto nahrávku svého Milana Kozelku, jehož pozoruhodné texty jsou dalším originálním obohacením tvorby kapely.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - 100 BODŮ; DOPIS MAGOROVI; INVENTURA

Na závěr naší desetialbové sérii „pravdivého příběhu PP" vydáváme CD s třemi dlouhými pásmy. Ohledně kompozice 100 bodů (1977), v podstatě první skladbě, kterou nahráli po propuštění z vězení, je poměrně známá historie, o textu novináře Františka Vaněčka si kapela myslela, že je to Bondyho text a jeho zhudebněním tak chtěli pokračovat v linii Bondyho textů, omyl se vysvětlil, až když byla skladba nahrána. Naše verze je tzv. „studiová", tj. nahraná na Hrádečku Václava Havla. Dopis Magorovi (1978) je pozdravem při Ivana Martina Jirouse, který byl opět uvězněn. Ve skladbě vystupují se svou zdravicí mimo všech členů PP i Pavel Zajíček, Marie Benetková, Věra Jirousová, Jiří Němec, Václav Havel a další. „Trilogii" uzavírá kompozice Inventura (improvizace na téma skladby Nikdo, 1979), určená pro stejnojmenný film Tomáše Lišky. Ten je ovšem dlouhý 15 minut, byla tedy použita necelá polovina hudební produkce, poprvé tato skladba vychází kompletní teprve nyní. Obal je i tentokrát tvořen originálním dílem, a to obrazem Martina Němce Před obrazovkou (1977), který výstižně zobrazuje děs těch let.
Celkový čas disku je 78:34 minut, takže je vidět, že čas jsme využili opravdu „efektivně".
No a tím naše drobná práce na poli plastickém je, alespoň pro tuto chvíli, ukončena.

ATOMOVÁ MIHULE - LIVE IN BORO 2008

Kapela vznikla ve Žďáru nad Sázavou v roce 1978 a v 80. letech účinkovala na různých oficiálních koncertech jako Žabčice, ale pak už přešla do podzemí. K tomu paradoxně přispěl i neuskutečněný koncert na Milovech, o kterém informoval Hlas Ameriky, neboť se místo něj konalo menší cvičení policejních sil na Vysočině. Později se stala ozdobou všech více či méně legálních oslav narozenin, jmenin, či sňatků a samozřejmě undergroundových koncertů a festivalů. Hlavním znakem její tvorby byla a je: radost, hravost a nezdržování se přílišným hledáním nějaké zlaté populární cesty. Skupina měla své okénko v seriálu Bigbít, díl 36 a v seriálu Fenomén Underground, v díle Jižní Morava je jistě krásná zem. Námi vydané CD je záznamem koncertu z brněnského Bora z května 2008 (+ pár bonusů) a obsahuje průřez letitou tvorbou kapely, obal pak texty a řadu fotografií z její historie. Jedná se o první oficiální vydání ... po 45 letech bylo ostatně už na čase!

PRASEČÍ FARMA - TOMBOLA NEBUDE!

Titul „Tombola nebude" je dlouho očekávanou novinkou a to zejména proto, že oproti debutu („Nic dietního!", Guerilla Records 2019), kde se objevily skladby staré a starší, se tentokrát jedná o zcela nové, původní songy. Ale nebojte se! Základní poznávací znamení, tedy unisono zabijáckých saxofonů, ostré sabbath riffy, dunící basa, dusající bicí – celkově ovšem také vynikající hudební výkony - a básnické, leč nekompromisně pochmurné a snivé texty zůstaly. V současnosti jeden z TOP souborů české undergroundové scény; George Orwell, podle jehož románu se pojmenovali, by z nich měl radost! Už první deska byla vynikající a považte, že nová nahrávka je o nějaký ten stakan vodky ještě lepší!

