Zobraz všechna LP...
Od 1.1.2011 nás najdete i na FaceBooku.
MEJLA HLAVSA, JAN VOZÁRY - MAGICKÁ NOC (IN MEMORIES OF THE PLASTIC PEOPLE)
SIDE A
1. Magické noci počal čas (Magické noci, 1975)
2. Jsem obětí vázanosti (Toxika, 1974)
3. Nikdo nikde nikdy (Nikdo, 1973)
4. Spofa (Spofa blues, 1973)
5. Prší (Prší, prší, 1972)
6. Mandarin (Podivuhodný mandarin, 1974)
Celkový čas 20:30
SIDE B
1. Kanárek umřel (Kanárek, 1983)
2. Okolo okna hvězdy jdou (Okolo okna, 1972)
3. Koupil Francovku (Francovka, 1973)
4. Chvíli přihlížel (Šel pro krev, 1973)
5. Magické noci počal čas II. (Magické noci, 1975)
Celkový čas 21:41
V roce 1995 se spojili Mejla Hlavsa a Jan Vozáry, aby dali některým starým písní legendární skupiny The Plastic People nový zvukový háv. Nápad vycházel od Honzy, který se přece jen pohyboval v jiných hudebních vodách, i když Mejla byl vždy otevřený novým výzvám. Tehdy spolu už také hráli ve skupině Fiction, takže si byli blízko i lidsky.
Podle vlastních slov byl Mejla lehce nervózní, co z toho vzejde, ale nakonec byl velmi mile překvapen. Řekl: „Když se mi, někdy v roce 1995, Honza svěřil, že se zabývá nutkavou myšlenkou udělat pro svoje potěšení „remake" nejstarších skladeb PPU, pravda nebral jsme to příliš vážně. Po prvním poslechu jsem věděl, že je to ono. Nejen, že se nikam nevytratila syrovost, čehož jsem se obával, ale zvuk, který nahrávce Honza udělal, dal věci ještě větší sílu a naléhavost."
Nosiče dávno vyprodané, tehdejší vydavatelství dávno ztracené, ale chuť dál hledat a vydávat Mejlovy věci nás neopouští, takže po skutečně detektivním pátráním jsme mohli licenci na vydání koupit.
Honza Vozáry dokonce našel původní DATku, na které byl studiový záznam a tak se péčí Moimira Papalaesca v jeho Analogue Voodoo studiu zmasteroval tak, aby mohl vyjít poprvé i na vinylu! Na LP se nám sice tři kousky nevešly (Jó Jó /Jó, to se ti to spí/, Smutná píseň Elegie a MGM /Metro Goldwyn Mayer/, ale na CD je najdete).
Nový je nejen zvuk, ale i design vydání (z grafické dílny Pavla Beneše) a nahrávka bude pokřtěna a dokonce i živě uvedena na festivalu „50 let od procesu s českým undergroundem" (14. 3. MeetFactory, více na GoOut), kde ji Honza Vozáry představí s několika spoluhráči.
UNI 3/2026
Byla to docela sranda sledovat reakce fanoušků, když v roce 1997 vyšlo Mejlovo album, na něž si přizval Jana Vozáryho, který věkem i stylem patřil úplně jinam (a teď nehodláme jakkoli hodnotit Mukův Oceán). Někteří si ťukali na čelo a mluvili o zradě či výprodeji, jiní pochvalně pokyvovali hlavami. Fakt zábavná lekce v toleranci a bezpředsudečnosti, podobně, jako když vyšel debut WWW, anebo Lou Reed přibral jako doprovod Metallicu. Ovšem podíváme-li se na projekt, mající podtitul [In Memories of The Plastic People] Mejlovýma očima, dává nám vše náhle smysl. Zaprvé, vždy se snažil zkoušet něco nového, viz Pašije, až artovou Myš či elektronické Šílenství, náladové Fiction a dekadentně písničkovou Garáž, a bylo mu jedno, co na to publikum. Zadruhé, hutný zvuk a elektronické spodky jistě musely lahodit jeho uchu, byl přece basista a autor chytlavých figur. A možná zatřetí, jiný pohled na zažitý a omletý repertoár také nebyl k zahození. Vozáry přistoupil k dědictví Plastiků s pietou, ovšem neoprašoval je hedvábným hadříkem, naopak – nejdříve vše náležitě ořezal, k Mejlovým linkám pak přidal nové harmonie, hlavně ale vše posunul zvukově (napadá nás teď album DG 307Artificially Flavored, resp. Uměle ochuceno!!!). Právem tehdy Mejla přišel s označením "digital underground", obojího bylo v nahrávkách bohatě. Hoši vybírali ze starších skladeb (1972-1974), jedinou výjimkou je Chvíli přihlížel (1983), což má logiku – pozdější kousky byly daleko propracovanější jak komposičně, tak aranžérsky. Takže, co nám tehdy nabídli, a co dnes vychází ve zvukově vymazlené podobě? Úvodní Magické noci počal čas (zřejmě pro odlišení od zažitých originálů Mejla lehce pozměňoval názvy) začínají vskutku imposantně a udávají tón celému albu "remaků", jak je Mejla nazval. Místo Mejlovy basovky slyšíme temnou elektroniku, různě opentlenou syntíky a podobně. Ovšem ráz, ducha písně to nenarušuje. A třeba následující Jó Jó (Jó, to se ti to spí) chutná spíše jako temnější remix PSB či Erasure, ovšem v dobrém. Kratičký vtípek Metro Goldwyn Meyer zde coby MGM napučel na skoro pět minut ukázkové soundtrackové elektroniky, závěrečný remix Magických nocí posouvá Mejlův odkaz do současnosti. Skvěle, skvělé.
Josef Rauvolf
Josef Rauvolf
| Doporučená cena v obchodě | - |
|---|---|
| Cena od nás | 600,- Kč |