FOUSÁČ - MILUJU JÁ

Druhou novinkou je (po debutu „Mým vesničanům“, který jsme vydali 2021) titul „Miluju já“ potulného taostického harmonikáře FOUSÁČe. Hudební přerod chlapíka, který se kdysi věnoval rocku a punku (mj. Piráti 44 či Indian TAT), pak esoterice (tibetské mísy) a skončil jako harmonikář, kterého nevyděsí žádná putyka ani čajovna, slibuje zajímavého hudebního křížence. „Můj Fousáč je klasickej výplod undergroundovejch mejdanů, kde si vezmeš pro pobavení přátel nástroj, na kterej neumíš hrát a zkusíš něco vytvořit,“ říká Fousáč sám o sobě. Nová nahrávka je vyšperkovaná několika hosty a tak 40 minut hudby uplyne jako "čin bez námahy a úmyslu" (jak říkají taoisté), vyvěrající z osobní harmonie a tahací harmoniky.
Motto alba je tak na bíledni: "všechna sláva polní tráva, nic je vším“

FRANTIŠEK SKÁLA & TŘASKAVÁ SMĚS - ROTIKA

Po Debutu, který v roce 2021 ve svých 65 letech vydal známý výtvarník a všeuměl František Skála se souborem Třaskavá směs, je tady pokračování. Ještě rozkročenější nad všemi žánry a styly, ještě odvážnější texty, plné slovních hříček, příběhů ze života a dobrých rad. Valčík, country, rock´n ´roll, šanson, blues, ploužák a letos nechybí ani rap; píseň Styl dědy má ambice překonat zatím největší Františkův hit, Husserlovu přednášku. Vše zabaleno nejen v ilustrovaném dvojjazyčném (česko/anglickém) bookletu, ale i ve Skálově originálním projevu. V něm působí vše lehce a hravě, ale přitom je vytvořeno se vší vážností a nekompromisností. Všudypřítomný jemný humor je pak už jen pověstnou třešinkou na dortu. Takové radostné koncertování, ke kterému se ve studiu připojily propracovanější vokály, objevilo se piáno, duduk a dokonce beatbox. Prostě „Třaskavá směs" namíchaná v dobrém poměru!
Vychází 1. května na Svátek práce.

VRÁŤA BRABENEC & ROMANOVSKÁ TICHÝ HRUBÝ - NEJSEM NA TO ZVYKLÁ

Nahrávka takzvaně „pro radost". Vydavatelství nabídlo Vráťovi B., aby si k osmdesátinám nahrál desku, jakou by chtěl. A on, že by si zase rád zablbnul na tu „freejazovú notečku". Čas od času hrál improvizovaný věci s vynikajícími jazzovými a vůbec zajímavými muzikanty, špičkami ve svých oborech a ty si pozval i teď. Takže nahrávka vznikla v obsazení: Vratislav Brabenec – altsaxofon, hlas; Anna Romanovská – housle, koto, piano; Petr Tichý – kontrabas; Michal Hrubý – klarinet, basklarinet, tenorsaxofon, flétna. Je to hodinová jízda, o který Vráťa říká: „Já mám k tomu freejazu blízko. Kdysi jsem dělal swing a starou muziku a ten ten freejazz mám prostě v palici pořád a baví mě. S tím freejazzem máš jako se vším, některý věci jsou dobrý, to nikdo neví, pokaždý je to jiný, někdy se to povede, je to těžký. asi jako sex: někdy to je taková povinnost a někdy to jiskří. Ale jako u všeho jde skoro o všechno."
Deska pro posluchače zkušené, otrlé, jazzmany, brabencology a tvrdé jádro Plastic people fans.
Křtíme 18. dubna v Čítárně Unijazzu v Praze.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - JAK BUDE PO SMRTI - LIVE 1979

Konečně máte možnost poslechnout si celý koncert tak, jak proběhl na undergroundové usedlosti v Nové Vísce u Kadaně 29. října 1979. Magorův úvod, dechovka, při které kapela mastila karty, pila rum a pak zahrála tři kusy, jako by je napsal sám Ladislav Klíma.
Vráťa říká: „Rozhodnout se z fleku, jestli je Klíma filozof, nebo básník, je těžký. Nebo není?
Klíma se vejde do obou „oborů".
Klíma dokáže uhranout i nasrat.
Občas mi někdo vyčiní za to, že leccos obšlehnul od Nietzscheho. To pozná i kuře.
Divoká a krásná čeština, nestárnoucí jazyk, gramatický umíněnosti.
Vyhlásili jsme kdysi s Hlavsou (1979) Rok Ladislava Klímy. Chodili jsme týden po Praze a všem to sdělovali. Když jsme to říkali dvěma fízlům U Šupů, představili jsme se jako Jagoda a Ježov. Při každým panáku jsme povstali a znovu se představili...
Druhej den jsme se třásli hrůzou.
Přátelé, co seděli v rohu, nám rukama nohama naznačovali, že sedíme u blbýho stolu.
My jsme ale nesli důležitou zprávu: vyhlásili jsme Rok Ladislava Klímy.
Pak byl koncert na Nový Vísce.
Klímův duch se zjevil."
A Honza Brabec:„Nejtemnější, nejdrsnější, nejméně soustředěná, nervózní, plná jakéhosi strachu a deprese - je to zkrátka nechtěný záznam jakýchsi "štvanců" té doby. V pošmourné zimě tajné zkoušení po polorozpadlých usedlostech v temných, nevytopených místnostech, dotek s vizionářem Ladislavem Klímou a jakási všudypřítomná tenze a pocit opuštěnosti - spousta lidí tehdy odjížděla do emigrace, Martina vláčeli po kriminálech, zakrátko nás měl opustit i Vráťa. Prostě takové nekonečné obcházení "polí pěti", kdy klády nás téměř zatloukaly do země. Tak asi vznikal Vráťův projekt Jak bude po smrti."
Na titulu není výjimečně obraz spřízněného výtvarníka, ale náhrobek Ladislava Klímy z Malvazinek. Fotky z koncertu nám laskavě poskytli Abbe Libánský, Ondřej Němec a Vojtěch Stádník.
Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations. V kompletní verzi vydání první / First edition of complete concert

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - PAŠIJOVÉ HRY VELIKONOČNÍ - LIVE 1978

Nahrávka jediného koncertu pochází z usedlosti Václava Havla na Hrádečku z 22. dubna 1978. Toto vystoupení se stalo symbolem propojení skupiny intelektuálů kolem Václava Havla s undergroundem a v publiku se sešli disidenti všech kategorií. Pospolitost se začla formovat. Ačkoli se jedná o nahrávku víceméně totožnou s později vydanou „studiovou" verzí, tahle „stodolová" má jakési vnitřní napětí, tenmnotu a pocit naléhavosti o level vyšší, bicí Honzy Brabce tepou jako jedno dlouhé sólo a z výkonů ostatních muzikantů je cítit, jakým je pro ně tento konvert svátkem. Řada poprvé zveřejněných fotografií (Jiří Bednář, Jarda Kukal, Ondřej Němec, Petr Prokeš) v obalu a zvuk pečlivě rekonstruovaný Ondřejem Ježkem jsou samozřejmostí. Obraz Modrý anděl na titulu pochází od Josky Skalníka, který v samizdatu udělal Plastikům obal na kazetu Hovězí porážka / Půlnoční myš.
Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations.

JIŘÍKOVO VIDĚNÍ - NEŽ BUDE SVÍTAT

Jiříkovo vidění je skupina, která zcela rezignuje na to, co je na hudební scéně současnosti tzv. moderní, ale vědomě navazuje na to nejlepší z českého undergroundu, nijak se netají tím, že obdivují tvorby Mejly Hlavsy nebo Pavla Zajíčka, ale nejde o žádné kopírování, naopak. Řeč je o kytarově-elektronické potemnělé muzice, postavené na melodických základech. Kapele se podařilo rozvinout undergroundové základy do moderní podoby, podzemní tradici propojuje s elektronikou a živými nástroji, tedy kombinace, která je naší hudební scéně poměrně ojedinělé, ale naštěstí u Jiříkova vidění smysluplná a účelná. Tedy žádné zastydlé „mařeny", ale hudebníci, kteří mají svůj styl a sound, rozpoznatelný na první poslech, což je u kapely asi to nejtěžší; mít vlastní ksicht i názor. Však jsou taky stálými hosty nejrůznějších festivalů, nutno podotknout, že nejen undergroundových. V posledních letech se složení kapely ustálilo na trio ve složení Milan „Mejla" Jaroš - kytara, zpěv, samply, Jiří Kraus - baskytara, Jan Chaluš - bicí, hlas. Desku nahrával a masteroval pan Moimir Papalescu, takže kvalita zvuku je zaručena!

MCH TRIO - SVĚT SE ROZPADÁ

„Levoboček" MCH BANDU, TRIO MIKOLÁŠE CHADIMY právě vydalo nové CD. Temná a pochmurná vize současnosti se odráží jak ve Wernischových textech, tak v hudbě, která je hrubá a neučesaná, značnou část tvoří improvizace, podložená smyčkami a samplerem, ale mistrovství zkušených hudebníků nahrávce dodává kompaktní, jednolitý celek. MCH TRIO ve studiu Jámor nahrávalo jako kvartet ve složení Mikoláš Chadima, Jan Jirucha, Jiří Janďourek a Jan Chaluš, významnou roli při konečném míchání sehrála kytara Jiřího Křivky a produkce Ondřeje Ježka.

Bonusem je nesmrtelné Papírové aPsolutno, hit souboru DG 307 (Milan Hlavsa/ Pavel Zajíček). Za zmínku stojí i pozoruhodný obal z apokalyptických obrazů Marcela Bárty.
Křest proběhne v Malostranské besedě v úterý 25. 10. 2022 za účasti řady hostů.

Ke každé objednávce MCH TRIA přímo od nás přiložíme ZDARMA CD vynikající slovenské alternativní kapely CHÓR VÁŽSKÝCH MUZIKANTOV, kde na jejich CD Chliev Mikoláš Chadima – „ktorého nezabudnuteľné saxofóny sme počúvali už od roku 1980“ píši hoši na webu. - hostuje se saxofonem.

UMĚLÁ HMOTA - LIVE 2021

Legenda, která se na scéně pohybuje bezmála padesát roků a aktuální sestava spolu hraje 15 let. I písním starším než starým dodala jak novou energii, tak je zároveň posadila do současnějšího a plnějšího zvuku, aniž by se vytratilo jejich kouzlo. A ve stejném duchu vznikaly i písně nové. Přišlo mi škoda, aby v tak skvělé formě, v jaké se kapela právě nachází, nebyla zachycena na živém koncertě. Tedy v prostředí, které je jí nejvlastnější a nejbližší a kde se tento gang cítí nejbezpečněji. Žádné mazlení ve studiu, syrovost a kouzlo okamžiku se snad podařilo zaznamenat. Berte to jako svědectví o nikdy nekončící urputnosti a vytrvalosti. Zprávu o pevném přesvědčení, že rock and rollem se dá změnit svět.
Bonusem je pět písní na konci, pocta letitému členovi Umělé hmoty ve všech jejích obdobích a zejména autorovi řady písní, Alfrédu Michlovi, která nás loni opustil. Je to koncert z pražské Aktopole ‚20. 3. 2000), kdy s Alfrédem a Dinem zahráli jejich „kumpáni z dob minulých" Jindra Belant, Dlouhán, Ondra Horák a jako host Mikoláš Chadima.

PAPÍR SKLO PLASTY - JIRKA KÁRA

Dějiny míní, ale člověk mění. A tak tomu je i v případě Jiřího Káry, původně bezvýznamné figurky z pražské Letné. Ovšem jeho svatba v roce 2000 za asistence kuriózních svatebčanů  se nečekaně stala fenoménem, který si vysloužil pozornost mnoha významných umělců. Ani Guerilla Records nemohla zůstat pozadu a tak s díky přijala nabídku vydání „rockové opery" českolipských Papír sklo plasty, kteří umně smísili vysoké s nízkým a dodali této události svou hudbou další rozměr. Nezůstává však pouze u samotné svatby, ale sledujeme i další osudy postav, skutečných lidí majících minulost, vztahy, tužby, emoce ... a všichni jsou dodnes bez výjimky mrtví. Ovšem jejich život, obraz nepřizpůsobivosti jakémukoli systému i díky skupině Papír sklo plasty zůstává nesmrtelným. Bez zajímavosti jistě není ani to, že vzácným hostem na nahrávce je Vratislav Brabenec, jehož ságo podbarvuje příběh ze světa životních ztroskotanců více než uvěřitelně
Pro nezasvěcené nabízíme originální video ze svatby a upozorňujeme: Držte si čepice, bude to jízda: https://www.youtube.com/watch?v=rW3P5AlcZD8

OLIVEROVA DÁLKA - MAGI JIDAKI

Alternativní kapela Oliverova Dálka (Nymburk,/Poděbrady) působila v letech 1994 – 2001 /aještě oředtím jako kapela Práva pupku), na scénu se vrátila v roce 2015 a právě dokončila své třetí album. Magi Jidaki (což je v různých jazycích název pro didgeridoo) bylo natočeno na přelomu let 2021/22 a máme ho tady. Sofistikovaný, „soft" underground, okořeněný poezií převážně z pera leadera Lukáše Trejbala přináší 11 kousků více či méně hypnotických melodií, ovšem temnota dřívějších opusů se lehce vytrácí, dnes můžeme mluvit spíše o rocku říznutém psychadelií. Ale Oliverova dálka se vlastně rozbíhá od odkazů osmdesátkového „androše" k tradičnímu rocku, od alternativních a indie postupů až k punku nebo reggae, přibývá křehkých témat, ale o to silnějších melodií! A třeba „Parukářka" není nic jiného než naprosto regulérní hit. A věřím, že při všestrannosti kapely si svůj hit najde každý...

JÁTRA REVIVAL - NA BÁZI IGELITU

Kapela z českolipských Velenic brázdí undergroundová pódia už roky. A patři k těm nejspodnějším patrům českého nekompromisního androše, však texty a nasazení o tom svědčí víc, než nějaký ty ktriiky, kterří by si stejně nahrávku nikdy nedoposlec hli ani do konce.... Jednoruký trombonista, vetchý kytarista, basák jako starej mladej Rasputin, bubeník se snaží držet rytmus, ale celkově se to všechno sype a hrne na tři akordy. „Řekni mi člověče k čemu to bylo ... řekni mi člověče co po tobě zbylo ... pazourek!"

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - CO ZNAMENÁ VÉSTI KONĚ - LIVE 1981

Další v řadě remasterování starých nahrávek Plastiků je koncert z Kerhartic, kde zahráli 15. 3. 1981 program Co znamená vésti koně. To byl vlastně jejich poslední koncert odehraný veřejně, byť pro necelou stovku přátel. Opět máme k dispozici originální pás s nahrávkou Robina Karla Poppera a mastering provádí osvědčený Ondřej Ježek. Ohledně koncertu a vlastních Kerhartic jen „letem světem" asi tolik: patrový dům v Kerharticích nedaleko České Kamenice, který v roce 1978 koupila skupina lidí scházející se původně v malostranské hospodě U pavlánských. Šlo o velký patrový dům, kam se vešlo několik rodin, navíc stál o samotě asi kilometr od vesnice. Přípravu koncertu provázely mimořádné konspirace, původní místo konání v Českém ráji bylo prozrazeno, tak asi dva dny před samotnou akcí padla volba na kerhartický barák. Hrálo se v neděli v časném odpoledni, konspirace tentokrát vyšla a koncert se uskutečnil bez pozornosti policie. Pomsta však přišla záhy – za pár týdnů celý dům do základu vyhořel a už nebyl nikdy obnoven. Nikdo už tehdy nepochyboval, že za tím byla StB, oficiálně zůstal „pachatel neznámý". Dnes místo zarůstá náletovými dřevinami. Pro mě je tento koncert asi "nejtemnějším" v celé diskografii PPU a svědčí o tom, že kapea prostě tvořila v neustálém tlaku a obavách, budiž ji vzdán dík, že vydržela!
Pokračujeme v sérii originálních obrazů na titulu, tenhle je dílem Otakara Slavíka: Poslední pokus o překročení hranic II z let 177 - 79.
Vydání je vybaveno anglickými překlady. / The edition is fully equipped with English translations.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - PRAŽSKÝ HRAD 1997 LIVE

Na žádost Václava Havla se Plastic People v "základní sestavě" sešli na pražském Hradě při oslavě 20. výročí vzniku Charty 77. Po 13 letech tak zahráli v plné sestavě pro stejné ksichty, jen ve větší stodole, a to ve Španělském sále. Tento ojedinělý koncert se podařilo sehnat ze dvou zdrojů, jeden ze zvukařského mixu a pak také z kamery, která celý večírek natáčela. A že bylo co točit, ukázky z něj najdete na DVD Plastic People, které jsme vydali v roce 2020: http://www.guerilla.cz/?s=cd&id=175
"Bonusem" je pak pětice skladeb, které kapela – již posílena o kytaru Joe Karafiáta – zahrála živě v newyorském rádiu WFMU New Jersey Radio 91.1 Mhz FM při svém prvním americkém turné.
Pokračujeme v sérii obrazů na titulu, pro toto jsme vybrali obraz Pavla Zajíčka (který s kapelou na Hradě předvede opus Pokus o odehnání démonů z těchto míst), 24stránkový booklet obsahuje ojedinělé fotografie Tomkiho Němce, Tomáše Hradilka a Petra Prokeše z hradního koncertu, fotograf Jan Mihalíček nám zapůjčil nikdy nezveřejněné fotky kapely na její zkoušce před odjezdem do USA. Vydání jsou vybavena anglickými překlady. / The editions are fully equipped with English translations.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - EGON BONDY´S HAPPY HEARTS CLUB BANNED (1974)

Skupina, která změnila život mnoha lidem, vychází kompletně znova na CD. Podařilo se nám obstarat původní pásy, které geniální Mistr zvuku Ondřej Ježek ve studiu Jámor rozebral na prvočinitele a zase slepil dohromady, čímž dosáhl výrazně lepšího zvuku, vynikly detaily, o kterých jsme neměli ani tušení a vše obalil novou energií. A protože si myslíme, že legendou "o kapele, která svou hudbou porazila komunismus" bylo řečeno už vše a několikrát, soustředili jsme se opravdu na geniální hudbu Mejly Hlavsy, nadčasové texty a specifický sound kapely, který neměl ve světě obdoby. Vše jsme okořenili množstvím dobových fotografií, z nichž mnohé jsou zveřejněny poprvé a přibližují život "veselého ghetta" i nezasvěceným bez nutnosti obsáhlých komentářů. Každý titul má zcela nový obal, vždy jsme oslovili některého z výtvarníků, který měl ke kapele a jejímu uměleckému vyjádřená blízko a snažili jsme se tím vytvořit kompaktní celek, který by propojil vše, co bylo na Plastic people unikátní a neopakovatelné. V tomto případě je titulní obraz dílem Martina Frinda a booklet obsahuje fotografie Petra Prokeše a Ondřeje Němce. Vydání jsou vybavena anglickými překlady. / The editions are fully equipped with English translations.

THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE - PAŠIJOVÉ HRY VELIKONOČNÍ (1978)

Skupina, která změnila život mnoha lidem, vychází kompletně znova na CD. Podařilo se nám obstarat původní pásy, které geniální Mistr zvuku Ondřej Ježek ve studiu Jámor rozebral na prvočinitele a zase slepil dohromady, čímž dosáhl výrazně lepšího zvuku, vynikly detaily, o kterých jsme neměli ani tušení a vše obalil novou energií. A protože si myslíme, že legendou "o kapele, která svou hudbou porazila komunismus" bylo řečeno už vše a několikrát, soustředili jsme se opravdu na geniální hudbu Mejly Hlavsy, nadčasové texty a specifický sound kapely, který neměl ve světě obdoby. Vše jsme okořenili množstvím dobových fotografií, z nichž mnohé jsou zveřejněny poprvé a přibližují život "veselého ghetta" i nezasvěceným bez nutnosti obsáhlých komentářů. Každý titul má zcela nový obal, vždy jsme oslovili některého z výtvarníků, který měl ke kapele a jejímu uměleckému vyjádřená blízko a snažili jsme se tím vytvořit kompaktní celek, který by propojil vše, co bylo na Plastic people unikátní a neopakovatelné. V tomto případě je titulní obraz dílem Davida Němce a booklet obsahuje fotografie Abbe Libánského a Jaroslava Kukala. Vydání jsou vybavena anglickými překlady. / The editions are fully equipped with English translations.